TiK

Brusle, brusle…

Takže ICe dvakrát v akci. A že měli ty obrázky zabezpečený – docela mi trvalo je odtamtud dostat. Ale bavilo mě to :-]

A doufam, že jsem fotky trefil :-O

Při mazání konkurenčních odkazů na fóru jsem mi to nedalo a na konkurenci jsem se i podíval. A žasnul jsem.

http://www.inline-online.cz/index.php?sid=3&id=58
Speciálně tenhle článek.
(stručně: noste helmu, budete žít déle, občas strašení tím, že pokud ještě žijete, je to spíše náhoda).

A máme tu další komerční vývoj. Ze životního stylu (nebo image, chcete-li) se brusle stávají jednou z mnoha frikulýnských zábav. S instruktory, pravidly, školami a návody.
Noste chrániče, helmu, jezděte po vyznačených cestách a pište si kilometry do trénigového deníčku a porovnávej, kolik kilometrů jsi dnes nadřel. Současně je idál „úžasného bruslaře (sexy bruslařky, roztomilého inline dítěte)“ hlavní postavou reklam. Neklamný to znak naprosté komerce, kdy už nezbylo ani zbla rebelské image, protože identifikace cílové skupiny 60+ s postavou bruslícího dědečka už není nemožná.
Možná se mi příčí poslouchat „zaručené rady“ o bruslení od lidí, kteří jsou momentálně odborníky na brusle, aby zítra mohli psát o aerobiku a pozítří o nordic bladingu ?
Neptám se zda je to normální. Ptám se sám sebe, jestli chci být částí tohoto panoptika.

K2 Soul Slide 2005 – první dojmy.
Už od jara jsem sháněl brusle. Ani ne agressiv, ani ne fitness. Časem se výběr zůžil na několik typů a finálně to vyhráli právě K2 soul slide.
Jedná se o inovaci modelů Soul slide, poprvé uvedených před několika lety jako U-rampová alternativa ke K2 fatty.
Letos ale byla uvedena inovovaná verze a tady jsou mé první dojmy:
Na první obutí se brusle netváří pohodlně. Není to typ „bačkora“, který se okamžitě přizpůsobí noze. Na druhé straně nikde netlačí a výborně sedí na noze. Další nezvyk je zapínání: napřed uvázat tkaničku, pak přes ní utáhnout pásek na suchý zip, pak zapnout přezku (s možná zbytečně dlouhým páskem) a nad ním ještě pásek na suchý zip na holeni.
Teoreticky.
Prakticky jsou boty poměrně tuhé a pokud neradi brusle zapínáte až do poloviny holeně, lze vystačit s přezkou a nártní páskou.
Nezvyklý je krátký rám: oproti jiným bruslím s 80mm koly jsou Soul Slidy neuvěřitelně obratné a živé. S tím souvisí větší náročnost ovládání a udržení přímého směru a daleko menší poloměr zatáček. Od agressivních modelů převzaly mizivý podpatek.
Další podraz je brzda. Ano, tyhle brusle jsou vybaveny brzdou. Samozřejmě sundavací, ale s tím souvisí šrouby – je použito originální uložení, tudíž není možné použít jakékoliv jiné. Neboli: sundáme-li brzdu, přebývá jeden šroub dlouhý a jeden krátký ( a nesehnatelný) chybí. K2 do krabice ( na rozdíl od některých jiných modelů) nepřidává kratší šroub a prodejce mě varoval, že odendání brzdy se nedoporučuje. Sjíždí se víc kolečka a snižuje tuhost rámu. No, s prvním by snad souhlasit šlo…
Problém jsem řešil šroubem ze starých bruslí a půl hodinou práce ba brusce. Nevypadá tak skvěle, ale jinak bez problémů…
Testovací trasa přes Prahu (Malešice – Želivského – Václavské náměstí – Letná) ukázala několik drobností: továrně osazená kola se poměrně rychle sjíždí, vzhledem k jejich profilu zase není problém zapadnout do jakékoliv díry (speciálně zámková dlažba se jim nelíbí).

