Za poslední tři dny se blížím ke stovce kilometrů:
A hele – ono už to sto je :) Takže si gratuluju :)
A pro rejpaly – je to odcvakáno z mapy, takže je to spíše více, celé po městě a žádné honění na rovném a kvalitním asfaltu. A kola mám 80mm…aktuálně spíš 75 :)
Dnes to mělo být jen na Letné, ale zase se to nějak zvrhlo. Z Letné Stromovkou, přes Troju, Holešovice na Palmovku. Do tunelu (tentokrát bez policie) a z Hlaváku na Pankrác. Pak už “jen” přes centrum domů.
Co nového ?
Vcelku nic. Stromovka rozkopaná, v Tróji u kanálu spousta lidí na bruslích.
U Vítkovského tunelu bylo nádherné světlo – na focení. Z mobilu asi nic moc, ale bylo to nádherné.
Brzy se setmělo – když jsem v metru jel přes Vyšehrad, tak už na západní straně byla tma. Mám pocit, že mi někdo dluží léto…
Cestou zpět jsem neodolal a trochu točil – napřed hodně oblíbený )úsek přes Nuselský most:
a o chvíli později z IP Pavlova přes Václavské náměstí.
Jen tak na pohodu, žádné velké výkony. A vide je stejně hlavně pro mě. Točené na mobil. Tak co.
Na závěr ještě výstup na Letenský vrch (jak já ty schody nenávidím) a to bylo pro dnešek všechno.
Jsem rád, že alespoň něco z toho, co by šlo považovat ze babí léto mohu trávit jízdou na bruslích po městě.
Po včerejších 55 km jsem se dokonce ráno mohl i hýbat. Takže honem ven a zkusti to rozhýbat.
Na Letné nikdo, downhill do stromovky vypadal takhle
takže jsem jel druhou stranou.
Začíná nějak stavební ruch u Šlechtovy restaurace – nové lešení a v roho pokus o (snad) bufet či občerstvení.
Přes Trojskou lávku a kolem Vltavy na Palmovku. Tramvají na Krejcáek a do tunelu. Po krátkém extempore s policií v poklidu dojezd na Hlavák a Masaryčku.
Jel mi zrovna vlak, takže do Ruzyně. A po vedlejších ulicích souběžně s Evroskou na Kulaťák.
Jen Veleslavín je také rozkopaný.
Jak tak koukám, tak je to také kolem dvaceti km. Snad se zítra zvednu z postele.
Konečně. Čas na brusle. Počasí. Chuť. Dobrý výběr mp3. Skoro ideální.
Hlavní plán byl projet si novou dálnici v Radotíně – Lahovicích, než ji oficiálně otevřou. Speciální doprava odjížděla z Smíchovského nádraží. Takže otázka: jak se tam dostat ?
Přes Letnou, Štvanici a centrum se mi nechtělo. Chotkovy sady mě nebaví. A pak stejně centrum je na houby. Plán B – nahoru na Vypich a ještě si sjet Motol. Jak jsem řekl, tak jsem udělal – a už se frčelo dolů.
Nahoře na mě pokřikovali nějací mladíci z auta (dole jsem je dojel, to už není na videu) a moc moc se divili. A zhruba v polovině kopce jsem mával na stříbrné auto, ať mě předjede. Nechtělo se mu (vlastně jí) a chvíli mě kryla zezadu. Nakonec zamávala a každý si jel po svém. Prima.
Z Motola po Plzeňské. Ježiš, jak dlouho už jsem to nejel…Až mě v polovině překvapily 3×3 schody. Kdysi jsem o nich věděl, teď jsem si dokonce zastavil a podíval se, cože mě pod nimi čeká. Ale jinak to bylo výborné – hudba se trefila, záplaty na chodníku lákaly ke skokům – prostě super.
Dojel jsem na Smíchovské nádraží a hned autobus – směr dálnice.
Z Jesenice do Lahovic ? Proč ne – ale jak ? Zkusmo přes Točnou a Dolní Břežany (místní parodii na skatepark jsem vynechal) směr Břežanské údolí. Zkusmo po levé straně silnici – tak, jak se má podle předpisů jezdit. Také jsem to málem odnesl, když proti mě jeli pumpičkáři, které předjíždělo auto. Samozřejmě si to namířili pro ně vpravo a já se musel vejít mezi ně a auto. Asi se blíží doba, kdy je prostě z kola budu strkat.
