TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Dálnice R6 u Jenče (kousek od Ruzyňského letiště)….(import z brusle.info/blog)

Dálnice R6 u Jenče (kousek od Ruzyňského letiště). Jak to vypadá, asfalt není špatný. Takže nezbývá, než to vyzkoušet. Nevím, jak a jestli to stihnu v pondělí ale nějaké info se tu snad v dohledné době objeví.
Dnes na to opravu počasí nebylo.

Jsem prilis sexy na zadani alternativniho textu ;)  Jsem prilis sexy na zadani alternativniho textu ;)

Celostátní inline konference

Český svaz kolečkového bruslení
Zátopkova 100/2, 160 17 Praha 6, tel. 257 21 51 41,
inline@speedskating.cz, www.speedskating.cz
Vážení přátelé inline bruslení, zástupci oddílů, klubů, týmů,
dovolujeme si Vás pozvat na tuto sobotu do Brna, kde se koná plánovaná
Celostátní inline konference
14.1.2012 v 11:00 v Brně Líšni, ulice Kučerova 4 v Restauraci na Hřišti.


Předpokládáme diskusi na tato témata:
– dosavadní činnost ČSKB
– dosavadní hospodaření svazu
– další rozvoj aktivit svazu
– budoucí cíle a směřování svazu
– potřeby sdružených oddílů/klubů
– vnitřní uspořádání svazu
– vnější a mezinárodní vazby ČSKB
– způsob řízení a rozhodování svazu
– příprava na VH, témata, termín
– nové stanovy svazu
– otázky financování inline bruslení
– reprezentace, nominační kritéria
– rozhodčí, pravidla a soutěžní směrnice
Předpokládáme, za každý oddíl účast 2 – 3 delegátů, které nám, prosíme, sdělte na náš e-mail
inline@speedskating.cz. Náklady na stravné a cestovné jsou hrazeny účastníky. Lokalita je
poblíž dálnice D1, navigaci najdete na
http://restauracenahristi.com/.
za ČSKB
Jindřich Pařík
sekretář ČSKB

via speedskating.cz

Komentář: Svolat celorepublikovou schůzi do Brna v termínu “ za dva dny”, to chce koule. Nebo drzost ?

Kilometr cyklostezky v Praze stojí až 100 milionů

Jako bruslař to do jisté míry vítám, protože cyklistů není až tolik a není problém vyhrazené pruhy využívat na bruslích – i když je to vlastně zakázané. Obzvlášť, když Praha chodníky už jen prakticky dláždí a tak je činí nesjízdnými.

Ale uvedené sumy jsou kosmické – a i já si říkám, jestli to vůbec pro těch pár kolistů stojí za to. čímž jsem si udělal oslí můstek pro citát, který mě včera zaujal v novinách:

Gayové a lesby tak mají jedno společné s ostatními diskriminovanými menšinami jako jsou Židé, muslimové a cyklisté. Čím více jsou společensky akceptováni, tím více se cítí diskriminováni. Je to ďábelský kruh, z něhož není úniku.

Henryk Broder

A o jakých cenách tu vlastně mluvím ?  Od 250.000 Kč, častěji 3.000.000 Kč za kilometr cyklostezky. Více viz lidové noviny

TER2f2a90_dom4cyklo

PRAHA -  Výstavba jednoho kilometru cyklostezky v Praze stojí od tří do více než stovky milionů korun. Vyplývá to z údajů, které dnes novinářům poskytl pražský cyklistický koordinátor Pavel Polák.

Záleží na vybavení stezky i povrchu, nejdražší jsou cyklostezky na mostních konstrukcích. Levnější jsou vyhrazené pruhy na silnicích, jejichž cena může začínat zhruba na 260.000 korun.

 MYN33373d_9P3H5432

Cyklostezka odnikud

Za obyčejnou cyklostezku město zaplatí zhruba tři až pět milionů korun za kilometr. Náklady se navyšují tehdy, pokud je potřeba doplnit dopravní značení, kanalizační vpusti, zábradlí, obrubníky či osvětlení. Cena se tak může vyšplhat na desítky milionů korun za kilometr. Zatímco stezka na Rohanském ostrově stála tři miliony za kilometr, cesta po náplavkách vyšla na 5,5 milionu korun za kilometr a trasa mezi Pelc Tyrolkou a Kolčavkou na téměř 25 milionů korun.
NEJDRAŽŠÍ CYKLOSTEZKY MÁ PRAHA

Praha má nejdražší cyklostezku v Evropě, 3 km stály 150 milionů

Pokud stezka vede po mostní konstrukci, může se její cena pohybovat až mezi 105 a 175 miliony korun za kilometr. Například zavěšená lávka pod Pražským okruhem mezi Komořany a Lahovicemi stála v přepočtu na kilometr přes 118 milionů korun.

