Když se tak ohlédnu za kariérou bruslaře

th_mid_15-08-2014-8-30-05-9670-130820144113

vidím maximálně tohle.

Edit: Připraveno ke konzervaci a uskladnění kdesi na půdě. Jakože game over.

Nové video Chance of Rain

Prostě mě bavilo. Celé, rozstříhané na party na vimeu.

Dobře, kvalita záběrů by mohla být lepší, mohlo to být v HD, občas je obraz mizerný, pádů taky zbytečně moc… ale prostě jsem se tu půl hodinu bavil.

Chance of Rain – Teaser! from Chance of Rain on Vimeo.

Kouzlo obsahu

Už dlouho hledám nějaký (cz) web, který by informoval o bruslení. S přesahem speed-fitness-agressiv. V podstatě by stačil kalendář akcí…

To jaksi nefunguje, protože každý svůj píseček, že ano. Ale při občasném procházení bookmarků se bavím pastí webů postavených nad wordpressem (např blading.cz  (ke mě ještě slogan svádí k we are bladders) či svět koleček).

Informací pomálu, ale zato každý týden vypadají úplně jinak.

Pod Letnou

Pokud jste minuli, jak to vypada pod Metronomem, tak takhle. Foceno mobilem a  s čelovkou. Takže tak.

220620143499 220620143498 220620143497

220620143496 220620143495 220620143493

220620143492 220620143491 220620143500

 

Cyklosvítání 2014

Již třetím rokem proběhl cyklo-orientační-společensko-závodní setkání příznivců ranní Prahy a cyklistiky.

Co je to Cyklosvítání ?

Pro někoho závod, pro někoho spíše společenské událost. Jedná se, tedy hlavně, o orientační jízdu ranní Prahou. Start je v pět ráno, následuje průjezd skoro čtyřiceti orientačními body, na kterých se plní soutěžní úkoly: kolik okenic je modrých, kolik děr je v kanále, najděte nejbližší sochu a opište druhé slovo. Hodnotí se se čas dojezdu a počet splněných úkolů. Jistě, v pravidlech je něco o diskvalifikaci, ale až tak striktně se to nebere. Pořadí je zcela libovolné (viz problém obchodního cestujícího).

2014

Jako na potvoru, když jsem se přistěhoval blíže k minulým startům (Vítkov), jelo se letos z Letné, kde jsem bydlel předtím. No, stane se.

Vyrazil jsem kolem třetí prázdnou Prahou. Tedy – to jsem si myslel. Lidí jsem potkával více než obvykle, včetně několik skupin cyklistů, kteří nejeli na Letnou. Vlastně ani noční jízda nebyla příliš mimořádná s přihlédnutím na vcelku pravidelné jízdy Zbraslav – Černošice – Praha jen s čelovkou.

Napřed jsem měl dost času, abych na Letnou sprintoval – což byl můj letošní problém tak nějak obecněji.

Pod Kyvadlem se ve čtyři ráno tísnilo několik desítek cyklistů. Nezvyklé, obvykle jsem tam býval první (a dlouho jediný). Trochu mě nepotěšila atmosféra – pár bodrých stréců a celkově ovzduší nabyté holedbáním, kdo že to vyhraje.

Postupně se objevovalo více a více cyklistů a konečný počet se přehoupl přes šedesát určitě (viděl jsem nalepené startovní číslo) a osmdesáti až stu bych věřil také. Skoro na mě až moc.

Šimon Caban, hlavní organizátor, pronesl úvodní slovo a po pár tradičních zmatcích následoval netradiční úvod: prohlídka podzemí pod Kyvadlem. Pěkné, moc pěkné. U východu z podzemí už každý dostal mapu a vyrazilo se na trať.

Začátek byl jednoduchý na orientaci – k Letenskému zámečku a pak směr Bubeneč a Dejvice. Pár chrtů to napálilo maximální rychlostí, zbytek cestoval tak nějak lidsky. A hned se závodnictvo rozdělilo – každý si myslel, že zná nějakou tajnou zkratku, kterou ušetří metry a minuty. Ale ne každý měl pravdu.

A rovnou se začalo bloudit. Co je na tom, že místo, odkud je vidět číslo, potřebné pro splnění úkolu, je vidět. Když se na něj nedá jednoduše dostat. To není stížnost – to je poklona lehce škodolibým pořadatelům.

V Bubenči mě čekalo největší překvapení – ač jsem tam bydlel 35let, tuhle zkratku jsem neznal. Nevadí, člověk se pořád učí.