Zabočil jsem do Břežanského údolí – a to bylo velké zklamání. Na rozdíl od projížďky na inline bruslích po dálnici. Z Břežan přes Zbraslav (centrem, nějak jsem to netrefil, jak se mi původně zdálo. Ale jinudy to vlastně stejně nešlo). Zpět tou samou cestou – a v celé Zbraslavi jsem nenarazil na nějakou prodejnu s minerálkami. Ani Číňani, nic.
Zpět přes most a po cyklostezce směr Bráník, Vyšehrad…atd. Při podjezdu nové dálnice se skví cedule, oznamující vybudování vysute cyklostezky s rozpočtem 55 mio. Uch. Takových peněz…Vykašlat se na cyklostezku a rozšířit stávající úzkou cestu, která je velmi rušná, by mi přišlo jako dobrá nápad.
Dál to byla “jen” cesta po cyklostezce. Občas se v okolí něco mění (někde něco uklidili, někde se objevil skatepark, někdo ho rekonstruují).
O kousek dál jsou rozvěšení plakáty na nadcházející cyklojízdu a dál je cesta kolem benzinky a Žlutých lázní zdobena červenými, jakoby antukovými, pásy. Účel nejasný, ale jsou tam. Jupí.
Pod Vyšehradem je čerstvě rozkopáno, ceduli “cyklisto, veď kolo” ignorují úplně všichni. Ten jeden, který si myslel, že kvuli němu skočím do výkopu, už ji třeba příště ignorovat nebude.
Přes železniční most a kolem dnes posledního skateparku – na Smíchově. (Teď hledám článek, o kterém vím, že jsem ho psal a našel jsem jen to, že mi ty fotky kdysi někdo ukradl). Asi ho budu muset dopsat.
Zpět na Anděla, abych zjistil, že vlak do Řep nejede – tedy autobus. Vystupuji na Vypichu a přes Ladronku se vracím nad Strahov. Na sjezdu k Dlabačovu přichází další příjemné setkání: jedu z kopce, za mnou mikrobus s cizí SPZ. Uhýbám ke kraji a mávám na něj, ať jede – přidává, obloukem mě míjí. Z okýnek mává osazenstvo, vidím i vztyčený palec. Bus se zařazuje přede mne, dvakrát blikne všema směrovkama a je to. Celé v rychlosti kolem 40km/h. Nikdo nikoho nevytroubil, neohrozil ani se nenervoval. A kupodivu to i takhle jde.
Z Dlabačova kolem Hradu na Letnou. Na odbočce u Letohrádku mě brutálně vytroubí nějaké škoda120. Škoda, už jsem se chtěl radovat, že je víc řidičů fajn. A to už ukazuju rukou, že budu odbočovat. Ale co – chlapík si něco dokázal.
Na Letné už aní ani noha. Ani nezajíždím ke slalomu nebo lavičkám a točím to domů. Jsem úplně vyřízený. Odcvakávám si v mapě (gpsku jsem prodal, spíš mám v plánu tohle)a vychází mi rovnice (2 + 8 + 35 + 10 = 55km) A to, že něco bylo z kopce se nepočítá. Nejdelší úsek (35) byl z kopce do kopce a převážně po rovině.
Tak to mě snad nohy mohou trochu bolet, ne ?
Po líčení, jak to bylo “nahoře” na tunelem a cestou na Lahovickou křižovatku je tu značně subjektivní popis toho, co se dělo na dolní, původně naplánované jako uzavřené, části mostu a tunelů.
Hned za Zbraslaví jsem zaregistroval svýšený počet zaparkovaných aut – a ejhle, dovedly mě až k nájezdu na dálnici. Což při pohledu shora na celou křižovatku nemusí být až taková samozřejmost.
Jako první vyjíždím k výjezdu tunelu, na jehož opačné straně jsem před pár desítkami minut byl. Povídám si s ochrankou, jako předtím nikdo nic neví, ale dozvídám se neovou várku dohadů a drbů.
Mimochodem to “vyjíždím” není žádná metafora – je to pěkně do kopce a kamionům to nezávidím.
Obracím se a předemnou je celá estakáda. Cože, tam až mám vyjet ? (původně myšleno ústí tunelu na protějším kopci). Plynu s davem. Lidí je dost, ale na rozlehlé dálnici se to docela ztrácí. Brualři, kolaři, pěší.
