TiK

aneb rozhovor přes mail se mnou na www.ladronka.cz

Petr Knopp:"Bruslení zůstávám věrný."

15.07.2008 – Zdeněk Pokorný

Po rozhovorech s dvěma mladými rychlobruslaři otočíme tentokrát o 180 stupňů. Našim respondentem je dvaatřicetiletý Petr Knopp z Prahy, většina z vás jej bude spíše znát pod přezdívkou TIK. Je znám svým odporem k závodění, jeho možná kontroverzní, určitě však zajímavé názory si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.   

Tak začneme hned otázkou na tělo, za jaký jezdíš tým?

Ještě to tak! Společnost lidí, kteří rádi tráví svůj čas na bruslích při rozličných zábavách ať už mezi kelímky, na kopci či na zábradlí se rozhodně týmem nazvat nedá. A tak mi to vyhovuje více.

Od kolika let se bruslení věnuješ?

Má neoblíbená otázka. Protože začnu odpočítávat, kdy jsem začal s kolečkovými sporty (skejt, rok 89), odpočítám brusle (asi o tři roky později) a vyjdou mi strašně vysoká čísla (teď aktuálně 16 let od prvního střetnutí s bruslemi). Těch šestnáct let sice bylo prostřídáno i horským kolem, kulečníkem či skejtem, ale bruslení zůstávám věrný. Ale posun tam je: od agresivního bruslení směrem ke klidnějšímu freestyle slalomu. Tedy – jak kdy…

Jakou značku bruslařského vybavení používáš?

Made in China. Bez výjimky. Ale ze západních značek, které si nechávají vyrábět zboží v Číně nedám dopustit na K2 a kola Labeda.

Jaký je tvůj největší bruslařský úspěch?

Že se stále ještě dokážu postavit na nohy po pádu. Že se na ně dokážu postavit každé ráno.
Ale to asi není přesně odpověď na otázku. A protože přeci jde o to poměřit se s ostatními  a ukázat ceny a měřitelné úspěchy, tak aspoň jeden příklad: před pár lety jsem jel nějaké závody v Mostě.  Jen místo finálové jízdy jsem se jel s místními projet na downhill. A na Freeletné (závody ve freestyle slalomu, freeletna.brusle.info) se podílím organizačně.
Takže opravdu žádně medaile a poháry k oprašování ve skříni.

Zvládáš kromě bruslí ještě nějaké další koníčky?

Kolo, focení, drak, počítače a provozování několika stránek nejen o bruslení. 
Co ti bruslení dává a bere?
Zde bych odpověděl úvahou již publikovanou na brusle.info:
Jen tak na bruslích
Ano. Budu se opakovat jako každé jaro a psát o tom, jak je fajn konečně vyjet na brusle, hřát se na sluníčku a vůbec nemuset spěchat abych nezmrzl jako přes celou zimu.
A jak se tak projíždím Prahou, zjišťuji, že zatímco jsem býval na bruslích její součástí, teď si připadám jako cizinec. Město a cesty, které bývaly důvěrně známé a projeté desítkami bruslí mizí nebo se pokrývají dlažbou. Na zídkách a zábradlích kde jsem dříve zanechal spoustu umělé hmoty z bruslí, vosku a kůže teď hlídkuje soukromá ochranka, které bruslaře nekompromisně vykazuje pryč.
Město mění svou tvář.
Vidím svůj pokřivený obraz v odrazech moderních mramorových a skleněných bank. Svůj osamocený obraz. Protože na ulici o kolegu bruslaře nezavadím.
Stačí ale zajít na více či méně vyhrazené místo, kde je bruslařů plno. Bruslařů ? Doma zabalit brusle, dojít na stezku, odkroužit si pár koleček, sbalit a domů ? O tom je teď bruslení ?
Asi ano. Ale stále doufám, že jsem součástí, jedním z bruslařů. I přesto, že mi ti mladší zdatně vykají.

Jak často trénuješ?

Na bruslích jsem skoro každý den. Ale termín “tréning” bych nepoužíval.

Máš představu, kolik jsi najel v životě km na bruslích?

Co takhle: 16 let * 365 dní krát 10km za den (průměr) = 58400 km. V reálu tak možná o deset- patnáct tisíc méně. Nebo také úplně jiné číslo…

Co bruslařská zranění?

