Proti větru
je to otrava. A pokud se vítr točí a jízda je VŽDY proti větru, je to o ničem. Poztiva rozvoje techniky bruslení a zvyšování fyzičky nechám rychlobruslařům – to já nemusím.
Po tradiční Letné (pár grindů na lavičkách a tak) jsem se alespoň svezl z kopce. Tramvají do Veleslavína a vzhůru dolů Kladenskou. Pamatuji si ten kopec výrazně větší, ale jelo to tak akorát. Bohužel se tm připletl jeden motorista, který úplně nepochopil, že vlastní auto, ale ne silnici. Takže silnička, vlevo i vpravo parkují auta, uhnout není kam, oba jedeme tak 40 což je až až a v případě, že by někdo vstoupil do vozovky zpoza aut, jet s námi je jeho jedinou dlaší volbou.
No a v tu chvíli mě ten vůl za mnou skouší vytroubit. Nevím přesně co si myslel – možná že se rozplynu nebo tak něco. Tak něco nenastalo a těch pár desítek metrů než on odbočil na hlavní jsme jeli spolu a ovzduší houstlo neverbální komunikací.
Ano, vím že tam nemám co dělat. Pokud to jde, tak rád uhnu ke kraji a mávnu na toho za mnou, že o něm vím a ať jede. A on většinou v klidu předjede a někteří poděkují bliknutím. V klidu a pohodě. Mohlo jich být víc.
Nakonec jsem to ještě objel kolem nové Technické knihovny – luxusní povrch a pár laviček, ale dost lidí. Už tedy bez dalších triků dojezd domů. Vana plná horké vody, horké topení…prostě k jakémukoliv zdroji tepla.