Noční padesátka-[import z mamil.cz]
Ještě když jsem sedal na kolo, netušil jsem, kam to bude. Nakonec Krčák dolů a přes Písnici na Břežany, dolů po silnici do Vraného a podél vody zpět.
Ještě když jsem sedal na kolo, netušil jsem, kam to bude. Nakonec Krčák dolů a přes Písnici na Břežany, dolů po silnici do Vraného a podél vody zpět.
Když se vrátím k téhle pětce, tak se idiocie projevuje tak, že Strava počítá libovolných pět km po sobě běhu jako nejrychlejší.
Takže místo abych po ohlášení pětky pokračoval stejným tempem ještě jeden – dva kilometry, což by šlo, jsem vzal uběhnutých pět a zvolnil do klusu a vydýchával.
Mohl jsem nahnat pomalý začátek a celkový výkon zlepšit o 20-30 vteřin.
Jsem idiot.
jak pravím v nadpisu, byla to otrava. Čirá, koncentrovaná otrava. Proč tu jsem ? Kam běžím? Proč to dělám ? Kašlat na to… Ještě horko…
Takže z plánované desítky na čas se stala pětka a málem ani ta. A to, že jsem ji dal v polovičním tempu keňských maratonců taky není úplně skvělé.
Tedy – na hrocha jo, ale v globálním bežeckém měřítku je to spíš k pláči.
vypada jako čtyřicítka přes Petřín, Hvězdu, Šárku, Evropskou, Letnou a centrum. Po tmě, s čelovkou. Jako obvykle.
Podařilo se volné odpoledne – a plán byl kolo. Jak jinak, že ?
Plány na trasu byly různé, ale až na poslední chvíli jsem se rozhodl pro Prokopák nahoru a přes Kuchaře a Mořinu na Karlštejn.
Slunce svítilo a ja už na Zličíně zjistil, že je to za patnáct. No, měl jsem jet metrem. Ale další trasu mám najetou – byť si pamatuju některé úseky, ale nevím, v jakém pořadí či kde přesně je potkám.
Největší haluz ale byla silnice Kuchař – Mořina. Prostě nic mezi poli a najednou zácpa. Fakt, několik kilometrů zácpa auto na auto. Fakt divný. No, proti byla doprava minimální, takže kolo vyhrálo. Rozuzlení přinesla Mořina – jakýsi běžecký závod a ta kolona byl nával závodníků. Ale stejně to bylo divný.
Pak k Dubu sedmi bratří. Tam už chystali občerstvovací stanice pro běžce, jsem rád, že jsem se závodu vyhnul, a směr Karlova studánka. Cestou mě předjelo elektrokolo – docela mě začínají štvát – v lese, třicítkou do kopce, já jedu, vy uhněte… holt si koledují o zákaz, který pak plošně odnesou všichni cyklisti…
Sjez od Studánky ke Kubrychtově boudě – no, chodilo dost lidí, takže pomalu. Srbsko a asfalt směr Praha.
Cestou jsem potkal dvě samoobsluhy, které byly čerstvě zavřeny. Nevím, jestli eet či něco jiného, ale minimálně ta v Letech byly vždy turisty a cyklisty narvaná i o víkendu. Nevím.
Trochu problém byl, že jsem s ní počítal a zásoby vody dopil tak, abych zde doplnil zásoby. No, tak ještě o kus dál, do Černošic.
Pak už jen podle vody po rovině do Prahy a do centra. U Národního divadla mě pobavil krátký rozhovor s kolegou bajkerem – poznamenal jsem, že do Prahy dobrý a pak průjezd centrem jsou dvě hodiny. No a když jsem se ptal, odkud jedou, tak z Karlštejna. Ale jen jednu cestu, zpět vlakem. Malej svět.
Centrum a na Pankrác. Hodilo to 90km podle tachometru, GPS byla o pět méně.
Jo, a mám lehce spálená ramena a kolena.
Tak, pedofilní nadpis je hotový :). ALe jinak – Jeremenkova dolů a po nábřeží do Modřan a zpět. Jako obvykle – myslel jsem, že v klidu a pomalu, ale:
Pravila Strava. Nu, dobře já. Ať žiju :)
Jinak havarijní uzavírka pod Mostem inteligence je tak havarijní, že se tam už týden nehnul ani lístek. Jen zákazová cedule vždy někdo uklidí na stranu, aby moc nebyly na očích.
Pak při doběhu pod kopec jsem věděl, že autobus jede 41 a že mi to vyjde tak-tak. No, přidával jsem, co to šlo, doběhl jsem 43 a přestože mě autobus nepředjížděl, tak už byl pryč. Ale za chvíli jel jiný (lehce jinam), takže jsem se do kopce stejně svezl. Jen nápad, že od busu doběhnu cca půl kilometru domů nebyl dobrý nápad. Nebo sedět v autobuse. Jedno z toho.
necelých nočních padesát. Hmyz odradily brýle a cestou jsem nepotkal ani křídlo.
Vyjižděl jsem nasraný a vydrželo mi to až do Prahy – hlavně, když z Černošic se přidali dva tataři, co si drželi pět metrů za mnou a zrychlovali a zpomalovaji jako ja a nemohl jsem se jich zbavit.
JInak celé to bylo dost volným tempem.
No, snad jsem si ho zasloužil, ne ?
Věděl jsem, že cílím někam k 12km, takže jsem se rozhodně nehnal – ale je to celé rovina, takže časy docela šly. A navíc – časy na km byly celou dobu (dobře, protažení na obrátce to natáhlo) prakticky stejné. Nicméně po té dvanáctce jsem toho měl poměrně dost – byť za to dost může asfaltová, rovná, přehledná a nesmírně nudná cesta. Ale zase jsem mohl přemýšlet nad nesmrtelností chrousta a takovými věcmi.
Plus jsem se na konci vykašlal na výběh na Pankrác a počkal na autobus. Takové nadšení dnes nebylo.
Na rekordy na Stravě to nebylo (kecám, nějaké osobáky tam byly, ale na téhle trase se segmenty běhají na čas tak, že se jde zaběhnout jen ten jeden, takže mám rank 1100 z 1150 a podobně).
Ale zase jsem si splnil 10k chalenge