Nechce se mi hledat v archivu, ale jistě jsem tu už něco podobného psal.
Chcete za 250 Kč tohle ?
Jo, a ještě celých 6 km Stromovkou ?
Blázni…
Přesněji cosi připojené k programu pražského maratonu. Prostě jedna z doplňkových akcí, které mají úkol v lepším případě zviditelnit nějakého toho sponzora, v horším prolít nějaké peníze od sponzorů a vykázat nějakou činnost.
Jak je vidno, ani jeden z účelů není moc zajímavý. Pro bruslaře.
Takže co se to dělo ?
Dorazil jsem chvíli před startem a kochal se. V první řadě davy bruslařů, kterým není líto dát 250 peněz za projížďku ve Stromovce. V druhé řadě lesem reklamních cedulí, vyplňujících každé volné místo kolem tratě. Ve třetí řadě trasou, které se už nějakou dobu nemění. Ač je ve Stromovce cestiček plus minus milion, jede se stále stejnou trasou. Do ní jsou vecpány jednou dlažební kostky a dvakrát pás dláždění.
No co byste za ty peníze chtěli, ne ?
Takže se potuluji kolem startu, sleduji sambovou hudbu (opelichané kostýmy, nenápaditá choreografie a tanečnice bez prsou a zadku) a snažím se nějak zabavit. Potkávám pár známých, před některými se raději schovávám a předstírám, že telefonuji.
Blíží se start a do první řady se staví rychlobruslaři. No, ti aby někde chyběli. Chaosu napomáhá moderátor, který chvíli mluví o nesoutěžní jízdě, aby o větu později nazýval jízdu závodem. Ne že by to nebylo jedno. Takže všichni se tak nějak řadí ke startu, rychlobruslaři přijíždějí tradičně zepředu jako poslední a vytlačují dav o krok za sebe. Výsad pro výjimečné naděje sportu není nikde dost.
Start a jedeme. Oni jedou. já stojím na rohu a fotím. Po průjezdu pár desítek bruslařů se řadím do fronty a přidávám se do davu.
O chvíli pozdějí přišel svah u Planetária. Kopeček nula celá nula nic, ale stejně uprostřed seděl bruslař s rozbitým čelem. Spíš bych vsázel na střet s nějakým neumětelem, který se na klesání metr na kilometr rozbil či zazmatkoval. Prostě bruslaři neumí bruslit. Možná tak rovina. Ach jo.
Pak už jen poklidná projížďka. Až k dlažbě. Vracíme se zadem na výstaviště ohrazeni zátarasy a cedulemi sponzorů, hnaní jak dobytek na porážku. Eeee… do cíle.
Všichni si mohou dát ještě jedno kolo – kašlu na to. Fotím dojezd šťastných lidiček do cíle a nechápu.
Trasa na houby. Startovné. neměřené. Rychlobruslaři, co stejně vyhrají. Nuda, nuda, šeď, šeď.
Obdivuji všechny, kteří našli nějaký smysl v účasti na této akci. Čest jejich hlouposti.
Maratonska PIM whatever projizdka byl zhruba takovy pruser, jak jsem ocekaval.
Podrobnosti a fotky jiz brzy.
Ne, to není ani nákupní seznam, ani katalog výrobků a ani firmy.seznam.cz. To je PIM – tedy dříve pražský mezinárodní maraton. Dnes přehlídka sponzorských jmen.
Ale co je tam s bruslemi ? Ano, MF DNES In-line Party 6,5 km. Stromovkou, přes dlažbu.
Za 250 Kč se mohu projet po Stromovce s klíčovými benefity:
A to za to stojí, ne ? Já se podívat půjdu, ale za těch dvěstěpade obdivuju každého, kdo to pojede.
Není problém – PIM je tu pro vás.
In-line Party
Buďte moderní a fit – přidejte se k In-line Party. Start je před Marathon Sport Expo a dále trať vede skrz největší park ve městě, Stromovku. Jedná se o nesoutěžní událost určenou bruslařům všech kategorií, kteří propadli tomuto krásnému sportu.
8 květen 2010, 14h, 6,5 km, 250 Kč startovné.
No nekupte to.
Účast na kolečkách jsem odmítl rovnou – platit za jízdu po Praze mi za a to nestojí. Další problém byl s focením: start na Staroměstském, trasa podle Vltavy, první cíl ve Žlutých lázních, delší trasa vedla kamsi do Komořan a zpět do Žlutých lázní (ano, jméno je ochuzeno
o aktuálního sponzora).
Čili jak stíhat start, foto z trasy a cíl. Tramvaje nejedou, jiné rozumná doprava na tomto břehu není a na kole bych se udřel: po uzavřené trase, před bruslaři, co jedou cca 30 km/h s tím, že je potřeba je předjet, nafotit a opakovat – na to fakt nemám.
A protože jsme se nakonec šli podívat do otevřených reprezentačních prostor Pražského hradu, nakonec jsem fotil jen na Palachově náměstí.
Jedna to bylo blízko a jednak je tam dlažba – tudíž naděje na poněkud extrémnější situace.
Start měl být ve čtyři a skutečně po pár minutách se objevují první závodníci. Jako první to dře jakési malé dítě na speed bruslích. Se slušným odstupem pak jede peloton „fitness“ jezdců. Převládají brusle „Tesco“ za 990 Kč v akci, což v kombinaci s dlažbou vyluzuje šílené zvuky a vede k několika akrobatickým vsuvkám. Po překonání zákeřné dlažby pestrobarevná had bruslařů pokračuje směrem ke Karlovým lázním.
Druhý jede závod na delší vzdálenost. Po chvíli čekání se vynořují první závodníci: již standardní elastické sexy oblečky, oholené nohy a porůznu trčící genitálie.
Ať už mají najeto kolik chtějí, dlažba jim dělá znatelné problémy, ale rukama nohama se přes ni dostali a po seřazení do vláčku (zřejmě, aby se na konci mohli hádat, kdo táhl, kdo koho předjel či loktem udeřil – stačí projít libovolnou diskuzi na www.ladronka.cz)
S odstupem projíždí hodně dlouhý dav „normálních“ bruslařů, kteří se přišli „jen projet“ – počet neodhadnu, ale startovní čísla jsem viděl nad pět set.
Po projetí poslední účastnice s kočárkem a za potlesku kolemstojících začíná pršet a končí moje setkání s letošním Pražským maratonem.
Jen několik letmých postřehů: