Rollerderby – foto 3

 DSC_9312 DSC_9317 DSC_9318 DSC_9319

Pokracovat ve cteni celeho prispevku »

Rollerderby – foto 2

DSC_9129 DSC_9135 DSC_9139 DSC_9140 DSC_9141

 

Pokracovat ve cteni celeho prispevku »

Rollerderby – fotky 1

DSC_8861 DSC_8867 DSC_8868 DSC_8872 DSC_8883

Pokracovat ve cteni celeho prispevku »

Zpátky do budoucnosti

 2013-02-08_135029

Část historie – Roces 5th element

Na Facebooku se objevily v bazaru. Sice jsem je nejezdil, ale to byly doby, kdy tohle frčelo.

62918_552017761488972_11638300_n

Rollerderby

image

Rozhovor s Prague City Roller Derby – čas cca 40:00

Video o tomto (pra)starém sportu z USA. Stručně: dvě bandy holek krouží na quad bruslích po oválu a padají a předjíždějí se. Prý kontaktní sport. Podle vidí vcelku ano

Bohužel podle promo videa to spíše vypadá, že jsou holky rády, že na bruslích stojí. Ale už 2. března v hale Slavie budou závody. Beru foťák a jdu.

Voda a kolečka dohromady nejdou

I když to vypadá, že se skejťákům spíš směji, tak ua tohle respekt :)

btw: Waxing a waterfall

Rollerblade kolekce 2013

http://www.flickr.com/photos/46573983@N06/sets/72157632601845784/

8410489807_fe598f0f63_m

Mnoho fotek, postupně proklikám.

Ještě jednou koloběžky

Jak to nemá být moderní, když točí takhle krásné, našláplé a zábavné videa ?

2013-01-24_141245

http://www.navratdoreality.cz/?p=view&id=15965

Rozhodně mě tohle bavilo víc, než většina inline videí z poslední doby.

Nicméně dva jiné pohledy na věc

Konec in-line bruslení

Opravdu ? Myslím že ano – a uvedu pro to několik důvodů.

Odbočka pro neznalé: bruslím už přes dvacet let, byl jsem u jedněch z prvních inline bruslí v ČR, jezdil jsem s prvními lidmi v Praze. Prošel jsem od streetu přes u-rampu ke slalomu. Zažil jsem několik generací bruslařů a sledoval jejich první kroky. A odchody z bruslí, kdy přednost dostaly jiné zájmy. Myslel jsem si, že já jsem jiný, že pro mě bruslení zůstane napořád. Nestalo se.

Bruslení se stalo nemoderním. Přežitým. Neperspektivním.

Kolik mladých spratků dětí jezdí na bruslích ? Málokdo. Idolem jsou koloběžky. Na bruslích jezdí tak spíše má generace. Neboli jejich rodiče. A je snad cool něco, co podnikají pětatřicetiletí geronti ? Že ani náhodou je samozřejmé.

Je to vidět ve většině odvětví – u agresivního (rampy, zábradlí a tak) bruslení jsou sice závody každý rok, ale čím dále připomínají schůzky maturantů ročník 95. Všichni se znají, málokdy zavítá někdo nový a spíše panuje obava, kdo tentokrát nepřijde.

Spolu s image (podle videí většinou drsný hip-hop-gangsta styl, který byl undeground tak před dvaceti lety, teď je showbiz), která ani současnou mládež příliš neoslovuje. V neposlední řadě nutnost opravdu trénovat a pády ze zábradlí bolí až až – moc práce na machrování před holkama. A i když slzy k emo image ladí, tohle není ten případ.

Na ulici tedy ne, co tedy zkusit rychlobruslení ? Situace je o něco lepší. Rychlobruslařských klubů je několik a vychovávají si jejich naděje od mala. Jen je otázkou, zda je to bruslení. Ono je vcelku jedno, na čem si zasoutěžíte a v čem budete první. Jestli na bruslích, během přes les nebo cojávím na kole. Brusle jsou prostředek, nikoliv cíl. Cílem se stávají peníze z dotací ministerstva a snaha zvýhodnit ten náš klub. Tudíž se všech několik desítek rychlobruslařů vzájemně nenávidí. Ještě bych zmínil nutnost elastického obleku a závodních okruhů, které končí syndromem levé zatáčky – bruslař umí zatáčet jen vlevo. Vpravo ti nikdy nepotřeboval.

Minoritními zábavami typu freestyle slalomu ani nemá cenu se zabývat – minimum lidí je jezdí, ještě méně je zná. Do nočních ulic už nikdo nevyráží.

Zůstává tedy snad jen fitness jízda – takové to, co se provozuje s kočárkem na cyklostezce v neděli odpoledne. Dobře, tam je bruslařů plno. Uvadající rodiče, vzpomínající na mládí. Při sportu bez budoucnosti. Nevadí, příští rok to bude něco jiného a třeba i lepšího.

Můžete argumentovat, že zrovna vy ne. Že u vás se jezdí to a to. Že je vás hodně. Tak schválně – kdy se objevila poslední nová tvář ? A jak dlouho jí to vydrželo ? Aha…

Nechápejte mě špatně. Je v tom hodně stesku, nostalgie. Zápalu těch prvních. Ale je to přirozený vývoj a nedá se s tím nic dělat. I když mi to (svým způsobem) láme srdce, je čas. I já se od bruslí pohnul jinam.

I když – uvidíme na jaře. Třeba se na Letné ještě potkáme.