Výrazně levnější jsou opatření na současných silnicích, především vyhrazené jízdní pruhy. Za takovéto opatření zaplatilo město na Štefánikově mostě zhruba 261.000 korun za kilometr, za stejný úsek pak v Pobřežní ulici asi 680.500 korun, ve Vršovické pak 1,215 milionu korun.

ANI30dc7f_9p3h6688_2_

Předražená cyklostezka ve Vysočanech

Výstavbu cyklostezek a cyklistických pruhů podle Poláka často komplikují majetkové vztahy. Například dokončení zavěšené lávky pod Pražským okruhem mezi Komořany a Lahovicemi blokují výkupy pozemků, přes které by měla vést nájezdová rampa. Majitelé podle Poláka nechtějí prodat městu pouze část pozemku, ale celou parcelu. Praha proto nyní hledá investora, který by pozemek odkoupil a vybudoval na něm například restauraci nebo cykloservis.
DRAŽŠÍ NEŽ DÁLNICE?

Cyklostezka za cenu dálnice? Vítejte v Praze

Část by pak poskytl Praze na stavbu rampy. Obdobný problém má Praha se záměrem propojit cyklostezku v Troji až do středočeských Klecánek. U hranice Prahy podle Poláka existuje pozemek, který vlastní italští majitelé. "Jedná se nám o 28 metrů, přes které bychom potřebovali projíždět. Majitelé ale nejsou k zastižení," poznamenal Polák.

Kvůli majetkovým vztahům se dlouhodobě řešila také stezka pod Vítkovem, kde část pozemků patřila Správě železniční dopravní cesty. Ta byla letos zkolaudována a na začátku června otevřena.

ČTK
Lidovky.cz

.

Hlavně nikoho… !

nenasrat. Aspoň ať to není v nadpisu.

První velká letošní cyklojízda.

A hned začnu otázkou: proč. Ano, proč se to vlastně koná.

Dřív to byl protest proti nepřítomnosti cyklostezek v Praze. Teď se staví něco na každém rohu, občas dražší než dálnice. Dřív se ilegálně zastavil provoz všude, kudy se jelo. Teď se pod dohledem policie pečlivě čeká, až auta projedou (dobře, ne všude). Dřív se plamenně hovořilo o potřebách cyklistiky, o magistrátu, který na to kašle. Dnes se sluníčkově připomene, že se ve veřejném prostoru můžeme mít všichni dobře. Dřív se na Nuseláku užil volný prostor a všichni si tam blbnuli přes celou vozovku. Dnes tě organizátoři seřvou že jedeš před ně a Policie zastaví, co že si to dovoluješ nejet s davem. Dřív jelo pár desítek. Dnes několik tisíc.

A to je ten hlavní rozdíl. Masovka. Organizovaný, uhlazený vzdor. Přece nebudeme nikomu lézt na nervy, když nám na magistrátu občas hodí kost a bu bu bu, pokud budeme protestovat, tak nebudou ani ty.

Na Náměstí Jiřího z Poděbrad jsem dorazil brzy – půl hodiny před plánovaném zahájením. Kolem už na lavičkách posedávali cyklisté všech možných kol a oblečků. Před kostelem se sešla parta skejťáků – downhillistů. Bruslaře (včetně mě) jsem napočítal tři.

Davem se proplétali zástupci různých sdružení a sbírali podpisy pod své pinožení za cíli, které jsou snad důležité jen pro ně. Chyběli snad jen ještírci a čipová totalita. Kolem dokola obklopeno policií. Ano, pocit ohrožení v přítomnosti policie stále platí a občas mi ho někdo připomene.

