Konečně jsem si dopřál Pardubice na brulích – na hrad. Vlakem do Pardubic, po stezce na Kunětickou horu, prohlídka zámku a zpět.
Na začátku mě dost vyděsil prasklý rám brusle:
ale nakonec jsem (opatrně) dojel.
Cesta tam ubíhala bez problémů, za svitu slunce a tepla více než dostatečného. Necelých deset kilometrů padlo vylmi vycházkovým tempem a s jedním občerstvením za necelou hodinu. A ano, už jsem to jel i za 20 minut…
Pod hradem z bruslí ven a na prohlídku – vřele doporučím. Lidí bylo dost, ale na hrad se to vešlo bez větších problémů.
Na poslední fotce je zvýrazněna stezka, po které se jezdí.
Z hradní věže byly vidět i Krkonoše. A jak odposlechl jeden nesympatický chlapec jeden z mých pokusů trefit přibližně směr ke Sněžce a pak s tím ( v tuto chvíli nepřesným) poznatkem poměrně hlasitě otravoval rodiče.
Pak už jen cesta zpět na nádraží. A opět v pohodovém tempu.
Tenhle výlet s trochou bruslení mohu jen a jen doporučit. Trasa je to nenáročná a vhodná prakticky pro každého bruslaře. Trasa je na inlinemap.net, jen doplním, že je možné ve vesnici Ráby zatočit vpravo podle lesa a pak pokračovat pár desítek metrů do kopce po silnici (s provozem) k parkovišti pod hradem.
Tradičně spojeno s Pardubicemi na bruslích a výletem do skateparku je i poježdění po okolí.
Dnes jsem přijel poměrně pozdě – tudíž napřed jízda městem a výlet až potom. Pod Kunětickou horu. Rozrostla se občerstvení a tak vy už nebyl problém při každé zastávce na občerstvení přijet na kopec řádně pod vlivem.
Bruslařů na stezce bylo dost, ale nic, co by se nedalo snést.
Celkově najeto lehce přes 35km.
Hurá do Pardubic na již tradiční bruslení. Překvapením nebyla ani trasa, ani účast a ani dokonce tradičně skvělé počasí.
Tématem byly pohádkové postavy – pár masek se našlo. Nálada také nebyla špatná a pohodovou jízdu městem jsem si dost užil.
Ve spojení s návštěvou skateparku a pak již tradiční jízdou na Kunětickou horu to bylo výborné odpoledne.
jezdit alespoň trochu – dokud to jde. Snad pomůže nová léčba…
Dojel jsem na Letnou, zhlédl nově přetavěné překážky (viz. twitter – nová skočka místo šikmé plochy) a velmi lehce jsem se povozil na lavičce. Hodně se bojím o nohu, takže fakt jen soul na jistotu a nic, co by jen zavánělo agressivem. Bohužel.
A protože mě bolí i přejetí dlažby, vynechávám i sjezd schodů a jako největší fitnesák je chodím dolů. Ne, není to ostuda. Je to bolest.
Z Letné jsem se projel přes Stromovku. Docela jsem si oblíbil místní downhill, který není ani příliš down, ale skoro kilometr pohodovou třicítkou se počítá. Stromovka byla také prázdná – potkal jsem snad jednoho bruslaře. U Trojského kanálu to nebylo o moc lepší – nikde nikdo.
Nakonec jsem to vzal vcelku tradičně přes Palmovku a tunel pod Vítkovem. Tak byli bruslaři alespoň dva.
Z Hlaváku už jen přes centrum zpět pod Letnou, po schodech nahoru a chvíli jsem si vychutnával jedny z nejdelších večerů v roce. Na Letné. Ani to nebylo příliš nostalgické – další nový rok, který něco přinesl. Něco odnesl.
Letos bruslení asi bohužel moc nedám.
Což nemění nic na tom, že zítra jedu na Pardubice na bruslích, jestli počasí jen trochu dovolí.
se noha se vcelku umoudřila a vytáhl jsem brusle. Žádné divočiny (viz předchozí o výměně koleček), opatrně a šetřit se. Ale radost, že jsem opět na bruslích byla, to je snad jasné.
V prvním kole jsem se trochu projel po Letné a pak downhill do Stromovky. Kolečko po ní a přes Holešovice domů. Odpoledne mi to nedalo a dal jsem si druhé kolo. Zase Letná, ale pak přes Troju na Palmovku a tunelem na Hlavák. Přes centrum na osmnáctku a na Pankrác.
Odtamtud už tradičně po výpadovce (u Vyšehradu krásný západ slunce) a Ječnou na Národní. A přes Staromák a Letnou znovu domů.
Nakonec to za dnešek hodilo přes 35 km. A to jsem se chtěl šetřit… teď v noci o noze vím, ale mohlo by to být horší. V pondělí jsou Pardubice na bruslích a doufám, že budu fungovat dostatečně, abych si je mohl zajet.
Navzdory zdravotním problémům, které mě v posledních týdnech prohání (či spíše neprohání), jsem podle sports-tracker.com pokořil první 1000km za letošní rok.
Takže od února kombinace brusle + kola za tisíc. Vzhůru do dalšího tisíce…
dostal ten samý nápad jako já v roce 2008 a 2009. aTo gratulujeme …
není to tak dlouho, co kola 80mm/80A byla
Ale jak je třeba prodávat nové vybavení, fitness jezdci se plahočí na kolečky s průměry ke 100mm a při jízdě po rovině od lavičky k občerstvení (“Hele mámo, já jedu!”) jim to pěkně sviští.
Co já se tu budu rozepisovat. Není chuť ani nálada komentovat všechny wtf-momenty tohoto testu.
To, že se první tři brusle v každé kategorii vyšly do rozmezí dvou desetin je jen symptom honby za pořadím, srovnáním. První mají 4.8, druhé 4.75… a které jsou lepší ? Jako literaturu k tématu bych doporučil Feynmanovo hodnocení učebnic…
Celé je to dotaženo rozšířením stupnice na deset z deseti hvězdiček. “Hele, tohle má v komfortu boty jen sedm, tyhle osm. To jsou ale krámy, že to vůbec prodávají..!”
Raději se jděte podívat na humoristický web sportobchod.cz s rubrikami Poradna (“Samozřejmostí by mělo být otření ložisek hadříkem po každé vyjíždce”) či libovolným hodnocením u bruslí.
Pokud chcete vidět testery bruslí, kteří mají víc problémů se sebou na rovině než s hodnocením bruslí, je tu inline test.