TiK

Další historický spot. Pět rohových schodů u Menzy ČVUT. Dalo se jezdit i v podloubí za deště a pro další pokusy byly o kousek dál i dva schody.

Boční zdi z hrubého betonu se pravidelně zkoušely navoskovat, ale nikdy ( co já vím) pořádně nejely a jen trhaly brusle.

Místo bylo a je dodnes poměrně oblíbené skejťáky.

Dostčasto zde byla zastávka mezi Bulharem, garážemi a Leninem. Zbylé spoty doplním co nejdřív.

Jak se tak dívám, zapomněl jsem na jedno z historických míst, které bylo rozhodně také velmi důležité. Palác kultury. Později sjezdový palác. Pak Kongresové centrum.

V na konci tisíciletí se u paláce scházelo mnoho bruslařů a bylo to výchozí místo pro mnoho streetů. A co se jezdilo ? U paláce je řada laviček, tři patra květináčů, schody osmičky a dvě lomené zídky ze schodů. Plus volná plocha ohraničená zídkami, nějaké ty schody v blízkém okolí raily.

Dalo se tu být celý den, chvíli jezdit, chvíli sedět ve stínu a kecat s lidma.

V té době jsem mezi své lepší triky počítal fakie 540 z těch osmi schodů. A tak. A lidi jako Cirkus či Vembi.

Dnes je to… jak kdy. Oficiálně je bruslení asportování zakázané (soukromý pozemek), v praxi občas přijde ochranka v rozmezí 5-100 minut, občas projde policie. Záleží na štěstí.

Ale hrany zůstávají navoskované a i když jsem tam dlouho nikoho neviděl, jezdí se tam. I když spíš kole nebo sk8.

V každém případě se jednalo o jednu ze zásadních lokalit pro pražské bruslení.

Jo, tohle je opravdová stará škola.

Je ještě starší než já a stejně mu to jezdí moc hezky. Jen je vidět jeho styl – takhle se jezdilo “kdysi”. A je fajn to znovu vidět – i když současné bruslení je o kousek jinde.

s quad bruslemi v hlavní roli. Z Ameriky.