TiK

říct rodičům, že jste gay.

tedy – to není přesné. Prostě nás ignoruje. Což je ve výsledku jedno. Viz minulý článek. Takže pokračování trendu zklidňování a vše pro chodce se dál dláždí.

Tentokrát Náměstí svobody. Pár schodů, které by si vlastně také zasloužily své místo v historii je komplet vydlážděno. Zabité schody a mě mizí další příjezdová cesta k domovu.

rok 1995, první půjčovna na Letné, první počátky agressivu a Tomáš Rousek.

Na samém začátku jízd to byl boj, nepřátelské akce nejen cyklistů, ale všech, kdo chtěli omezit auta a učinit Prahu o něco snesitelnější i pro další formy pohybu.

Od guerillových akcí postupně cyklojízdy procházely vývojem: jednání s magistrátem, budování stezek, oslovování a projevy politiků. Prostě normální vývoj.

Dnes se už ani neprotestuje. Nečtou se prohlášení, nevznášejí se požadavky. Všichni už (i díky internetu) vědí co se děje a maximálně si povzdychnou, kolik že mega zase stálo pár metrů cyklostezky.  Politici slavnostně občas někde přestřihnou pásku a je to. Z protestu se stala “jen” vyjížďka.

Což bylo samozřejmě fajn. Projet část Prahy, kam se obvykle na kole odváží jen sebevrah, na kole je zajímavý zážitek. Vše za doprovodu policie, pečlivě organizováno, naplánováno.

To stále ještě není špatně. Je to vývoj a původní idea by při současných tisících účastníků byla neprůchodná. I když – zablokování magistrály na podporu požadavků ne v sobotu dopoledne ale řekněme v pátek odpoledne – kolaps jistý a při pár tisících účastníků by byla policie vcelku bezmocná. Ale zpět.

Ta jedna myšlenka, která mi už chvíli bloudí hlavou. To je možná jádro toho celého.

Praha nás nechce. Praha neví co s námi.

Je to jednoduché. Cyklisté si vydupali status alternativní dopravy (nic pejorativního, tuším, kolik práce to muselo dát). Počítá se s nimi, řeší se pro ně možnosti dostupnosti cyklostezek.

Co brusle ?

Nic. My jsme sport. Praha nám občas vyhradí nějakou cestu, ke které můžeme dojet autem (ne, do MHD oficiálně nesmíme), občas nám zavře kus silnice a mohou se udělat závody pro pár stovek organizovaných rychlobruslařů. A to je vše. Skateparky primárně pro skate (na těch deset agresivkářů to stačí). A to je opět vše.

(Údajné) stovky či tisíce bruslařů (obyčejný fitness, nebo pro zábavu, chcete-li. Zmiňováno ve  většině článků o inline bruslení) mají povolenou stezku odněkud někam. Spíše než povolenu jsou tiše trpěni na stávajících cyklostezkách. K nim mohou prakticky jen autem – do MHD s bruslemi nesmí a použití bruslí jako individuální osobní dopravy je čirá utopie. Většina chodníků v Praze se při rekonstrukci dláždí, vyhrazené cyklostezky přecházejí v cyklokoridory (silnice na kraji s piktogramy), kde se bezpečně necítí ani cyklisté. Na chodníku (většinou dlážděném) mohu jet maximálně rychlostí chůze, na silnici nesmím vůbec.

A pak se divím, že bruslení provozují motorové myši, zvyklé jezdit na okruhu dokola či tu samou trasu tam a zpět, tam a zpět…

Dobře. Brusle jako doprava. Bylo by třeba jednat s Prahou o parametrech cyklostezek, aby byly použitelné i pro bruslaře. Jako minimum. Vyhrazené inline trasy, inlinestezky a s tím související infrastruktura je … no, dáme si deset vteřina konec smích a vydýchání.

Vždyť i inline jízdy Prahou neprobíhají “super, zavřeme ulici, ať si to bruslaři užijí” ale “honem, co nejrychleji ten otravný balík divných lidí na bruslích protáhnout předem danou a ohlášenou trasou a honem to zase otevřít pro auta. Vždyť jsou z toho jen problémy”.

Dobře. Budu chtít jít na magistrát jednat. Ale kdo mě podpoří (ano, na hlasy voličů tam snad slyší)? Rychlobruslaři ? Organizovaní, ale mimo závody nepoužitelní. Agresivkáři již z principu ne. A organizovat fitnesáky je něco jako pást kočky. Pokud tedy přijdu na magistrát s požadavky na zlepšení cyklostezky, nebudu za sebou mít podporu prakticky žádné, natož široké, veřejnosti.

Legrační organizace jako Svaz kolečkového bruslení a podobné netřeba brát vážně – kdo zná pár zákulisních informací, tak ví.

Tudíž jsme v začarovaném kruhu. Nic se nedělá pro bruslaře, protože vlastně žádní nejsou a pokud ano, tak jsou to sportovci, kterým vyhradíme areál. O individuální dopravě na bruslích netřeba uvažovat.

