TiK

z facebooku:

Q: Blíží se jízda v Praze. Je šance, že a/organizátoři, kteří vedou dav, budou umět bruslit a b/pochopí, že když je silnice z kopce a za nimi dav, je potřeba to trochu nechat rozjet, aby se to pod kopcem nehromadilo ?
Minulá jízda byla z mého pohledu poměrně mizerná ale pln optimismu doufám, že už hůře nebude.

A:AEGON večerní in-line bruslení V rychlosti jízdy se holt musí hledat kompromis – závodníci vs. začátečníci. Pokud je jízda pro vás pomalá, zkuste v tom hledat jiná pozitiva – třeba se kochat panoramaty.

R a jeho tajný plán. R a jeho naznačování. “Sejdeme se ve středu”. “Pojedeš z kopce”. Bude se něco dít.

Celá mega akce spočívala v jízdě do Bráníka, k parku volného času. Jupí, úplně něco nového, zcela nový zážitek. Stejně jako těch XY letošních jízd tou samou trasou na to samé místo.  Vůbec nic nového, zajímavého. Jen na konci návštěva u přátel R, kteří tam mají půjčovnu bruslí. Jsou s R takoví přátelé, že si i za chvilku vzpomněli, kdo to za nimi přijel. Proč se ptá ale na to, jak už jdou kšefty si nevzpomněli a setkání vyznělo do trapného mlčení.

Bože, zabij mě.

se nekonala. Standardně z Letné k Výstavišti (dneska je to jelo nějak rychlo, dole jsem přes koleje prosvištěl o něco nejistěji než obvykle), Stromovkou dolů, Trója, Hološovice, Palmovka, Křizíkova, Masaryčka.

Odtamtud tramvají (zcela překvapivě jsem nebyl na bruslích vyhozen z prvního (a posledního) vagonu na Flóru.

Na Flóře jsem obhlížel terén  na jednu možnou budoucí akci – a vypadá to slibně. Pak pěšky přes Želivského (kousek před ním jsou zajímavé lavičky – až bude slabý víkendový provoz, budou stát za vyzkoušení) na Strašnickou. Jel jsem v proudu aut a rozhodně jsem nezdržoval. i když si pár řidičů zatroubilo: zřejmě očekávají, že se rozplynu jako obláček páry nebo tak něco. Co přesně si od troubení slibují jsem nezjistil.

Skatepark na Strašnické jsem minul a vydal se směr Nusle. U Bohemky byla spousta policistů a fanoušků fotbalu. Jedni v černém, druzí zeleně pruhovaní, já pruhovaný červeně. Asi to nevypadalo jako barvy konkurenčního klubu a projel jsem bez problémů.

Nusle, po most a na Výtoň. Po nábřeží na Palackého náměstí, kde jsem měl poměrně hovězí nápad: byl jsem slušně utahaný, ale kopeček na Palačáku jsem si šlápnul naplno. Já vůl. Rozdýchával jsem to ještě u Národního divadla.

To mi už ale volal J, že je na Letné. V šest mi telefon nebral, o půl osmé mě začal shánět, kdepak že to jsem. Kvůli němu jsem to zkrátil a od Národního se svezl na Letnou tramvají.

Nakonec dvě kolečka po Letné s J, místo Kofoly toxická malinovka a domů.

Projížďka to nebyla velká, ale byl jsem mimořádně utahaný.

Letná, Stromovka, Troja, tentokrát přes Palmovku. No, trasa Most Barikádníků – Palmovka je něco úchvatného – kdo nezažil, neuvěří. Snažil jsem se moc nepřekážet kolemjedoucím cyklistům, ale tam se to nedá.

Z Palmovky už standardně – Křižíkova, Příkopy, Národní. Tramvají na Petřiny a přes Ladronku downhill zpět na Letnou. Mimochodem, cestou ze Strahova slyším za sebou auto, standardně uhnu ke kraji, zamávám, ať už konečně jede, že ho pouštím – a ona to policie. Ale nic neříkali :)

Na Letné jsem musel doplnit cukry. A zároveň jsem se mohl pokochat dalším úchvatným západem slunce na Letné.

A pak už jen domů.

Vcelu tradičně. Sraz s J na Letné a přes Stromovku (cestu, kterou jsme s K jeli asi půl hodiny downhillem za minutu a nějaké drobné) a přes trojskou lávku a pod Zoo do Podhoří.

Chtěli jsme až na konec, ale od útulku je asfalt už fakt mizerný, takže jsme se jen občerstvili u přívozu (kofola) a jeli zpět.

Ve Stromovce nás chytla lehká přeháňka – proseděli jsme ji pod stromem. Bývalo by bylo úžasné svetlo na focení.

Kopen nahoru a zpět na Letnou. Těšení na dobrou polévku u Trkny vzalo za své. V neděli večer měl zavřeno. O kousek dál u konkurence bylo skoro plno – ale místo jsme tam ještě našli. Zřejmě má Trnka svérázný byznys plána na zbohatnutí či tak něco.

Já se pak ještě chvilku vozil na Letné – nějaké insidy a tak, ale za chvíli jsem toho nechal. Ani nevím proč, ale asi to nějak nebylo ono. Chtělo by to vyjet někam jinam – jiný skatepark, změnu.

Pršelo asi takhle. Takže další měsíc těšení.

Z Letné (na slalomu nikdo) přes Stromovku. Pod kopcem jsem potkal P, který se zrovna plahočil nahoru. Já plnou rychlostí dolů. O moc lepší. Pak trocha ježdění na mini-railu u Výstaviště. Jen pár soulů a tak. Jen se povozit. Pak přes Holešovice, Palmovku, Masaryčku a národní na Smíchov.