Z kopce to jde, ale ve stoupání je to protivné. Vidím před sebou celou cestu, co mě čeká a stoupání je sice relativně malé, ale pořád. Maně si vzpomenu na Zvičinu.
Proti první části tu vládne anarchie – organizátorů je asi pět (a ti zuby nehty drží části, kam se opravdu nemůže), více je tam dělníků, na poslednéí chvíli finišujících stavbu. Občas projede vůz Policie – ale přesto je to vcelku v klidu. Jistě, pár bruslařů, co dostalo nápad, že si vezmou hůlky se našlo, stejně jako expertů, kdy sjezd tunelem zpět (dozvíte se za chvíli) byl nad jejich síly a byly nebezpeční všem v okolí – ale celkově to prostě tak nějak fungovalo. Dokonce mi to snad vrátí naději, že pokdu na Aegonu uvolní organizaci, také to půjde i v Praze.
Supím a dojíždím k tunelu. Sakra, zavřeno. Ale moment – z ve dlejšího tubusu přece proudí lidé. Hurá – a už to šlapu nahoru.
V tunelu to vypadá – jako v tunelu. Hodně lidí, vysoká prašnost, dohlednost pár deítek metrů.
Nevím, jak je tunel dlouhý a tak mi vzdálenost odměřují jen šipky k nouzovým vůchodům. 130 metrů. 120 metrů. Nula. A znovu. V polovině mě to už upřímně nebaví. Proč jsem nejel z druhé strany ? ALe byl by to jen poloviční zážitek.
Hurá, konec. A červená páske přes cestu ? Cože ? Já chci dál ! Naštěstí je to jen svedení dopravy do druhého pruhu – cesta pokračuje dál a přes most stoupám nad Radotín.
A to je doopravdz konec. Parkoviště aut návštevníků a hned za ním už ostrý dálniční provoz z Barandovksého mostu.
Kochám se okolím, pouštím video a mířím zpět.
Dolů to jede pěkně. Není třeba se odrážet. Občas lehce zmatkují lidi, ale jinak jsem v tunelu nejrychlejší. A to se jen vezu…
Míjím výjezd z tunelu a ještě jednou, naposledy na bruslích, se kochám výhledem na celou dálnici předemnou. Bez aut.
Dojíždím na Zbraslavskou stranu a odpojuji se od korzujícho davu. Opět sám mířím pryč.
První, organizovanaá číst, byla průšvih. Druhá,. vypadající více živelně byla výborná. Jsem rád, že jsem si to projel – a je jedno jestli to bylo legálně nebo ne.
aneb
Už přípravy vykazovaly jisté … zádrhele. A ne jen jeden. Ale realita dne na bruslích na dálnici překonala, alespoň v první části, všechna očekávání.
Původní plán: otevřeno zhruba od Točné směr Jesenici (viz závody) a tunel na křižovatku Strakonická u Zbraslavi. Doprava ze Smíchova. tunel pro pěší prohlídku, dvě zastávky MHD. No, zasmáli jsme se.
Dojel jsem na Smíchovské nádraží – na bruslích, jak jinak. A rovnou jsem zahlédl autobus “Prohlídka okruhu”. Šup dovnitř. Ještě krátký boj s důchodcem, který mi tlakem na ledviny naznačoval, že to místo je prostě jeho a jelo se. Trochu mě zmátlo odbočení přes Most barikádníků a směr na Beránek. No co, asi pojedeme od Točné, napadlo mě.
Odbočka:
V plánu bylo ježdění celý den a všude možně – ale jako připomínku vlastní zranitelnosti bylo možné vnímat nehodu kousek přes dálnicí. Relativně přehledné místo, ale auto v příkopě a havrani čekali na tělo, ležící v černém igelitu opodál.
Ale kdopak by se Smrtky bál, zatím jezdíme, tančíme a podobné věci jsou tak strašně, strašně vzdálené. Většinou, ale občas projde kolem, pláštěm se otře a kosou zachrastí. Ale to je spíš na jiný blog.
Konec odbočky.
Dojeli jsme k ústí tunelu (odtamtud byly odstartovány minulé závody) a organizovaně nás začali vykládat z autobusu. Všude plno dispečerů MHD, Městské policijééé a ochranky, jejichž IQ dosahovalo skoro až obvodu bicepsu.
