Ještě to má smysl

ROLLER – FISE World Montpellier 2013 from FISE on Vimeo.

Pure Street Contest 2009

Jo, a samozřejmě ten fotograf, co se tam plate v každém druhém záběru jsem já :) Fotky jsou http://b.tik.cz/archives/3213/pure-street-contest-2009

Pure Street Contest 2009

Nemůžu tu najít fotky, takže pár dodatečných

DSC_2689_1 DSC_2726 DSC_2841 DSC_2990

Pokracovat ve cteni celeho prispevku »

Author Král Šumavy 2013 (kolo)

Nepřenositelné zážitky

jsou mnohé. Ale jeden mám teď obzvláště aktuální.

Jezdím na kole. Ano, jednu dobu to byla mezi webaři slušná móda, ale nějak mi to zůstalo. Roční nájezd kolem osmi tisíc, jednou za rok závody. A to ty nejvypečenější. Král Šumavy.

Pro neznalé: střední trať 70km, celkově nastoupáno přes 2500 metrů. Někdo by mohl říci, že se tlačí buď do kopce nebo z kopce. A nebyl by daleko od pravdy.

Letos byl závod okořeněn počasím – těsně před povodněmi, po týdnu neustálého deště. Že to nebude legrace bylo jasné a polovina (cca 800 bikerů) nedorazila ani na start.

Já ano.

Na startu nepršelo a to bylo asi poslední místo, kde bylo sucho.

Trať vede po loukách, lesními cestami a minimálně po asfaltu. To samo předurčuje charakter – bahno, bahno bahno. A bahno.

Do kopce se boří napřed kolo, zadní prokluzuje, přední nevede. Z kola dolů, nohy mizí v bahně, voda teče přes horní okraj boty, kolo ujíždí. Tak se tlačí do kopce.

Z kopce se jede pomalu – ztráta kontroly je fatální. Vybírá se cesta mezi mokrou travou, ujetou travou s bahnem jako podklad a čistým bahnem. Posed daleko za sedlem, nelze polevit ani na vteřinu. Trasu je třeba vybírat a plánovat daleko dopředu – na rychlé změny směru a rychlosti je nutné zapomenout.

Po rovině se dá šlapat. Většinou. Lepší jezdit proudem vody než rozjetou cestou, kterou projelo už 500 lidí. Voda cáká do obličeje, občas kolo ujede po kameni a neomylně zajede do hlubokého bahna. Podřadit a zkusit to šlápnout. Jde to, ale síly ubíhají neuvěřitelně rychle. Tak rychle, že je někde lepší tlačit kolo i po rovině. Někdy je to i rychlejší.

Plus dva brody, o kterých ještě v předvečer pořadatelé nevěděli, zda budou sjízdné kvůli vysokému stavu vody.

Tak to je prvních 20 kilometrů závodu.

Dalších padesát je to v podstatě to samé. Jistě, drobné odchylky – občas se do kopce dá jet nebo tak něco.

Živý had blátem se obalujících jezdců se vine krajinou a většina bojuje sama se sebou. Letos je největší vítězství dojet do cíle. V trati na 100km byly časy nad jedenáct hodin. Koneckonců – já těch svých sedmdesát polykal za sedm hodin s průměrem lehce nad deset za hodinu.

Měl jsem natrénovány tři tisíce, průměr dvacet a teď tohle ? Nejlepší jezdci měli čas na úrovni mého loňského výkonu – a to jsem byl kdesi k sedmé stovce.

Málo peklo ? Přidáme déšť, občas mrholení. Kapky kanou po helmě do očí, promáčejí rukavice. Všechno je mokré a kluzké. Proboha, nechtěl bych píchnout a lepit. Cesta se vine častěji do kopce, tachometr už dávno neukazuje, přehazovačka občas shodí řetěz, někdy nepřeřadí.

Míjím další odbočku z kopce. Ale ne, závod vede na opačnou stranu – vzhůru. Proti loňskému vtipkování je letos ticho. Nikdo nic neříká, většina jede na hranici svých možností – a to v žádném případě není fráze.

