Napřed (to méně zajímavé) ciio – rychlobruslení. (zatím neoficiální plakát)
A to zajímavější: FreeLetná. Letňany. :)
Letos s trochou změn (ať už místo či ceny), ale jistě jako obvykle příjemná akce.
Všichni jste zváni a vítáni.
mohu být v neděli večer.
Před halou to vypadalo stejně, jako v celé Praze – takže děs a hrůza. Či spíš metr sněhu a sem tam led.
Pěkné, pěkné. Parkovat nebylo kde, zima byla vlezlá, kláče byly pozdě (čti až po mém příchodu), prostě katastrofa :) V hale bylo ale teplo a útulno (ve srovnání s venkem) a lidí tak akorát.
Dorazilo i pár trekařů s tanečníkem v čele. Reakce lidí byly obdivuhodně stejné:
Naštěstí Jacksona nechal doma a nakonec hrál vcelku použitelné tuc-tuc.
Tradičně bylo několik řad slalomu, rodiče s dětmi hráli hokej a já se sebou tloukl o zem. Tedy – chtěl jsem létat vzhůru, ale místo toho jsem neustále padal na hubu. Lidský život v kostce.
Když mi to šlo, vypadalo to takhle. Ale dnes to bylo spíše tahle. (oboje videa do 1MB). Ano, na youtube by to bylo lepší, ale mám tam pár výhrad k licenci a raději mám data na svém serveru.
Nakonec jsem protočil kotník, který jsem načal tuhle při dobíhání tramvaje, směrem, který nebyl úplně vhodný a pak už jsem jen kroužil dokolečka dokola a zvolna se snažil rozbruslit to.
A pak domů.
Hala není špatná, ale strašně se těším ven. Bohužel ten metr sněhu, co tam leží, není úplně pro…
Po několika mých pokusech jít na brusle, které skončily tím, že maximálně do dvanácti hodin napadlo alespoň deset centimetrů sněhu, jsem vzal zavděk halou.
Když jsem vstoupil, skoro jsem se až lekl – bylo nás tam pět a půl a nikdo další v dohledu. Naštěstí se to ale trochu uklidnilo a nakonec byla návštěvnost poměrně slušná.
Jako obvykle se trénoval hlavně slalom, jako obvykle mi stačily zábrany a provaz mezi nimi na skok vysoký i daleký. Bohužel jedno přistání nebylo optimální a po něm jsem už jen raději přihlížel okolním radovánkám.
Vcelku všichni jsme se shodli, že hala není špatná, ale že se už těšíme na street venku. Snad už co nejdříve.
Nejen berounský skatepark čeká….
Trochu smutné, že se na Letnou dostanu tak maximálně pěšky a na novoroční DIY ohňostroj. Velký foťák jsem nechal doma a tak jsem si cvaknul jen mobilem. Tolik ke kvalitě.
Novoroční noc (či část) jsem trávil na Letné – ostatně, kde jinde bych já mohl být. Mladí lidé systematicky utráceli za levný alkohol a nekvalitní pyrotechniku – tudíž tam bylo místy velice dusno a husto.
Přesto atmosféra byla a to dokonce příjemná. Ohňostroje kolem všude kolem mě (ano, i zezdola občas něco bouchlo).
Nic co bych už několikrát nezažil – ale opět jiné.
Tentokrát doplněno mlhou. Tak hustou, že by se dala krájet. Cestou zpět byla viditelnost do pěti metrů a byl jsem moc rád, že to tam znám zpaměti – jinak bych neměl šanci. tak jako skupinky společensky rozjařených lidí, kteří by měly problémy i za viditelnosti 10km+.
A cestou pryč se z mystické mlhy vyloupl rail, položený jen tak na trávě.
Končí rok a je čas (či chuť) si zabilancovat.
Koupil jsem nové brusle. Zničil jsem je. Vyreklamoval. A vrátil se ke starým. Nezabil jsem se a ani nebyla žádní sádra.Některé lavičky jsou čím dál vyšší. Slalom. Zorganizované rychlobruslařské závody.Nesehnání peněz na další rychlobruslařské závody. Jízda městě se starými známými. Žádní noví lidé na noční street.Žádná Lampion Letná. Brusle.infoRychlobruslařiRozmach brusleníNové skateparkyOdchod na vlastní blogZimní bruslení v haleAť nový rok není horší než ten předchozí
Po předchozí nechuti na indoor bruslení jsem nevydržel bez bruslí a stejně jsem si šel zajezdit.
