Po Praze s deštěm v zádech
Vyrazil jsem až v podvečer a hned – autobus. Prima. Jen co jsem to rozdýchal, tak na Stalina. Pár laviček, ale nějak to nebylo ono. Ne že bych ještě byl rozhozený, ale prostě mi to nesedlo.
Takže jsem sjel na Vltavskou. Vcelku mě štve sjezd z Letné. Kostelní je přeplněná, Stromovka rozkopaná a Milady Horákové… no, dá se jet po středním panelu mezi kolejemi. Alespoň něco.
Z Vltavské netradičně na Libeňský most a skrze obchoďák Kauflandu na Palmovku. Tramvají na Krejcárek a hurá do tunelu. Stezka pod Vítkovem je čím dál tím více zanedbaná. Koše přetékají odpadky, podle charakteristického zápachu se tam opaluje izolace z kabelů a uprostřed toho sedí skupinky cikánů. Občas tam leží i peřina nebo rozbitá televize. Prostě zadní dvorek žižkovského gheta.
Začíná to tam být dost … na nic. Tunel neosvětlený, bordel kolem… Možná jestli se to podaří někdy zkolaudovat, tak se o to i někdo starat bude.
Odtamtud street přes Hlavní nádraží na Masaryčku a vlakem pryč z centra. Plán, že si sjedu Evropskou zrušilo počasí. Začalo pršet a tak jsem to zatáhl v polovině cesty – nejkratší cestou domů.
Na kilometry nic moc, počasí taky, nálada jakbysmet. Skoro jsem měl raději sedět doma…