Mailem jsem dostal par otazek – a na na ktere by me zajimaly i dalsi odpovedi:
1.Myslíte si, že bruslaři jsou nějaká uzavřená/specifická skupina?
2.Třeba že vytvářejí nějakou specifickou sociální skupinu?
3.Existuje typ bruslařů, který Vám není ani trochu sympatický?
a osobnejsi oddil:
1.Jak dlouho už bruslíte?
2.Co Vás na bruslení fascinuje?
3.Co pro vás bruslení znamená? Je to pro Vás nejvíc relaxace, sport nebo doprava?
4.Kde nejčastěji a nejraději bruslíte v Praze?
5.Bruslíte i jinde v ČR?
6.Jezdíte bruslit i za hranice?
7.Jaký druh bruslení je vám nejbližší?
8.Jaký druh bruslařských akcí?
9.Preferujete spíše závody (a speed nebo agressive?) nebo raději organizované relaxační bruslení typu Paříž?
10.A víte o nějaké akci pro relaxační bruslaře u nás?
11.Máte pocit, že bruslařů pořád přibývá?
12.Myslíte si, že přístup magistrátů (i lidí vůbec) je k bruslení spíše příznivý
nebo negativní?
13.S čím jste se Vy sám setkal?
14.A jaké pocity ve Vás vyvolá reklama, v níž vystupují lidé na kolečkových bruslích?
15.Proč myslíte, že v ní byli použiti právě bruslaři?
16.Hlavní výhody bruslí?
17.A nevýhody?
18.Chápete bruslení i jako rodinný sport?
19.A považujete jej za drahý nebo lehce dostupný?
Odpovim si hned v prvim komentari ;)
Byl jsem se projet.
Tak by se lapidárně dal shrnout sobotní podvečer. Ale to nejde – jsem plný pocitů.
Zřejmě proto, že jsem si projel několik ze starých tras, na kterých jsem najezdil spoustu nocí s různými lidmi. A v různých dobách.
Kdy jsme sice neuměli několik desítek triků pečlivě natrénovaných ve skateparku, ale jezdit jsme uměli. Většinou na „obyčejných“ fitness bruslích, ale když se ohlédnu na některé skoky a triky, tak dnes je někteří „mladí“ neumí a nebo je objevují jako nejnovější nápad. (Takhle teď někdo prezentoval jeden způsob brzdění).
Přemýšlel jsem o době, kdy (nejen) pro mě byly brusle vším, nic dalšího jsem neřešil a byl jsem štastný, když mi vítr hvízdal kolem uší a já se řítil z kopce dolů.
Ale atmosféra míst, kudy jsem jezdil je pryč. Nevím, jestli jsem se tak změnil já nebo Praha. Místo starých známých zákoutí na mě dnes mrkaly nové otravné reklamy, moderní parkové stavby vyhnaly bruslaře a skejťáky z jejich plácků, asfalt nahrazuje zámková dlažba a na rozhraní chodníků a silnic se objevily sloupky.
Nevím, co jsem si od starých tras sliboval – ale „něco“ je už napořád pryč. Myslím, že se mi po tom bude stýskat.
Ale vzpomínky si nechám. Stejně jako pocit, že to tenkrát bylo sakra dobré.
Mirka je potrefená !!
Během večerní projížďky byly Mirka atakována dezorientovanou kachnou, která se jí snažila uhnízditv levém oku.
To se jí nepodařilo a tak raději zmizela ve křoví. Ovšem podařilo se jí pro změnu dezorientovat Mirku, která napřed hledala oko, pak kontaktní čočku a na závěr cestu domů.
Lehce otřesené laškovně mrkala nateklým očkem po ostatních bruslařích, leč bez valného úspěchu.
Jak je na tom kachna se ujistit nepodařilo.
a tady jsou nové pletence nejen z Iceových nohou.
Osoby se jistě přímo poznají. A kvalita je rovnou z foťáku…
A ješte jsem koukal na loňský Automat: a kdopak se nám to nacpal do popředí ?
Poděbrady.
(aneb jak to tak vypadá, zbylo to zas na mě)
Ač je to skoro neuvěřitelné, v neděli skoro přesně v jednu nejen že byl přistaven vůz :) ale i většina zůčastněných. Po doplnění sirovodíku do nádrže jsme vyrazili.
Cesta v pohodě – jen byly depresivní zvuky ze zadní části, kde se Ice s Romeem neustále něčím cpali.
Po příjezdu do Poděbrad (a mírnm šoku obyvatelstva z několika individuí na bruslích, které se prohnaly městem) jsem (po čuchu) odnavigoval směrem k Labi (no ja vím, ty schody dolů se moc nepovedly) a nic už nám nebránilo vydat se směrem na Nymburk.
Nic až na spoustu mokrých jehnědů na zemi a skatepark. Malý, útulný. I když Radek měl nějaké nedorozumění s jedním radiusem :)
Dál už byla cesta v pohodě. Asfalt sice mohl být lepší, ale aspoň se měl Romeo na co vymlouvat.
Standartní pořadí bylo já+Ice aka Salomon team, Radek a Pc romeo to jistil na konci. Často daleko na konci :)
Osm kilometrů do Nymburku spolklo i s přestávkou ve skateparku něco kolem dvaceti minut.
V Nymburku jsem zjistili, že jsme rozmazlení pražáci – pár korun za kopeček vynikající zmrzliny jsem neocenili a dožadovali jsem se toho, na co jsme z Prahy zvyklí – předražené vodové hmoty. Tu jsme nedostali a tak jsem se vydali zpět.
Původní plán pokračovat po proudu byl zamítnut pískovou cestou a naprostým nedostatkem asfaltu.
Po malém vysvětlovanání v místní elektrárně na téma: “ Tik už tu nebude fotit“ jsme se přes neuvěřitelně nesjízdný most dostali na druhý břeh, kde jak se ukázalo, je asfalt přímo luxusní (včetně jedné pravotočivé zatáčky téměř rovnou do vody).
Bez dalších příhod jsme se vrátili do Poděbrad.
Po delším průjezdu lázeňským parkem spojeným s hledáním pramenu Konězvratky a doplnění sirovodíku byl plán vydat se na druhou stranu – proti proudu.
Tento plán opět ztroskotal na nedostatku asfaltu – resp naprostém přebytku spár a prasklin v něm.
Neboli návrat do Prahy a závěrečná exhibice na Letné už byla jen pověstnou třešničkou na dortu.
Takže tu máme nové video.
Pavle sliboval a sliboval a nakonec se podařilo. Na této adrese je toho 45mb.
Vcelku oroginální kreace, spousta přechodových efektů a hraje k tomu Nirvána.
Úplně nejvic mě zaujal slalom – už jsem zvyklý z Letné, že jsou kelímky přibližně rovně, ale to jak má Pavel postavené kostky (z jedné strany cesty na druhou :) je dokonalé…:)
Sportovni výkony hodnotit nebudu, ale umělecký dojem jasně za „6“.
Objevil jsem to náhodou a Pavel tomu moc reklamy nedělal (nebo jsem to přehlédl)
Ale v jeho galerii jsou neuvěřitelné fotky…
Letná
Myslím, že se jim to povedlo spíše omylem – ale nová trasa na Letné je nejen dobře vyasfaltovaná, ale i obklopená (právě teď) kvetoucími šeříky, takže ježdění je velmi příjemné.
Hlavně večer.