Přesto je to velmi silný zážitek. Chuť položit kolo, sednout si na zem a rozplakat. se. Otočit to nějakou snadnou cestou k cíli. Do tepla a sucha. A přece něco tam uvnitř právě tohle nedovolí a tak dál šlapu do pedálů, pryč od pohodlí, kamsi do lesa, do kopce.

To bylo do padesátého kilometru.

Poslední dvacítka byla nekonečná. Chyběly cedule „Cíl XX km“. Nejistota kolem reálné délky tratě. Asi 72, možná 75. Nebo ne ?

Nohy z olova, boty prolité z brodu, kalhoty od bahna a deště a pod pláštěnkou mokro od potu. Nikde ani náznak sucha a nekonečná cesta, která znovu a znovu odbočuje od lákavého údolí zpět k vrcholu hřebenu.

Tlačím skoro každá kopec a snažím se šetřit síly. Ano, vím, že bych se mohl postavit do pedálů a vyrvat to silou nahoru. Ale nevím, kolikrát. Jeden kopec ? Dva ? A co když jsou tam tři.

S šílenstvím vítáme jakýkoliv náznak sjezdu – že už to bude konec, že už to bude za námi. Smlouvám s tachometrem o každý kilometr. Hele, mám 65, to je vlastně jen pět do 70. A pak už to budou jen dva, maximálně pět. To je touhle rychlostí tři čtvrti hodiny a bude po všem. Přepočítávám každých pár vteřin a vidím, jak neubývá ani vzdálenost, ani čas. Obsese ?

To bylo 70 kilometrů.

Sjezd, poznávám cestu do Klatov. Asfalt. Sbírám síly.. a nic. Asfaltové stoupání tlačím. Prostě nemám psychickou sílu vyjet ho, i když vím, že je poslední. Fyziky by to šlo – ale mozek prostě odmítá.

Poslední kilometr.

Lahůdka. Podmáčená louka. I když podmáčená není správné slovo. Dole 30cm bahna. Nad tím 30-50cm vody. V tom lehlá tráva, která klame – že to není tak hluboké. Zapadnout po pás, kolo zaražené od dva tři kroky za mnou. Rozjet se a poslat to do další louže. Něco, čemu bych se za normálních okolností vyhnul tady zkouším a občas dávám. Další jezero, zůstávám v polovině. Rvu kolo a voda kolem mě mi připadá spíš teplá než cokoliv jiného. Tlačím pár metrů, nasedám a vrhám se na další rybníček. Zapadám a tahám kolo za sebou. Kolem mě se děje to samé. Nikdo už ani nenadává, panuje strašidelné ticho. Vlastně se těším na normální blátivou cestu.

Cíl

dojíždím na hranici čtvrté stovky, za pod sedm hodin. Cíl splněn. Omývám hadicí kolo a mířím na ubytovnu. Pouštím horkou sprchu a pod ní se svlékám z oblečení.

Zkuste tenhle zážitek někomu vysvětlit. To, co jsem na trati zažil se nedá popsat. Vysvětlit, aby si posluchač o mě nemyslel, že jsem úplný idiot. Ač je to fráze, tak tohle je nutné zažít.

A ne si jen přečíst lakonický článek. Král Šumavy 2013 – propršené jubileum

Takže za rok.

MTB13ZK2192

HE ?!

Pyžamová inline jízda Stromovkou

294862_10200581350008800_434665281_n

Tedy,

chtěl bych mít přístup k tomu, co ve výsledku způsobuje takovýhle copywriting. Nebo raději ne – asi to bude nelegální a vysoce návykové.

Večerní Inline Party / VIP nejen pro vyvolené

VIP neznamená pouze zkratku pro Very Important Persons (velmi důležité osoby) a označení prostor, kam normální smrtelník nemá šanci vstoupit. VIP v bruslařském světě znamená zkratku pro Večerní Inline Party. A tato party v rámci seriálu Inline pro život – LifeInLine Tour 2013 není určena pouze pro prominenty a celebrity. Je otevřena pro každého nadšence inline bruslení, kamarády, přátele a komplet partu, bez které se nelze obejít. VIP je otevřena všem „inlajnerům“ bez rozdílu věku, pohlaví, výkonnosti, sexuální orientace, klubového, politického či náboženského vyznání.