Pro ilustraci: trasa Pankrác – Hradčanská.

• Motorka: 10-15 min¨
• Kolo: 20 min
• Brusle: 35 minut
• MHD mezi 30 – 60 minutami.
• Auto: 15 – 75 minut (otestováno, několik ucpaných ulic a je hotovo)

Netvrdím, že brusle jsou ideální. Ale je to možnost. Kterou mi berou. Ti, které jsem si zvolil.

Mohu si za to sám. Tak co se divím.

A posledních pár vět lze použít i v množném čísle. Co se divíme.

Za poslední dobu jezdím vlastně jen přes Prahu sem a tam. A v posledních dnech i optimalizuju cestu – jak vzdálenostně, tak časově.

Vím, že na kole je to možné zvládnout pod dvacet minut (i když trochu jinou trasou), na bruslích jsem zatím na 35 – ale neřítím se do jednosměrek jako sebevrah a většinu jízdy vím, co dělám.

Ale zážitků z toho není mnoho.

Závod – nezávod. ASI !!! tudy

http://brusle-bechovice.blog.cz

• Termín: 25. září 2011
• Místo konání: Start: na 13 km silnice Českobrodská v Běchovicích. Cíl: Praha 9 Kyje, Českobrodská ulice – park Jiráskova čtvrť
• Kategorie: Účastnit se mohou dospělí i mládež bez rozdílu věku i pohlaví. U dětí do věku 10 let doporučujeme při jízdě doprovod rodičů. Účastníci nebudou rozděleni do kategorií, start všech je hromadný.
• Měření: Dosažený čas jednotlivých účastníků nebude měřen. Nejúspěšnější sportovci obdrží dárky od sponzorů.
• Přihlášky: Účastník získá ve startovní kanceláři formulář přihlášky, který vyplní a při předání obdrží startovní číslo. Písemné přihlášky předem nepřijímáme.
• Startovné: 50 Kč (s výjimkou dětí do 18 let)
• Všeobecná ustanovení a doporučení: Trať je uzavřena pouze pro veřejnou dopravu, autobusy MHD projíždí po své původní trase. Závodníkům proto doporučujeme dodržovat pravidla silničního provozu a pokyny pořadatelů. S výjimkou startu je třeba jet v pravé části vozovky. Pokračování v jízdě za cílem i návrat do Běchovic na bruslích je zakázané, s ohledem na probíhající masový běžecký závod.

http://www.ceskojede.cz/rubriky/cyklo-a-in-line-pruzkum/

S velkou prosbou se obracíme na vás všechny, kteří jezdíte rádi na kole i na bruslích (ať již relaxačně, sportovně nebo pro zábavu). Chtěli bychom znát, co máte rádi, co potřebujete a co byste pro své jízdy uvítali. Průzkum je anonymní, požadovaný e-mail poslouží pouze pro účely slosování a předání odměn výhercům.

PROČ PRŮZKUM? Odpovědi pečlivě vyhodnotíme a výsledky zveřejníme vám všem cyklistům a bruslařům, aktérům veřejné správy i soukromým firmám. Sdělíme je politikům, projektantům a manažerům ve stavebnictví i marketingu. Doufáme, že budou projektovat, stavět a připravovat granty a marketingové nabídky podle potřeb uživatelů. Máte tak možnost nepřímo ovlivnit zlepšování podmínek pro cyklisty, bikery i bruslaře. A navíc, koho by nezajímalo jaké terény, regiony a služby jsou nejvíce v oblibě a co my cyklisté a bruslaři opravdu chceme.

Pobavilo:

24. Aktivně jezdím na kole v období:   

•     cca duben – září (teplejší sezóna)
•     cca březen – listopad (mimo sníh a mráz)
•     celoročně (mimo sníh)

moje správná odpověď je d/ – celoročně a moc se těším na sníh

65. Na výletě na in-line bruslích se většinou stravuji:   

•     téměř výhradně z vlastních zdrojů
•     částečně z vlastních zdrojů a hlavní jídlo ve stravovacím zařízení
•     téměř výhradně ve stravovacích zařízeních.
•     většinou jezdím na krátké výlety, nestravuji se během nich

Na doplnění lokalit “Kam bych se chtěl podívat”:

71. Na in-line brusle/kolečkové lyže mimo bydliště/ mimo chalupu nebo chatu nejvíce jezdím do těchto regionů ČR:   

• Lázně Toušeň – Brandýs nad Labem – Kostelec nad Labem
• Brozánky u Mělníka – Hněvice – podél Labe
• Kralupská vltavská stezka
• Nymburk – Poděbrady
• Třeboň – Stříbřec
• Podolí – Zbraslav
• Praha, Dolní Počernice – Dolní Měcholupy
• Hluboká nad Vltavou – Purkarec
• České Budějovice – Hluboká nad Vltavou
• Lipno
• Stožec – Nová Pec
• Varhany (Česká Lípa a okolí)
• Hradec Králové – Hradečnice a Písečnice
• Pardubice, Cihelna – Brozany
• Orlické cyklo & in-line království (Ústí nad Orlicí a okolí)
• Žďár nad Sázavou – Polnička
• Prostějov – Bedihošť – Čelčice
• Brno Obřany – Bílovice nad Svitavou
• Kolem Svratky
• Veselí nad Moravou – Kunovice
• Váté Písky (Strážnice a okolí)
• Baťův kanál
• Podél Bečvy (Přerov)

Otázek je sto, jsou hodně směřované na doplňkové služby. Přijde mi, že na výsledcích tohoto dotazníku (s příznivými údaji) lze vystavět nabídku intruktorů, půjčoven, doplňkových služeb (masáže…)… jo, možná také i nějaká ta cyklo/inline stezka. Když po tom všem zbudou peníze.

