TiK

Byli jste se podívat ?

[poll id=“5″]

• První část

Po líčení, jak to bylo “nahoře” na tunelem a cestou na Lahovickou křižovatku je tu značně subjektivní popis toho, co se dělo na dolní, původně naplánované jako uzavřené, části mostu a tunelů.

Hned za Zbraslaví jsem zaregistroval svýšený počet zaparkovaných aut – a ejhle, dovedly mě až k nájezdu na dálnici. Což při pohledu shora na celou křižovatku nemusí být až taková samozřejmost.

Jako první vyjíždím k výjezdu tunelu, na jehož opačné straně jsem před pár desítkami minut byl. Povídám si s ochrankou, jako předtím nikdo nic neví, ale dozvídám se neovou várku dohadů a drbů.

Mimochodem to “vyjíždím” není žádná metafora – je to pěkně do kopce a kamionům to nezávidím.

Obracím se a předemnou je celá estakáda. Cože, tam až mám vyjet ? (původně myšleno ústí tunelu na protějším kopci). Plynu s davem. Lidí je dost, ale na rozlehlé dálnici se to docela ztrácí. Brualři, kolaři, pěší.

Z kopce to jde, ale ve stoupání je to protivné. Vidím před sebou celou cestu, co mě čeká a stoupání je sice relativně malé, ale pořád. Maně si vzpomenu na Zvičinu.

Proti první části tu vládne anarchie – organizátorů je asi pět (a ti zuby nehty drží části, kam se opravdu nemůže), více je tam dělníků, na poslednéí chvíli finišujících stavbu. Občas projede vůz Policie – ale přesto je to vcelku v klidu. Jistě, pár bruslařů, co dostalo nápad, že si vezmou hůlky se našlo, stejně jako expertů, kdy sjezd tunelem zpět (dozvíte se za chvíli) byl nad jejich síly a byly nebezpeční všem v okolí – ale celkově to prostě tak nějak fungovalo. Dokonce mi to snad vrátí naději, že pokdu na Aegonu uvolní organizaci, také to půjde i v Praze.

Supím a dojíždím k tunelu. Sakra, zavřeno. Ale moment – z ve dlejšího tubusu přece proudí lidé. Hurá – a už to šlapu nahoru.

V tunelu to vypadá – jako v tunelu. Hodně lidí, vysoká prašnost, dohlednost pár deítek metrů.

Nevím, jak je tunel dlouhý  a tak mi vzdálenost odměřují jen šipky k nouzovým vůchodům. 130 metrů. 120 metrů. Nula. A znovu. V polovině mě to už upřímně nebaví. Proč jsem nejel z druhé strany ? ALe byl by to jen poloviční zážitek.

Hurá, konec. A červená páske přes cestu ? Cože ? Já chci dál ! Naštěstí je to jen svedení dopravy do druhého pruhu – cesta pokračuje dál a přes most stoupám nad Radotín.

A to je doopravdz konec. Parkoviště aut návštevníků a hned za ním už ostrý dálniční provoz z Barandovksého mostu.

Kochám se okolím, pouštím video a mířím zpět.

Video ze sjezdu na bruslich.

Dolů to jede pěkně. Není třeba se odrážet. Občas lehce zmatkují lidi, ale jinak jsem v tunelu nejrychlejší. A to se jen vezu…

Míjím výjezd z tunelu a ještě jednou, naposledy na bruslích, se kochám výhledem na celou dálnici předemnou. Bez aut.

Dojíždím na Zbraslavskou stranu a odpojuji se od korzujícho davu. Opět sám mířím pryč.

Co závěrem ?

První, organizovanaá číst, byla průšvih. Druhá,. vypadající více živelně byla výborná. Jsem rád, že jsem si to projel – a je jedno jestli to bylo legálně nebo ne.

aneb

inline na dálnici

Už přípravy vykazovaly jisté … zádrhele. A ne jen jeden.  Ale realita dne na bruslích na dálnici překonala, alespoň v první části, všechna očekávání.

Původní plán: otevřeno zhruba od Točné směr Jesenici (viz závody) a tunel na křižovatku Strakonická u Zbraslavi. Doprava ze Smíchova. tunel pro pěší prohlídku, dvě zastávky MHD. No, zasmáli jsme se.

Dojel jsem na Smíchovské nádraží – na bruslích, jak jinak. A rovnou jsem zahlédl autobus “Prohlídka okruhu”. Šup dovnitř. Ještě krátký boj s důchodcem, který mi tlakem na ledviny naznačoval, že to místo je prostě jeho a jelo se. Trochu mě zmátlo odbočení přes Most barikádníků a směr na Beránek. No co, asi pojedeme od Točné, napadlo mě.

