TiK

První dojem: WTF. Ale na druhou stranu… proč ne. A dovedu si představit terén (Petřín, např), kde bych tohle rád vyzkoušel.

Za poslední dobu jezdím vlastně jen přes Prahu sem a tam. A v posledních dnech i optimalizuju cestu – jak vzdálenostně, tak časově.

Vím, že na kole je to možné zvládnout pod dvacet minut (i když trochu jinou trasou), na bruslích jsem zatím na 35 – ale neřítím se do jednosměrek jako sebevrah a většinu jízdy vím, co dělám.

Ale zážitků z toho není mnoho.

Nová scéna Národního divadla a rok 1995. Na fotkách Tazzi, Rousek či legenda českého skateboardu – Petr Lowy.

a přece je to tady: kompletní záznam z letošní Freestyle Letné je hotov. Komplet všechny jízdy. Jen jsou vystříhaná hluchá místa.

Žádné titulky, ani doprovodné informace. Trvá to hodinu, takže se posaďte a jedem:

pondělí, 26. 9. Jiný začátek trasy, program od 16:00. Snad to půjde a pojedu.

Těch třista dám – takže to letos 3000 bude určitě.

Co dělat v osm, bohužel už potmě, na Smíchově ? Skočit do metra a odjet na Zličín. A dát si to zpět domů. Ze Zličína směr Řepy – jede to pěkně, na novém kruháku bylo volno, ale v rychlosti jsem se tam vešel jen tak tak. Chtělo to lépe si najet a větší průměr asfaltové silnice. Jo – a na mapě ještě není namalovaný. Na tomhle úseku maximálka 35. Slabé, velmi slabé.

Přes Řepy s rukama v kapsách až na Bílou horu a Ladronku. Areál jsem přefičel a zle vyděsil kolegu bruslaře, který tak úplně nečekal, že ho někdo po tmě předjede a ještě tak rychle.

Za Ladronkou z kopce a uhnout mezi stadiony – překvapilo auto stojící v bráně, ale nějak jsme se tam vešli. Přes ohromné parkoviště na hlavní s k Dlabačovu. 38km/h. O něco málo lepší, ale stejně to pořádně nejelo. Což mi připomíná, že sem chci dát fotku koleček po několika stech kilometrech – zatím překvapivě dobré.

Z Dlabačova klasicky Myslbekova – Parléřova – Keplerova. Prvních 40 – 41,5km/h. A rychlá modlidba nějakému bohovi ať na odbočce do Parlérovy není mokro. Nebylo.

Pak už jen ke Střešovické vozovně a dolů Pevnostní – podruhé 41 km/h. Na evropskou mi nevyšly semafory, takže dojezd po chodníku.

Toť vše. Příjemné, rychlé a nenáročné.

Závod – nezávod. ASI !!! tudy

http://brusle-bechovice.blog.cz

• Termín: 25. září 2011
• Místo konání: Start: na 13 km silnice Českobrodská v Běchovicích. Cíl: Praha 9 Kyje, Českobrodská ulice – park Jiráskova čtvrť
• Kategorie: Účastnit se mohou dospělí i mládež bez rozdílu věku i pohlaví. U dětí do věku 10 let doporučujeme při jízdě doprovod rodičů. Účastníci nebudou rozděleni do kategorií, start všech je hromadný.
• Měření: Dosažený čas jednotlivých účastníků nebude měřen. Nejúspěšnější sportovci obdrží dárky od sponzorů.
• Přihlášky: Účastník získá ve startovní kanceláři formulář přihlášky, který vyplní a při předání obdrží startovní číslo. Písemné přihlášky předem nepřijímáme.
• Startovné: 50 Kč (s výjimkou dětí do 18 let)
• Všeobecná ustanovení a doporučení: Trať je uzavřena pouze pro veřejnou dopravu, autobusy MHD projíždí po své původní trase. Závodníkům proto doporučujeme dodržovat pravidla silničního provozu a pokyny pořadatelů. S výjimkou startu je třeba jet v pravé části vozovky. Pokračování v jízdě za cílem i návrat do Běchovic na bruslích je zakázané, s ohledem na probíhající masový běžecký závod.

Nebo:

“Co čteš ?”

“ Velké čekání.”

“A je to dobré?”

“Ne tak, jak jsem čekal.”

Po úvodu předznamenávajícím tragikomičnost celé situace tu je popis, subjektivní popis letošních závodů ve freestyle slalomu. Nebudu to řešit, co je to FS slalom, pravidla a tak – STFW.

První část – Letná.

Pršet začalo ve chvíli, kdy jsem opustil domov, krátce po deváté. Sem tam nějaká kapka, ale na Hradčanské už brusle nechávaly stopy. Pro jistotu jsem ale na Letnou dojel – a byli tam prakticky všichni. Kromě Pražáků, kteří se s již tradiční hrdostí závodů neúčastní stejně vytrvale, jako pořadatelé kašlou na větší propagaci. (Plakátek na koš v den závodu stačí, ne ?