Do toho rumraj – pódium, nějaké ty informační stánky, občerstvení a tak. A samozřejmě inline dráha. PLná lidí, kol a bruslařů. Jak jsem zmiňoval jinde, kola a brusle nejsou to úplně ideální na společnou jízdu a také to podle toho vypadalo.
A zahrazené tunely. Cožeto ? Naštvaný příslušník policie, kterým také nic moc neřekli. Vlastně prý nic. Místo prohlídky tunelu sypou autobusy netušící lidi někde úplně jinde, kde pro ně vlastně ani nic není. Bravo, tohle se povedlo. Mnoho lidí odjíždí prakticky tím samým autobusem, kterým přijeli.
Ochranka netuší, kdo tomu celému velí a netuší ani jméno nadřízeného. Nepřekvapivě.
Cvakám několik fotek a říkám si, že tohle je o ničem. Do toho se z pódia line cosi jako beatbox – poslední kapka a jedu hledat jinou zábavu.
Podle neurčitých informací a náznaků se snad něco děje v Lahovicích – byli tam spatřeni lidé na mostě. Řeším, kudy se tam dostanu a jedu.
Díky (svým způsobem nedík) Jirkovi za další uvedení do reality. Podle letáčku, které jsem přehlédl se jede stejná trať jako na závodech. (inline na dálnici)
Takže nic nového a vcelku ani nic zajímavého. Plán na sjezd té neotevřené části zůstává. Uvidíme, jak to dopadne.
2010-09-15 11:36
18.9.2010, od 9 do 17hod
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA PRAŽSKÉM OKRUHU
Z důvodu ochrany Vaší bezpečnosti Vás prosíme o dodržování následujících pravidel:
1/ Nevstupujte do zakázaných zón! Nepřelézejte a nepřeskakujte přes svodidla! Nevstupujte na sjezd z komunikace!
2/ Do areálu nevnášejte nebezpečné předměty, jako jsou zbraně, skleněné láhve, drogy a výbušniny.
3/ Do areálu nevjíždějte motorovými vozidly, není doporučen ani vstup se psy a jinými domácími zvířaty!
4/ Po areálu se pohybujte pouze pěšky, na vyhrazených místech také na in-line bruslích nebo koloběžce.
Návštěvníky, kteří nebudou dodržovat výše uvedená pravidla, budeme nuceni vykázat mimo areál. Stejně budeme postupovat i vůči osobám podnapilým či nějakým jiným způsobem ohrožujícím bezpečnost ostatních účastníků akce.
Děkujeme za pochopení a přejeme Vám příjemnou zábavu
Doprava
09.00 –17.30 Kyvadlová doprava ze stanice metra B Smíchovské nádraží a zpět
První autobus od metra B Smíchovské nádraží vyjíždí v 08.45 h,poslední autobus z křižovatky Strakonická u Zbraslavi odjíždí v 17.30 h. Zastávky budou označeny motivy OPD.
Celodenní program
09.00 – 17.00 Doprovodný program pro rodiny s dětmi
09.00 – 17.00 Pohodová in-line vyjížďka na 5km trase v jednom směru
09.00 – 17.00 Prodejní stánky s občerstvením
09.00 – 17.00 Prezentace OPD, MD a ŘSD
Program jednotlivých akcí
09.00 Zahájení akce moderátorem, reprodukovaná hudba
10.30 – 10.40 Hakis exhibice
10.40 – 10.45 Soutěž pro děti s hakisakem
10.45 – 10.55 BMX flatland exhibice
10.55 – 11.00 T. Verner vás zve na in-line vyjížďku
11.00 (max. 1,5 hod.) Start 1. organizované vyjížďky
12.30 – 13.00 Autogramiáda a focení s T. Vernerem
13.30 – 14.00 Odpolední program – exhibice žongléra a soutěž pro děti
14.00 (max. 1,5 hod.) Start 2. organizované vyjížďky
15.30 – 15.45 Freestyle fotbal exhibice + beatbox
15.45 – 15.50 Soutěž pro děti s hakisakem
15.50 – 16.00 BMX flatland exhibice
16.00 Uzavření půjčovny
16.30 Zakončení akce moderátorem, reprodukovaná hudba
Blíží se letošní podzimní cyklojízda. Nebo nátlaková akce menšiny proti většině či tak nějak nenávistně. Akce, která rozbouří jinak poklidné vody i abclinuxu.cz, o dfens-cz.com nemá cenu psát – tam je to téma na delší vyprávění.
