TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Urvat co se dá

Ne, nebudu tu psát o nadcházející konferenci o budoucím vývoji inline v ČR. Ne že by mě to nenapadlo.

Daleko prozaičtěji to bude o obyčejném streetu. Už vlastně ne podzimní – ale podle počasí hluboce zimní street.

Teplota lehoučce pod nulou, jasné hvězdy nad hlavou… a děsivá zima.  Cesta z Pankráce kdy až na Nuselský most jedu z kopce a pohybu mnoho není. O co více vrstev oblečení hřeje při sjezdu, o to víc jich pak překáží u čehokoliv dalšího. Stejně jako batoh – bruslení s ním k smrti nenávidím, ale občas to nejde jinak.

Nedá mi to nevzpomenout na jednu starší příhodu: brusle po Praze, teplota kolem –10, nikde nikdo. Mrazivý, nepříjemný den. Byl jsem mladší a tak schody na muzeu byly jen zpestřením streetu.

Odbočka: hledám a nevidím. Schody ve stanici Muzeum od bývalého Národního shromáždění. 10 nebo 12 schodů, nájezd do zatáčka, nahoře poměrně blízko strop. Fotky budou.

Takže prvních 2×15 schodů sjeto, rozšlapat na skok, let… dopad. Mrazem ztuhlé klouby se odmítají narovnat a celý podchod sleduje, jak ve dřepu projíždím až k východu “pod ocas” bez toho, že bych se narovnal. Chtěl jsem, ale prostě to nešlo.

Zpět ke včerejšku. Muzeum vynechávám a Ječnou fičím do centra. Docela zklamala kola – v létě výborná, při nízkých teplotách moc nedrží a kloužou.

Pak už jen rozehřátí na schodech na Letnou a je to.

Než začne padat sníh a silničáři (pokud nebudou jako obvykle překvapeni) naháží tuny písku a štěrku kolem, bude snad ještě nějaké ježdění. Ale letošní sezóna končí.

Vzhůru na kolo !