Odbočka:

Memento Mori

V plánu bylo ježdění celý den a všude možně – ale jako připomínku vlastní zranitelnosti bylo možné vnímat nehodu kousek přes dálnicí. Relativně přehledné místo, ale auto v příkopě a havrani čekali na tělo, ležící v černém igelitu opodál.

Ale kdopak by se Smrtky bál, zatím jezdíme, tančíme a podobné věci jsou tak strašně, strašně vzdálené. Většinou, ale občas projde kolem, pláštěm se otře a kosou zachrastí. Ale to je spíš na jiný blog.

Konec odbočky.

Dojeli jsme k ústí tunelu (odtamtud byly odstartovány minulé závody) a organizovaně nás začali vykládat z autobusu. Všude plno dispečerů MHD, Městské policijééé a ochranky, jejichž IQ dosahovalo skoro až obvodu bicepsu.

Do toho rumraj – pódium, nějaké ty informační stánky, občerstvení a tak. A samozřejmě inline dráha. PLná lidí, kol a bruslařů. Jak jsem zmiňoval jinde, kola a brusle nejsou to úplně ideální na společnou jízdu a také to podle toho vypadalo.

A zahrazené tunely. Cožeto ? Naštvaný příslušník policie, kterým také nic moc neřekli. Vlastně prý nic. Místo prohlídky tunelu sypou autobusy netušící lidi někde úplně jinde, kde pro ně vlastně ani nic není. Bravo, tohle se povedlo. Mnoho lidí odjíždí prakticky tím samým autobusem, kterým přijeli.

Ochranka netuší, kdo tomu celému velí a netuší ani jméno nadřízeného. Nepřekvapivě.

A jak si to dala média ?

Cvakám několik fotek a říkám si, že tohle je o ničem. Do toho se z pódia line cosi jako beatbox – poslední kapka a jedu hledat jinou zábavu.

Podle neurčitých informací a náznaků se snad něco děje v Lahovicích – byli tam spatřeni lidé na mostě. Řeším, kudy se tam dostanu a jedu.

• Pokračování – Z Lahovic do Slivence a zpět.

Inline na dálnici – po prvotní euforii, že se pojede něco zajímavého, jsem uveden do reality – už zase Jirkou. Nejede se přes most, nejede se vlastně nic zajímavého či nového – jede se tam, co byly v minulosti závody.

• http://b.tik.cz/archives/750/hodne-moc-po-praze
• http://b.tik.cz/archives/760/moje-prvn-rychlobruslarsk-zvody

Viz

Takže třikrát hurá legální akci. Zbytek se uvidí. :)

Pozn. je to psáno ještě jako jeden článek, aby to probublalo do RSS kanálů, které jsou na blog navázány.

v archivu České televize čas 0:45. reportáž je zase zde.

“Nám bylo tý veřejnosti líto”  a Ťoča included.

Nebo inline na dálnici. To je vcelku jedno.

Odpoledne

Po ilegální akci byla dnes dálnice vyhrazena bruslařům. Co vyhrazené nebylo bylo počasí a bylo dost na nic. Voda, zima a vítr.

Po obědě jsem dorazil k ústí tunelu a našel pár stánků a nemnoho bruslařů. Jejich počet se ještě výrazně snížil po decentní přeháňce. Ale co, jsem tam na bruslích, tak si to přece projedu. Voda nevoda, jede se. Podobného názoru bylo více lidí, ale stále bylo dost místa na vlastní soukromí.

Vlastně to bylo velice atmosférické: déšť, malá viditelnost, vítr a nehostinné pláně plné trávy a hlíny. Nebyl problém zavřít oči a ocitnout se někde na skotské vrchovině. Nebo jen na Luční louce. Za každým sloupkem jsem vyhlížel Krále Šumavy. Naprostá bezútěšnost krajiny; přesto plná zajímavé všepronikající melancholie. Vypl jsem mp3, sundal sluchátka a jen se kochal krajinou, mému srdci blízkou. I když smutnou. Nápory větru, šustot trávy, vůně tlejícího dřeva z posypu mulčovací kůrou kolem dálnice, odraz okolí v mokrém asfaltu.

Jízda mi hodně připomněla část filmu Po čem ženy touží – fiktivní reklamu na Nike (??): silnici je jedno, co máte na sobě. Silnici je jedno, jakou máte náladu, nezáleží ji na vašem věku. Jediné, na čem ji záleží je, jestli ji příště navštívíte. Takovou osamělost a zároveň splynutí s okolím jsem na bruslích ještě nezažil. Proste jedinečné.

O to větší škoda, že v mokru odešla kola i  ložiska – a já se jel ohřát domů pře večerním závodem.

Večer

Závody. Od deseti, pro širokou veřejnost. Za umělého osvětlení. Po dálnici. Samé lákavé věci.