280420112174 280420112175 280420112179

Cvhíli hrála děsivá kletzmerová kapela (pravidlo “kletzmer dží tempo beze změny” také nepochopili) a vzhledem k davu je slyšeli jen ti nejbližší. Což jim nebránilo přednést svůj manifest, kde chtěli také podpisy také pod nějaké požadavky. Možná by nebylo od věci připomenout petice a nutnost podpisů pod nimi.)

Úsměvným bodem boje proti estabilishmentu a za ideály byly reflexní vestičky pořadatelů, zakoupené v řetězci Ikea. Free Poeople – Ikea Family.

280420112177

Dalším expertem byl fotograf s aparátem ve vodotěsném obalu – jistě, pod vodu žádný problém, ale tady mu to spíše výrazně komplikovalo život.

Cyklisté sami byli kapitola sama pro sebe. Od elastických “závodníků” přes různé varianty zhulenců ku standardně vypadajícím lidem a objevilo se i několik vyloženě elegantně oblečených – kostýmek, klobouček, kolo.

Vlastně kola – modely byly různé a hrůzné. Pokud by policie udělal zátah a zkontrolovala povinné vybavení kola, z míráku by odjeli tak dva lidé. Hodně mě překvapilo rozšíření městských kol – na ceny se podívejte sami.

Doběhl proslov. Tentokrát žádné slavné osobnosti ani politici, ale jen napomenutí, abychom nevyhledávali konflikty s chudáky řidiči, kteří roní slzy, protože nemohou jet krokem v davu cyklistů a musí pár minut počkat. Takže oni mohou troubit a nadávat a my se máme usmívat. Ne to eskalovat a třeba mu auto převrátit a zapálit. Ne že by mě to napadlo.

Na bruslích se přesouvám k výjezdu z náměstí – nechce se mi šlapat do kopce uprostřed davu. Dlouho se nic neděje, ale nakonec se přeci jen rozhoupou ke startu a už se jede.

280420112186 280420112188 280420112189

Zvolna, velmi zvolna se suneme k Náměstí míru. Dav není příliš nahuštěný a docela to jde. Brzdím (chtěl jsem napsat ze všech sil, ale to ještě přijde) abych nikoho nepřejel. Rychlost nepřesahuje rychlost chůze.

U I. P. Pavlova se tradičně čeká. A čeká. Policista smlouvá: ”Ještě jedna tramvaj a pojedeme”. Dav na to reaguje zvoněním zvonků. Stejně nic neprosadí a čeká se dál.

Po dlouhých minutách najíždíme na výpadovku a míříme na Nuselský most. (fotky budou, nemám). Ale pózuji pro fotografy a úspěšně se snažím být na konci nuseláku v čele. Uprostřed mostu ještě PČR zpacifikuje jednoho kolaře, že si dovolil jet před davem. A domlouvá mu poměrně intenzivně a dlouho. Když ho míjím, má jen nevěřícný úsměv na rtech.

Křižovatky netřeba špuntovat – zajišťuje to vcelku slušně PČR.

280420112193 280420112195 280420112196

Dojíždíme na Budějovickou a jí to beru zadem zkratkou. Stejně jako několik cyklistů a čekáme na čelo jízdy. Předtím jsme napomenuti PČR “kudy že to jedeme”. A to jen tak stojíme na chodníku, fotíme a koukáme. Vzhůru dolů do Jeremenkovy. To je downhill, o kterém se tu už dlouho chystám napsat a stále se moc nedaří.

Stručně: dva pruhy, jeden jako odstavný, slušný povrch i sklon a v polovině radar na kontrolu rychlosti. Aktuální rekord dle gps něco přes 65km/h.

280420112198 280420112199 280420112200

A to teď jedeme prakticky krokem. Průměr z kopce pod 15km/h a brzdím, až se kouří od kol. Cyklisti spokojení, longboardisté skřípou podrážkami i zuby. Ke konci na to kašlu  a protisměrem předjíždím lidského šneka a řadím se na hlavní silnici směrem k Barandovkému mostu.

image

Výřez ze výška/rychlost z Jeremekovy.

Zkratkou předjíždím celý dav a čekám na mostě, až mě dojedou.

280420112201 280420112202

Při pohledu na lidského hada opravuji odhady o počtech zúčastněných – na “hodně”.

280420112205 280420112206 280420112203 280420112207 280420112212

Přejíždíme most a celá silnice je naše. Většina lidí toho využívá k nějakým pitomostem – jezdí se zleva doprava a všichni vypadají spokojeně.

