ale jobovka je to (ne)pěkná:
Kaplického knihovna na místě zbourané sochy diktátora Josifa Stalina? I takovou podobu by mohl získat vzkříšený návrh architekta Jana Kaplického na originální budovu Národní knihovny.
Byli jste se podívat ?
[poll id=“5″]
pro veřejnost (brusle, kola, pěší) poradila média ?
A jak jsem to viděl já ?
ve světovém unikátu (kulaté u-rampy) se opravuje povrch. Zatím to odnesl i mini-centrál a trubka na grindy. Jsem moc zvědavý, jestli třeba přibudou nové překážky nebo se park nějak zútulní.
Po líčení, jak to bylo “nahoře” na tunelem a cestou na Lahovickou křižovatku je tu značně subjektivní popis toho, co se dělo na dolní, původně naplánované jako uzavřené, části mostu a tunelů.
Hned za Zbraslaví jsem zaregistroval svýšený počet zaparkovaných aut – a ejhle, dovedly mě až k nájezdu na dálnici. Což při pohledu shora na celou křižovatku nemusí být až taková samozřejmost.
Jako první vyjíždím k výjezdu tunelu, na jehož opačné straně jsem před pár desítkami minut byl. Povídám si s ochrankou, jako předtím nikdo nic neví, ale dozvídám se neovou várku dohadů a drbů.
Mimochodem to “vyjíždím” není žádná metafora – je to pěkně do kopce a kamionům to nezávidím.
Obracím se a předemnou je celá estakáda. Cože, tam až mám vyjet ? (původně myšleno ústí tunelu na protějším kopci). Plynu s davem. Lidí je dost, ale na rozlehlé dálnici se to docela ztrácí. Brualři, kolaři, pěší.
Z kopce to jde, ale ve stoupání je to protivné. Vidím před sebou celou cestu, co mě čeká a stoupání je sice relativně malé, ale pořád. Maně si vzpomenu na Zvičinu.
Proti první části tu vládne anarchie – organizátorů je asi pět (a ti zuby nehty drží části, kam se opravdu nemůže), více je tam dělníků, na poslednéí chvíli finišujících stavbu. Občas projede vůz Policie – ale přesto je to vcelku v klidu. Jistě, pár bruslařů, co dostalo nápad, že si vezmou hůlky se našlo, stejně jako expertů, kdy sjezd tunelem zpět (dozvíte se za chvíli) byl nad jejich síly a byly nebezpeční všem v okolí – ale celkově to prostě tak nějak fungovalo. Dokonce mi to snad vrátí naději, že pokdu na Aegonu uvolní organizaci, také to půjde i v Praze.
Supím a dojíždím k tunelu. Sakra, zavřeno. Ale moment – z ve dlejšího tubusu přece proudí lidé. Hurá – a už to šlapu nahoru.
V tunelu to vypadá – jako v tunelu. Hodně lidí, vysoká prašnost, dohlednost pár deítek metrů.
Nevím, jak je tunel dlouhý a tak mi vzdálenost odměřují jen šipky k nouzovým vůchodům. 130 metrů. 120 metrů. Nula. A znovu. V polovině mě to už upřímně nebaví. Proč jsem nejel z druhé strany ? ALe byl by to jen poloviční zážitek.
Hurá, konec. A červená páske přes cestu ? Cože ? Já chci dál ! Naštěstí je to jen svedení dopravy do druhého pruhu – cesta pokračuje dál a přes most stoupám nad Radotín.
A to je doopravdz konec. Parkoviště aut návštevníků a hned za ním už ostrý dálniční provoz z Barandovksého mostu.
Kochám se okolím, pouštím video a mířím zpět.
Dolů to jede pěkně. Není třeba se odrážet. Občas lehce zmatkují lidi, ale jinak jsem v tunelu nejrychlejší. A to se jen vezu…
Míjím výjezd z tunelu a ještě jednou, naposledy na bruslích, se kochám výhledem na celou dálnici předemnou. Bez aut.
Dojíždím na Zbraslavskou stranu a odpojuji se od korzujícho davu. Opět sám mířím pryč.