Points sídlí proti Malešické teplárně. Cesta odtamtud není nic moc: napřed asfalt prorostlý pampeliškama, po napojení na Černokosteleckou je to zámková dlažba. V kombinaci s novými bruslemi, na které nejsem zvyklý docela nepříjemná kombinace.
Pak už vyšlápnout kopeček kolem Vinohradských hřbitovů (děkuji za 80mm kola – jinak by se tam snad nedalo projet ani s kolem) a jsem na Želivského. Přesun na silnici a zvýšenou rychlostí směr |Flóra. Auta mě (zatím) předjíždějí.
Z Flóry je to už klasika. Přidávám na nová kola a ložiska dělají své. Auta předjíždím dle předpisu zleva, s čímž mají někteří výžné problémy. Slalom na Muzeu mezi lidmi na přechodech a plnou rychlostí dolů po Václavském. Opět velké kola: dlažba bez problémů.
Pak už překličkovat pařížskou (koně a luxusní auta) a Letná.
Drobná exhibice, chlubení se novýma bruslema na potkání, slalom, Tygřík a tak. Konec první cesty.

A shrnutí po prvních pár dnech ?
Vynikající brusle pro pokročilejší jezdce. Dojem kazí jen (ne)dostupnost a patálií s brzdou.

Technická data:
kola: max 80mm, osazená kola K2 80mm/82A.
Rám: hliník
Bota: Koženka/látka, umělohmotné oděrové zóny.
Zapínání: tkanička, páska na suchý zip přes tkaničku (krom jiného supluje i power strip), přezka a nad ní ještě jedna páska na suchý zip.
Ložiska: ABEC 7
Osazení: šrouby nekompaktibilní s ničím jiným.