Za mostem na odbočce k Meet Factory si kolaři užijí tak oblíbenou “critical mass”. Jedno zúžení, nadjezd nad koleje (žasnu, kolik lidí tlačí kolo do malého kopečku) a sjezd k cíli – Meet Factory. Tam vzniká nekontrolovaná tlačenice – prý někde vepředu je místo, ale to ti vzadu neví, tak zastaví. A k tomu přijedou ti více vzadu… Organizátora, vysvětlujícího, že “nezastavujte, vzadu je místo” všichni více-méně ignorují.

280420112217 280420112218 280420112219

Auta jedou, cyklosté stojí. Ne, tomu nešlo odolat.

Končím, odpojuji se z davu a mířím pryč.

Závěrem ? Ani nevím. Na demonstraci moc uhlazené, na projížďku moc komplikované, na poznávání Prahy moc známá místa.  Málo bruslařů. Ale jako plus beru Barandovký most. V tomhle směru jsem ho ještě nejel.

Sobota na bruslích – konečně

Konečně. Čas na brusle. Počasí. Chuť. Dobrý výběr mp3. Skoro ideální.

Hlavní plán byl projet si novou dálnici v Radotíně – Lahovicích, než ji oficiálně otevřou. Speciální doprava odjížděla z Smíchovského nádraží. Takže otázka: jak se tam dostat ?

Přes Letnou, Štvanici a centrum se mi nechtělo. Chotkovy sady mě nebaví. A pak stejně centrum je na houby. Plán B – nahoru na Vypich a ještě si sjet Motol. Jak jsem řekl, tak jsem udělal – a už se frčelo dolů.

Nahoře na mě pokřikovali nějací mladíci z auta (dole jsem je dojel, to už není na videu) a moc moc se divili. A zhruba v polovině kopce jsem mával na stříbrné auto, ať mě předjede. Nechtělo se mu (vlastně jí) a chvíli mě kryla zezadu. Nakonec zamávala a každý si jel po svém. Prima.

Z Motola po Plzeňské. Ježiš, jak dlouho už jsem to nejel…Až mě v polovině překvapily 3×3 schody. Kdysi jsem o nich věděl, teď jsem si dokonce zastavil a podíval se, cože mě pod nimi čeká. Ale jinak to bylo výborné – hudba se trefila, záplaty na chodníku lákaly ke skokům  – prostě super.

Dojel jsem na Smíchovské nádraží a hned autobus – směr dálnice.

Z Jesenice do Lahovic ? Proč ne – ale jak ? Zkusmo přes Točnou a Dolní Břežany (místní parodii na skatepark jsem vynechal) směr Břežanské údolí. Zkusmo po levé straně silnici – tak, jak se má podle předpisů jezdit. Také jsem to málem odnesl, když proti mě jeli pumpičkáři, které předjíždělo auto. Samozřejmě si to namířili pro ně vpravo a já se musel vejít mezi ně a auto. Asi se blíží doba, kdy je prostě z kola budu strkat.

Zabočil jsem do Břežanského údolí – a to bylo velké zklamání. Na rozdíl od projížďky na inline bruslích po dálnici. Z Břežan přes Zbraslav (centrem, nějak jsem to netrefil, jak se mi původně zdálo. Ale jinudy to vlastně stejně nešlo). Zpět tou samou cestou – a v celé Zbraslavi jsem nenarazil na nějakou prodejnu s minerálkami. Ani Číňani, nic.

Zpět přes most a po cyklostezce směr Bráník, Vyšehrad…atd. Při podjezdu nové dálnice se skví cedule, oznamující vybudování vysute cyklostezky s rozpočtem 55 mio. Uch. Takových peněz…Vykašlat se na cyklostezku a rozšířit stávající úzkou cestu, která je velmi rušná, by mi přišlo jako dobrá nápad.

2010-09-18_15-54-14_18092010361 2010-09-18_15-54-50_18092010363

Dál to byla “jen” cesta po cyklostezce. Občas se v okolí něco mění (někde něco uklidili, někde se objevil skatepark, někdo ho rekonstruují).