Většina se choulila pod stromy a čekalo se, jak to s deštěm dopadne.

Na první pohled to dopadalo dobře a tak za hodinku by bylo sucho. Do toho se ale vložili Slováci a poukázali na spáru v asfaltu, která tam sice už nějaký ten rok je a tradičně se přes ní jezdí, ale letos by nepříznivě ovlivnila (jejich) výkony a proto je to celé na nic a mělo by se to přesunout na alternativní místo – do Gutovky, pod střechu.

Další krok jsem poměrně nepobral – hlasovalo se. (Asi konečně chápu, k čemu je v Letňanech ředitel závodu. Aby se nehlasovalo). Dav tedy odhlasoval přesun na 1400 na druhý konec Prahy.

Druhá část – Gutovka

Sucho, slunečno a horko. To byly podmínky pro odpolední závody. Přes Prahu jsem přijel pěšky a po zbytcích deště jsem neviděl ani stopu.

V areálu strašnické Gutovky je skatepark, lanový park, vodní park pro děti a v neposlední řadě i hokejová plocha se střechou a obklopená mantinely. A se slušným povrchem.

Ve chvíli mého příjezdu na ploše končil kurz inline bruslení – podívejte se na úvodní obrázek tohoto článku a dál to nebudu komentovat.

Začalo se měřit rozmístění kelímků. Vcelku překvapivě jsem u toho neviděl skoro žádného závodníka, ale chopili se toho rodiče některých dětí. Vyměřeno, slavnostní přivítání a seznámení s pravidly, které jsou, jako každý rok, úplně jiné. O něco komplikovanější, o něco tajemnější a o něco nepochopitelnější.

Základní systém – skupiny po 3 – 4 lidech, jízdy po 30s, každý tři. První dva postupují dále. Porota hodnotí náročnost a provedení, bodové srážky za shozené kelímky. Takhle nic složitého, ale na místě jsem měl dojem, že to nechápe nikdo. V kombinaci s nepřítomností ozvučení (ano, něco malého tam hrálo tři písničky pořád dokola) to vedlo k zajímavým scénkám typu: “Já ? Už ? Teď ? Fakt ? A to je celé?”, které vlastně byly spíše k pláči.

Jednoduchým výpočtem 3 jízdy po 30s krát 4 lidi je šest minut. Natáčel jsem vždy jeden blok jízd jako celý záběr a pod 14 minut jsem se nedostal. Neboli osm minut, kdy se vůbec nic nedělo. Nikdo nejezdil, jen porota dle výše zmíněného systému něco zuřivě počítala a počítala. A počítala.

Mezi tím vším se také závodilo. Někdo jel dobře, někdo ne. Kdo a jak je vcelku subjektivní záležitost, já své favority měl a dopadlo to vcelku jak jsem čekal.

O veselé scénky se starala nejmladší závodnice – na svůj věk (pět ? maximálně. Spíš čtyři) zajela starší závodnice bez problémů. Jenže porota napřed oznámila, že postupuje do finále, aby ji o něco později řekli, že počítali špatně a finále nebude. S malou to docela zamávalo – kdyby rovnu nepostoupila, tak to není problém. Ale napřed naděje a pak zaříznout… Nakonec ji, mimo pořadí, do finále pustili a tak si ho mohla zajet.

To byla voda na jedovatý mlýn některých závodnic, které tam prskaly, co že se to kvůli dětským slzám dělá, že malá jezdí mizerně a celé je to nespravedlivé. Chápu pro i proti a jsem moc rád, že jsem nebyl v postavení, kdy bych tohle musel rozhodovat.

Jen pro pobavení přidám, že ta, která nejvíc prskala, byla loni poražena jinou malou holčičkou a na úkor toho se zbytek roku věnovala spíše než bruslení, výuce bruslení (Kdo neumí, učí…)

S prostoji, čekáním a občasnou jízdou jsme protrpěli ad dvou do šesti, kdy se odjela obě finále (muži i ženy) a šlo se vyhlašovat výsledky –kamsi do hospody. Eeeek. Vynechávám a jedu pryč. Bylo toho až až.

Porotě matematika také nevycházela – diametrálně odlišní závodníci se na škále 0-100 lišili o bod a tak.

Takže co ? Mizerná organizace, zmatek v pravidlech, nulová propagace, slabiny poroty v matematice…

Dvě cesty – pokud to bude sraz pro pár známých a jen-tak zabruslení a pak vyhlášení toho nejlepšího (což při celodenním bruslení není problém zjistit), tak většina z mých výtek nebude platit. Ale když se to pojme oficiálně s rozhodčími, body a pravidly, tak jsem ještě prominul či pominul spoustu věcí, které medaile z kočičího zlata na závěr nezachrání.

další z historických míst, kde se bruslilo.

Dnes je to místo, kromě velkého railu, prakticky nepoužívané. Ochranka, kamery a kusy mramoru přidělané na zídce vcelku spolehlivě zabilo docela slušný spot.