TiK

protože předělaná kola na bruslích, tedy spíše ložiska, jsou v klinické smrti, není to na moc dlouhé projížďky. Docela jde sjezd do Stromovky – jede to pomalu, ale alespoň se nemusím příliš odrážet. Ne že by mě to na downhillu napadalo často, ale dnes to tak nějak přišlo.

Ve Stromovce ani nebylo příliš živo. Největší rozruch budilo pár aut, která se tam tak nějak vyskytovala. Bruslařů pomálu, cyklistů také a srovnávat to s předvčerejší infarktovou situací v Bráníku netřeba.

Projel jsem Stromovku a přes Trojský most ke slalomovému kanálu. Most je, stále v rámci oprav, vcelku tragický. Díra vedle díry a sem tam nějaké to zúžení, aby bylo více legrace.

Kolem slalomářského kanálu až k soše; konečně jsem nezapomněl vosk a tak nebyl problém trochu podráždit mramor. Místa tam moc není a hrana není příliš dlouhá, ale je to změna proti Letné. A nechodí tam příliš lidí.

Pak už jen přejet most a přes Holešovice na Vltavskou a zpět na Letnou. Tam jsem se chvíli flákal a koukal do sluníčka – ani nevím, proč jsem dnes vyjel, když se mi ani nechutně nechtělo, natož aby mě to bavilo. A až na Letné jsem si vzpomněl, že jsem se chtěl stavit na Ortenově náměstí na starém plácku – když už jsem tam tudy jel. 

Toť pro dnešek vše.

bude ve čtvrtek 19.4. Sraz v 18:00 před kostelem na Jiřího z Poděbrad.

Trasa vypadá slušně a z hlavy bude jediný problém na Štvanici – ale tam se na bruslích dá jet po chodníku. Oficiálně tak jako napůl.

A co s vaším oblíbeným spotem udělá rampa ?

CITYHOPPER: SVEN BOEKHORST from CITY HOPPER on Vimeo.

CITYHOPPER is a video project starring Dutch Rollerblader Sven Boekhorst. All in the name of testing out his new Rollerblade SB Pro skate.

Kolo v opravě a venku hezky – brusle.

Na Letnou a rovnou směr Florenc na metro.

Z Budějovické směr skatepark na Tyršově vrchu kolem starého railu u Kačerova. Odhad směru úplně nevyšel a tudíž to bylo všechno, jen ne přímá cesta. Až kolem Jižní spojky až k ulici Chodovská a U plynárny. Nakonec jsem (po dlouhém, dlážděném chodníku) dojel až pod kopec. Nahoru jsem vyběhl po trávníku a nahoře objevil napřed jednoho kolaře a o něco později dva skejťáky. Skatepark je příliš malý a moc dlouho jsem tam nezůstal.

Pak podle Botiče pod Nuselský most a po schodech nahoru.

Tam jsem si splnil předsevzetí o novém triku (či starém triku na novém místě). Na spodní části railu soul grind.

Pak už jen přes Prahu a zpět přes Letnou.

Celkem 25km.

Ne, nebudu tu psát o nadcházející konferenci o budoucím vývoji inline v ČR. Ne že by mě to nenapadlo.

Daleko prozaičtěji to bude o obyčejném streetu. Už vlastně ne podzimní – ale podle počasí hluboce zimní street.

Teplota lehoučce pod nulou, jasné hvězdy nad hlavou… a děsivá zima.  Cesta z Pankráce kdy až na Nuselský most jedu z kopce a pohybu mnoho není. O co více vrstev oblečení hřeje při sjezdu, o to víc jich pak překáží u čehokoliv dalšího. Stejně jako batoh – bruslení s ním k smrti nenávidím, ale občas to nejde jinak.

Nedá mi to nevzpomenout na jednu starší příhodu: brusle po Praze, teplota kolem –10, nikde nikdo. Mrazivý, nepříjemný den. Byl jsem mladší a tak schody na muzeu byly jen zpestřením streetu.

Odbočka: hledám a nevidím. Schody ve stanici Muzeum od bývalého Národního shromáždění. 10 nebo 12 schodů, nájezd do zatáčka, nahoře poměrně blízko strop. Fotky budou.

Takže prvních 2×15 schodů sjeto, rozšlapat na skok, let… dopad. Mrazem ztuhlé klouby se odmítají narovnat a celý podchod sleduje, jak ve dřepu projíždím až k východu “pod ocas” bez toho, že bych se narovnal. Chtěl jsem, ale prostě to nešlo.