Už příchod do areálu výstaviště byl plný nejistoty: právě se sklízela jakási výstava a areál byl plný zboží, lidí a vozidel. Což obvykle znamená, že bruslení není.
Jistotu nepřidali ani vrátní- „Jo, jsou tam od čtyř…“ Cože? Vždyť se jezdí na šestou…
Došli jsem k hale a objevili jsme rozuzlení: rychlobruslaři si posunuli trénink a honili se dokolečka právě před námi.
Bylo skvělé sledovat pohledy příchozích hokejistů – „Cože, tohle tady ? A co to je ?“
Moc jsem bruslochrty nesledoval, po mnoha veselých diskuzích jsou mi více-méně jedno. Možná by bylo zajímavé přiznat přezdívku – pár anonymů mi virtuálně chtělo dát „pár dobrých rad“, osobně by to asi bylo horší. Pro ně :)
A ještě se vedoucí rychlobruslařského oddílu divila, že se hokejisti dovolili něco říct, když si bez ptaní a skurpulí rychlobruslaři půjčili hokejové brány, které tam hokejisti mají přes týden schované.
Ne, opravdu není všechno všech. Nebo spíše: rychlobruslaři nejsou nadřazenou rasou, nadlidmi.
Jen se zatím neví, kdo jim to řekne…
V mírném časovém skluzu se začalo. Lidí nebylo mnoho a i když jsem si vzal foťák, nebylo moc co fotit. Místní hvězdy se nedostavily a zbytek lehce zevloval.
Já měl konečně hračku: zábrany a umělohmotnou pásku. Takže se skákalo. Vysoko, daleko…Tedy, méně vysoko a méně daleko, než jsou mé limity, ale stejně jsem si zablnul slušně.
Ostatní jezdili slalom, zkoušeli ouško nebo jen tak povídali.
Příjemný večer, který kazilo poměrně vysoké vstupné (málo lidí, vysoký obnos na osobu). Na druhou stranu jezdilo se déle než obvykle a to se také počítá.
Nevypadá to špatně – půjdu to vyzkoušet, jen co to půjde. A snad se tam těch hůlčičkářů nebude rozhánět berlema moc
PS. Diskuzi nečíst v zájmu zachování zdravého rozumu
do skateparku. Přijel, nazul, zmokl, zul, odjel zpět.
Hm.
A takhle to vypadá hned vedle.
Dalším jménem co padlo výše je Luxor. V současné době je zde jedno z největších knihkupectví v Praze a když zamíříte do nižších pater, zjistíte, že tam jsou další a další obrovské prostory. Tuším, že v minus jedna kdysi stávalo něco, z čeho by vám šla hlava kolem. Něco po čem Praha zoufale volá. Zapojte fantazii, představte si techniku alá hollywood, jak se kolem vás přetváří realita a jak jinak než formou záběru, kdy kamera se točí kolem vás jak v Matrixu. Knížky mizí, dřevěné regály se přetváří do ušlechtilejších tvarů v podobě několika radiusů, šedivý lidé zabraní do knih se najednou rozzáří a postávají kolem minirampy a sledují dění v mini. Jenže stojí tak, aby viděli nejen na tu jednu, ale na všechny tři! Ano, přesně tohle byl Luxor. Jedna velká mini, svírající pravý úhel s menší mini na transfer a prostor v jejich otevřené náruči vyplňuje mikro. Prostě Luxor. Místo na které vzpomíná každý pamětník. Právě z tohoto legendárního místa pochází minirampa, co ukončila svou pouť v sobotu 21.11. v Děčíně. Jedná se o tu prostřední minirampu a nyní se řeší, zda bude její budoucnost pokračovat v Děčíně, nebo v Ústí nad Labem. Doufejme jen, že neskončí ve skladu jako její větší sestra a když ano, tak snad ne na dlouho.
Kino Labe končí, není na nájem a majitel domu už není přítomnosti legendární mini zrovna dvakrát nakloněn. Musí se tak najít další místo pro mini a jako rozlučková party byl uspořádán právě Miniramp Skate Contest, kam zavítal i Petr "Saky" Sakař. Saky je jedna ze skate legend a rozhodně patří do zlatého fondu českého skateboardingu. Právě jeho rukama prošly minirampy v Assassinu a v Luxoru. O jeho minirapmě na chatě ve Vimperku, jsme vás informovali v této bleskovce a je jasné, že Saki má skate a mini v srdci.
Via SkateRock. Pamětníci ať zamáčknou slzu.
Jsem jenom člověk… :)