TiK

Pyžamová inline jízda Stromovkou

chtěl bych mít přístup k tomu, co ve výsledku způsobuje takovýhle copywriting. Nebo raději ne – asi to bude nelegální a vysoce návykové.

Večerní Inline Party / VIP nejen pro vyvolené

VIP neznamená pouze zkratku pro Very Important Persons (velmi důležité osoby) a označení prostor, kam normální smrtelník nemá šanci vstoupit. VIP v bruslařském světě znamená zkratku pro Večerní Inline Party. A tato party v rámci seriálu Inline pro život – LifeInLine Tour 2013 není určena pouze pro prominenty a celebrity. Je otevřena pro každého nadšence inline bruslení, kamarády, přátele a komplet partu, bez které se nelze obejít. VIP je otevřena všem „inlajnerům“ bez rozdílu věku, pohlaví, výkonnosti, sexuální orientace, klubového, politického či náboženského vyznání.

Via http://svetkolecek.cz/reportaze-z-inline-akci/6391-lifeinline-2013-pozvanka

Samozřejmě je možné, že nechápu vysoce vtipný a sofistikovaný bruslařský humor.

Opravdu ? Myslím že ano – a uvedu pro to několik důvodů.

Odbočka pro neznalé: bruslím už přes dvacet let, byl jsem u jedněch z prvních inline bruslí v ČR, jezdil jsem s prvními lidmi v Praze. Prošel jsem od streetu přes u-rampu ke slalomu. Zažil jsem několik generací bruslařů a sledoval jejich první kroky. A odchody z bruslí, kdy přednost dostaly jiné zájmy. Myslel jsem si, že já jsem jiný, že pro mě bruslení zůstane napořád. Nestalo se.

Bruslení se stalo nemoderním. Přežitým. Neperspektivním.

Kolik mladých spratků dětí jezdí na bruslích ? Málokdo. Idolem jsou koloběžky. Na bruslích jezdí tak spíše má generace. Neboli jejich rodiče. A je snad cool něco, co podnikají pětatřicetiletí geronti ? Že ani náhodou je samozřejmé.

Je to vidět ve většině odvětví – u agresivního (rampy, zábradlí a tak) bruslení jsou sice závody každý rok, ale čím dále připomínají schůzky maturantů ročník 95. Všichni se znají, málokdy zavítá někdo nový a spíše panuje obava, kdo tentokrát nepřijde.

Spolu s image (podle videí většinou drsný hip-hop-gangsta styl, který byl undeground tak před dvaceti lety, teď je showbiz), která ani současnou mládež příliš neoslovuje. V neposlední řadě nutnost opravdu trénovat a pády ze zábradlí bolí až až – moc práce na machrování před holkama. A i když slzy k emo image ladí, tohle není ten případ.

Na ulici tedy ne, co tedy zkusit rychlobruslení ? Situace je o něco lepší. Rychlobruslařských klubů je několik a vychovávají si jejich naděje od mala. Jen je otázkou, zda je to bruslení. Ono je vcelku jedno, na čem si zasoutěžíte a v čem budete první. Jestli na bruslích, během přes les nebo cojávím na kole. Brusle jsou prostředek, nikoliv cíl. Cílem se stávají peníze z dotací ministerstva a snaha zvýhodnit ten náš klub. Tudíž se všech několik desítek rychlobruslařů vzájemně nenávidí. Ještě bych zmínil nutnost elastického obleku a závodních okruhů, které končí syndromem levé zatáčky – bruslař umí zatáčet jen vlevo. Vpravo ti nikdy nepotřeboval.

Minoritními zábavami typu freestyle slalomu ani nemá cenu se zabývat – minimum lidí je jezdí, ještě méně je zná. Do nočních ulic už nikdo nevyráží.

Zůstává tedy snad jen fitness jízda – takové to, co se provozuje s kočárkem na cyklostezce v neděli odpoledne. Dobře, tam je bruslařů plno. Uvadající rodiče, vzpomínající na mládí. Při sportu bez budoucnosti. Nevadí, příští rok to bude něco jiného a třeba i lepšího.

