TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Historická místa – Bohnice

Jeden z prvních používanějších komplexů railů, kde se kdysi také hodně jezdilo. U domova důchodců v Bohnicích.

Na parkoviště vede kratší šikmé a hranaté zábradlí. Jeho nevýhodou je nutnost volného parkovacího místa pod ním.

230920113959 230920113958

O pár metrů dál je normální rail – na obou stranách.

230920113961 230920113957

Hned vedle je mini rail ze tří schodů

 

230920113962

A nakonec dva dvojité raily. Buď je na nich super stabilita nebo se na nich dá skvěle zlomit noha.

230920113960 230920113963

Jsou dva a oba lehce z kopce.

Bohužel v současné době po krátkém ježdení ochranka volá policii, takže je jen otázka štěstí, jak dlouho se dá zajezdit.

Historická místa – Vltavská

Jak jsem mohl zapomenout – jezdím tam skoro každý den.

Vltavská.

Vzadu za metrem je malý plácek, kde se kdysi (rok tak 93) jezdilo na skejtu. Wallride, na boardslide tam ležel železniční pražec. Postupně ale skejťáky vytlačily smažky a šlo to do kytek.

290920114091 290920114087 290920114088

 290920114089 290920114090

Druhou částí jsou dvě betonové římsy. Spodní jen tak, horní je už docela výzva. I dnes se na nich jezdí – ale hlavně skeťáci na cestě z/do štvanického skateparku.

290920114093 290920114092

Někdy se vydaří

noční street více než kdy jindy. A velký podíl na tom mám soundtrack z Drive (mimochodem, velmi zajímavý film).

Úchvatně pomalé a náladotvorné rytmy plynoucí do uší. Dokonalé odstínění okolního zvuku – nepřítomnost obvyklých městských ruchů je až zneklidňující. Vznáším se ve vzduchoprázdnu, koutkem oka vidím rozmazávající se budovy, mizející ze zorného pole. Ulice se houpá do rytmu hudby – vlastně ne, je to jen pohyb na bruslích.

Proplouvám městem. Dlouhé klesání, minimum odrazů. V hlavě se mi prolínají scény z filmu: noční ulice, odraz světel. Ano, mám to tady a teď. Nikam nespěchám, splývám s městem, ulicí. Patří jen a jen mě. Podívejte se – jedu svým městem. Svým ztichlým, zpomaleným městem.

Jsem tu sám a přeci vnímám každou ulici, každou zatáčku, nerovnost silnice. Nezáleží na tom, jaké mám brusle. Co mám na sobě. Důležité je jen to, že bruslím. Že je tu celé město pro mě. Teď i příští noc.

Já přijedu znovu. Slibuju.

Hudba:

  • Kavinsky & Lovefoxxx – Nightcall
  • Desire – Under Your Spell
  • College – A Real Hero (feat. Electric Youth)
  • The Chromatics – Tick of the Clock

"There’s something inside you. It’s hard to explain. They’re talking about you, boy. But you’re still the same."

video

už jen pro poslední dva triky stojí za to si tohle pustit

Historické foto

rok 1995, první půjčovna na Letné, první počátky agressivu a Tomáš Rousek.

23 24 26

Kde teď jezdím ?

Vlastně pořád skoro stejně. Variace na trasu Hradčanská – Pankrác. Občas přes Stromovku, občas pd Vítkovem. Ale v zásadě pořád to stejné.

Ne že by mě to nudilo – to v žádném případě.

Ale není příliš o čem psát. Na stejných místech si dávám stejné triky, užívám si noční Prahy a mám se dobře. Nicméně se mi po každém večeru nechce psát, jak to bylo super.

Takže tak.

280920114086

Cyklojízdy a Bruslení v praze

Na samém začátku jízd to byl boj, nepřátelské akce nejen cyklistů, ale všech, kdo chtěli omezit auta a učinit Prahu o něco snesitelnější i pro další formy pohybu.

Od guerillových akcí postupně cyklojízdy procházely vývojem: jednání s magistrátem, budování stezek, oslovování a projevy politiků. Prostě normální vývoj.

Dnes se už ani neprotestuje. Nečtou se prohlášení, nevznášejí se požadavky. Všichni už (i díky internetu) vědí co se děje a maximálně si povzdychnou, kolik že mega zase stálo pár metrů cyklostezky.  Politici slavnostně občas někde přestřihnou pásku a je to. Z protestu se stala “jen” vyjížďka.