Sakra. Nové brusle budou až přístí ponděli. :-(

Jirka a Filip alias JiKo a Zombie – 21.5.05

Když jsem vyskakoval z tramwaje na bruslích Zombie už tam byl. 2x jsem si objeli stromovku, aby Zombie zjistil, že se mnou se dá bruslit i v terénu (na rozdíl od jeho přítelkyně :-) ). Navrhuji ZOO a tak pohodně projíždíme stromovkou k podjezdu. Od kolejí byla hlína ale udusaná, dalo se to dobře. Když jsme se dostali na druhý „houpací“ most po pravé straně ve vodněslalomovém kanálu se cosi dělo. Cíl byl ale ZOO a tak jsme objeli celý trojský zámek shora (jezděte rači spodem, protože zatepla je na silnici úzko … auta jsou holt širší a tvrdší). Kolem ZOO sjíždíme na dolní parkoviště, příčné prahy nás nezpomalí :-) Dojíždíme zpět k houpacímu mostu a míříme ke kanálu. Asfalt se zde věru silničářům nepovedl, brusle duněly, nohy brněly ale 500metrů jsme zdolali. Zastavujeme na odpočinek a sedáme si na diváckou lavici což s limonádou v ruce vyžadovalo kapku zručnosti. Jezdily rafty a v betonovém kanále to byla celkem prča, protože při zdolávání zpětných branek raftaři využívali odborně vedených nárazů na zeď. Při pohledu na jejich svaly jsme žádné rozmíšky nevyvolávali. Za čtvrt hoďky jedem dál proti proudu asi 500m po stejném povrchu, drncá to nějak méně konstatujeme, možná si naše kotníky už zvykly. Tramvajový most byl nedostupný, 50m trávy a kopec odradil naštěstí až k mostu barikádníků byl asfalt o hodně lepší. Po mostě se skvělým povrchem bez odrazu pěkně mírně z kopečka, projíždíme autobusák a halu metra, šup do podjezdu na druhou stranu a 15kou na letnou. Tam pár projížděk a zastávka u metronomu. Beautiful wiev. U Hanavského pavilonu se domlouváme, že jedem na Kampu. Později se ukázalo, že to nebylo šťastné, když hned po zahájení sjezdu Chotkovy na Klárov brzdím na asfaltu co to jde, který ale za zatáčkou střídají drobné kostky. Volím skok na silnici do protisměru a hurá chodník se stáčí na schody pak sjezd po asfaltu zakončený doběhem v trávě. Odtud až k parku Kampa jsou jen kostky, kostky, kostky. Děs a běs. Vyčerpaní a se špinavými rukami hledáme vodu na umytí rukou (od brždění o sloupy, zábradlí a značky… kašny v Praze ale došly. Kampa a dál se dala projet již na asfaltu, šťastní v horku dorážíme na Náměstí Kinských. Brusle jdou dolů a my jdeme do kašny. Áááá.
Pak zkoušíme zajet na Střelecký ostrov, ale rampa, která tu kdysi byla je fuč. Otrávení zvovu šplháme do schodů a jedeme k národnímu divadlu. Perfektní plac na ježdění, hladký ale přesto dost drží i při ostrých obratech. Asi 2minuty jsme hráli fotbal a honili se za flaškou od Coly. Pak přijíždíme k Tescu a kupujeme párek v rohlíku.
Když paní dávala ten můj do rohlíku, spadl jí na zem. Co s tím budete dělat? ptá se Filip, …asi to vyhodíte, že? Paní: no samozřejmě, co jiného. Dáte mi ho teda zadarmo, když ho vyhodíte, říkám? Nééé odpovídá hokynářka a my se potutelně smějeme.
Odtud na Karlák bohužel samá malá kostka a ve spojení s lehkým kopečkem. Co šlo jeli jsme po kolejích. Karlovo náměstí jsme přejeli až do zadu a směřujeme na Palačák. Podél kolejí je značka Zákaz vstupu, my ale jedeme tak vstupujeme. Proč zákaz se hned ukázalo mezi projíždějící tramvají a zdí je místo tak na jednoho inlajnistu. A to jsme byli my dva za sebou :-) Na Palačák jsme nedojeli, protože nás zaujala ulice Pod slovany svým asi 150m poměrně ostrého sjezdu s neznámým terénem. Pokud neumíte skákat, raději to objeďte. Po sešusu jsme dojeli na Palačák zadem od sochy a nasedli na tram do Podolí. Tam začíná cyklostezka směr komořany. Dobrý povrch a jen 2 nebezpečné minisjezdy. První je nebezpečný hlavně tím, že na šířce cca 2,5m jezdí i nevyzpytatelné děti a za zatáčku nevidno. Dojeli jsme asi do poloviny ale nohy bolely tak jsme zajeli na tramvaj (bylo tam obratiště linky 16) nasedli na 17ku a jeli směr domů…

[b]Milý deníčku, [/b]
dnes jsem se po dlouhé době zase odhodlal na brusle. Odhodlal s tím, že jistě potkám někoho, kdo mě bude hecovat na poskakování po lavičkách a já zase nebudu týden chodit.
A jak jsem řekl, tak se stalo :)
V letos nezvyklém horku jsem dorazil na Letnou, kde zase řádila Tóča crew. Jen jsme si tak zanotovali, že v našem věku můžeme už jen na bruslích tancovat a tak…
Takže jsem dal jedno lehké kolečko a vydal se na Ladronku.
To je peklo.
Nekonečná řada bruslařů s minimálními rozestupy, pokud někdo nechce dodržovat jednotné tempo, má smůlu.
Naštěstí jsem tam jenom projel a zamířil na downhill kolem Strahovského stadionu. To jsem si dal. Právě skončilo utkání v čemsi kolektivním a tak tato silnice byla plná odcházejících fanoušků…
V druhé části ke Dlabačovu se to naštěstí uklidnilo a i přes nadprůměrný provoz to pěkne odsýpalo zpět na Letnou.
Tam se poflakoval Ice (bez depilovaných nohou, zato v apartních kalhotkách) a po čase dorazil i Bubo.
Ten mě samozřejmě přemluvil k lavičce. No, začalo to tam padat a kromě obvyklého soul grindu, x grindu a porn star tam začaly padat i drsnější věci.
Napřed jen frontside, pak po hecování i royale a unity. A pak totéž na backside….
Vtip je v tom, že si už člověk nedovede představit, že se podobné věci se dají zajet na fitness bruslích. A zapomíná, že kdysi byly JEN fitnessy a také to šlo.
Hezky to tam padalo, jezdilo (většina čistě přes celou lavičku) a pak i zevlovalo.
Super odpoledne.