Moc se mi dnes chtělo na brusle – ale netušil jsem kam. Všude jsem byl, všechno jsem projel.. nebo to tak alespoň vypadalo.

Takže co ? Letná, centrum, Smíchov a metrem do Stodůlek. Míjím místní raily a zídky a zvolna projíždím sídlištěm směrem na Nové Butovice. Místy to jede, místy ne, místy brzdím v trávě a vracím se na vhodnější cestu a směr. Snaha vyhnout se hlavním ulicím se daří.

Dojíždím do Butovic do “inline parku”. Pár bruslařů tu, coby motorové myši, krouží dokola. Dívám se do mapy – nejsem si jistý, kudy přesně. Ještě kus tak pokračuju k ulici Novoveské. První sjezd. Moc to nepouštím. Přestože jsem tu jel (asi na kole), nepamatuju si nic. A o pár metrů pěkný padáček kamsi mezi stromy. Jedu pomalu – škoda, dole bylo místa dost a dost. Příště.

Jsem na začátku Prokopáku. Asfalt zatím jde. Horší jsou vlhké fleky a na nich nalepené listí. Snažím se jet po suché části vozovky a docela se daří. Asfalt se zhoršuje – jde to, ale do pohodové jízdy to má daleko.

A už jsem na ZLíchově. Po silnici, chodník je na nic. Pouštím mávnutím auto (což mi připomíná, že za poslední dobu mi jen jeden řidič blikl jako poděkování) a uhýbám na Barandovský most. Na druhé straně Vltavy chvíli přemýšlím, zda se mi chce ještě na Zbraslav – chce.

V klidu, žádný spěch. Kolem bránického skateparku a dál. Jezdí tu dost lidí a vcelku je to přehlídka chyb při bruslení. Od šmajdání, přes chybné držení těla k zmínátní wannabe rychlobruslařů.

Plus pár hůlkařů – obdivuju ten nápad vyrazit na úzkou stezku s tyčema a překážet jako sobě, tak ostatním.

Dojíždím na Zbraslav – a hele, Tóča tam svým luzným zjevem obluzuje další generaci bruslařek. Tvářím se, že ho nevidím a točím to zpět. A hele, Jerry. Prohodíme pár slov a pak ten člověk navrhne svižnou jízdu. Proč ne – ale pro mě je to tak 2/3 normálního přepravního tempa. Tudíž víc brzdím než jedu. Po pár stovkách metrů se srovnáme a kecáme o všem možném.

Jerry se zmiňuje, že tu za léto najet 1000km. Tvářím se že mu věřím – dvakrát týdně 20km tomu úplně neodpovídá. Ale co bych se hádal.

Zpět do Bráníka dojíždíme za tmy. Pokračuju směr Dvorce a pod Jeremenkovou se ptám sám sebe, jestli mi to za to stojí. Nestojí, ale jedu nahoru. Jde to snáze, než jsem čekal a nebýt mizerného chodníku, tak jsem tam coby dup.

NAhoře se dozvídám, že u mých oblíbených číňanů je rozbitá lednice a Shock piju v pokojové teplotě. Bleee.

Dál už tradičně – Pankrác, Vyšehrad, Vinohradská, Hlavák, centrum a Letná. Na schodech na Letnou je mi docela dobře – na to, že mám v nohách přes 50 km mám energie na rozdávání a i při dojezdu domů si říkám, že by se ještě kus dalo jet. Že by to šlo.

Ale nakonec zajíždím domů a je to. Dnes 56km.

prodělává rekonstrukci. Plán vypadá dobře (jezírka, cvičební stroje atd) a protože ani předtím nebyl pro brusle moc lákavý (kromě fontány), výsledná podoba s ohledem na brusle je mi vcelku jedno. Raději využívám dva přilehlé kruhové objezdy a street ke Kafčím horám.

Ale jen tak mimochodem jsem komentoval dlážděné křížení všech cestiček – Tady bruslaře nechtějí. A on zásah – primátor Prahy 4 se nechal slyšet, že je to opravdu schválně, bruslaři v tomto parku nejsou vítáni.

Kdo čeká, že se začnu rozčilovat bude zklamán – tak dobrá lokalita to není a o kus dále je k dispozici stezka Modřany – Zbraslav.

Stejně ale nejsem rád, když mám pravdu tímhle způsobem.