TiK

Olympijská rodina nemá logiku. Kdo tahá za nitky?
V Londýně 2012 se toho na olympijské mašinérii moc nezmění. Zatímco některé sporty budou paběrkovat, jiným se zase posypou medaile do klína.

Tímto bych chtěl poděkovat svým anoymním dobrodincům, kteří si dávají tu práci se čtením mých zápisků a kopírují je pod různými, jistě vhodně zvolenými jmény na další jiné servery, kde si potom společně libují, jak špatný jsem.
Tímto uznávám, že spolu s 98% ostatních špatných bruslařů kazím dobré jméno tomu zbytku.
Je mi líto, že mám vlastní názory, které některé skupiny bruslařů diskriminují. Věřím, že v dohledné době prozřu a zapojím se do kolektivního nevědomí.
Vím, jakou si dáváte práci s tím, abyste mi otevřeli oči a já bych nerad vaši snahu zklamal.
Těším se na chvíle, kdy z bruslařských kruhů vymizí skupiny hochů a děvčat, kteří spolu mluví či nemluví a všichni ruku v ruce pojedeme na bruslích ke světlým zítřkům.
Vytrvejte ve svém úsilí – vše je takřka nadosah !
Doplnění: ach ano, diskuze. Zapomněl jsem…

Jak primátor Bém vodí lidi za nos a média mu to baští
Pražský primátor Pavel Bém tento týden oznámil, že ušetří městu 100 milionů korun. Zastavil (jím osobně před 4 měsíci zahájený) projekt stavby provizorní tramvajové tratě na Letné. Chtělo by se zatleskat. Uznal svou chybu, ušetří – a ještě si přišlápl na zpupné stavbaře, které donutil zkrátit plánovanou výluku. Když se ale člověk podívá do archívu a trochu se zamyslí, najednou to začíná vypadat poněkud jinak.

Jste idioti ?

Chudáčci maličtí – tak oni nemaji dokonalou dráhu ? Co si jen počnou ? Mě to podle popisu připomíná vcelku stadardní cestu přes město…
Ale protože oni si žiji na svých oválech, je pro ně střet s realitou zřejmě poměrně frustrující záležitostí. Ale má to i svou stránku: už se hádají i mezi sebou

Noční jízda v několika bodech

• účast slušná, i když číslo od pořadatelů (1000) se mi zdá hodně přestřelené. Polovině bych možná uvěřil
• organizace… no, nějaká byla. Ale ono když na jízdu přijde XX bruslařů, kteří jsou rádi, že jsou rádi a najednou mají plynout s davem, který jede rychleji, než jsou zvyklí, začne to skřípat.
• Trefovat se do rychlobruslařů (pardon, ono se neví, jak se poznají) Takže jinak: trefovat se do postav v elastiku s nízkýma botama a osazením 4×100 je příliš snadné. Až se naučí (na nějakých bruslích vhodných pro začátečníky) nešmajdat či korigovat rychlost alespoň částečně podle okolí, už se o nich bude vtipkovat hůř.
• Pustit či nechat dav jet nekontrolovaně na jinak používané cyklostezce v obou směrech je hovězí nápad a selhání organizace. Obzvlášť když je pro ně zavřena silnice. Následky střetu co jsem viděl nebyly nic pěkného. (Bláboly o helmách a chráničích budu z diskuze rovnou mazat. )
• To že se rozbíjet hudební doprovod považuji spíše za plus (Zdener: „Ty tympány minule byly lepší!“)..
• Škoda, že jediné dvě jízdy Prahou mají polovinu trasy stejnou.
• Nejlepší část bylo druhé neoficiální kolo Podolím. Sluchátka na uši a konečně se pořádně rozjet.
• Inteligence řidičů, kteří stojí, před nimi policista, co zavřel dopravu a oni přesto troubí je rovna počtu koleček průměrného bruslaře. Na jedné brusli.
• Konečně jsme měli noční jízdu potmě.
• Letnou reprezentovalo bezpočet bruslařů; Tóča chyběl.

Ridici dnesni jizdu vubec nevnimaji pozitivne :)

Gravitace vs. ja 1 : 0. A zase telefonem do svalu :)

Abych tu jen nekritizoval z pozice někoho, kdo na to nemá právo či přiostřoval spory s lidmi, kteří nerozumí psanému textu, budu se věnovat zábavnějším činnostem.