První, organizovanaá číst, byla průšvih. Druhá,. vypadající více živelně byla výborná. Jsem rád, že jsem si to projel – a je jedno jestli to bylo legálně nebo ne.
aneb
Už přípravy vykazovaly jisté … zádrhele. A ne jen jeden. Ale realita dne na bruslích na dálnici překonala, alespoň v první části, všechna očekávání.
Původní plán: otevřeno zhruba od Točné směr Jesenici (viz závody) a tunel na křižovatku Strakonická u Zbraslavi. Doprava ze Smíchova. tunel pro pěší prohlídku, dvě zastávky MHD. No, zasmáli jsme se.
Dojel jsem na Smíchovské nádraží – na bruslích, jak jinak. A rovnou jsem zahlédl autobus “Prohlídka okruhu”. Šup dovnitř. Ještě krátký boj s důchodcem, který mi tlakem na ledviny naznačoval, že to místo je prostě jeho a jelo se. Trochu mě zmátlo odbočení přes Most barikádníků a směr na Beránek. No co, asi pojedeme od Točné, napadlo mě.
Odbočka:
V plánu bylo ježdění celý den a všude možně – ale jako připomínku vlastní zranitelnosti bylo možné vnímat nehodu kousek přes dálnicí. Relativně přehledné místo, ale auto v příkopě a havrani čekali na tělo, ležící v černém igelitu opodál.
Ale kdopak by se Smrtky bál, zatím jezdíme, tančíme a podobné věci jsou tak strašně, strašně vzdálené. Většinou, ale občas projde kolem, pláštěm se otře a kosou zachrastí. Ale to je spíš na jiný blog.
Konec odbočky.
Dojeli jsme k ústí tunelu (odtamtud byly odstartovány minulé závody) a organizovaně nás začali vykládat z autobusu. Všude plno dispečerů MHD, Městské policijééé a ochranky, jejichž IQ dosahovalo skoro až obvodu bicepsu.
Do toho rumraj – pódium, nějaké ty informační stánky, občerstvení a tak. A samozřejmě inline dráha. PLná lidí, kol a bruslařů. Jak jsem zmiňoval jinde, kola a brusle nejsou to úplně ideální na společnou jízdu a také to podle toho vypadalo.
A zahrazené tunely. Cožeto ? Naštvaný příslušník policie, kterým také nic moc neřekli. Vlastně prý nic. Místo prohlídky tunelu sypou autobusy netušící lidi někde úplně jinde, kde pro ně vlastně ani nic není. Bravo, tohle se povedlo. Mnoho lidí odjíždí prakticky tím samým autobusem, kterým přijeli.
Ochranka netuší, kdo tomu celému velí a netuší ani jméno nadřízeného. Nepřekvapivě.
Cvakám několik fotek a říkám si, že tohle je o ničem. Do toho se z pódia line cosi jako beatbox – poslední kapka a jedu hledat jinou zábavu.
Podle neurčitých informací a náznaků se snad něco děje v Lahovicích – byli tam spatřeni lidé na mostě. Řeším, kudy se tam dostanu a jedu.
Cyklostezka v bývalém železničním tunelu pod Vítkovem brzy přivítá první cyklisty. Ještě v červenci nebyl nikdo schopen říct, kdy se průjezd bude moci využít. Přestože stavba stále ještě není v majetku hlavního města, měla by se pro veřejnost zpřístupnit během pár týdnů.
ha, Praha4 se chystá na opravu skateparku v Bráníku: se odvodnění a nový povrch. 2 mega. A zřejmě žádné nové překážky. Škoda. I když kulaté rampy jsou pravděpodobně světový unikát…
Není to od bruslení až tak daleko: den otevřených dveří, plánováné (i)legální projetí na bruslích, závody či zmatlané promo.
A teď fotoreportáž (bohužel ne moje) z dokončované části. Nevím, jestli je to shoda okolností, ale popisky k fotkám mi přijdou velmi cynické.
http://aktualne.centrum.cz/fotogalerie/2010/08/25/air-show-nad-prazskou-dalnici/
Z velmi pochybných zdrojů (místní hospodští povaleči) se mi doneslo, že se na příští rok chystá rekonstrukce letenských cestiček.
Což může znamenat i nesjízdnou a rozkopanou Letnou většinu inline sezóny. A také, velmi pravděpodobně, zavřenou letenskou půjčovnu inline bruslí. Ale to předbíhám událostem.