O kousek dál jsou rozvěšení plakáty na nadcházející cyklojízdu a dál je cesta kolem benzinky a Žlutých lázní zdobena červenými, jakoby antukovými, pásy. Účel nejasný, ale jsou tam. Jupí.

2010-09-18_16-35-00_18092010372 2010-09-18_16-35-50_18092010373 2010-09-18_16-47-16_18092010374

Pod Vyšehradem je čerstvě rozkopáno, ceduli “cyklisto, veď kolo” ignorují úplně všichni. Ten jeden, který si myslel, že kvuli němu skočím do výkopu, už ji třeba příště ignorovat nebude.

Přes železniční most a kolem dnes posledního skateparku – na Smíchově. (Teď hledám článek, o kterém vím, že jsem ho psal a našel jsem jen to, že mi ty fotky kdysi někdo ukradl). Asi ho budu muset dopsat.

Zpět na Anděla, abych zjistil, že vlak do Řep nejede – tedy autobus. Vystupuji na Vypichu a přes Ladronku se vracím nad Strahov. Na sjezdu k Dlabačovu přichází další příjemné setkání: jedu z kopce, za mnou mikrobus s cizí SPZ. Uhýbám ke kraji a mávám na něj, ať jede – přidává, obloukem mě míjí. Z okýnek mává osazenstvo, vidím i vztyčený palec. Bus se zařazuje přede mne, dvakrát blikne všema směrovkama a je to. Celé v rychlosti kolem 40km/h. Nikdo nikoho nevytroubil, neohrozil ani se nenervoval. A kupodivu to i takhle jde.

Z Dlabačova kolem Hradu na Letnou. Na odbočce u Letohrádku mě brutálně vytroubí nějaké škoda120. Škoda, už jsem se chtěl radovat, že je víc řidičů fajn. A to už ukazuju rukou, že budu odbočovat. Ale co – chlapík si něco dokázal.

Na Letné už aní ani noha. Ani nezajíždím ke slalomu nebo lavičkám a točím to domů. Jsem úplně vyřízený. Odcvakávám si v mapě (gpsku jsem prodal, spíš mám v plánu tohle)a vychází mi rovnice (2 + 8 + 35 + 10 = 55km) A to, že něco bylo z kopce se nepočítá. Nejdelší úsek (35) byl z kopce do kopce a převážně po rovině.

Tak to mě snad nohy mohou trochu bolet, ne ?

Ta nejdražší nuda v Praze

Dnes jsem se konečně byl podívat na nejdražší cyklostezce v Praze a přilehlém vesmíru. Ani nemám chuť dohledávat, kolik že ty 3km stály, ale mám podezření, že to bylo více než dálnice. Stačí chvíli hledat na internetech.

A co že to tam čeká ? Zázrak ? Nuda ? Čtěte dál.

Hledání stezky bylo jednoduché – vlakem do stanice Praha – Libeň a od nádraží rovnou za nosem Freyovou ulicí. A hned o kus dál jsem zahlídl na mostě helmičku – takže to je ono.

2010-08-10_16-48-52_100820102741 2010-08-10_16-49-24_100820102742

A hned pod mostem symptom stezek v Praze – zavřeno. A pro jistotu na zámek. Ne, neptejte se mě, proč a jak. Ale prostě závora a zamčeno. Čert to vem, jel jsem podle mostu a hledal, kudy na něj. Podařilo se až na druhý pokus – první mě poslal kamsi mezi domy.

Nakonec jsem na druhý pokus dojel na začátek (??) stezky. Nebo alespoň té nové části. A hned zčerstva do kopce.

2010-08-10_16-54-24_100820102743 2010-08-10_16-55-08_100820102744 2010-08-10_16-56-24_100820102747

Na rozehřátí stačí a když jsem si prohlížel most, přestal jsem se divit, kam zmizely ty peníze. Povrch je kovový, natřený čímsi – a poměrně rychlý. Což je potěšující. A most se při výraznějším záběru lehce houpe.

A hned za mostem je největší WTF moment: asfalt není a pokračuje pár desítek metrů šotoliny. Proč to sakra neudělali v asfaltu celé ? Takhle je stezka pro bruslaře ze jedné strany v podstatě nepřístupná.

 

2010-08-10_16-56-44_100820102748 2010-08-10_16-57-30_100820102750 2010-08-10_16-58-12_100820102752

Pak se stačí prosmyknout kolem zdi (naštěstí je tam zrcadlo, takže určitá iluze, že víte, co se děje za rohem, tu je) a konečně nastává asfalt.