Tělo sroste, ale kalhoty se musí zašívat. Poděkování Lence, že stále zašívá.

Máš nějaké veselé příhody z bruslení?

Zkuste provozovat webové stránky o bruslích a jistě se najde pár komentářových blbců, kteří se o ty veselé historky budou starat průběžně.

Odpověď už asi předem tušíme, ale přeci. Existuje nějaký tvůj oblíbený závod?

FreeLetná (freeletna.brusle.info), Pardubice na bruslích a Opavské noční bruslení. Což až na freeletnou nejsou závody ale srazy a pohodové projížďky.

Do kolika let hodláš bruslit?

Když jsem se ve dvaceti smál, že bolavé klouby ve třiceti jsou daleko, byla to sranda. O deset let později to tak vtipné není. Ale doufám, že to ještě chvíli vydrží.

Chtěl bys nám ještě něco říct?

Formulace otázek (tým, oblíbené závody, úspěchy či tréning) profiluje bruslaře jako natrénovaného tvora ženoucího se týmovou taktikou za přeludem zlatého poháru.
To nejsem a doufám, že nikdy nebudu.
Ale ať už bruslíte jakkoliv, tak vám přeji, ať vám to vydrží co nejdéle.

Děkuji za rozhovor a přeji minimálně dalších 100 000 najetých km!

No ty voe, představ si to. Sem viděl v bedně takovou tu, no, bráblíkovou. A vona jako rychle jezdí, jo? Sem si řek, že teda jako to kolo, jo, co mam vod Mountfildu, jako co sem ho dostal k tomu grilu, jo voe, tak jako už je aut. No jako že už neletí, jo.

No jako že teď letí to to…jako ta..tráblíková. Jo, máš něco na noze voe, a tak to jako jezdí. Hele, s tím udělám dojem ne všecky u nás, né ?

O týden později

Hele, problém voe. Vona jako ta, nó, tamta… no, vona jako jezdí na tom, takový studený svinstvo, jó, led! No ty voe, kde já mám vzít led, ne ? Teď v létě jako. No není každej takovej, jako že se to vezmě všem z daní, tuneláři jedni, a postaví se jim za to jako to místo na led. Stadión jako voe. Ale tu určitě nějak pude. Tuhle Franta říkal, že někde viděl takovej jako obchod, jestli mi rozumíš. Jako s těma, bruslema. Tak já zajdu a to by bylo, abych tý Tramlíkový nedal na prdel. Dyk je to jen žencká, ne ? A co ta může vědět vo tom, jako, bruslení, ne ? Na nás chlapi nemá.

O týden později.

Sem byl v tom šopě, ne. Banda idiotů tam byla. Prostě vůbec nevěděli, vo čem je řeč. Furt nějaká Sáblíková, voe. Znáš to ? Fakt nevím, kdo to je. A furt do mě cpali, že s těma bruslema jako mužu jenom na led a že teď je prej léto. No nemám snad já jako zákazník pravdu ? Mám. Tak jsem je jako vyškolil, jestli mi rozumíš. Že prej co led. Že když chci bejt prostě nejlepší, tak budu bruslit i v létě. Led, neled. Tak mě ti blbci poslali jeko úplně do jinýho šopa. Copak to nemůžou mít pokupě ?

O týden později

Sem byl jako v tom druhým šopu. Sice tam měli cosi jinýho, něž ta Tramlíková, ale prodavač, takovej mladej cápek, tak třicet mu mohlo být, tam dělal frajera. Na mě, jestli mi rozumíš. Co ten mě bude co poučovat, co je to bruslení. Šak vím o tom všechno, ne ? Dyk sem z Prahy, jesli mi rozumíš.

Valil mi do hlavy, že jako nějaké kola. Co kolo, ja nechci kolo. To mam. Že chci brusle. To ho trochu rozhodilo a tak jsem mu musel vysvětlit, že jsem zamlada trénoval tu, Chramlíkovou, a že teď chci ty, jako, brusle.