Rámy jsou dotestovány.(předchozí článek)
Podrobnější výsledky budou – ale velmi, velmi stručné shrnutí je krátké. Za tu cenu nebrat.
Pokud nemáte brusle, kde se projeví každý gram (což je záležitost závodních speciálů víc než různě vyztužovaných freeskate bruslí) nebo nemáte výrazně delší rám, rozdílu nepoznáte. Vlastně poznáte – v některých situacích máte pocit, že se rám deformuje zcela náhodně a neposkytuje vždy stejnou oporu.
Kdyby stál 2000, tak by to možná bylo zajímavé (dobře to vypadá, že), ale za prodejní cenu kolem osmi tisíc to opravdu podle mne nestojí.

Zato ložiska jsou jiné kafe.
Mají sice značku Bont, ale Radek tvrdí, že jsou vyráběná v Čechách. Takže nějaká varianta ZKL. Jedou perfektně a s prachem nemají problém.
Netestoval jsem je na agressiv – tvrdé dopady atd. (Ono stačilo párkrát přezout brusle mezi variací speed/slalom/jinej slalom a ono to docela přestane bavit).
Stejně jako mi bylo líto vzít nová ložiska do deště – v rámci objektivity testů by to bylo ok, ale prostě jsem neměl to srdce zlikvidovat nová ložiska.
Nevím ještě, jaká prodejní cena na ně bude nebo jestli budou další série stejně kvalitní, ale mě přijdou velmi dobrá.

Střípky z bruslení
Během slalomových testů jsem zjistil, že mě letos slalom opravdu, ale opravdu nebaví. A abych vás tu ohromoval výčtem triků na laviččce/zábradlí nemá cenu, bo to nikdo nezná :) A stejně co jsem dnes sledoval, tak mě na slalomu zajede čím dál víc lidí. A to nemluvím o tom, že se trekaři učí double-push. To už je fakt konec světa :)

Stalina konečně uklidili. Je toho ohromná hromada, ale skejťáci se snaží, aby bylo brzy materiálu na druhou. Bordel nad bordel.

Ve Stromovce se pro samého bruslaře náda kam plivnout. A chovat se také neumějí. Resp. Jezdit v davu bruslařů tak, abych jich co nejméně omezoval a nikoho neohrožoval. Už jsem to tu jedno nadhodil – možná by v rámco kurzů bruslení nebyla špatná chvilka věnovaná určité etiketě na bruslích. Pak by se nočních jízdách nestávalo, že v davu někdo upadne a nikdo nechápe, proč zvedám ruce…

A na závěr jeden vtip, na který jsem tu v jedné diskuzi narážel.
Kdesi v hlubinách komunismu a studené války. Telemost SSSR-USA. Americký prezident se ptá svého sovětského protějšku: „Za jak dlouho si u vás průměrný dělník vydělá na auto ?“.
Dlouhé ticho.
A nakonec se sovětský prezident odhodlá k odpovědi: „Ale vy zas bijete černochy!“.

aneb rozhovor přes mail se mnou na www.ladronka.cz

Petr Knopp:"Bruslení zůstávám věrný."

15.07.2008 – Zdeněk Pokorný

Po rozhovorech s dvěma mladými rychlobruslaři otočíme tentokrát o 180 stupňů. Našim respondentem je dvaatřicetiletý Petr Knopp z Prahy, většina z vás jej bude spíše znát pod přezdívkou TIK. Je znám svým odporem k závodění, jeho možná kontroverzní, určitě však zajímavé názory si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.   

Tak začneme hned otázkou na tělo, za jaký jezdíš tým?

Ještě to tak! Společnost lidí, kteří rádi tráví svůj čas na bruslích při rozličných zábavách ať už mezi kelímky, na kopci či na zábradlí se rozhodně týmem nazvat nedá. A tak mi to vyhovuje více.

Od kolika let se bruslení věnuješ?

Má neoblíbená otázka. Protože začnu odpočítávat, kdy jsem začal s kolečkovými sporty (skejt, rok 89), odpočítám brusle (asi o tři roky později) a vyjdou mi strašně vysoká čísla (teď aktuálně 16 let od prvního střetnutí s bruslemi). Těch šestnáct let sice bylo prostřídáno i horským kolem, kulečníkem či skejtem, ale bruslení zůstávám věrný. Ale posun tam je: od agresivního bruslení směrem ke klidnějšímu freestyle slalomu. Tedy – jak kdy…

Jakou značku bruslařského vybavení používáš?