Ale co – chystám se. I když zabrousím do archivu, kde jsem o cyklojízdách psal, potažmo na jeden z podařenějších textů Skoro jsem byl ekologickým aktivistou, yeah!, musím se ptát, jestli se chci zúčastnit.
Ano, chci.
Tentokrát, stejně jako poprvé, na bruslích.
V neděli se konala jízda na inline bruslích Mladou Boleslaví. A protože jsem tam už kdysi byl, lákalo mě to znovu. Tentokrát o to veselejší, že bez auta. Krátký pohled do gůglmaps, kde je tak asi nádraží a jedem.
Hlavák jsem, stejně jako skoro pokaždé v poslední době, proběhl na trase metro – pokladny- odjíždějící vlak. Ale stihl jsem to a motoráček, který pamatoval Adinu Mandlovou jako nesmělé děvče poprvé před kamerou se odkolébal směr Mladá Boleslav. S tím, že cestou proběhlo podrobné seznámení se všemi zastávkami, mezemi a úhory, co jich podle trati bylo.
Mladá Boleslav, hlavní nádraží. Pod tímhle honosným názvem se ukrývají tři až čtyři koleje kus za městem. Mapa nelhala, oči mě nešálily, bylo to daleko. Brusle na nohy, pohled do mapy (šmarjá, ať v mobilu baterii stačí) a jede se. Jako obvykle cestování zcela po čuchu – stačí znát směr, ono to nějak dopadne.
Dopadlo to tak, že skončily domy a vjel jsem rovnou do lesa. Něco je špatně. Konzultace s mapou – a ejhle, už jsem to přejel. Kus zpět a do pořádného krpálu nahoru.
Bylo by fajn jet ho dolů – ale je to jednosměrka, nepřehledná a dole křižovatka s hlavní. To by mě ani chrániče, ba dokonce ani helmička nezachránila…tak nic.
Po výjezdu na kopec (a třech vydýcháních cestou) se rozhlížím po krajině – a hurá, jsem poměrně blízko místa, kde by mohl být skatepark. Alespoň podle informací z netu. Ano, i takovým věcem občas věřím. Dojíždím na adresu skateparku – a on tam roste obytný panelák. Navazuji první opatrné kontakty s domorodci a i bez výměny zrcátek a korálků se dozvídám, že “tam někam k lesu”. A to že pěkně děkuju.
Zkouším smlouvat s místními komunikacemi: když povedete přibližně tam, kam chci, pojedu po vás. Smlouvání selhává, sundávám brusle a jdu po krásné písčité cestičce do lesa.
A ejhle – je tam. Je to pocestný ! Nacházím skatepark a o pár minut později si laju, že jsem ho vůbec hledat. Podrobnosti, proč je tam moc na nic jsou o kousek dál.
Bomba. Zpovzdálí sleduji dvě silnice zpět do města. Jedna hlavní výpadovka, o kousek nad ní vedlejší silnice nízké třídy. Celkem bez problémů ji trefuji a vracím se do centra. Nebo jinak – do větší koncentrace zástavby.
Cestou chci doplnit cukry a vodu – jedu k Penny market. Nechci dělat problémy, tak pozorně sleduju nálepky na dveřích: zákaz psů a kouření. Fajn, jedu dál a vybírám zboží. Najednou se ke mně přitočí typ, v jehož přítomnosti většina lidí kontroluje, jestli ještě má peněženku v kapse: “Víš, že se ve všech super…eeee…hypermaketech nesmí bruslit ?”. Místo “Cotoku*vaje?” či souhlasem dle výrokové logiky “ano” přeformulovávám odpověď do o něco přijatelnější podoby. “A ty seš co ?”. Když už jsme si potykali, tak proč, ne.
“Ochranka”, dí a loví po kapse něco, co mohlo být průkazka na mhd stejně tak, jako šerifská hvězda (Tesco, 49Kč). “Pokud je s něčím problém, volej policii, jinak mě neobtěžuj” končím konverzaci.