V rámci Pražského maratonu bude v neděli 22.5.2005 uzavřená Strakonická směrem do centra.

Mám za to, že se vždy uzavírá již v sobotu odpoledne. Nemáte o tom někdo bližší informace.

Je to minimálně 15 km skvělého asfaltu až na Zbraslav.

Pokud to opravdu tak je, stálo by za to se v sobotu 21.5.2005 v 17 hodin sejít s bruslemi na Andělu a pořádně si zařádit.

Lukas

Co vy na to ?

[b]Pardubice na bruslích – první jízda 2005.[/b]

Po drobných personálních a dopravních potížích naše výprava odstartovala z Letné překvapivě včas a snad jenom kromě telefonu od Pavla, který byl na místě a vyhlížel nás, se nic zajímavého nestalo.
(až na standardní bordel na silnicích, předjíždění kamionů navzájem a podobné prasečiny).
Na parkovišti před Pardubickou Duhovou arénou jsme dorazili prakticky první. Přivítali se se Pavlem (prý vypadáme stejně jako na fotce – poznal nás. Koneckonců on se od obrázku také moc neliší, takže to bylo jasné).
Větší část osazenstva (Radek s dcerou, Zdener a Bubo) projevili hlad a zamířili do McDonalda na prefabrikáty, čehož výsledek byl, že jsme start prakticky nestihli. Hm.
Při návratu před Duhovou arénu už bylo parkoviště prakticky zcela plné. (Později byla vyhlášená zatím největší účast ze všech jízd, já bych to odhadl ke dvěma tisícům bruslařů – uvidíme, co bude na oficiální stránce www.pardubicenabruslich.cz). Hudbu zajišťovaly dva vozy lokálního rádia (něco jako Evropa 2 – moc se to poslouchat nedalo (ale to je velmi subjektivní).
Věk účastníků se pohyboval od pěti do šedesáti (odhadem – neptal jsem se), tudíž bych akci nazval opravu „pro každého“.
Krátce po třetí hodině se průvod vydal na cestu. Inzerovaná cesta měla měřit osm kilometrů s anoncovanými odbočkami a zkratkami pro méně zdatné.
Temp bylo volně procházkové, s občasném hecováním ze strany organizátorů (Pojedeme rychleji ?), ale změny nebyly příliš výrazné. Možná by nebylo špatné uspořádat akci „ pro pokročilé“ s větší rychlostí a delší trasou.
Cesta prokličkovala Pardubicemi, z části kopírovala loňskou poslední trasu, zčásti vedla nově. Většinou širokými silnicemi s velmi slušným asfaltem, které městská policie zavírala a odkláněla dopravu. Neboli organizace za jedna.
Necelých čtyřicet minut jízdy uplynulo jako voda a objevilo se cíl u Duhové arény.
Praha (= my) dojela na čelných místech a tak jsme mohli sledovat proud bruslařů, který se ulicemi vlnil ještě několik minut.
Na závěr akce ještě pár slov pořadatelů (město Pardubice, resp. magistrát) z kterého vyplynulo, že ještě sami neví, kdy bude další jízda, losování o účast in-line zájezdu do Rakouska (?) a konec.
Dav se rozplynul a za pár minut jsme stáli na parkovišti sami.
Škoda, že není návaznost na nějakou akci po dojezdu – a osobně bych to uvítal.
Pak už jen družba Praha – Ostrava a domů.
V Praze pro jistotu pršelo a proto se nekonala ani žádní in line exhibice na Letné.

Galerie

Kvalita je ještě děsivější než samotný trik