Můžete argumentovat, že zrovna vy ne. Že u vás se jezdí to a to. Že je vás hodně. Tak schválně – kdy se objevila poslední nová tvář ? A jak dlouho jí to vydrželo ? Aha…

Nechápejte mě špatně. Je v tom hodně stesku, nostalgie. Zápalu těch prvních. Ale je to přirozený vývoj a nedá se s tím nic dělat. I když mi to (svým způsobem) láme srdce, je čas. I já se od bruslí pohnul jinam.

I když – uvidíme na jaře. Třeba se na Letné ještě potkáme.

Opravdu chcete, aby Vaše dítě vypadalo takhle ?

Tak ho dejte na inline bruslení!

jak se nastavuje akcelerace u ložiska ? Na světě koleček to asi ví…

Firma studuje styl bruslaře/bruslařky a dle toho přizpůsobí akceleraci a přesnost ložiska, nastaví vzdálenost mezi kuličkami atp.

Nemusím tomu rozumnět, ale pobavilo.

Auto*mat, jinak taktéž organizace mající nasvědomí cyklojízdy v Praze (s tendencí rostoucího aktivismu) na Facebooku hledá špuntaře. Neboli lidi, kteří, na hraně zákona (či lehce za ní) pomáhají řídit dopravu.

Zpočátku to bylo jasné – punk, vole a špuntovalo se o sto šest. Pak se zoficiálnilo, s řízením dopravy začala pomáhat policie, ale špuntaři stejně stojí během jízdy na nárožích a blokují dopravu, aby mohla cyklojízda projet.

No, a občas někdo dostane po hubě. I když proti dřívějšku konfliktů subjektivně ubylo.

V posledním případě se Auto*mat od něj ukázkově distancoval a hodil ho přes palubu. viz dfens-cz.com.

Před pár dny se na Facebooku objevila náborová nabídka pro nové špuntaře. http://www.facebook.com/IniciativaAutoMat. Do komentáře jsem se přeptal, zda v případě problémů poletí přes palubu jako minule a přidal odkaz.

Příspěvek zmizel poměrně rychle. Pro tu srandu a s poznámkou, za jak dlouho nebudu moci na FB stránce komentovat jsem ho poslal znovu.

A hle, už na FB stránku Auto*matu nemohu napsat ani čárku.

a tohle bych zařadil do wtf měsíce: ložiska na míru.

Firma J&T vyrábí ložiska na míru pro bruslaře s ohledem na typ trati (maraton, dráha), zda se jedná o muže či ženu a dle stylu jízdy. Firma studuje styl bruslaře/bruslařky a dle toho přizpůsobí akceleraci a přesnost ložiska, nastaví vzdálenost mezi kuličkami atp.

Moc by mě zajímalo nějaké srovnání výkonu.

workshop [vérkšop] >>dílna; tvůrčí, pracovní setkání, seminář, viz Slovník cizích slov.

Už jsem tu zvažoval účast na workshopu inline bruslení. Konal se v suchu mezi jízdami Prahou a já měl nějaké výčitky, že už jsem dlouho nestál na bruslích. Nakonec zvítězila zvědavost, co to ten workshop je a jak to probíhá.

Původní plán vyjet s předstihem a protáhnout se na letenských lavičky nevyšel a tak jsem rovnou přes Stromovku letěl na místo srazu. Dojel jsem skoro na vteřinu přesně – a stále ještě brzy.

Na místě se u sochy před Výstavištěm shlukovali bruslaři různého věku i bruslí, o kousek dále byl postavený stan a plakát akce.

Trochu jsem se rozhýbal a sledoval konkurenci. Od totálních začátečníků přes jednoho wannabe rychlobruslaře až po pár vcelku schopných lidí. A pár nemyslím nějak nadneseně.

A už je to tu – krátká představovačka, instruktoři a výukový plán: sjedeme si kopec do Stromovky, pak rozcvičení a trénink několika základních dovedností. Akce s počtem cca 25 bruslařů startuje.

Ještě před tím “vyfotíme sena Facebook”. Daří se mi na na společné fotce nejsem. Jinak mám v plánu nevyčnívat z davu.