Made in China. Bez výjimky. Ale ze západních značek, které si nechávají vyrábět zboží v Číně nedám dopustit na K2 a kola Labeda.

Jaký je tvůj největší bruslařský úspěch?

Že se stále ještě dokážu postavit na nohy po pádu. Že se na ně dokážu postavit každé ráno.
Ale to asi není přesně odpověď na otázku. A protože přeci jde o to poměřit se s ostatními  a ukázat ceny a měřitelné úspěchy, tak aspoň jeden příklad: před pár lety jsem jel nějaké závody v Mostě.  Jen místo finálové jízdy jsem se jel s místními projet na downhill. A na Freeletné (závody ve freestyle slalomu, freeletna.brusle.info) se podílím organizačně.
Takže opravdu žádně medaile a poháry k oprašování ve skříni.

Zvládáš kromě bruslí ještě nějaké další koníčky?

Kolo, focení, drak, počítače a provozování několika stránek nejen o bruslení. 
Co ti bruslení dává a bere?
Zde bych odpověděl úvahou již publikovanou na brusle.info:
Jen tak na bruslích
Ano. Budu se opakovat jako každé jaro a psát o tom, jak je fajn konečně vyjet na brusle, hřát se na sluníčku a vůbec nemuset spěchat abych nezmrzl jako přes celou zimu.
A jak se tak projíždím Prahou, zjišťuji, že zatímco jsem býval na bruslích její součástí, teď si připadám jako cizinec. Město a cesty, které bývaly důvěrně známé a projeté desítkami bruslí mizí nebo se pokrývají dlažbou. Na zídkách a zábradlích kde jsem dříve zanechal spoustu umělé hmoty z bruslí, vosku a kůže teď hlídkuje soukromá ochranka, které bruslaře nekompromisně vykazuje pryč.
Město mění svou tvář.
Vidím svůj pokřivený obraz v odrazech moderních mramorových a skleněných bank. Svůj osamocený obraz. Protože na ulici o kolegu bruslaře nezavadím.
Stačí ale zajít na více či méně vyhrazené místo, kde je bruslařů plno. Bruslařů ? Doma zabalit brusle, dojít na stezku, odkroužit si pár koleček, sbalit a domů ? O tom je teď bruslení ?
Asi ano. Ale stále doufám, že jsem součástí, jedním z bruslařů. I přesto, že mi ti mladší zdatně vykají.

Jak často trénuješ?

Na bruslích jsem skoro každý den. Ale termín “tréning” bych nepoužíval.

Máš představu, kolik jsi najel v životě km na bruslích?

Co takhle: 16 let * 365 dní krát 10km za den (průměr) = 58400 km. V reálu tak možná o deset- patnáct tisíc méně. Nebo také úplně jiné číslo…

Co bruslařská zranění?

Tělo sroste, ale kalhoty se musí zašívat. Poděkování Lence, že stále zašívá.

Máš nějaké veselé příhody z bruslení?

Zkuste provozovat webové stránky o bruslích a jistě se najde pár komentářových blbců, kteří se o ty veselé historky budou starat průběžně.

Odpověď už asi předem tušíme, ale přeci. Existuje nějaký tvůj oblíbený závod?

FreeLetná (freeletna.brusle.info), Pardubice na bruslích a Opavské noční bruslení. Což až na freeletnou nejsou závody ale srazy a pohodové projížďky.

Do kolika let hodláš bruslit?

Když jsem se ve dvaceti smál, že bolavé klouby ve třiceti jsou daleko, byla to sranda. O deset let později to tak vtipné není. Ale doufám, že to ještě chvíli vydrží.

Chtěl bys nám ještě něco říct?

Formulace otázek (tým, oblíbené závody, úspěchy či tréning) profiluje bruslaře jako natrénovaného tvora ženoucího se týmovou taktikou za přeludem zlatého poháru.
To nejsem a doufám, že nikdy nebudu.
Ale ať už bruslíte jakkoliv, tak vám přeji, ať vám to vydrží co nejdéle.

Děkuji za rozhovor a přeji minimálně dalších 100 000 najetých km!