TiK

Pardubice na bruslích – a to nemyslím název akce. Zatím. Na to jsem vyrazil, ale před ní jsem si chtěl projet i něco víc.

Cesta vlakem byla nudná a nezajímavá, stejně jako obyklé uložení zbytečností do skříňky na nádraží. Přece nebudu jezdit na bruslích s batohem. To opravdu nemám rád.

Plán byl následující – od nádraží se nějak dostat na silnici směr Lázně Bohdaneč a pak se uvidí. Ono se už vlastně vidělo při jízdách autem – nějaký chodníček to tam vedl. Takže i za Bohdaneč.

Pardubicemi jsem trochu kličkoval – nějak jsem se zakoukal a najednou jsem jel úplně jinam. Ale nalezení jedné dvou náhodných náběžek a už jsem byl na parkovišti u Globusu (či kýho čerta) a na správné silnici. Podle ní vede cyklostezka. Kdysi jsem tu už na bruslích jel, ale moc si to nepamatuju. Tedy vlastně premiéra.

Od obchodní čtvrti je první ze dvou kopců v Pardubicích a přilehlém okolí. S mizerným asfaltem. Začíná to a pokud se budu vracet stejnou cestou, bude to i třešnička na závěr. A celá stezka pro jistotu vede prakticky vedle frekventovaná silnice – takže olova a smradu až až.

 

V další části (zhruba od Rybitví) se asfalt uklidní a jde to celkem dobře až do Bohdanče. Tam se to trochu komplikuje – buď přímo přes centrum (dlažba) nebo aktuálně budovanou objížďkou – napřed luxus, pak povrch ve stylu "kupecká stezka LP 1430”. Oboje se změní v zámkovou dlažbu – ale překvapivě kvalitní.

Za Bohdančem pokračuje kvalitní stezka (byť místy úzká) až do Živanic. Tedy – ona možná pokračuje dál, ale protože jsem špatně odhadl čas a bylo nutné se vrátit do Pardubic, abych stihl start akce. Ale ledová tříšť přišla vhod.

Odklikáno podle mapy.cz na 12km jedna cesta. Takže 24 na rozehřátí.

Na jízdu jsem přijel jen tak tak – místo odpočinu pár fotek a jelo se. Trasa 9km.

Po jízdě se mi ještě domů nechtělo – takže další cesta směr Kunětická hora. Celá stezka byla plná bruslařů – a dost jsem jich poznával z předchozí jízdy. A to jsem si myslel, že jsem odjížděl z akce jako první…

I když to zfotek nevypadá, bruslařů tam bylo hodně. A na to, že většinou fitnesáci, tak jim to jelo hodně slušně. Cestou tam jsem jel naplno a bylo to rychlé. Pod horou otočka a vzhůru do nejbližšího občerstvení, které je na půli cesty v Brozanech.

Cestou zpět jsem se flákal. Tedy – chtěl jsem. Ale stejně jsem každou chvíli někoho dojel, za ním se uklidnil, chvíli jel pomalu a najednou jsem byl před ním. :)

Pak už jen v klidu na nádraží a vlakem do Prahy. Tenhle výlet 2x 6,5 = 13km.

Pak ještě po Praze domů – už slušne utahaný, ale nakonec jsem v začínajícím dešti dojel. řekněme tak za 5 km.

Takže celkový účet za dnešní dopoledne je 24 + 9 +13 + 5. Hezkých 51km. A to se divím, že mě  teď večer bolí nohy.