No co ten začal plácat ? Že prej jako jak chci jezdit a jestli sem na tom stál. No jasně, že sem na tom stál, ně ? V bedně to byl skoro hodinovej pořad, co sem viděl. A že jezdit chci, jako Máslíková. Vytáhl nějaký šmejdy za pět táců a že prej jako jo. Cože ? Měli tam dvakrát tak drahý, takový jako lesklý, a on mě bude cpát levnej šunt, co stejně nemůže prodat ? Vytáhl jsem svou tu, jako, kartu a že mám vysokej limit. Tak ať to valí a nesnaží se poučovat někoho, kdo učil Vlásníkovou.

Už ani necekl a dovalil, co sem si řek. Nějak divně se koukal, když jsem brusle chtěl nabrousit, ale pak mě ukecal, že mi dá slevu, když si to vezmu nenabroušený a půjdu. A taky za víc peněz chci větší ty, jako, ty kulatý, ne. Tak mi dal ty největší, co měl. Vím, jak na něj, ne jako.

Pak sem si vzpoměl, že jako ta Mlázíková má jako takový trenky. Tedy, ne jako moje adidasy s pruhama, ale jako takový přiléhavý, ne ? Tak jsem je chtěl taky. Sice ze mě dělal vola, že ten nee..o..prén či co mít nemužu, protože mi v tom bude jako horko, jo. Sem mu poradil, co že jako prodává teď v tom hicu zimní modely. Však taky přestal plácat a nevěděl co říct. No, prostě jako narazil na odborníka, no.

Druhý den

Sem jako vzal ty všechny věci a že je pudu zkusit. Jo, jako ven. Franta mi našel, že se jezdí v těch, Modřanech. No, stašná prdel, no. Ná jak tu u nás na Žižkově.

No prostě jsem tam dojel a jako do toho vlez. Hele, ty brusle jako fest tlačej, jo. Ale Franta našel na tom, inte..fernetu, že jako teplem, jo. No, dal jsem to na jako ven na slunce. Prostě mi profící se vyznáme, chápeš, ne ?

Ale navlík sem se do toho a jako vyjel. Hele, co ti budu vykládat. Jako ta cesta je plná debilů, jo. Prostě voni si jedou a že by se koukli, jo, že jede jako machr a uhnuli to jako ne. Že je to tam ůzký ? To sou kecy. Prostě když to neuměj, tak co tam lezou, ne ? Hele, jako Franta mi tam to jůtůbu našel voe, nějaký amatéry. Voe, rozháněli se jako rukama, předkloněný, no prostě k smíchu. Prostě takovejma blbostma se zatěžovat nebudu, ne ? Jako Franta říkal, že jako ten skluz, jo. Tak jsem jako dřel ten skluz. Hele, co to pořád žvaníš o tom úzkym? Když řikám, že sem dřel skluz, tak jsem dřal skluz, jasný ? No jak. Prostě od kraji ke kraji. Jo, od vobrubníku na jedný straně k vobrubníku na druhý. Prostě největší profík – takhle tam nikdo nejezdí. Fakt blbci. Jo, rukama se u toho taky musí mlít. Ale jako ta stabilita, tak je taky jako důležitá. No, to roztáhneš ty ruce a jedeš. No, třeba z kopce. A představ si, oni ti blbi prostě skáčou do trávy. Prostě viděj, že jede profík, daleko lepší než Zábklíková a prostě radši vlezou do trávy, aby mě nerušili. Prostě nižší existence, jestli mi rozumíš.

A hele, za chvíli sem byl u stánku, jo. No, ještě že tam měli židle, jo. Vo jednu sem zastavil – prostě my profíci potřebujeme nějakej ten záchytnej bod, jo. Jo, dal sem si pár piv a pak sem zase dojel k autu. Možná to byl i kilometr, ale ten čas. Prostě Kráblíková se nechytá, jo ?

Akorát sem se nějak zpotil a tak. Na tom budu muset ještě zamakat. Takže jako o vikendu půjdu zase trénovat, jako jo. Prostě ukázaj jim i jinde, jak se to má dělat, chápeš, ne ?

A Franta říkal něco o nějaké Ladronce, voe. Tak čau.

Inspirováno letmými setkáním s některými bruslaři dnes na stezce Podolí – Zbraslav.