Zpět ke včerejšku. Muzeum vynechávám a Ječnou fičím do centra. Docela zklamala kola – v létě výborná, při nízkých teplotách moc nedrží a kloužou.

Pak už jen rozehřátí na schodech na Letnou a je to.

Než začne padat sníh a silničáři (pokud nebudou jako obvykle překvapeni) naháží tuny písku a štěrku kolem, bude snad ještě nějaké ježdění. Ale letošní sezóna končí.

Vzhůru na kolo !

Kde jsou ty časy, kdy jsem jezdil 50km za den. Teď vyrazim tak na hodinu přes poledne na Letnou – ohřát se na slunce a skočit si pár 360tek. Hm. Gps se moc nechytá a záznam vypadá takhle – přesnost plus minus kilometr:

A délka ? Mezi deseti a patnácti. Bída.

Dnes to bylo o něco delší. S J. jsme byli domluveni a dal jsem si jednak přes Letnou na cyklostezku do Bráníka a pak konec mezi Zbraslavi a skateparkem v Bráníku dvakrát tam a zpět.

V klidu, za nechutný čas. Ale to, že jsem se nezpotil bylo spíš počasím.

Cestou zpět jsem si vyjel busem (děkuju) na Pankrác a pak už tradičně přes Nuselák na Letnou. Vlastně nejkratší cestou – kolem nemocnice je čerstvě vyasfaltováno a na karlák je možné dojet prakticky bez odrazu. Nejede to moc rychle, ale jede to pořád.

A pak už jen zpět přes Letnou a konec. Dojel jsem o půl šesté – po tmě a teplo taky nic moc. Zimní spánek se blíží.

noční street více než kdy jindy. A velký podíl na tom mám soundtrack z Drive (mimochodem, velmi zajímavý film).

Úchvatně pomalé a náladotvorné rytmy plynoucí do uší. Dokonalé odstínění okolního zvuku – nepřítomnost obvyklých městských ruchů je až zneklidňující. Vznáším se ve vzduchoprázdnu, koutkem oka vidím rozmazávající se budovy, mizející ze zorného pole. Ulice se houpá do rytmu hudby – vlastně ne, je to jen pohyb na bruslích.

Proplouvám městem. Dlouhé klesání, minimum odrazů. V hlavě se mi prolínají scény z filmu: noční ulice, odraz světel. Ano, mám to tady a teď. Nikam nespěchám, splývám s městem, ulicí. Patří jen a jen mě. Podívejte se – jedu svým městem. Svým ztichlým, zpomaleným městem.

Jsem tu sám a přeci vnímám každou ulici, každou zatáčku, nerovnost silnice. Nezáleží na tom, jaké mám brusle. Co mám na sobě. Důležité je jen to, že bruslím. Že je tu celé město pro mě. Teď i příští noc.

Já přijedu znovu. Slibuju.

Hudba:

• Kavinsky & Lovefoxxx – Nightcall
• Desire – Under Your Spell
• College – A Real Hero (feat. Electric Youth)
• The Chromatics – Tick of the Clock

"There’s something inside you. It’s hard to explain. They’re talking about you, boy. But you’re still the same."

Vlastně pořád skoro stejně. Variace na trasu Hradčanská – Pankrác. Občas přes Stromovku, občas pd Vítkovem. Ale v zásadě pořád to stejné.

Ne že by mě to nudilo – to v žádném případě.

Ale není příliš o čem psát. Na stejných místech si dávám stejné triky, užívám si noční Prahy a mám se dobře. Nicméně se mi po každém večeru nechce psát, jak to bylo super.

Takže tak.

Na samém začátku jízd to byl boj, nepřátelské akce nejen cyklistů, ale všech, kdo chtěli omezit auta a učinit Prahu o něco snesitelnější i pro další formy pohybu.

Od guerillových akcí postupně cyklojízdy procházely vývojem: jednání s magistrátem, budování stezek, oslovování a projevy politiků. Prostě normální vývoj.

Dnes se už ani neprotestuje. Nečtou se prohlášení, nevznášejí se požadavky. Všichni už (i díky internetu) vědí co se děje a maximálně si povzdychnou, kolik že mega zase stálo pár metrů cyklostezky.  Politici slavnostně občas někde přestřihnou pásku a je to. Z protestu se stala “jen” vyjížďka.