Z Bubenče do Stromovky, kdy jsem získal náskok – zatímco velká skupina bloudila, já už věděl, kde je další bod. Mimochodem – letos se objevily chytáky typu „z bodu pokračujte tam a tam, není značeno na mapě jako další bod“. Na konto toho jsem celkově dva minul :)

Ze Stromovky přes Trojskou lávku a pod most Barikádníků. Hledání stejných příjmení na pomníku byla opravdu lahůdka.

Zpět do Holešovic a další bloudění. Zakreslit cestičku a najít loď. Bylo to od sebe pár metrů, ale dohledat vjezd mezi domy a později do přístavu nebylo úplně triviální.

Další úkol: kolik garáží s kovovými vraty je v ulici Varhulíkové ? Fajn. Je jich přes sedmdesát – takže jedete na kole, jedním okem sledujete cestu před sebou, rukou si odpočítáváte a z řady dvěří máte mžitky před očima. Moc pěkné.

Točím to na Libeňský most, na kterém se ztrácím. Jo, spletl jsem si v mapě břeh řeky s křížením silnice. Takže hledám nasprejovaný nápis o dvě stě metrů dále. Náskok je pryč.

Tedy -náskok před vetší skupinou, která jede společně. Na většině bodů potkávám další cyklisty, ale nikdy nevím, kolik už mají splněno či jaké pořadí mi aktuálně patři. Trocha nejistoty nevadí.

Přes Karlín se točím k Masaryčce, kde mě další úkol žene zpět do Karlína. Cestou si uvědomuji, že jsem minul jeden v Holešovicích. Napřed to napíšu z paměti (barva čekárny železniční stanice Praha – Holešovice), ale nedá mi to a tak si zajíždím pět kilometrů, abych si ověřil, že jsem měl pravdu.

Zpět pod Letnou (cena dlouhodobého parkování pro autobusy) a do Thunovské k pomníku Winstona Churchilla. Tohle to bylo i loni, ale co je potřeba v míru si nepamatuji. Pokračuji na Petřín – dřevěný kostelíček má několik hromosvodů, napiště jejich čísla. Vyjet do kopce a čísla jsou „1“ a „2“. největší voser a zároveň úkol, který mě donutil rozesmát se na celý Petřín a tím probudit pár nocujících houmelesáků.

Z Petřína to už točím do centra a dojíždím pár posledních úkolů – na soše má Franz Kafka motýlek nebo kravatu ?. Z hrůzou zjišťuji nesplněný úkol v Tróji. Odškrtnul jsem ho na mapě a zapomněl na něj.

Ono se to nezdá, ale v tom fofru (jsem tu – co mám hledat – nemohu to najít – utíká mi čas – mám to – kam dál – už za mnou někdo jede – hele, nebude tu zkratka) se na hustě popsané A4 dá něco přehlédnout raz dva.

Kašlu na to. Diskvalifikace sem, diskvalifikace tam, mám najeto k padesátce a do Tróji se už určitě nepoženu. Stejně jsem nejel pro výsledek, ale pro zážitek z ranní jízdy, z Prahy, z objevování nových zapadlých míst. A vůbec. Bude osm a tak to točím k cíli do Lucerny.

Tam je domluveno ranní občerstvení a vůbec. Je tam opřených pár kol – děsím se, že jedu poslední. I čas od pěti do osmi mi přijde dlouhý.

Cože ? Jsem na místě mezi prvními deseti – nikdo další ještě nedojel. Po prvním projetí výsledků (něco jsem spočítal špatně, vynechal jsem ještě jednu kontrolu) je odhadnuto, že by to mohlo být kolem čtvrtého místa. Moc tomu nevěřím.

Loučím se a jedu se vyspat – před závody jsem to vzal v kuse a už toho mám dost.

Od pěti (start) do osmi (cíl) najeto přes padesát kilometrů (včetně hledání na kontrolních bodech, zapisování a bloudění), ze čtyřiceti úkolů tři minuté a tak nějak špatně spočítené. Oficiální výsledky ještě nejsou a přestože pro mě až tak důležité nejsou, zvědavý jsem.

