TiK

Moc se mi dnes chtělo na brusle – ale netušil jsem kam. Všude jsem byl, všechno jsem projel.. nebo to tak alespoň vypadalo.

Takže co ? Letná, centrum, Smíchov a metrem do Stodůlek. Míjím místní raily a zídky a zvolna projíždím sídlištěm směrem na Nové Butovice. Místy to jede, místy ne, místy brzdím v trávě a vracím se na vhodnější cestu a směr. Snaha vyhnout se hlavním ulicím se daří.

Dojíždím do Butovic do “inline parku”. Pár bruslařů tu, coby motorové myši, krouží dokola. Dívám se do mapy – nejsem si jistý, kudy přesně. Ještě kus tak pokračuju k ulici Novoveské. První sjezd. Moc to nepouštím. Přestože jsem tu jel (asi na kole), nepamatuju si nic. A o pár metrů pěkný padáček kamsi mezi stromy. Jedu pomalu – škoda, dole bylo místa dost a dost. Příště.

Jsem na začátku Prokopáku. Asfalt zatím jde. Horší jsou vlhké fleky a na nich nalepené listí. Snažím se jet po suché části vozovky a docela se daří. Asfalt se zhoršuje – jde to, ale do pohodové jízdy to má daleko.

A už jsem na ZLíchově. Po silnici, chodník je na nic. Pouštím mávnutím auto (což mi připomíná, že za poslední dobu mi jen jeden řidič blikl jako poděkování) a uhýbám na Barandovský most. Na druhé straně Vltavy chvíli přemýšlím, zda se mi chce ještě na Zbraslav – chce.

V klidu, žádný spěch. Kolem bránického skateparku a dál. Jezdí tu dost lidí a vcelku je to přehlídka chyb při bruslení. Od šmajdání, přes chybné držení těla k zmínátní wannabe rychlobruslařů.

Plus pár hůlkařů – obdivuju ten nápad vyrazit na úzkou stezku s tyčema a překážet jako sobě, tak ostatním.

 

Dojíždím na Zbraslav – a hele, Tóča tam svým luzným zjevem obluzuje další generaci bruslařek. Tvářím se, že ho nevidím a točím to zpět. A hele, Jerry. Prohodíme pár slov a pak ten člověk navrhne svižnou jízdu. Proč ne – ale pro mě je to tak 2/3 normálního přepravního tempa. Tudíž víc brzdím než jedu. Po pár stovkách metrů se srovnáme a kecáme o všem možném.

Jerry se zmiňuje, že tu za léto najet 1000km. Tvářím se že mu věřím – dvakrát týdně 20km tomu úplně neodpovídá. Ale co bych se hádal.

Zpět do Bráníka dojíždíme za tmy. Pokračuju směr Dvorce a pod Jeremenkovou se ptám sám sebe, jestli mi to za to stojí. Nestojí, ale jedu nahoru. Jde to snáze, než jsem čekal a nebýt mizerného chodníku, tak jsem tam coby dup.

NAhoře se dozvídám, že u mých oblíbených číňanů je rozbitá lednice a Shock piju v pokojové teplotě. Bleee.

Dál už tradičně – Pankrác, Vyšehrad, Vinohradská, Hlavák, centrum a Letná. Na schodech na Letnou je mi docela dobře – na to, že mám v nohách přes 50 km mám energie na rozdávání a i při dojezdu domů si říkám, že by se ještě kus dalo jet. Že by to šlo.

Ale nakonec zajíždím domů a je to. Dnes 56km.