Což bylo samozřejmě fajn. Projet část Prahy, kam se obvykle na kole odváží jen sebevrah, na kole je zajímavý zážitek. Vše za doprovodu policie, pečlivě organizováno, naplánováno.

To stále ještě není špatně. Je to vývoj a původní idea by při současných tisících účastníků byla neprůchodná. I když – zablokování magistrály na podporu požadavků ne v sobotu dopoledne ale řekněme v pátek odpoledne – kolaps jistý a při pár tisících účastníků by byla policie vcelku bezmocná. Ale zpět.

Ta jedna myšlenka, která mi už chvíli bloudí hlavou. To je možná jádro toho celého.

Praha nás nechce. Praha neví co s námi.

Je to jednoduché. Cyklisté si vydupali status alternativní dopravy (nic pejorativního, tuším, kolik práce to muselo dát). Počítá se s nimi, řeší se pro ně možnosti dostupnosti cyklostezek.

Co brusle ?

Nic. My jsme sport. Praha nám občas vyhradí nějakou cestu, ke které můžeme dojet autem (ne, do MHD oficiálně nesmíme), občas nám zavře kus silnice a mohou se udělat závody pro pár stovek organizovaných rychlobruslařů. A to je vše. Skateparky primárně pro skate (na těch deset agresivkářů to stačí). A to je opět vše.

(Údajné) stovky či tisíce bruslařů (obyčejný fitness, nebo pro zábavu, chcete-li. Zmiňováno ve  většině článků o inline bruslení) mají povolenou stezku odněkud někam. Spíše než povolenu jsou tiše trpěni na stávajících cyklostezkách. K nim mohou prakticky jen autem – do MHD s bruslemi nesmí a použití bruslí jako individuální osobní dopravy je čirá utopie. Většina chodníků v Praze se při rekonstrukci dláždí, vyhrazené cyklostezky přecházejí v cyklokoridory (silnice na kraji s piktogramy), kde se bezpečně necítí ani cyklisté. Na chodníku (většinou dlážděném) mohu jet maximálně rychlostí chůze, na silnici nesmím vůbec.

A pak se divím, že bruslení provozují motorové myši, zvyklé jezdit na okruhu dokola či tu samou trasu tam a zpět, tam a zpět…

Dobře. Brusle jako doprava. Bylo by třeba jednat s Prahou o parametrech cyklostezek, aby byly použitelné i pro bruslaře. Jako minimum. Vyhrazené inline trasy, inlinestezky a s tím související infrastruktura je … no, dáme si deset vteřina konec smích a vydýchání.

Vždyť i inline jízdy Prahou neprobíhají “super, zavřeme ulici, ať si to bruslaři užijí” ale “honem, co nejrychleji ten otravný balík divných lidí na bruslích protáhnout předem danou a ohlášenou trasou a honem to zase otevřít pro auta. Vždyť jsou z toho jen problémy”.

Dobře. Budu chtít jít na magistrát jednat. Ale kdo mě podpoří (ano, na hlasy voličů tam snad slyší)? Rychlobruslaři ? Organizovaní, ale mimo závody nepoužitelní. Agresivkáři již z principu ne. A organizovat fitnesáky je něco jako pást kočky. Pokud tedy přijdu na magistrát s požadavky na zlepšení cyklostezky, nebudu za sebou mít podporu prakticky žádné, natož široké, veřejnosti.

Legrační organizace jako Svaz kolečkového bruslení a podobné netřeba brát vážně – kdo zná pár zákulisních informací, tak ví.

Tudíž jsme v začarovaném kruhu. Nic se nedělá pro bruslaře, protože vlastně žádní nejsou a pokud ano, tak jsou to sportovci, kterým vyhradíme areál. O individuální dopravě na bruslích netřeba uvažovat.

Pro ilustraci: trasa Pankrác – Hradčanská.

• Motorka: 10-15 min¨
• Kolo: 20 min
• Brusle: 35 minut
• MHD mezi 30 – 60 minutami.
• Auto: 15 – 75 minut (otestováno, několik ucpaných ulic a je hotovo)

Netvrdím, že brusle jsou ideální. Ale je to možnost. Kterou mi berou. Ti, které jsem si zvolil.

Mohu si za to sám. Tak co se divím.

A posledních pár vět lze použít i v množném čísle. Co se divíme.