Což bylo samozřejmě fajn. Projet část Prahy, kam se obvykle na kole odváží jen sebevrah, na kole je zajímavý zážitek. Vše za doprovodu policie, pečlivě organizováno, naplánováno.

To stále ještě není špatně. Je to vývoj a původní idea by při současných tisících účastníků byla neprůchodná. I když – zablokování magistrály na podporu požadavků ne v sobotu dopoledne ale řekněme v pátek odpoledne – kolaps jistý a při pár tisících účastníků by byla policie vcelku bezmocná. Ale zpět.

Ta jedna myšlenka, která mi už chvíli bloudí hlavou. To je možná jádro toho celého.

Praha nás nechce. Praha neví co s námi.

Je to jednoduché. Cyklisté si vydupali status alternativní dopravy (nic pejorativního, tuším, kolik práce to muselo dát). Počítá se s nimi, řeší se pro ně možnosti dostupnosti cyklostezek.

Co brusle ?

Nic. My jsme sport. Praha nám občas vyhradí nějakou cestu, ke které můžeme dojet autem (ne, do MHD oficiálně nesmíme), občas nám zavře kus silnice a mohou se udělat závody pro pár stovek organizovaných rychlobruslařů. A to je vše. Skateparky primárně pro skate (na těch deset agresivkářů to stačí). A to je opět vše.

(Údajné) stovky či tisíce bruslařů (obyčejný fitness, nebo pro zábavu, chcete-li. Zmiňováno ve  většině článků o inline bruslení) mají povolenou stezku odněkud někam. Spíše než povolenu jsou tiše trpěni na stávajících cyklostezkách. K nim mohou prakticky jen autem – do MHD s bruslemi nesmí a použití bruslí jako individuální osobní dopravy je čirá utopie. Většina chodníků v Praze se při rekonstrukci dláždí, vyhrazené cyklostezky přecházejí v cyklokoridory (silnice na kraji s piktogramy), kde se bezpečně necítí ani cyklisté. Na chodníku (většinou dlážděném) mohu jet maximálně rychlostí chůze, na silnici nesmím vůbec.

A pak se divím, že bruslení provozují motorové myši, zvyklé jezdit na okruhu dokola či tu samou trasu tam a zpět, tam a zpět…

Dobře. Brusle jako doprava. Bylo by třeba jednat s Prahou o parametrech cyklostezek, aby byly použitelné i pro bruslaře. Jako minimum. Vyhrazené inline trasy, inlinestezky a s tím související infrastruktura je … no, dáme si deset vteřina konec smích a vydýchání.

Vždyť i inline jízdy Prahou neprobíhají “super, zavřeme ulici, ať si to bruslaři užijí” ale “honem, co nejrychleji ten otravný balík divných lidí na bruslích protáhnout předem danou a ohlášenou trasou a honem to zase otevřít pro auta. Vždyť jsou z toho jen problémy”.

Dobře. Budu chtít jít na magistrát jednat. Ale kdo mě podpoří (ano, na hlasy voličů tam snad slyší)? Rychlobruslaři ? Organizovaní, ale mimo závody nepoužitelní. Agresivkáři již z principu ne. A organizovat fitnesáky je něco jako pást kočky. Pokud tedy přijdu na magistrát s požadavky na zlepšení cyklostezky, nebudu za sebou mít podporu prakticky žádné, natož široké, veřejnosti.

Legrační organizace jako Svaz kolečkového bruslení a podobné netřeba brát vážně – kdo zná pár zákulisních informací, tak ví.

Tudíž jsme v začarovaném kruhu. Nic se nedělá pro bruslaře, protože vlastně žádní nejsou a pokud ano, tak jsou to sportovci, kterým vyhradíme areál. O individuální dopravě na bruslích netřeba uvažovat.

Pro ilustraci: trasa Pankrác – Hradčanská.

  • Motorka: 10-15 min¨
  • Kolo: 20 min
  • Brusle: 35 minut
  • MHD mezi 30 – 60 minutami.
  • Auto: 15 – 75 minut (otestováno, několik ucpaných ulic a je hotovo)

Netvrdím, že brusle jsou ideální. Ale je to možnost. Kterou mi berou. Ti, které jsem si zvolil.

Mohu si za to sám. Tak co se divím.

A posledních pár vět lze použít i v množném čísle. Co se divíme.

Pokaždé potěší

když potkám bruslaře “za rohem”. Skoro v obýváku.