Závěr

Letošek byl územně rozmáchlejší, přinesl lehce komplikovanější úkoly a pro mě se vrátil do známějších míst. Na startu jsem viděl hodně lidí, možná až moc. Jako komorné akce mi to vyhovovalo více. Stejně se vytratil spoluspiklenecký dojem, kdy se občas kšeftovalo s odpověďmi (za A prozradím B), kolektivní spolupráce (mě to vyšlo 5, co vám?) či se slibovaly hory-doly za přečtení odpovědi někým, kdo už na ni viděl od těch, kteří by to museli strašně složitě objíždět. Ano, nějako slečny mi od loňska dluží snídani, když mě uprosili na Hlavním nádraží.

Více uvolněné, více legrace.

Na masovou akci Cyklosvítání snad nedosáhne. To určitě zjistím příští rok ve čtyři ráno někde v Praze.

U rampa pod mostem Barikádníků realitou ?

Kdo to říkal ? Já to říkal. A teď to vypadá nadějně

A jak se dívám na datum původního postu, tak to trvalo jen dva roky.

Co učit na bruslích ?

Když už je organizovaná výuka bruslení nutná (jako že není), navrhoval bych změnu. Jedna hodina praxe, jedna hodina teorie a sto hodin “jak se chovat na veřejnosti, abych sám sobě nebyl nebezpečný a ostatní nesral”

 

jako jo

uhwq4mE

Video About Us II

Rok se s rokem sešel a je tu další video, mapující CZ inline scénu. About Us II. Jednička mi nějak utekla, takže rovnou na druhý díl.

A hned kriticky: pár, v podstatě drobností, sráží tohle video strašně dolů. A ani ne tak na vrub kameře, ale riderům. A soundtracku. Úvodní Queen ještě jo, začalaly ty hip-hopy a při několika náhodných pokusech na náhodných místech pokračovaly. Takže zvuk off a vlastní zvukovou stopu doplnila kocáby (make everything funny) a následně Lipem a jeho novým albem. To je alepoň zajímavé než to, že west coast je lepší než east coast, bičíííz. Což nevylučuje, že tam nění i jiná, zajímavější hudba, ofkóz.

Dalším problémem je organizace natáčení – to je problém ze spotu vyházet batohy, vykopat zevly ? V každém záběru, kde se tohle objeví se mi zatínají nohy do pěstí. Hustokrutopřísežných čeků před/po triku se to netýká. Občas bych ohlídal aby mi rider/spot neutekly ze záběru, resp. byli v něm celí, ale to je detail. A ke kameře – fakt je nutný 2/3 natočit ze schodů vsedě vedle railu ? Co vylézt na popelnici ? Někam si lehnout…Zbytečně ubíjející.

A rideři – buď je zpoza kamery honit nebo víc stříhat. Občas chybí málo a dát to tam do sérky by bylo naproste skvělé. A místo toho se na to rider vykašle a uhne, seběhne. Nebo naběhne do stromů. Sakra, sjedu X metrů railu a pak to nevytočím ? Ale no tak… Stejně jako je (občas) vidět, jak pomalu jsou triky jeté/odjeté. Ale to je osobní preference – já mám raději třeba i jednodušší věci, ale vy rychlosti a stylově, než současný trend – v nolové rychlosti poskakovat po railu ve stodvacetikombinaci :)

Naopak se podařilo vyhnout stereotypu “jeden rail a všichni musí ukázat, že dají ten samý trik”. Spoty jsou různé a některé se mi dost líbily. S výhradama ke kameře. I když sám znám z focení, kdy se pak dívím na fotky a mlátím hlavou do stolu “proč jsem se nestoupl půl metru vedle”. Vyjímkou je třeba čas 23:00. Libí.

Takže pár věcí a About Us III bude luxusní.

Jinak samozřejmě – až to nebude underground a budou v tom lítat peníze jeko ve skejtech, tak se i vedea budou točit jiná. I když to tak možná nevyznělo, tak se líbilo.

About US II from Rolla productions on Vimeo.

 

 

Undeground ?

Já nevím – už jsem tu dostkrát říkal, že brusle jsou undeground. Jak stylem života, tak přístupem firem (čím dál tím méně novinek, podpory) – ale pořád před sebou vidím ty davy “svátečních” či “fitness” bruslařů, které bych jako undeground neoznačil. Ani omylem.

Spíš vidím, jak se brusle z podzemí přehouply do největšího mainstreamu a pomalu, možná už stále  rychlji, míří za zenit.

Jen těch pár z nich, pro které brusle byly a jsou stále život, si toho nevšimla.

Svým způsobem jim závidím.

10325211_777885935555155_7370948646930958180_n