Proč nemám rád rychlobruslaře
Jednuduchá odpověď: protože jsou zlo. Ale s tím nevystačím a budu muset být konkrétnější.
Protože jsou zlo.
Ale no tak – dost vtipů.
Rychlobruslaři pro mě představují jednu z nejryzejších (lzy ryzí stupňovat ?) forem komercionalizace bruslení.
Bruslení přestává být relaxační aktivitou či životním stylem, ale stává se honem. Honem nikoliv za překonáním sama sebe, ale „být lepší než ostatní“. Na oválu odnikud nikam dokázat, že jsem o nula nula celé nic rychlejší než ten vedle.
Třeba proto, že mám lepší super-značkové kola měnící se dle povrchu, boty za desetitisíce přesně na míru, elastické kombinézy „jako“ plné jmen sponzorů známých značek a ostřejší lokty. Taková malá formule 1 kombinovaná s přípravou na start raketoplánu a Tour de France.
S honem za vteřinami přicházejí i další: hádky o to, kdo závod táhl a kdo se vezl, kdo jel v souladu s pravidly. Stížnosti a ostrá slova po závodech.
Přicházejí pravidelné tréningy, dodržování tepových frekvencí při tréningu a zdravá výživa.
Rovnice „dnes si nedám rohlík, abych okruh zajel o 0,0001s rychleji“ mě děsí.
Předpokládám, že je jen otázkou času, kdy se po vzoru např. Tour de France přidá i výživa nezdravá.
Mám dojem, že k vyděšení průměrného rychlobruslaře stačí svah. Postavit ho nahoru a naznačit mu, že jeho další jízda povede směrem dolů. Případně zatáčkami. Ale vlastně – proč by to dělal. Na jízdu má ovál.
Krásný ovál bez překážek, psů, dětí a nerychlobruslařů.
Po něm se krásně jede, kilometry přibývají – ale odtržení od jízdy s okolním, ne vždy přátelsky naladěným, světem roste. Očekává tedy, že všichni umí jezdit vpravo ve směru/proti směru hodinových ručiček. Používají lokty ke zlepšování pozic a vůbec se chovají podobně jako on.
A pak přijde rozčarování ze světa mimo ovál: každý si jezdí jak chce. Někdo se psem, někdo po ulici, někdo za ruku s kamarádem/kamarádkou. Bez loktů, bez honby za rekordy. Prostě jen tak.
Chová se tedy jak je zvyklý – a stále nerozumí tomu, proč si ostatní stěžují. Proč ho nemají rádi. Vždyť jsou to také bruslaři, ne ? Jako on. Kde je chyba ?
A proto nemám rychlobruslaře rád.

PS: odpověď 90% lidí na otázku „jak vypadá rychlobruslař?“ bude znít ve smyslu „jezdí v elastickém trikotu, má pětikolečkové brusle a jezdí rychle v předklonu“. Tak si to přeberte.
A čest výjimkám.

Jednuduchá odpověď: protože jsou zlo. Ale s tím nevystačím a budu muset být konkrétnější.

Protože jsou zlo.

Ale no tak – dost vtipů.

Rychlobruslaři pro mě představují jednu z nejryzejších (lzy ryzí stupňovat ?) forem komercionalizace bruslení.

Bruslení přestává být relaxační aktivitou či životním stylem, ale stává se honem. Honem nikoliv za překonáním sama sebe, ale „být lepší než ostatní“. Na oválu odnikud nikam dokázat, že jsem o nula nula celé nic rychlejší než ten vedle.

Třeba proto, že mám lepší super-značkové kola měnící se dle povrchu, boty za desetitisíce přesně na míru, elastické kombinézy „jako“ plné jmen sponzorů známých značek a ostřejší lokty. Taková malá formule 1 kombinovaná s přípravou na start raketoplánu a Tour de France.

S honem za vteřinami přicházejí i další: hádky o to, kdo závod táhl a kdo se vezl, kdo jel v souladu s pravidly. Stížnosti a ostrá slova po závodech.

Přicházejí pravidelné tréningy, dodržování tepových frekvencí při tréningu a zdravá výživa.

Rovnice „dnes si nedám rohlík, abych okruh zajel o 0,0001s rychleji“ mě děsí.

Předpokládám, že je jen otázkou času, kdy se po vzoru např. Tour de France přidá i výživa nezdravá.

Mám dojem, že k vyděšení průměrného rychlobruslaře stačí svah. Postavit ho nahoru a naznačit mu, že jeho další jízda povede směrem dolů. Případně zatáčkami. Ale vlastně – proč by to dělal. Na jízdu má ovál.