Hned po vystoupení z auta mě přivítal ukázkově kýčovitý západ slunce.

Ale teď už z přírodní lyriky nic nebylo. Měl jsem necelou hodinu na rozhýbání se, registraci a takové ty zbytečnosti před startem.

Projel jsem si trasu tam a zpět (cca 10km) a šel se registrovat. Formulář vyplněný přes internet mi byl na houby (“oni u6 to odnesli”) a pak smích dvou vcelku protivných děvčat, když se dozvěděli o registraci na přezdívku Tik. Ha ha ha. No, já jezdil na bruslích, když ještě ony byly záblesk v očích dvou cizích lidí na koncertě Michala Davida. Ale náladu to stejně zkazilo. A přítomnost elastiku v míře větší než velké také nadšení nevzbudilo.

Znovu jsem vyplnil registraci (stejně nesmyslnými daty jako na webu (kdo chce (vědět)moc, nedozví se nic)) a šel se podívat za známými. Tóča a ještě jeden, kterého si pamatuju z Blade nights.

Mezitím tak nějak nastal start. Moc jsem to nesledoval, ale poslední jsem na startu nezůstal. Chtěl jsem vypálit jako raketa, ale pak jsem se uklidnil – trasa byla sice zkrácena, ale čeká mě 8km a to na sprint není. Nasadil jsem tempo, které mi vyhovovalo (poděkování za skupinou Iné kafe a jejich “Krvavá blondýna” – provedli mě celou trasou). Někoho jsem občas předjel, mě za celou dobu nikdo. Potěšilo, že jsem za zády nechal pár postav v elastiku s rychlobruslemi.

Na otočce se za mě pověsila nějaká slečna, cestou zpět v protivětru jsme se párkrát vystřídali a v mini-vláčku ujeli většinu trasy. Kus před cílem jsem zkusil dojet skupinu tak sto metrů přede mnou – ale nepodařilo se a slečna nástup nechytila a dojela kus za mnou.

Kus před cílem mi slušně ztuhly nohy a byl jsem rád, že jsem byl rád.

Elitní čelo rychlobruslařů mi na těch osmi kilometrech nadělilo skoro čtyři minuty…ale jinak těch osm kilometrů mám průměr přes 34km/h (těsně pod 14 minut) a z 62 závodníků jsem skončil za polovinou – 35. místo. A mám podezření, že tak 20-25 bylo rychlobruslařů :) Data měřená čipem na noze – data z GPS jsou …no, dost mimo mísu.

I večerní jízda po dálnici měla svou atmosféru, své kouzlo. Ne kvůli měření sil, ne kvůli závodu. Není to nic jasného, definovatelného. Ale je to tak.

Počasí nebylo ideální ale přispělo k atmosféře závodu a jízdy a učinilo vzpomínky na atmosféru tohoto závodu velmi trvalé.

toto je převzaty text. S organizací akce nemám nic společného

Pozor, inlinisté na dálnici. Podruhé a naposled!

Kdo by řekl, že se akce „dálnice“ bude opakovat. Ale je to skutečně tak! Proto neváhejte a přijďte na neopakovatelnou inline akci. Vítáni budou všichni, kdo mají ruce nohy a rádi jezdí na bruslích jen tak pro radost. Nejedná se o žádný profesionální pohár, ale velkou inline akci pro veřejnost, která se uskuteční 24. července od 8.00 do 22.00 hodin.

Místem konání se opět stane nenarušený nový povrch jižní části Pražského okruhu v úseku 513 mezi Vestcem a tunelem na Lahovický most. Ten v září bude otevřen motoristům, ale do té doby se tam ještě jednou setkají milovníci inlinů. K této možnosti přispěla sama společnost Skanska a.s., která chtěla tuto unikátní stavbu zpřístupnit veřejnosti díky předchozímu bezproblémovému závodu.

A jak bude červencové bruslení probíhat? Bude mít skvělý doprovodný program se spoustou zábavy, muziky a za účasti celebrit. „Nebude chybět také škola bruslení a brzdění a exhibice,“ dodává za pořadatelskou agenturu Sportgroup.cz. Martin Dvořák, který má s pořádáním inline či běžeckých závodů dlouholeté zkušenosti.

Přístup na Pražský okruh bude opět u ústí tunelu na Točné, kde bude celé zázemí této velkolepé akce. A tentokrát bude zázemí dokonce v obou směrech dálnice.

Pokud vás překvapil časový plán akce až do 22 hodin, nedivte se. Organizátoři totiž zajistili noční ježdění na deseti kilometrech za umělého osvětlení. „A za pomoci světla měsíce těsně před úplňkem,“ doplňuje s úsměvem Martin Dvořák. Jak pokračuje, závod, který zde vypukne, nebude součástí žádného poháru a bude skutečně jen pro veřejnost. Závod odstartuje ve 22 hodin, prezentace je plánovaná od 20 do 21:30 hodin a vyhlašování pak bude tradičně po kategoriích.

