Poznámka nejen pro mě
Když už referujete o nějakém skateparku, přihoďte adresu nebo lépe pin do nějaké online mapy. Teď hledám skatepark v Kladně a adresa v ulici Milady Horákové je príma.
Když už referujete o nějakém skateparku, přihoďte adresu nebo lépe pin do nějaké online mapy. Teď hledám skatepark v Kladně a adresa v ulici Milady Horákové je príma.
Objevil jsem ho na internetu a podle fotek to vypadalo tak strašně, že jsem ho musel jet navštívit.
První problém byl objevit ho. I s mapou a adresou to nebyla žádní sranda – skatepark je velmi dovedně ukrytý. Přístup napřed po asfaltu mezi domy, pak po škváře (moc bezva na brusle). A nakonec zrezivělou branou (nápis Arbeit macht Frei chybí, styl je to podobný).
První pohled je dost tristní – tráva, betonová zeď plná grafity… Je třeba se rozkoukat. Objeví se poměrně slušný funbox, podivný nájezd a dva raily.
První kroky na asfaltu. Co to ? To není asfalt, to je dlažba. Bližší prozkoumání přinese objev, že je to opravdu asfalt. Hrubost přehrubá, spáry velké, malé i velké kameny rozeseté po celé ploše. Oj, mizerné.
To je celé.
Údajně byly kolem dokola rampy a nájezdy, ale to je už dávno pryč.
Subjektivně ? Na to že je to tak mizerné se mi tam jezdilo poměrně dobře. Funbox svádí k lehoučkým grindům a šikmý rail je srandovní.
Stojí to za návštěvu ? Kdyby to bylo někde blíže či lépe přístupné, tak by to jako zastávka na streetu byla docela příjemná. Ale v rámci totální nedostupnosti je návštěva ztráta času a sil.
Dnes jsem se konečně byl podívat na nejdražší cyklostezce v Praze a přilehlém vesmíru. Ani nemám chuť dohledávat, kolik že ty 3km stály, ale mám podezření, že to bylo více než dálnice. Stačí chvíli hledat na internetech.
A co že to tam čeká ? Zázrak ? Nuda ? Čtěte dál.
Hledání stezky bylo jednoduché – vlakem do stanice Praha – Libeň a od nádraží rovnou za nosem Freyovou ulicí. A hned o kus dál jsem zahlídl na mostě helmičku – takže to je ono.
A hned pod mostem symptom stezek v Praze – zavřeno. A pro jistotu na zámek. Ne, neptejte se mě, proč a jak. Ale prostě závora a zamčeno. Čert to vem, jel jsem podle mostu a hledal, kudy na něj. Podařilo se až na druhý pokus – první mě poslal kamsi mezi domy.
Nakonec jsem na druhý pokus dojel na začátek (??) stezky. Nebo alespoň té nové části. A hned zčerstva do kopce.
Na rozehřátí stačí a když jsem si prohlížel most, přestal jsem se divit, kam zmizely ty peníze. Povrch je kovový, natřený čímsi – a poměrně rychlý. Což je potěšující. A most se při výraznějším záběru lehce houpe.
A hned za mostem je největší WTF moment: asfalt není a pokračuje pár desítek metrů šotoliny. Proč to sakra neudělali v asfaltu celé ? Takhle je stezka pro bruslaře ze jedné strany v podstatě nepřístupná.
Pak se stačí prosmyknout kolem zdi (naštěstí je tam zrcadlo, takže určitá iluze, že víte, co se děje za rohem, tu je) a konečně nastává asfalt.
Přes starý železniční most nad ulicí Freyova a jede se. Kvalitní asfalt, rovinka a je to přiměřeně široké – pokud tam není rodinka s dětmi a psy, roztažená odezdi ke zdi. A že jich tam je.
Po chvíli se vpravo objeví domy – nějaké novostavby.Takové ty bytovky, co rostou stále jako houby po dešti. A myslím, že obzvlášť lidé v přízemí, oddělení nizoučkým plůtkem, budou řvát nadšením, až se tam bude prohánět souvislý zástup bruslařů, cyklistů a kočárků.
Dál je to rovina, rovina a stále rovina. Výhled vlevo na estakádu nad Palmovkou, vpravo křoví. Dopředu nekonečný asfaltový pruh. Žádný stín. Nuda.
Most přes Poděbradskou (kousek od křižovatky s Průmyslovou, kde obvykle bývá stupeň pět až osm) s červeným povrchem. Trochu to vypadá jako antuková drť, ale jistý si nejsem.
Za mostem je vpravo občerstvení – tedy, je tam cedule a dá se po trávě a štěrku seběhnout kamsi k němu. Netestoval jsem. Pak se vátí nuda v podobě cesty bez výhledu.
Jako drobné probuzení z letargie působí levotočivá zatáčka a mírné klesání. Natěšeně jsem se rozjel a konec.
Brutální, nepříjemný, špatně ubrzditelný, o ničem. Boha jeho, co to zase vyrobili ?
Dál je mizerný povrch všemi směry, nezbývá než otočit a vydat se zpět.
Takže co ? Nic. Na jednu stranu přijatelná stezka, tam a zpět skoro šest kilometrů, v okolí nevím o ničem lepším.
Ale je to tak moc, moc nudné.
Původně psáno pro Magazinline, po jeho krachu nedopsané dlouho v šuplíku. Publikováno “jak je”.
Již několikátým rokem se na Letné v Praze konaly závody ve freestyle slalomu.
Co je to freestyle slalom ?
Jednoduše řečeno – je to slalom mezi kužely. Složitější verze zní, že se jedná o slalom mezi několika řadami kuželů o pevně daných vzdálenostech, které závodník projíždí ve dvou (obvykle) minutu a půl dlouhých jízdách a předvádí mezi kužely co nejefektnější a nejsložitější figury. Kužely jsou v řadách po dvaceti. Mezi kužely v řadě jsou rozestupy 120cm, 80cm a 50cm. Závodník není nijak omezen – jízda po jedné brusli, po předu, pozadu či jen po patě či špičce není výjimkou. Jezdí se s hudbou – často má každá jezdec vlastní.
Závodníky hodnotí několik rozhodčích. Hodnotí se technická obtížnost, počet (ne)shozených kelímků i celkový umělecký dojem.
Freestyle slalom není mezi inline disciplínami příliš rozšířen, ale přesto se mu pravidelně věnuje mnoho lidí. Někteří mají slalom jen jako doplnění a zdokonalení bruslení, jiní tréninkem složitějších figur tráví většinu času.
Samotný freestyle slalom není na pomůcky či místo příliš náročny: stačí plácek na alepoň jednu řadu kuželů (kdo nemá speciální, může použít třeba ty z Ikei) a brusle. Výhodou je krátký nůž a "kolíbka" – první a poslední kolečko menší než prostřední dvě. Toto nastavení pomáhá s krátkými ostrými zatáčkami, ale jde to i bez něj
První tři ročníky pražských závodů se jely pod názvem Freeletná. Letos ale organizátoři neměli čas ani chuť a tak se organizace ujal Petr "Kýblmen" Kbelec a kolegové s FSKlubu.
A organizaci zvládli dobře.
To se ukázalo v sobotu 5.9.2009, kdy se na Letné možná navzdory zatažené obloze sešlo přes dvacet bruslařů, odhodlaných změřit své síly s ostatními. Nebo si jen tak pohodově zajezdit, popovídat si se známými a něco se přiučit.
Po rozhodnutí, zda se půjde do zarezervovaná haly (tleskám organizaci) nebo jestli opravdu nebude pršet a zůstane se venku už nic nebránilo rozestavení kuželů a tréninku.
Již v něm byly k vidění zajímavé výkony, i když ze zkušenostní bylo jasné, že tréma v závodě zredukuje kvalitu možná i o polovinu. Což se ostatně potvrdilo.
Po rozehřátí všech účastníků byly závody slavnostně zahájeny. Tedy slavnostně. Byly zahájeny.
A tím na všechny padla tréma a úroveň triků šla lehce dolů a jezdilo se více na jistotu.
K hodnocení nebyla ustavena poroto, ale namísto toho byly rozdány bodovací archy závodníkům, kteří se tak hodnotili mezi sebou.
Zajímavá myšlenka.
Závody se původně měly jet na dvě kola plus finále, ale nakonec bylo finále vyškrtnuto a výsledky se počítaly jen ze dvou kol. Zvlášť kategorie muži a ženy.
Trekové (quad) brusle i inliny jely dohromady.
