TiK

Nevypadá to špatně – ale zůstávám u hledání soft-boty.

Nejen děti mají k dispozici zhruba kilometrový okruh pro jízdu na kolečkových bruslích. "Součástí jsou dvě nové lávky přes potok Teplička, odpočívadla a dětské minihřiště. Tento sport je velmi populární a my se snažíme zejména rodinám s dětmi vytvořit podmínky pro rekreaci," uvedl Blažek.

Bezva. Celý kilometr….

Via http://irollny.wordpress.com/2009/10/27/epic-skates-are-epic/

Letos první indoor bruslení. Ta samá hala, kde byly třeba závody nebo se pořádají veletrhy. Letňany.

A na to, že bylo první bruslení, se sešla pěkná řádka lidí. Bohužel až moc. Slalomů bylo postaveno asi sedm a kolem se proháněli nějací – pro mě cizí – lidé, kteří si přišli zabruslit jen tak. Tudíž se pletli skoro všude, obzvlášť, když si hráli na rychlobruslaře a v plné rychlosti kroužili kolem slalomů, na které nebylo místo ani na rozjezd, ani na dojezd.

Časem to ale zabalili a tak jsem si i našel místo na pár skoků – i když loňský papírový pytel, který se mnou prožil půlku zimy a přes který jsem skákal, samozřejmě nebyl.

A mimochodem: ředitel PVA Letňany p. Čehýl mě obratem poznal – a to jsme tam loni pořádali opravdu jen ty jedny závody.

Pozitiva

• jezdí se uvnitř
• teplo
• hodně lidí  (rozumná cena na člověka za halu)

Negativa

• hodně lidí překáží si

Nakonec jsem si zajezdil dobře i přes počáteční nasranost a i společenská část bruslení se vydařila. Možná víc než to jezdění.

Ale pokud nebude hůř, tak tu zimu takhle přežiju.

Co se dá dělat, podzim je tu a s ním i tma už v polovině odpoledne. A to se zítra mění čas. Neboli když jsem v šest přišel domů a měl jsem ohromnou chuť jít se ještě projet, bylo šero. A o půl hodiny později už byla tma jako v pytli. A pro jistotu i mokro. Super.

Chvíli to vypadalo na nic, ale pak se to najednou zvrtlo a začali tam padat triky. Triky na mokrých lavičkách, na hraně přijatelného rizika, v plné rychlosti. Hodně adrenalinu, hodně pádů, hodně nadšení. Hodina ogrindovánvání všeho, co neuteklo a bylo navoskované, hodina naprosto úžasného adrenalinového zážitku. Potmě, jen za slabého svitu lamp. Světlo znamená trik, tma znamená jízdu na jistotu.

Za hodinu jsem měl tričko promočené skrz na skrz a přes zablácenou Hradčanskou domů.

A takhle vypadaly zmáčené hrany. Hezky to od bruslí cákalo.

Podzimní bruslení s Preissnitz v uších bylo depresívní až moc. Změna na The Doors moc zlepšení nepřinesla. Via Twitter

Velmi příjemné podzimní poježdění. Jak už naznačil tweet, bylo to ježdění spíše na pohodu a lehkou podzimní nostalgii.

Letna. Brusle. Bolest. Extáze. Dneska je mi tu moc dobře.

Jak popsat ten neurčitý pocit z bruslení, kdy se všechno daří, ale i ta radost je taková lehce zakalená. A celé je to moc příjemné. Takhle jsem to spontánně popsal do mailu.  Což se mi obratem vrátilo

 trochu me desi kombinace slov bolest a extaze.

Ale to málokdo pochopí. A teď k psaní zápisku jsem si opět Priessnitz pustil. Skoro tu u počítače cítím tlející listí a cáry mlhy. Opar nad Prahou.

V téhle náladě je zbytečné popisovat co se podařilo a nepodařilo. Prázdný technický popis je k ničemu, když to bylo náladové ježdění. Dokonce lepší den, než většina mého oblíbeného léta. Podzim… asi zahodím deprese a letos si ho užiju. Na bruslích.

PS. Technická: Většinu času jsem nechal na pilování 360ky. V poslední době jsem dopadal na pravou nohu lehce zvrtnutou – což bolelo a zároveň ukazovala na nějakou chybu v provedení. Stačilo se trochu soustředit a hned je to lepší.

Opět nepršelo (zázrak) a tak byla další vyjížďka. Na Letné jsem popovídal s K a pak projel pár zídek.

Byla nějaká divná zima nebo nálada nebo něco – moc mě to netáhlo. Jistě, nasázet pár triků na jistotu a jet dál. Ale žádná chuť něco překonávat nebo nedejbože zkoušet něco nového.

Na spodní zídce ležel čerstvý exkrement, takže tam se jezdit nedalo vůbec.

Nakonec jsem se jel projet . Přes Letnou a dolů do Stromovky. Starší video ze sjezdu je zde.

Na začátku jsem potkal rychlobruslaře. Elastik, rychlé brusle…stál tam a smutně koukal z kopce. No, nedalo mi to – vrazil jsem ruce do kapes, skočil přes kanál a rovně zmizel dolů. Jen jsem ho zahlédl, jak širokými pomalými obloučky zkouší, jestli se dostane dolů. I po dojezdu, obrátce u Výstaviště a  co je vidět ještě od Planetária – na sjezdu jsem ho neviděl.

Pak už jsem se jen prozevloval přes Trojskou lávku podle Vltavy a přes Barikádníků zpět na Vltavskou a tramvají nahoru. Ještě chvíle na Letné a domů.

Fotka ze dalšího letenského západu slunce.

Mimochodem – Vltava má v Praze sníženou hladinu – takže už plánuji focení na zítra.

“Failure is not an option – it is a lifestyle”

Dnes jsem se potkal s D, která organizuje inline jízdy, motá se kolem inline školy a vůbec pro bruslaře něco dělá. Hodinu a půl dlouhý rozhovor byl poměrně zajímavý – hlavně pro mě, když se mohu dozvědět informace “z byznysu” co stojí za bruslením.

Trochu to připomínalo nejkratší bruslařský vtip: “Sejde se deset bruslařů a nikoho nepomlouvají”.

Na nějaké konkrétní závěry je brzy – ale myslím, že šanci na spolupráci a tím i nějaký posun v akcích/službách pro bruslaře by nastat mohl. Uvidíme na jaře.

Dobré zprávy: nepršelo a bylo vcelku teplo. O něco horší bylo, že jsem na bruslích už pár dní nestál  a zároveň jsem projel soulplates až na šroub – takže to lehce drhlo a jiskřilo.

Jen tak pro zábavu jsem něco točil na mobil – viz video někde kolem.

Jako špatný nápad se ukázalo pilovaní pornstaru na vyšší zídce v rychlosti. Dost to bolelo a pár úspěšných pokusů bylo vykoupeno mnoha pády. Kůže na koleni však zcela překvapivě zůstala na svém místě.

Dvě hodiny stačily na to, abych domů lezl po čtyřech úplně mrtvý…