na okruhu ve Stromovce. Potmě, jako obvykle. Osobák se bude přepisovat, skoro o dvě minuty. Časy skoro 5 na kilometr se mi líbí, ale pětka je tak akorát, možná by šlo šest až sedm, ale na desítku tímhle tempem to nevidím.
Velmi pravděpodobně bych začal zvolna zpomalovat – což nutně nemusí být na škodu.
asi takhle
Letem světem Vinohrady i centrem Prahy.
Začínal jsem na Jiřího z Poděbrad. První davy, lidí kam se podíváš. Nic pro nás asociály, ale občas se musím obětovat, že ano. Nicméně vzal jsem si běhací věci s tím, že přesun mezi instalacemi proběhne poklusem.
Axiom je pár průchozích portálů, měnících vzory na povrchu. Pokud nějak reagují na procházející lidi, nevšiml jsem si jak. A jestli.
Vyrážím na Soar v Sadech Svatopluka Čecha. Cestou mě ještě Policie upozorňuje, že tam, co přecházím, není přechod. Zcela s ní souhlasím, lehce zvyšují tempo a tím to hasne. Soar jsou balonky v portálové konstrukci, chvílemi svítící, chvílemi ne. Pod a mezi nimi se tísní lidé. Aha, to je asi celé. Jo, a tady, stejně jako skoro všude, reproduktory vyluzují strašidelné zvuky.
Do Riegerových sadů na Submergence. Někde ukradl žárovičky z mnoha vánočních stromečků a teď se mezi tím dá procházet a žárovičky blikají. Není to špatné, ale ani žádná bomba.
O kousek dál je Man machine a Vladimír 518. Přestože jsem čekal víc, než pár laserů a DJ vybavení plus hlas, recitující popis ASCII kódování (he ?), zaujalo mě to. Efektové mnozí, rámus to dělalo…
Z kopce do kopce na Náměstí míru – Caryatids. Video mapping neurazí a dívá se na něj dobře.
Opouštím Vinohrady a sbíhám do centra.
První potkávám (to zní jako omylem, že jo?) Second Litany v Hybernské. Jasně, předtím jsem potkal poměrně zajímavé věci v Sherwoodu u Hlaváku a přestože nekteří byli jak lampy, nepředpokládám, že patřili k instalaci Signal festivalu.
Second litany mě hodně zaujala. I když se vlastně jedná také o videoprojekci převalujících a měnících se těl na stěnu domu, hodně mě to zaujalo a dokonce i emoce a pocitity to vzbudilo. Tohle se mi líbilo.
Glass na Náměstí republiky nějak souviselo se sponzorem Ťamťung – byly tam mobily a něco jako stvořte si příběh. Další prosím.
Contrained Surface a Octopus Garden v Anežském klášteře odmítám pro frontu (a to je teprve čtvrtek, nechci to vidět o víkendu), volným tempem pokračuji k Heardt – klavír obklopený zářivkami, živá hudba a poblikávání. Hm. Tak dál.
Na Staroměstském náměstí svítí a duní Beyond – dlouhý tunel na epilepsii. Teda vlastně ne. Zvuky, hudba, světla probíhají tunelem, obklopují mě, není kam utéct. Vlastně nevím, zda se mi to líbilo. Spíš ne.
Odbočka k prvnímu placenému Henge v Paláci u Stýblů. Když jsem prošvihl nedávnou autogramiádu a párty k vydání Kmenů, alespoň se podívám dovnitř. Totálně vybydlený interiér uprostřed rekonstrukce skrývá klec z led diod, kouřostroje, stroboskop a pár reflektorů. Rudé nasvícení dodává atmosféru surealistického pekla, umocněnou nezúčastněnou ochrankou, zírající do mobilu. Jo, tohle mě taky oslovilo a moc. Nechce se mi odtamtud, ale po pár fotkách se přesvědčuji a mizím.
Musím oběhnout půlku Václaváku, ale do Charvátovy na White Circle je to kouske. Půlkulaté zábradlí ze zářivek poblikává do rytmu skoro hudby – a také se mi to líbí. Hodně na to má vliv i pečlivé dávkování návštěvníků – jen pár lidí na poměrně velké prostory hodně pomáhá atmosféře.
Napadá mě, že ty nejlepší expozice si nechali za peníze. Hm. Ale hned další Hladina v Klemetinu mě tuto teorii nabourává. Několik reproduktorů s nataženou niti/strunou, která krásně ukazuje frekvenční křivku. Pitomost, ale potěší. Ale ne za peníze na Signalu. O kousek dál Database což je promítání na zeď. Vlastně ničím nevynikající videomaping.
Za rohem si vystojím první (a poslední) velkou frontu na Wave interference – abych se pak sám sebe ptal, co to sakra je a jestli mi ta fronta stála za to.
Nestála.
Vlnící se zářivky a staré vyrhany. Co a jak se navzájem ovlivňuje netuším.
Poklusem přes Karlův Most na Kampu. Hle, skleňěná labuť. Tak ne, Juxtaposition. Když to tak autor pojmenoval, dobře mu tak.
Poslední je 3D videomaping. Tentokrát ne jen brýle za peníze, ale za peníze povinně. Hm. Multiverse není špatné, ale mám pocit, že je to skoro to samé, jako tam promítají každý rok. 3D jen chvílemi.