Netušil bych, jak složité je na Smíchově najít večerku a koupit minerálku. Ale nakonec se podařilo.

Tramvají do Řep a dál už přes Vypich a Ladronku.

Sjezd ze Strahova se vydařil. Kola a ložiska se dostala do optimálního výkonu a tak to byl moooc fofr. Jen na Dlabačově byl dojezd proti slunci – moc jsem neviděl, ale na to, abych se nezabil to stačilo.

Dál tradičně kolem Hradu zpět na Letnou.

Trocha posezení s místními bruslaři opilci. Tentokrát se mohutně filozofovalo na téma jidiš, latina, hebrejština – prostě hospodská diskuze, že by jeden blil i na střízlivo.

Pak jsem se ještě povozil na zídkách na Letné – a to jsem přehnal. Cestou domů totální nedostatek jídla/cukru. Slušný absťák, třesoucí se ruce a tak. Do nejbližších potravin jsem dojel “na krev”. Dvě sušenky to lehce spravily a večeře v KFC to upravila do velmi příjemné podoby. Na druhou stranu se mi zase jelo špatně, protože jsem byl přejedený.

Dnes to nebylo daleko, ale jel jsem rychle – takže snad zítra bude lépe.

ale ono to snad už jinak nejde.

Vyrazil jsem na Letnou. Nikde nikdo – což je při všeobecné lenosti letenských bruslařů vcelku normální. Stavil jsem se za R, který v půjčovně zoufale čekal na jakéhokoliv zákazníka. A mezi tím mi vysvětlil, že podle posledních matematických vzorů potřebuje kolo o pět centimetrů kratší a kliky o pět milimetrů delší. Nebo tak něco. Cokoliv.

Chtěl jsem aspoň drobnou změnu: přes Štvanici na Masaryčku a tramvají směr Želivského.

Tam jsou dlouhé intervaly semaforů – takže není problém stihnout dojet kolem hřbitovů až k odbočce na Strašnickou výrazně rychleji než auta či tramvaj. Kvalitní asfalt, super kola, moc pěkný fofr.

Bohužel tramvaj také odbočovala, takže směr chodník, kde rychlost výrazně klesla.

A pak už je to stereotypní – mraky, bouřka, mokro. Ale pro změnu jsem zapadl včas do tramvaje a dojel zpět na Letnou –takže největší déšť jsem proseděl v Mhd. A díval se/filmoval z okna.

Když jsem vystoupil u Hradu, počasí se uklidnilo. Sluníčko a tak podobně. Sice mokro, ale rychlo to schlo – takže zpět na Letnou. Aspoň na chvíli.

Slunce svítilo Letné usychala. Pár grindů po mokrých hranách, sem tam nějaký pád po mokrém mramoru – ale celkově dobré.

Taková malá projížďka na Zbraslav a přes Řepy zpět.

Pár postřehů

• Lidé se opravdu neumějí na cyklostezkách chovat
• Frajírci, co si potřebují ve skateparku něco dokazovat mě nudí
• Nový skatepark je pouze na papíře.
• Nové kolečka jedou velice slušně

Čísla a míry

• Celková dálka výletu: cca 40km
• Maximální rychlost: Strahov, 71km/h. Děkuji PČR za dobře umístěný radar

Nebylo to špatné, ale jak už jsem se zmínila na twitteru. počasí bylo, nálada byla, ale byl jsem z projížďky utahaný jako kotě, takže jsem toho už moc nenajezdil. A štvalo mě to.

Tak aspoň jeden z dalších úžasných letenských západů slunce.

A ještě měsíc – ano, tak bílá tečka.

Konečně nepršelo a konečně se dalo jezdit. Jako součást testování koleček jsem projel Stromovku a oblíbenou trasu přes Holešovice.

Ve Stromovce se objevil jen jeden bezmozek, který se před náhlu změnou směru/rychlosti nepodívá dozadu. Stane se. Kola jedou ďábelsky (viz dále) a na kvalitním povrchu jsou opravdu rychlá. Rychlá, ale pořád se s nimi neho sžít – ten pocit jízdy “na hraně” pořád ne a ne najít. Jistota, že tuhle zatáčku projedu bez toho, že by se kola utrhla do smyku není.

Projel jsem přes Trojskou lávku a zatočil pod ní. Kdybych se podíval, všiml bych si vody dříve – takhle jsem ji profrčel k překvapení jak mému, tak okolojdoucích. Ale po nedávné koupeli je to sranda.

U kanálu jsem fotil: vody je dost a dost.

Přes Holešovice a tramvají zpět na Letnou. Konzultace a pak jsem se chtěl flákat po lavičkách a po jednom railu, který mě už nějakou dobu přitahuje, ale fronta skejťáků před ním je otravná.

Nakonec se objevil J,  s kterým jsem sice byl původně dohodnut, ale pak jsme to pro skoro-déšť zrušili. Začali jsme jezdit kola po Letné. A pak ten vůl dostal nápad, že na rovném úseku (cca 700 metrů) budeme závodit.

Mě to trochu kazil grind plate, který při maximálním záběru drhnul o zem – brzdil a podkluzoval. Takže většinu času jsem tempo držel tak na 90 procent, ale dál to nešlo. Při maxinální rychlosti už to není ani tak o skluzu jako o běhu odrazu vzad – a když jedna brusle podkluzuje, tak se to nedá.

Konec okecávání – prohrál jsem.