Via http://svetkolecek.cz/reportaze-z-inline-akci/6391-lifeinline-2013-pozvanka

Samozřejmě je možné, že nechápu vysoce vtipný a sofistikovaný bruslařský humor.

Trvalo to jen pár let

a tzv. “hobíci” se dočkali možné motivace k bruslení:

Zásadní novinkou letošního ročníku seriálu Inline pro život – LifeInline Tour 2013 bude oddělení licencovaných (sportovním svazem registrovaných závodníků) a hobby inline bruslařů z inline stezek.

Viz http://svetkolecek.cz/reportaze-z-inline-akci/6391-lifeinline-2013-pozvanka

Co závodník to medaile

Celkem jsme získkali 26 medailí, z toho 12 zlatých, 5 stříbrných a 9 bronzových. letos poprvé se rozdávaly medaile zvlášť pro sprintérské tratě a zvlášť pro vytrvalostní.

….

Medailí jsme ale měli ještě víc, když budeme počítat i nemistrovské kategorie mladších dětí a také kategorie AK a fitness.

Viz http://ksbm.cz/medailove-fotky/

Když to vezmu kolem a kolem, není pomalu na čase, stejně jako u plavání, začít přemýšlet o redukci množství závodů ? Je pěkné vědět, že někdo ujede nejrychleji čtyři kolečka a někdo deset – ale je v tom rozdíl ? Pořád je to do zblbnutí doleva – rovinka – doleva – rovinka.

Ono je to poměrně nudné o pro diváky včetně hodinového vyhlašování cen a vítězů, které na ciiu pravidelně zůstávalo jen za účasti rodinných příslušníků a kolegů bruslařů.

Ono je šílené dělení jen podle věku a to ještě většina věkových skupin jede různě dlouhé tratě. 

Kategorie Ročník Věk
01_Začátečníci 08–10 do 5 let
02_žáci/žákyně D 06–07 6 – 7 let
03_žáci/žákyně C 04–05 8 – 9 let
04_žáci/žákyně B 02–03 10 – 11 let
05_žáci/žákyně A 00–01 12 – 13 let
06_kadeti/kadetky 98–99 14 – 15 let
07_junioři/juniorky B 96–97 16 – 17 let
08_junioři/juniorky A 94–95 18 – 19 let
09_senioři (hlavní k.) 93–84 20 – 29 let
10_Masters Ž/M 83–74 30 – 39 let
11_Masters Ž/M 73–64 40 – 49 let
12_Masters Ž/M 63–54 50 – 59 let
13_Masters Ž/M 53+ 60+ let
14_Fitness
bez věkového omezení

Nechci psát, že je to peklo. Jako motivace pro děti (jééé, byl jsem na závodech a mám medaili) je to super. I když – nedevalvuje to hodnotu medaile ? Nemá ji pak skoro každý ? Přibližně si pamatuju na ciio náklad přes 100 diplomů pro 150 závodníků. Šílené.

Třeba poměr na téhle fotce:

06

Schválně si spočítejte počet medailí. Nebo spíš počet dětí bez medailí.

Ale tohle jsou otázky, které si musí zodpovědět někdo jiný.

Já vím

že jsem mladý a naivní. Ale jak to vypadá, organizace něčeho pro bruslaře dopadne jako obvykle.

ForeverAlone

In-line jízda z Hradce Králové do Kuksu

via ladronka.cz

V sobotu 18. května se uskuteční slavnostní otevírací in-line jízda po zcela nové cyklostezce z Hradce Králové do Kuksu. Pojeďte s námi na 30 km vyjížďku po zcela nových asfaltových stezkách nádherným labským údolím! Tato svojí výjimečnou délkou ojedinělá stavba přímo vyzývá k pokřtění námi bruslaři.

http://www.ladronka.cz/in-line-brusleni/akce-a-jizdy/in-line-jizda-z-hradce-kralove-do-kuksu.html

Pěkné, vyrazím.