Akci si zapište do kalendáře velkým písmem, protože takto kvalitní a bezpečné bruslení se už u nás hned tak neobjeví. Navíc se bude jednat o jediný závod za umělého osvětlení!!!

Jako důsledek výletu a jednoho staršího článku jsem vyjel prozkoumat stavbu dálnice.

Jak se tam dostat ?

Těžko. Já to zkoumal z Písnice – stačí jednou neodbočit a pak pořád rovně. Dálnici nelze minout. Mimochodem, na bruslích je cesta peklo…

Při troše štěstí se dají minout všechny zákazy vstupu a podobné psychologické zbraně, které stejně odradí jen ty nejotrlejší.

Posledních pár metrů bylo po prašné cestě, později jsem objevil i další sjezdy, kde není třeba udělat krok z asfaltu. Pak už jen přelézt svodidla a je to.

Kousek přede mnou šel starší pár – taktéž s bruslemi. Potěšilo, že jsem aspoň přibližně správně a nebudu tam sám. Z chlapíka se později vyklubal velmi slušný diskutér. Ještě drzejší než já….

Ale skoro ve stejné chvíli, kdy se naše brusle dotkly asfaltu už u nás stále dodávka – místní ostraha. Zjev takový, jako se na ostrahu patří – dva zuby, 30kg i s pendrekem a vězeňský “modrák” přes celé předloktí. A s nabídkou, že nás klidně srazí autem, abychom pochopili.

Zkoušel to různě, ale nakonec mu došlo, že pokud něco, tak jen policie a že ho opravdu nikdo vážně brát nemůže. A překvapivě jsem se nehádal já, ale právě ten postarší pán.

Takže před tím, než ochrankář ztratil nervy a ukončil to ohromným vodopádem vulgárností, nám doporučil, že máme dálnici opustit nejbližším sjezdem. Takže to bylo jasné – jeli jsme hledat nejbližší sjezd. A že jsme ho nemohli najít.

Stočili jsme se mimoúrovňovou křižovatkou směrem k Jesenici. Na konci jsme zjistili, že to není sjezd – končilo to více-méně v poli. Takže jsme jeli hledat další sjezd :)

Zpět na hlavní tah a protože vlevo se rýsovala budka ostrahy i se zaparkovanou bílou dodávkou, jeli jsme doprava. Ochrankář to po chvíli nevydržel a z projíždějící dodávky na nás zahulákal, že volá policii. Hmm.

V klidu jsme jeli dál. Po pár desítkách metrů skončil asfalt a začal broušený beton. Nejluxusnější povrch, na kterém jsem kdy jel. Sice žere kolečka, ale skoro nulový valivý odpor, lehounce z kopce, tři proudy pro tři lidi… Takhle by se daly ujet desítky kilometrů bez větší únavy. Ale asi s nudou…

Subjektivně jsme ujeli tak tři kilometry tam a zpět po vynikajícím betonu. (Jistě, pozor na spáry, ale to není problém ohlídat).

Dojeli jsme až do míst, kde byl vidět portál tunelu směr Lahovice. Mužská část hlasovala pro tunel, ženský část si prosadila, že to otočíme.

Když jsme dojeli na do míst, kde jsme na dálnici vlezli, objevila se Městská policie. Vcelku lidsky nám oználili, že je sere, když je ochranka pořád někam tahá a že oni jedou tam (mávnutí přes rameno) a že my si máme najít výjezd z dálnice (mávnutí dopředu) a s tím odjeli.

Velmi v klidu, velmi neurčitě.

Spolubruslaři to už zatočili k autu, já jsem vyrazil ještě dál. Ale bylo to do kopce a protože už jsem měl v nohách 20km přes Prahu a to samé mě čekalo zpět, zvolna jsem to otočil směr Jesenice.

U jejích hranic byl ještě jeden Security. A pes. Krásný malý vořech, kompletně bílý. A když se ke mně měl a já ho začal drbat, ochrankář totálně roztál a pár minut jsme klábosili. A já pilně drbal psa.

Jediná důležitá informace byla, že je v plánu přitvrdit ochranu. Aj.

Co na závěr ?

Vynikající povrch na betonu, asfalt je poměrně hrubý, mizerná dostupnost a lehce nepříčetná ochranka. Nechci a nebudu tu rozebírat legalitu bruslení – to ať si každý vyřeší sám.

V pátek v podvečer kromě ochranky ze stavebníků ani noha. Zato několik bruslařů, pár cyklistů… Zájem by byl.

PS. projetí tunelů je stále v plánu – když na oficiální akci ŘSD přestalo reagovat…