Kopec kolem Maroldova panoramatu zvládají všichni včetně začátečníků (jeden pád jsem viděl, ale až na rovině pod kopcem) vcelku slušně. Objíždíme polovinu Stromovky a je veleno:”Do trávy”. Stavíme se do kruhu a o kus dál se nám posmívá pár bikerů. Ne, že bych se divil.

Rozcvička, teď už poněkud zbytečná, je spíše formální. Někteří ji dost prožívají, já už protažený jsem a tak jen doplním pár cviků dle sebe.

Odbočka: rozcvičit se je poměrně důležité. Ale stačí a/někam lehce dojet b/tam se nehnat do něčeho velkého, ale postupně se rozehřát. Nebavím se tu o závodech: přijdu a hned se snažím o výkon. Tam nějaké to rozcvičení na sucho jistě není špatné.

Na nějaké to klečení v trávě už jsem moc starý a tak se vyčleňuji z davu a rozhlížím se, jak se ostatní snaží. Poslední cvik ve dvojicích a jde se bruslit.

Instruktoři si neomylně vybírají nejužší a nejfrekventovanější místo na v celé Stromovce a staví tam účastníky do řady. Pár kuželů v několikametrových rozestupech a základy zatáčení. Při zatáčce předsadit vpřed tu nohu, kam chci zatáčet. Ok. Váhu na vnitřní noze, dozvídám se novinku. Místo dvou družstev všech 35 lidí stojí a čeká, až to každá jednotlivě projede. Stojí a překáží. Rozumně to projíždí dva, tři bruslaři, zbytek je na tom bídně.

Odbočka: z účastníků nikoho neodsuzuji. Každá nějak začínal. K instruktorům se dostanu později.

Proběhne krátký teambulding: řekněte jméno, koníčky, whatever.

Další – jízda pozadu. Oblíbené “buřtíky”, opět nic složitého. Mě baví rychlobruslař v elastiku s osazením 4×100, možná 110. Tohle je nad jeho síly. Instruktoři neopravují ani ty nejděsivější chyby a šmajdání.

Přesun na opačnou stranu Stromovky a další – překročit řadu kuželů, dojet popředu k dalšímu, otočit se a pozadu do cíle. Jedu druhý, předvádím dost jezdeckých chyb a zakolísání dost věruhodně na to, aby se ke mně vrhl instruktor, že mě bude zachraňovat. Zvažuji ukázkový pád, ale možnost rozervaných kalhot mě odrazuje a spokojuji se s dopotácením do cíle.

Chvíli sleduji ostatní, ale pak mě telefonát vytrhuje, loučím se se všemi a plnou rychlostí (he he he) mizím z dosahu.

Co mě pobavilo

Vestičky instruktorů, které měly na zádech přeškrtané snad tři lektorské společnosti, aby skončily u zijuinline.cz (odkaz není schválně).

Poměr cca 20:10 ve prospěch bezhelmičkářů.

Tak různě

Jako demo kurz možná ano. Zadarmo (pro účastníky, nevěřím, že instruktoři to zaplacené neměli) to … no… skoro šlo. Chyb bych našel víc, ale protože nemám chuť dělat zpětnou vazbu zadarmo, zkrátím to, že tuhle inline školu bych nedoporučil.

zda se jít podívat. Kam ? Na večerní inline workshop – ať už to znamená cokoliv. Na svědomí to má Aegon, kterážto firma se tu až tak dobře neuvedla. Stačí do hledání zadat Aegon a pokochat se výsledky.

Hlavně si z jízd pamatuju organizátory, občas vydávané za instruktory bruslení a jejich… no, řekněme komické pohyby, občas i připomínající bruslení. Proto mě zajímá bod programu s názvem “trénink a ukázka správné techniky i pokročilých triků”. Prostě neuvěřím, dokud neuvidím.

A teď se nemohu rozhodnout, jestli vyrazím nebo ne. Abych si půjčil větu z jedné z minulých reportáží: na Aegon se chodím přesvědčit, že je to stejně strašné, jako minule.

Tak uvidíme dnes večer.