Zatímco ve facebook skupině se všichni předhánějí, kdo postne vyšší zábradlí, půjdu na to opačně. Je to jak kus historie, tak hračka na líné odpoledne. Skryté za Výstavištěm v Holešovicích, skoro schované v trávě. Jak by ne, když je vysoké tak třicet centimetrů.
Nicméně když se přejede voskem, není problém dávat několikametrové grindy a padat z nich do trávy – která je tak blízko. Dobré na učení se základů. Rozhodně nikoho neoslníte výkony na tomhle obrovi.
V Michelské ulici. Rozjezd už je o něco slabší, ale jinak stále sjízdný.
Jeden z prvních používanějších komplexů railů, kde se kdysi také hodně jezdilo. U domova důchodců v Bohnicích.
Na parkoviště vede kratší šikmé a hranaté zábradlí. Jeho nevýhodou je nutnost volného parkovacího místa pod ním.
O pár metrů dál je normální rail – na obou stranách.
Hned vedle je mini rail ze tří schodů
A nakonec dva dvojité raily. Buď je na nich super stabilita nebo se na nich dá skvěle zlomit noha.
Jsou dva a oba lehce z kopce.
Bohužel v současné době po krátkém ježdení ochranka volá policii, takže je jen otázka štěstí, jak dlouho se dá zajezdit.
Schovaný kdesi v Podolí. Tlustý, ale sjízdný. A podle odření i hojně ježděný.
jedna z prvních zídek, které se jezdily. Nízké, sklon nic moc…ale počítalo se to.
Bohužel jsou umístěny před ministerstvem hnoje zemědělství a pokud tam zrovna zemědělci neprotestují, vrátní se nudí a vyhazují kohokoliv, kdo se na zídky jen podívá. 
Ale protože je nebavilo ani to, jsou tam navařeny zábradlíčka a pěknými hrboly nahoře – a tím tenhle spot vzal definitivně za své.
vlastně od chvíle, kdy se ukázalo, že se na bruslích bude jezdit po zábradlích (railech), probíhalo hledání vhodných zábradlí. Ať už těch nízkých, kde bylo možné zkoušet základy tak i těch vysokých – je to větší frajeřina, ne ?
A některé z těchto zábradlí stojí dodnes.
Několik railů je na Vyšehradě. První v ulici Na vítězné pláni. Nižší zábradlí před školou. Jen před lety tam to křoví bylo o něco menší.
Trochu z kopce, ale v žádném případě samo nejede. Ale na rozcvičku to stačilo. O kousek dál, v ulici Žateckých bylo sice velmi nízké, ale velmi dlouhé zábradlíčko (fotky časem budou).
A hned vedle je vlastně první regulérní rail – vysoké červené zábradlí z kopce v parčíku na rohu Petra Rezka a Táborské.
Kdo ho sjel, byl za krále. Ale málokdo na něj vyskočil. Takže se většinou bruslař vyškrábal nahoru, další dva ho drželi a když měl dojem (tak často mylný), že už stojí, odrazil se od kolegů a vydal se na cestu dolů. Metr, dva, ti nejlepší jako Tomáš Rousek až na konec.
Jistě, časem se všichni zlepšovali, dojet na konec už nebylo nic extra a ani to naskočení na zábradlí nebylo nic složitého.
Ale ty první jízdy, ty se počítají.
A další ze starých spotů, kde se jezdilo. No, podle stavu zábradlí se na něm jezdí dodnes. Dobře, nájezd není už úplně v pořádku a dopad je na něco, co by byly dlažby, pokud by to nebylo z betonu.
Ale rail je na výšku akorát a dost tlustý na to, aby se na něm jezdilo vcelku pohodlně.
No a co – stejně už to nechám mladším.
Už jsem tu zmínil nový rail na Letné. Ale já míním a kdosi mění a tak pár dní po závodech je rail pryč. Flexou (nebo nečím jiným), rozhodně ne práce na pár minut.
Pokud je to z oficiálních míst, tak je to škoda – místo přimhouření oka nad tím, že se Letná jen nerozebírá a že si překážky na jízdy lidé dělají i konstruktivním způsobem se zlikviduje všechno, co není oficiální.
Ach jo.
Viz