TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Helmy trochu (úplně) jinak

http://svetkolecek.cz/reportaze-z-inline-akci/2390-helmy-trochu-jinak

O tom, že helma je pro bruslaře základním bezpečnostním prvkem, jsme psali už víckrát. Přesto se na našich stezkách prohání bez helem určitě tak 98 % bruslařů. Přinejmenším u dětí by ale mělo platit to samé co na kole – bez helmy prostě na brusle dítě nesmí. Každý lékař by vám ale potvrdil, že nosit helmu na brusle by měla prostě být povinnost, protože pravděpodobnost pádu na hlavu – a to navíc ještě na její zadní část – je veliká. Stačí jen malá nerovnost, zaváhání, nájezd na obrubník, ale třeba i nenadálý dotyk jiného bruslaře – a pád na záda je hned.

O tom, jak a jestli je helma důležitá nebo ne se dá mluvit dlouho. A opět budu vycházet ze své zkušenosti – na bruslích za ty roky dva pády na hlavu (helma by mi v jednom možná spíš přitížila – dopad temeno/záda) a jednou na kole (prasklý řetěz, měl bych odřený nos. A bradu. A tvář).

Takže postupně: helma základním bezpečnostním prvkem. Stejně jako autor článku nemám žádnou věruhodnou statistiku či jakákoliv čísla – ale nejvíc odřenin jsou dlaně, kolena. Hlava může být nejnebezpečnějším místem, ale rozhodně ne nejčastějším.

Další statistický údaj – 98 procent bez helem. Nevím,kde jezdí autoři, ale v Praze se to imho pohybuje tak na 75-50 procentech. Helmiček je všude mraky. Ale zase – žádná relevantní čísla. S tím souvisí i pseudo-argument “každý lékař” (dle vzoru “odborníci varují”). Jméno jednoho lékaře, který tuto informaci podpoří, má větší váhu, než armáda “všech lékařů”. I ta pravděpodobnost pádu na hlavu: ona až tak veliká není. Stačí normálně stát (A-postoj či nůžkový, lehce předkloněný a většina situací končí v předklonu a na kolenou. Nos tam mohou strkat jen ti největší nadšenci. :) Stejně jako pády dozadu – většinou podjedou nohy a vystřelí dopředu nahoru, ruce jdou instinktivně dozadu  ( a vznikají tak pěkné čisté zlomeniny horních končetin či vymknutá zápěstí), ale k hlavě to dojde málokdy.

Co direktivní nařízení “měla by být povinnost” ? Proč ? Kdo chce, ať nosí. Kdo nechce, ať se připojistí. Zbytečných zákonů, vyhlášek a dobrých lidí, kteří to myslí dobře pro blaho všech je to až až.

O větu dál je i vidět, jak neschopní bruslaři v současnosti jsou. Nebo jak neschopně působí navenek: k zemi je pošle malá nerovnost, zaváhání, nájezd na obrubník, ale třeba i nenadálý dotyk jiného bruslaře. Šmarjá, to většinu času místo bruslení tráví léčením zranění ? Kdy vlastně stihnou to bruslení ? nebo spíše ten pohyb, o kterém si v naivní pitomosti myslí, že by to snad mohlo být bruslení.

Přesto je helma zatím na hlavách bruslařů na našich stezkách k vidění jen sporadicky. Je možné, že níže uvedené modely by mohly zaujmout i ty, kterým se zdá, že v helmách prostě nejsou in. V těchle modelech by ale mohli docela zaujmout.

Nakonec to dorazí: místo alespoň základních rad s výběrem (ať se v helmě hlava moc nemele budiž radou základní) se začne řešit vzhled.

Po testu koleček je svetkolecek.cz na dobré cestě do pekel.

Doporučené čtení: Mít Newton helmu…

Bolest Mk I

Tak dlouho se na lavičku skáče, až se ucho utrhne.
Ale předtím se ještě něco dělo. Krátká vyjížďka přes Stromovku do Holešovic.

Odbočka: 99% lidí netuší, kde má pravou ruku. Nebo k čemu by se tahle teorie dala použít při pohybu mezi lidmi.

Zavítal jsem zase do nové čtvrti v Holešovicích. Několik standardních zátarasů z batonu na pár skoků a jeden vylepšený: nahoře oblepený lepicí pruhovanou umělohmotnou páskou. Oproti holému betonu to jede nádherně a bez vosku. Výška také tak akorát. Moc dobře se tam jezdilo.
Pak jsem se vrátil na Letnou a tam se to po chvíli stalo. Skejťáci co postavili novou překážku byli v nedohlednu a tak jsem si zablbnul. Až na konec jsem na skokánek skočil obráceně – noha ujela, druhá se chytila za hranu a už jsem ležel. Ránu, kterou obvykle chytají vlasy, se tentokrát nepodařilo vykrýt a tak mam decentní otřes mozku a bouli.  Chvíli jsem si poležel, přepočítal ruce a nohy a pak jen požádal H, aby se podíval, jestli někde neztrácím tělesné tekutiny. Nikdy nic neprosakovalo, ale chuť pro jízdu už jsem pro ten den zratil. A strašně to svědí, takže dnes za volantem jsem většinu cesty strávil drbáním hlavy :)