309611_281148398581368_100000586302047_1055624_448501936_n

Podzimnní cyklojízda 2011

Píšu úvod už podruhé. Poprvé se z něj vyklobala úvaha, která (až vyjde) bude zde.

Takže jak ?

Přijel jsem na netradiční start streetem přes Prahu (a hledam jsem to pohledem do mapy doma a pak už jen odhadem) a líbilo se mi tam. Jistě, ne všechno, ale ulice, vyprázdněná od aut plná stánků s jídlem, kulturou, letáky byla moc fajn. I DJ na kruhovém náměstí. Dalo by se namítnou, že to bylo moc alternativní, ale prostě líbílo.

240920113981 240920113976 240920113979

Přesun o kousek níž na Náměstí míru ku startu. Cyklistů dost a dost, místa málo. Odklízím se kus před start a najednou se ke mně přiřítí policajt na motorce:”na bruslích jenom po chodníku, na vozovce jsou zakázané a organizátor zaručil, že v pelotonu budou jen kola”.

WTF. Moc velké wtf.

První impuls je vykašlat se na to kompletně a jet se někam projet. Po chvíli to přehodnocuju a zvažuju pravděpodobnost, že mě v několikatisícovém davu

  • potká ještě jednou
  • vůbec si mne všimne

Čísla odhaduji ve svůj prospěch a vyrážím s pelotonem. Náméstí míru křížem (dlažba na silnici mě neba) a do Anglické. Zvolna se vezu mezi cyklisty a žádný problém v dohledu.

Z Žitné odbočka do Štěpánské. Tam se to hodně zahustilo. Nedá se nic dělat – v Žitné to pustit naplno šlo. volím chodník – hlavně kvůli svému vlastnímu pohodlí. Na Václaváku čekám na první cyklitsty a zvolna se sunu k Opletalově, kam mají cyklisté po obkroužení Sv. Václava dorazit. První špatná odhad – začátek Opletalky je vydlážděný. Ech.

240920114008 240920113988 240920113992

 240920113993 240920113997 240920114000

Dojíždíme do Lazarské a stojí se. A čeká se. A stojí se. Oklikou mířím k Bulharovi a čekám na cyklisty.

Napojujeme se na magistrálu a směr Husákovo ticho. V tunelu každý zvoní a ječí co to jde – moc pěkná ozvěna a všichni jsou jako malé děti.

240920114013 240920114016 240920114018 

240920114020

Otočka a na Hlávkův most. Za ním mi nevyšel další odhad kvality povrchu – ale dobře pro mě. Na chodník se dá plynule navázat a jeho kvalita je dostatečná.

Mimochodem – já byl z jízdy vyhozen, ale cyklistům, kteří chodník používali všemy myslitelnými směry, neřekl nikdo nic.

Místo podjezdu na Vltavskou se točíme na Štvanici a kolem ministerstva zemědělství zpět do Husákova ticha. Zkracuju si cestu a fotím.

K jízdě se přidávám až na Rohanském nábřeží –dost bruslařů tuto část zná ze závpdů life in line nebo jak se teď seriál závodů právě jmenuje.

240920114042 240920114036 240920114039

Po Libeňském mostě do Holešovic a Jankovcovou a okolím směr Vltavská. Krátím si to Aregnitnskou – šlapt nadjezd v ulici Železničářů se mi fakt nechce.

240920114054 240920114043 240920114046 

240920114048

Plynule pokračuji do Kostelni, dělám si na travnatém ostrůvku pohodlí a čekám na cyklisty. Jednou a funí – krom jedné slečny na elektrickém kole. Kostýmek, výborně upravená a velmi nízkou frekvencí šlapání si to jede 20-25km/h do prudkého kopce. Pohled pro bohy a kdo neviděl, neuvěří.

 240920114059 240920114060 240920114061

Dojezd na Letnou, nějaká ta hudba a konec. Už jsem nečekal.

Plusy

  • počasí
  • sjezd Žitnou
  • Husákovo ticho na bruslích

Minusy

  • vyhozen na bruslích
  • víc dláždění, než jsem čekal
  • trasy které znám
  • rychlá jízda policejních motorek kolem cyklistů
  • někteří netrpěliví řidiči
  • asi jediný bruslař

A je po railu

Kdyby někdo hledal rail, na kterém se jely závody, tak už není. Čistě uříznutý.

240920113974 240920113975