2010-08-10_16-59-10_100820102754 2010-08-10_16-59-32_100820102755 2010-08-10_17-01-02_100820102757

Přes starý železniční most nad ulicí Freyova a jede se. Kvalitní asfalt, rovinka a je to přiměřeně široké – pokud tam není rodinka s dětmi a psy, roztažená odezdi ke zdi. A že jich tam je.

2010-08-10_17-02-24_100820102760 2010-08-10_17-02-56_100820102762

Po chvíli se vpravo objeví domy – nějaké novostavby.Takové ty bytovky, co rostou stále jako houby po dešti. A myslím, že obzvlášť lidé v přízemí, oddělení nizoučkým plůtkem, budou řvát nadšením, až se tam bude prohánět souvislý zástup bruslařů, cyklistů a kočárků.

2010-08-10_17-03-50_100820102763 2010-08-10_17-04-46_100820102766 2010-08-10_17-05-50_100820102767

Dál je to rovina, rovina a stále rovina. Výhled vlevo na estakádu nad Palmovkou, vpravo křoví. Dopředu nekonečný asfaltový pruh. Žádný stín. Nuda.

2010-08-10_17-07-40_100820102769 2010-08-10_17-08-00_100820102770 2010-08-10_17-08-22_100820102772 2010-08-10_17-18-36_100820102784

Most přes Poděbradskou (kousek od křižovatky s Průmyslovou, kde obvykle bývá stupeň pět až osm) s červeným povrchem. Trochu to vypadá jako antuková drť, ale jistý si nejsem.

Za mostem je vpravo občerstvení – tedy, je tam cedule a dá se po trávě a štěrku seběhnout kamsi k němu. Netestoval jsem. Pak se vátí nuda v podobě  cesty bez výhledu.

2010-08-10_17-10-16_100820102773

Jako drobné probuzení z letargie působí levotočivá zatáčka a mírné klesání. Natěšeně jsem se rozjel a konec.

Brutální, nepříjemný, špatně ubrzditelný, o ničem. Boha jeho, co to zase vyrobili ?

2010-08-10_17-12-02_100820102774 2010-08-10_17-12-52_100820102776 2010-08-10_17-13-18_100820102777 2010-08-10_17-13-30_100820102778

Dál je mizerný povrch všemi směry, nezbývá než otočit a vydat se zpět.

Takže co ? Nic. Na jednu stranu přijatelná stezka, tam a zpět skoro šest kilometrů, v okolí nevím o ničem lepším.

Ale je to tak moc, moc nudné.

Inline na dálnici

Tisková zpráva a pár oficiálních fotek ze včerejšího závodu.

24. 7. Inline Praha_Sarka Ullrichova 24. 7. Inline Praha 24. 7. Inline Praha_ nocni start

Moje první rychlobruslařské závody

Nebo inline na dálnici. To je vcelku jedno.

Odpoledne

Po ilegální akci byla dnes dálnice vyhrazena bruslařům. Co vyhrazené nebylo bylo počasí a bylo dost na nic. Voda, zima a vítr.

Po obědě jsem dorazil k ústí tunelu a našel pár stánků a nemnoho bruslařů. Jejich počet se ještě výrazně snížil po decentní přeháňce. Ale co, jsem tam na bruslích, tak si to přece projedu. Voda nevoda, jede se. Podobného názoru bylo více lidí, ale stále bylo dost místa na vlastní soukromí.

Vlastně to bylo velice atmosférické: déšť, malá viditelnost, vítr a nehostinné pláně plné trávy a hlíny. Nebyl problém zavřít oči a ocitnout se někde na skotské vrchovině. Nebo jen na Luční louce. Za každým sloupkem jsem vyhlížel Krále Šumavy. Naprostá bezútěšnost krajiny; přesto plná zajímavé všepronikající melancholie. Vypl jsem mp3, sundal sluchátka a jen se kochal krajinou, mému srdci blízkou. I když smutnou. Nápory větru, šustot trávy, vůně tlejícího dřeva z posypu mulčovací kůrou kolem dálnice, odraz okolí v mokrém asfaltu.