První kolo bylo rozhodně nervóznější. Zahajovaly ženy, kde speciálně rodina Chárova, která bývá k vidění pouze, když jsou na Letné závody či televize, nepředvedla zdaleka všechno, co obvykle umí. Stejně jako zástupkyně trekových bruslích Andrea Barcalová měla nohy plné nervozity. Ale všechny se s tím hrdinně popraly a předvedly výkony na hranici svých možností a občas lehce za nimi.
V mužském kole to bylo podobné. Většinu znám z Letné z neformálního jezdění a tak bylo snadné srovnat, jak moc nervózní byli ("Takhle dlouhou minutu a půl jsem nezažil" – jeden ze závodníků).
Na všech ale byla vidět chuť jezdit a někteří jako Petr Spáčil od loňska ušli pořádný kus cesty a na jejich jízdu je radost pohledět. Bohužel vzhledem k vyššímu počtu závodníků i přes zlepšení skončil na horším místě než loni.
Vcelku očekávaně měl první jízdu nejlepší Petr Kbelec, který myslím v současné době nemá v ČR konkurenci.
Nejležérnější byl naopak Ondřej Misiaczek, který to měl "totálně na háku" a bez nervů a v naprosté pohodě odjezdil co mohl.
Překvapil i Heiko Bader z Německa. Ať už příjezdem jen na závody (co jsem slyšel, teprve po závodech začal shánět po Praze ubytování), tak i pohlednou jízdou a stojkou. Pravda, i když bodově nic moc, podobné blbinky jsou zpestřením sklízí největší potlesk.
No ano, potlesk. Od diváků. Letos jich bylo dost a dost. Jistě, něco si zorganizovali jezdci sami (mámo, táto, pojďte se na mě podívat), tak se zastavilo i velké množství kolemjdoucích. Bohužel již tradiční bolest na českých závodech: fandí se potichu. Málokdo zatleská, málokdo povzbuzuje.
A samozřejmě nelze zapomenout na média. Minimálně pět fotografů a zástupců internetových stránek mediálně pokrývalo celou akci více než dostatečně.
Po oddechu, nepříliš překvapivě vyplněným další jezděním začalo druhé kolo.
Opět první ženy a proti kolu prvnímu jely více uvolněně a pohodověji. Pravda, některé zopakovaly první jízdu prakticky pohyb od pohybu, ale kdo má stále vymýšlet něco nového, že ?
Mezi muži byla situace obdobná. Někteří sáhli hlouběji na dno sil a možností a některé jízdy či triky byly velmi povedené.
Nebudu unavovat výčtem triků (crazy, italian atd), ale jen konstatuji, že nohy měli zamotané všichni, často proti zdravému rozumu a všichni je dokázali rozplést – i když často jen proto, aby na nich o chvíli později vytvořili něco daleko bizarnějšího (viz fotky kolem. Poku tu nejsou, tak nevyšlo něco v tiskárně.
Po odjedí všech závodníků nastal čas pro vysokoškoláky. Hodnocení (styl, technická náročnost, umělecký dojem, atd) spočítat a vytvořit konečné pořadí. To se nakonec podařilo a zbývalo jen vyhlásit výsledky.
Jako tradice z FreeLetné se vyhlašovaly první tři místa v každé kategorii a pak Looser 2009, kterého vyhrál Petr Hradil za bezchybné poslední místo.
Ostatní dostali diplomy a pár drobností, první tři i medaile.
Za sebe jako fotografa a nikoliv jezdce musím říci, že se jednalo o velmi příjemné odpoledne s pohodovým závodem a uvolněnou atmosférou.
Pokud si tedy chcete rozšířit obzory, co všechno se dá dělat na bruslích, jste vítáni na příštím ročníku či jen tak na Letné (nebo kdekoliv jinde) mezi kelímky na slalom.
A za rok se na vás budeme těšit na dalších závodech.
Ženy,
1. Bára Hessová
2. Andrea Barcalová
3. Kristýna Pezlová
4. Zuzka Chárová
5. Martina Chárová
6. Marta Lebedová
Muži,
1. Gbelec Petr
2. Heiko Bader
3.Zbyněk Zezula
4.Martin Golich
5.Ondra Misiaczek
6. Tomáš Bláha
7. Martin Coufal.
8. Spáčil Petr
9.Chára Zdeněk
10. Tomáš Brandejs
11.Jakub Tůma
12. Honza Bůžek
13. Honza Gruncl
14. Petr Hradil