TiK

Jen relaxačně na kole něco krašího – ale na 40 km jsem 4x lepil…mám dojem, že kromě montování kola jsem snad nic jiného nedělal.

A to to bylo přes centrum, Černý most a Kbely…

chata a plavání

Jel jsem z Prahy přes Kralupy na Říp, otočka na Mělník a přes Neratovice a Kbely zpět.

Ale nejhlubší dojem zanechal Řip. Nějaké zvěsti, že je to do kopce, jsem zahlédl na netu – ale realita ? Tvl, to je nejhorší kopec, co jsem kdy jel včetně různých výjezdů po hlíně a stoupání Vítkovice – Zlaté návrší. Fakt.

Není dlouhý, tak kilometr a něco, ale krpál od začátku do konce, nikde se nedá vydechnout. Podle Stravy má hodnocení 4, stejně jako Petřín – ale to raději třikrát dokola Petřín.

Lidé (alespoň dnes) fandili ze všech sil a když jsem se vyškrábal nahoru, hned mě hlouček cyklistů zpovídal, jestli jsem to dal.

Ano a ne. Hned na začátku mi spadl řetěz, takže ne. Všechno další ale ano, takže jo. Vyberte si. Prostě 20s pauza. To bylo nahoru.

Dolů jsem stál na brzdách – ani tímhle směrem se to nedá pořádně jet. Ale příště už budu vědět, do čeho jdu a zaútočím na rekord. Alespoň osobní :)

Ostatní bylo v pohodě -sluníčko, vítr, 112km, jízda v pohodě.

Po dešti a flákání jsem se šel proběhnout. S tím, že se jdu servat. CHotkovy sady dolů a hned zámecké schody nahoru. Otočka, sejít a směr Malá strana. Kolem anglického velvyslanectví nahoru a druhé zámecké schody. Uff. Od vyhlídky Pražského hradu dolů k Úvozu a tamtudy nahoru až k rozhledně.

Uff.

Sejít po schodech zpět na Malostranské náměstí (běh z tohohle kopce ? To se rovnou můžu objednat na další operaci) a poklusem na Újezd.

Odtamtud tradiční cesta až k rozhledně.

Uff.

Pak už jen seběh přes Prašňák a bylo to.

Co tak dělat, když se v noci venku čerti žení ? Jít běhat.

Lilo jak z konve už když jsem vybíhal. Po chvíli se počasí trochu uklidnilo, aby to pravé přišlo na Trojské lávce, nábřeží a Mostu barikádníků, kdy lilo vodorovně a ve světlech pouličních lamp to bylo boží dopuštění.

Bylo to skvělé.

Nikde nikdo, jen já a běh. A louže. Cože, vyhýbat se jim ? Zbytečné.

Sucho ? V botách ? Pod bundou ? Ani náhodou. Že je zima ? Tak zrychlit.

Bylo to skvělé.

Ne kvůli časům a rekordům. Kvůli takovým okamžikům miluju běhání.

až do Vraného, tam na kopec a sjezd přes Opiddum do Břežan. Tedy -sjezd: na pár místech jsem vedl, protože moc velké kamení, moc zkopec a moc mokro a ubrždění.

Pak otočit a Břežanským údolím nahoru a pokračovat přes Břežany po poli směr Modřanské rokle a zpět na nábřeží.

Jo, a nakonec ještě Petřín.

Z Troje přes Palmovku a Rohanské nábřeží na Letnou.

Co bylo zajímavé ? Kilometr volně, kilometr zrychlit (asi o 1:30 na km) – a moc pěkně to ubíhalo, ale únava přibývala jen pomalu.

Tenhle koncept běhu ještě vyzkouším i na delších trasách

Dnes do obchodu. Na druhou stranu Prahy, takže proč to nespojit s nějakou tou vyjížďkou ?

Až do Malešického parku v pohodě, za ním jsem kus kolo vedl – malej krpál, maliní vlevo i vpravo, dole dva sběrači a ještě tam pokukoval psí čumák – tohle nemohlo dopadnout dobře.

Pak na Čeňák přes Smetanku – hele, tam když se to šlápne nahoru (strava segment!), tak je tam krásný trailík lehce z kopce. A že sem to roky jezdil blbě po rovině…

Z Čerňáku na Kbely a v Letňanech „přes tři kopce“  a hurá na Bohnice.

Tam zklamání veliké – v Ďábličáku na krásném, jednoduchém (dobře, konec byl pohled jak ze střechy, ale nic technicky náročného) někdo začal kopat skoky – takže se mezi nimi musí kličkovat a celkově je to na nic. Řekl bych, že je zmiňováno i tady.

Pak už dolů k Trojskému mostu. Za Velkou skálou u Haltýře jsou trochu předělaná cestičky, takže mé místo, které mi hlava nikdy nedovolila sjet, už neexistuje a místo něj jsou tam dvě serpentýny, které se naopak dají sjet se zavřenýma očima.

Na Trojské lávce jsem zase kolo vedl, jak největší blbec, protože tam na lidi a dopravní značky kolaři prostě serou (pardon, my french).  Ostatně prasení, co jsem viděl v centru překonává všechny mé představy a za chvíli se pomalu budu stydět jet na kolo, hozen do jednoho pytle s těmihle hovádky (červená, chodník, přechod na červenou, a za křižovatkou zpět do provozu… např.)

Kolo jede pěkně, docela žasnu, jak si poradí s kořeny a  kopci. Stějně tak žasnu, jak je to (než si zvyknu) neobratnej krám s ohromnou setrvačností. Co jsem byl zvyklý tělo držet kolmo a kolo v zatáčkách ovládat jen od pasu dolů, tak teď hezky náklony celého těla.

Sice se starem s cílem odjinud, ale jinak Zbraslav, Černošice a zpět.

Tady je vidět, že to bylo o dost rychlejší, než na starém kole – a to jsem se bůhvíjak nehnal.

Seřízení kola se docela podařilo, ale zatím vidím problém v sedle – je moc placaté. Dám tomu ještě pár desítek kilometrů a uvidíme, jestli půjde z domu nebo si zvyknu.

A teď ještě kolo vzít do terénu.

Tak asi takhle:

(Žluté a oranžové jsou osobní rekordy)