Jízda mi hodně připomněla část filmu Po čem ženy touží – fiktivní reklamu na Nike (??): silnici je jedno, co máte na sobě. Silnici je jedno, jakou máte náladu, nezáleží ji na vašem věku. Jediné, na čem ji záleží je, jestli ji příště navštívíte. Takovou osamělost a zároveň splynutí s okolím jsem na bruslích ještě nezažil. Proste jedinečné.

2010-07-24_16-29-38_240720102536 2010-07-24_16-26-06_240720102532 2010-07-24_16-53-30_240720102545 2010-07-24_17-11-56_240720102553

2010-07-24_16-45-34_240720102542 2010-07-24_16-48-50_240720102543 2010-07-24_16-54-24_240720102547 2010-07-24_16-43-08_240720102538

O to větší škoda, že v mokru odešla kola i  ložiska – a já se jel ohřát domů pře večerním závodem.

Večer

Závody. Od deseti, pro širokou veřejnost. Za umělého osvětlení. Po dálnici. Samé lákavé věci.

Hned po vystoupení z auta mě přivítal ukázkově kýčovitý západ slunce.

2010-07-24_21-05-30_240720102558

Ale teď už z přírodní lyriky nic nebylo. Měl jsem necelou hodinu na rozhýbání se, registraci a takové ty zbytečnosti před startem.

Projel jsem si trasu tam a zpět (cca 10km) a šel se registrovat. Formulář vyplněný přes internet mi byl na houby (“oni u6 to odnesli”) a pak smích dvou vcelku protivných děvčat, když se dozvěděli o registraci na přezdívku Tik. Ha ha ha. No, já jezdil na bruslích, když ještě ony byly záblesk v očích dvou cizích lidí na koncertě Michala Davida. Ale náladu to stejně zkazilo. A přítomnost elastiku v míře větší než velké také nadšení nevzbudilo.

Znovu jsem vyplnil registraci (stejně nesmyslnými daty jako na webu (kdo chce (vědět)moc, nedozví se nic)) a šel se podívat za známými. Tóča a ještě jeden, kterého si pamatuju z Blade nights.

Mezitím tak nějak nastal start. Moc jsem to nesledoval, ale poslední jsem na startu nezůstal. Chtěl jsem vypálit jako raketa, ale pak jsem se uklidnil – trasa byla sice zkrácena, ale čeká mě 8km a to na sprint není. Nasadil jsem tempo, které mi vyhovovalo (poděkování za skupinou Iné kafe a jejich “Krvavá blondýna” – provedli mě celou trasou). Někoho jsem občas předjel, mě za celou dobu nikdo. Potěšilo, že jsem za zády nechal pár postav v elastiku s rychlobruslemi.

Na otočce se za mě pověsila nějaká slečna, cestou zpět v protivětru jsme se párkrát vystřídali a v mini-vláčku ujeli většinu trasy. Kus před cílem jsem zkusil dojet skupinu tak sto metrů přede mnou – ale nepodařilo se a slečna nástup nechytila a dojela kus za mnou.

Kus před cílem mi slušně ztuhly nohy a byl jsem rád, že jsem byl rád.

2010-07-24_21-17-58_240720102561 2010-07-24_22-48-16_240720102564 2010-07-24_22-47-24_240720102563

Elitní čelo rychlobruslařů mi na těch osmi kilometrech nadělilo skoro čtyři minuty…ale jinak těch osm kilometrů mám průměr přes 34km/h (těsně pod 14 minut) a z 62 závodníků jsem skončil za polovinou – 35. místo. A mám podezření, že tak 20-25 bylo rychlobruslařů :) Data měřená čipem na noze – data z GPS jsou …no, dost mimo mísu.

video, 1Mb Ano, bylo tam mokro

I večerní jízda po dálnici měla svou atmosféru, své kouzlo. Ne kvůli měření sil, ne kvůli závodu. Není to nic jasného, definovatelného. Ale je to tak.

Počasí nebylo ideální ale přispělo k atmosféře závodu a jízdy a učinilo vzpomínky na atmosféru tohoto závodu velmi trvalé.