Krásný ovál bez překážek, psů, dětí a nerychlobruslařů.

Po něm se krásně jede, kilometry přibývají – ale odtržení od jízdy s okolním, ne vždy přátelsky naladěným, světem roste. Očekává tedy, že všichni umí jezdit vpravo ve směru/proti směru hodinových ručiček. Používají lokty ke zlepšování pozic a vůbec se chovají podobně jako on.

A pak přijde rozčarování ze světa mimo ovál: každý si jezdí jak chce. Někdo se psem, někdo po ulici, někdo za ruku s kamarádem/kamarádkou. Bez loktů, bez honby za rekordy. Prostě jen tak.

Chová se tedy jak je zvyklý – a stále nerozumí tomu, proč si ostatní stěžují. Proč ho nemají rádi. Vždyť jsou to také bruslaři, ne ? Jako on. Kde je chyba ?

A proto nemám rychlobruslaře rád.
PS: odpověď 90% lidí na otázku „jak vypadá rychlobruslař?“ bude znít ve smyslu „jezdí v elastickém trikotu, má pětikolečkové brusle a jezdí rychle v předklonu“. Tak si to přeberte.

Účast na kolečkách jsem odmítl rovnou – platit za jízdu po Praze mi za a to nestojí. Další problém byl s focením: start na Staroměstském, trasa podle Vltavy, první cíl ve Žlutých lázních, delší trasa vedla kamsi do Komořan a zpět do Žlutých lázní (ano, jméno je ochuzeno

o aktuálního sponzora).

Čili jak stíhat start, foto z trasy a cíl. Tramvaje nejedou, jiné rozumná doprava na tomto břehu není a na kole bych se udřel: po uzavřené trase, před bruslaři, co jedou cca 30 km/h s tím, že je potřeba je předjet, nafotit a opakovat – na to fakt nemám.

A protože jsme se nakonec šli podívat do otevřených reprezentačních prostor Pražského hradu, nakonec jsem fotil jen na Palachově náměstí.

Jedna to bylo blízko a jednak je tam dlažba – tudíž naděje na poněkud extrémnější situace.

Start měl být ve čtyři a skutečně po pár minutách se objevují první závodníci. Jako první to dře jakési malé dítě na speed bruslích. Se slušným odstupem pak jede peloton „fitness“ jezdců. Převládají brusle „Tesco“ za 990 Kč v akci, což v kombinaci s dlažbou vyluzuje šílené zvuky a vede k několika akrobatickým vsuvkám. Po překonání zákeřné dlažby pestrobarevná had bruslařů pokračuje směrem ke Karlovým lázním.

Druhý jede závod na delší vzdálenost. Po chvíli čekání se vynořují první závodníci: již standardní elastické sexy oblečky, oholené nohy a porůznu trčící genitálie.

Ať už mají najeto kolik chtějí, dlažba jim dělá znatelné problémy, ale rukama nohama se přes ni dostali a po seřazení do vláčku (zřejmě, aby se na konci mohli hádat, kdo táhl, kdo koho předjel či loktem udeřil – stačí projít libovolnou diskuzi na www.ladronka.cz)

S odstupem projíždí hodně dlouhý dav „normálních“ bruslařů, kteří se přišli „jen projet“ – počet neodhadnu, ale startovní čísla jsem viděl nad pět set.

Po projetí poslední účastnice s kočárkem a za potlesku kolemstojících začíná pršet a končí moje setkání s letošním Pražským maratonem.

Jen několik letmých postřehů:

• Poslat na trať ty pomalejší a pak ty rychlejší … podle mého názoru byli poslední závodníci prvního závodu dojeti tak někde kolem Železničního mostu – a ani se nechci domýšlet, jak do dopadlo.
• A pokud je trať závodu oficiálně zavřena, mohla by policie místo postávání zajistit na těch pár minut o přechody – dav lidí, který se rozhodl přejít a bruslaři prost MUSELI POČKAT je organizační průser.
• Dlažební kostky a počasí nehodnotím – to není v lidských silách ovlivnit.

Valentýn ?!
Snažím se tolerovat tenhle importovaný svátek, ač mu nerozumím. Odolávám nástrahám všech dárkových balení a reklam.
Ale tahle reklama mě skoro rozplakala:
„Valentine’s Day …. the T-Mobile way!“