Problém byla pouze jedna pokladna na cca patnáct lidí – ochrankář (???) mě už jen sledoval z povzdálí a něco si mručel. Zvažuji možnost zavolat policii na individuum, které mě obtěžuje, pak ale vítězí chuť sednout si na sluníčko a nacpat se.
S plným břichem dojíždím do areálu sportovního klubu – a líbí se mi tam. Trasa na brusle sice není moc různorodá, ale prostě se mi tam líbí.
Program inline jízdy, inzerovaný od pěti, začíná krátce po páté příjezdem organizátorů. Odkládám se do trávy s knížkou.
Po nějaké době se to trochu zahustí a inline projížďka Mladou Boleslaví začíná.
V půli cesty jezdím v u-rampě, fotím a připadám si jak na Auto*matu.
A je konec. Možná na hřišti proběhlo nějaké ukončení či tak něco, ale já už plánoval vlak – půl hodiny mělo stačit. A stačilo by, kdybych věděl, kudy. Mobil skomíral na poslední čárce energie a proto jsem raději mapy šetřil.
Dokonce jsem absolvoval i jeden skoro downhill. Pár stovek metrů, ale jelo to pěkně. (Pro místní – Laurinova ulice. Vždyť jsem říkal, že skoro downhill. Co jste čekali ?). Dojíždím na silnici, kterou jsem v poledne jel od nádraží a uvědomuju si, že to mám ještě poměrně daleko. Batoh na zádech (pokus o nalezení úložných schránek na nádraží selhal – nějak je tam zapomněli osadit) a zrychluju.
Nakonec mám náskok před vlakem skoro deset minut – které mi zpestřuji místní děvčata, veselá až na půdu, hlasitá ještě víc a používající milé oslovení “ty krávo”. Plýtvám na ně svým šarmem a sarkasmem.
Vlak překvapil – poprvé na nádraží, kdy jsem si přečetl, že končí ve Vršovicích. Tam ale zastávce nikdo nevěnoval pozornost a dojeli jsme až na Hlavák. Přestože na boku vlaku bylo opravdu “Praha – Vršovice”.
A to je vše. Mohu si odškrtnout další trasu a příjemné bruslařské odpoledne.
Po odstřelu Manďáka se bruslení přeci jen konalo.
Start v areálu AC Mladá Boleslav, cesta městem, v polovině pauza a občerstvení a zpět.
Některé zdroje uváděly start akce na pátou hodinu – ale to jsem tam přijel současně s pořadateli. Hm. Objevily se nafukovací brány, začalo se čepovat zdarma místní nealkoholické pivo a zvolna se začali scházet jezdci. A objevilo se docela dost pumpičkářů (čti cyklistů (a takhle to nevypadalo)) – ať jako organizátoři, tak i jako účastníci.
Musím ale uznat, že je to snad první inline akce, která začala na minutu přesně. V šest už byly zopakovány pokyny a stádečko se zařadilo za mediální auto a vzhůru do ulic.
A že pumpičkářů bylo ! Hlavní nevýhoda koexistenci bruslařů a cyklistů se tak nějak nabízí sama: bruslař se rozmachuje do široka a pumpičkář (i s pomocí buzi-oblečku) špatně jede pomalu – neboli rychlostí vyjížďky bruslaře. Společná cesta zkopce nebo do kopce, pokud dav trochu zhoustne, začíná být zábavná. taková reality show Survivor – Mladá Boleslav.
Letošní podzimní cyklojízdy se účastním na bruslích – už se těším, kolik pumpičkářů naštvu…
Mimochodem – Manďák se také účastnil, zubil se kolem dokola hlavy a pilně fotil.
Zvolna, velmi zvolna jsme křižovali okolní ulice. Místy to spíš nejelo než jelo a setkání s dokopcem i skopcem bylo pro pár bruslařů premiérové.
Nějak jsme se doškobrtali do poloviny (spíše dvou třetin) a bylo občerstvení. A minirampa.
Po odpočinku jsme se stočilo ke startu poslední jízdy, kterou jsem v Boleslavi jel. A odtamtud zvolna zpět na hřiště. Možná proběhl ještě jeden oválek, do sportovního areálu už jsem nezajížděl.
Tak jaké ?
Takové průměrné. Jsem rád že jsem jel. Kladů i záporů bylo dostatek; příště bude s čím porovnávat. Protože kdyby už nic jiného, tak mě neodradili.