A to je celé.
Ze Signalu mám smíšené pocity. Instalace mi přijdou málo interaktivní (vzpomínáte na simulovaný větrný tunel na náplavce na Malostranské ?), jako byh je už xkrát viděl (ano, sad balónků na Palackého náměstí). Vzpomeňte třeba na chobotnici z Petřínské rozhledny, propátrávající paprsky okolí. Byla skvělá.
Na mnoha místech hraje dubstep, o kterém se domnívám, že už je nějakou dobu out.
A hlavně – autoři nerespektují či nevyužívají místo, kde je instalace umístěna. U většiny je jedno, jestli je v Praze, na poušti nebo třeba v Kladně. Nevede dialog s okolím, nerozvíjí ho, prostě tam jen stojí.
A to je možná největší škoda celého SignalFestivalu.
Starší Fénix je skvělý na kolo, ale na běh je zbytečně velký a baterkie tomu moc nepomáhají. Cosi za stopade zase nesvítí.
Proč nezkusit osvědčenou značku ? Nový Fénix 23 se ukázal jako velmi slušná volby. Na první otestování – na čele o něm samozřejmě vím, ale nepřekáží ani se nehoupe.
Dosvit je dostatečný i na střední stupeň, napájení na jednu AA baterii (k dostání kdekoliv).
Úplně pohodlné není spouštění delším stiskem – raději jsem se zastavil. Ale možná nezvládám vác činností najednou. A druhé minus je cyklování režimů: naplno, minimálne, středně. Ne úplně logické, ale stačí docvakat na prostřední výkon a je klid.
Za cenu těsně pod tisícovku výborná záležitost.
o klid – dnešních pět kilometrů (dobře, dost z kopce do kopce) bylo krušných. Takže pátý den v kuse (a jedno kolo) je zatím limit.
Potřeboval jsem na kole zajed kamsi do Hostivaře. Cesta by byla dobrá, kdyby – nepršelo a po bahnivé cestě nejezdili koně.
Takhle jsem byl zahnojenej odzhora dolů a jako bonus jsem v tom marastu ještě píchnul – hřebík se mi pod plášť připletl, mrcha.
Tudíž se spožděním, ale nakonec jsem vše vyřídil.
a tentokrát trail/kros. Adidas Galaxy. Musím říct, že rozdíl v terénu je propastný (proti univerzálním silničkám) – bláto sice zaregistruju pod nohou, ale na odrazu není nic znát a bota vůbec nepodklouzne. Mokré listí a kořeny to samé.
Zato na asfaltu je to čiré utrpení. Což v Praze, kde do toho lesa musím doběhnout, nebude úplně to pravé ořechové.
Jinak pokračuju v desítce každej den a už mě to lehce zmáhá :).
Dnes, jak jsem předznamelnal, terén – takže kolečko Krčákem. Nevím, jestli sem se tak hnal, nebo to byly boty (technika rozhoduje :), ale na všech segmentech Stravy mám osobní rekordy. Včetně krpálu z Hrádku, který, jak to vypadá, umím rychle zaběhnout jen potmě s čelovkou…
Mimochodem, v čelovce na mě mrkalo spousta srnek, přičemž ta nejdovážnější tedy milostivě udělala tři kroky z prostředku cesty, abych mohl proběhnout a z kraje cesty se dívala na toho cvoka, co tam funí lesem.
Tradiční kolečko přes Vyšehrad a tak. Nicméně pod Vyšehradem na nábřeží směr Jeremenkova jsem se podíval na jízdní řády – a autobus mi jel za 14 minut. To je fajn, ale: mám to tam dva kilometry – což je v klidu, nebo tři ? He ?
Nakonec jsem to vzal fofrem – jistota je jistota – a autobus stihnul. Nicméně, jak se sprinty nezařazují na konec běhu – zkuste to říct MHD.
což takhle uběhnout každý den desítku a sledovat, kdy mě to zničí ?
(ono skoro mám pocit, že pro menší vzdálenost ani nemá cenu zavazovat boty…)
rýmička je asi definitivně pryč, ale ten týden bez běhu je nějak hrozně moc vidět. Nebo cítit.
Dneska nově: metrem na Zličín a Prokopákem dolů a na konci nahoru na Barandov. Vystoupil jsem z metra – a lilo jak z konve. Při představě hodinu se zase trmácet zpět jsem radší dvacet minut počkal a vyběhl. S tím, že kus trasy vysokou travou jsem obíhal po silnici – z bot voda sice vyteče, ale mokré úplně nejsou fajn.
Volně jsem si proklusal Prokopské údolí a nebylo to špatné – znám ho z kola a tohle bylo stejné. Jen o dost pomalejší. Až jsem se sám divil, o kolik – fakt to byla spíš pěší turistika než běh. A takové drobnosti, že na mokré listí a kořeny jsou nejlepší silniční boty ? Jiné nemám, takže je to jedno.
Na konci vpravo bok a výšlap na Barandov. Bolelo mě co mohl po včerejšku a tenhle kopec mě dorazil.
Nakonec na návštevu k V a jet dolů tramvají se ukázal jako dobrý nápad.