Hodně moc po Praze

Odpoledne

jsem se mihnul na Letné. A protože se mi to stává často, opět jsem volal sanitku. Jeden francouz upadl (pěšky) ze schodů a měl starosti, jestli a kam dojde. Nakonec jsme se nějak dohodli, sanitka přijela a naložili ho. ¨Pak už jsem neměl moc času, takže další třičtvrtě hodina byla velmi hektická a plná všech možných triků v co největší rychlosti. I přes tropické počasí se infarkt nedostavil.

Doma jsem ještě dal dohromady druhé brusle – na sobotní závod na dálnicitentokrát legálně. Docela si zahrávám s myšlenkou, že se zaregistruju a od deseti si zazávodím. Věřím, že atmosféra dálnice, osvětlení a bruslařů bude velmi zajímavá. Možná až magická.

A druhé brusle řeší včerejší dilema.

A právě jsem dokončil registraci. Chtějí moc informací, skoro i číslo bot. Obávám se, že jediné korektní je přezdívka – ostatní je “založeno na reálných událostech”.

Večer

Od Stromovky přes Palmovku a Strašnice  na Zbraslav a přes Pankrác zpět. A to jsem jistě na něco zapomněl.

Bodově:

  • V tunelu pod Vítkovem, resp. na jeho konci, číhala hlídka MP. Než se zvedli z trávy, byl jsem pryč.
  • Kolem půlnoci na trávníku v Legerově si nějaká rodina zaparkovala auto na na tom půlmetru trávy co tam je a užívala si tam pikniku.
  • Na nuseláku jsem doufal ve vítr do zad. Celou dobu vanul proti mě – a ještě na obzoru počasí přidalo pár blesků.
  • GPSka měla vybité baterie.
  • U Hradčanské jsem potkal kolegu bruslaře. Užíval si street, ale bohužel mě nezaregistroval – takže spříště nemám s kým jet. Zase.
  • Odvykl jsem si sledovat noční ulice. Nápad na článek.
  • Užil jsem si to a těším se na další noc. Ideálně hned zítra.

Bruslení na dálnici. Legálne, s umělým osvětlením. Neboli tisková zpráva.

toto je převzaty text. S organizací akce nemám nic společného

Pozor, inlinisté na dálnici. Podruhé a naposled!

Kdo by řekl, že se akce „dálnice“ bude opakovat. Ale je to skutečně tak! Proto neváhejte a přijďte na neopakovatelnou inline akci. Vítáni budou všichni, kdo mají ruce nohy a rádi jezdí na bruslích jen tak pro radost. Nejedná se o žádný profesionální pohár, ale velkou inline akci pro veřejnost, která se uskuteční 24. července od 8.00 do 22.00 hodin.

Místem konání se opět stane nenarušený nový povrch jižní části Pražského okruhu v úseku 513 mezi Vestcem a tunelem na Lahovický most. Ten v září bude otevřen motoristům, ale do té doby se tam ještě jednou setkají milovníci inlinů. K této možnosti přispěla sama společnost Skanska a.s., která chtěla tuto unikátní stavbu zpřístupnit veřejnosti díky předchozímu bezproblémovému závodu.

A jak bude červencové bruslení probíhat? Bude mít skvělý doprovodný program se spoustou zábavy, muziky a za účasti celebrit. „Nebude chybět také škola bruslení a brzdění a exhibice,“ dodává za pořadatelskou agenturu Sportgroup.cz. Martin Dvořák, který má s pořádáním inline či běžeckých závodů dlouholeté zkušenosti.

Přístup na Pražský okruh bude opět u ústí tunelu na Točné, kde bude celé zázemí této velkolepé akce. A tentokrát bude zázemí dokonce v obou směrech dálnice.

Pokud vás překvapil časový plán akce až do 22 hodin, nedivte se. Organizátoři totiž zajistili noční ježdění na deseti kilometrech za umělého osvětlení. „A za pomoci světla měsíce těsně před úplňkem,“ doplňuje s úsměvem Martin Dvořák. Jak pokračuje, závod, který zde vypukne, nebude součástí žádného poháru a bude skutečně jen pro veřejnost. Závod odstartuje ve 22 hodin, prezentace je plánovaná od 20 do 21:30 hodin a vyhlašování pak bude tradičně po kategoriích.

Akci si zapište do kalendáře velkým písmem, protože takto kvalitní a bezpečné bruslení se už u nás hned tak neobjeví. Navíc se bude jednat o jediný závod za umělého osvětlení!!!

Stránka 1 z 212