TiK

test

Objevil jsem dva články, co mi udělaly moc radost. A po přečteni jsem skoro zamáčkl slzu.

• Assassin a Luxor
• Mikrorampa v modřanské Garáži

A každopádně mám v plánu, jen co bude trochu času, sepsat, jak si to pamatuju já.

a je jich buď moc nebo málo.

Ale článek o novém okruhu v Olomouci pobavil – původní cena 20 M za 3km okruh se po výběrovém řízení zmenšila na polovinu. Že by skončila doba stavění cyklostezek, nad jejichž cenami kroutil hlavou nejeden bruslař ?

Fitness kategorie má také další účastníky. Pro koho vlastně tahle kategorie je? U dětí především pro ty, které s bruslením začínají v jakémkoli věku. I ve fitness kategorii může dítě na nízkých bruslích. Jde o to, aby rodiče nebo trenéři sami určili, jaká kategorie – speed nebo fitness – je pro dané dítě optimální.

Tohle je esence toho, proč nemám rád rychlobruslaře. Rychlobruslení.

Cpou se všude.

Chápu fitness jako kategorii, kam mohou zavítat úplné trosky – špatné brusle, mizerná technika, fyzička na nule. A budou soutěžit s podobnými. Ochutnají atmosféru závodů. Třeba si vlezou na bednu. A hlavně – je dost možné, že je to nadchne. Přijdou příště. Koupí si lepší brusle. Začnou jezdit. A přejdou do vyšší kategorie.

Nahoře zmíněný postup je ale jiný – mezi zmíněná individua se prostě nacpou lidé, kteří mají vybavení. Trénují. Trenér tak rozhodl. A jistě – velmi pravděpodobně vyhrají. Což ostatní nebudou kvitovat s vděkem – přece proč by měli závodit, když jim tak kdykoliv může přijít trénovaný machr a strčit je do kapsy ? Startovat s tím, že si na bednu nevlezu je na nic.

S tímhle problémem se bojuje dlouho – na Life in Line i na dalších závodech. Osobně jsem se s tím potkal při bruslení na dálnici – původně inzerovaný závod pro širokou veřejnost se kvůli účasti bruslařské špičky dal pro širokou veřejnost počítat tak od čtyřicátého místa.

Nechápejte mě špatně – nemám nic proti závodům. Ale představte si, že na závody škodovek pustí třeba lamborgini. Kdo to asi vyhraje ?

Řešení ?

Není. Proti argumentům na různá dělané co je a co není už “skoropro” (velikost, počet kol, organizace v oddílu) se nikdy a nikdo neshodl. Stejně jako tyto diskuze pravidelně rozviřují kalné stojaté vody českého inline rybníčku bez šance na projasnění vody.

Sotva jsem se vykašlal zbavil FreeLetňanny, tak vidím, jak na mě dopadá organizace pražských Bladenights.

A zní to neskonale zábavněji.

Po zimním stadionu to dnes odnesl i skatepark. Nevím, zda plánovaně nebo ne, ale několik chybejících pruhů ve střeše a sníh v parku.

Jak už jsem zmiňoval a fotil, Štvanický zimní stadion na tom není dobře. I když podle záběrů a fotek idnes na tom není o tolik hůře, než když se tam ještě bruslilo.

Ano, letošní Ciio se blíží a poslední dva roky byly součástí rychlobruslařských závodů i freestyle závody.

A letos nějak nevím, zda je chci dělat.

Spíš nechci.

Je strašně pozdě. Od oznámení, že je volná hala do termínu závodů je to měsíc. Nejsou sponzoři. Start bude ráno, takže mimopražští by museli přijet už o den dřív. Všichni se přes zimu flákají a na závody nikdo není rozhýbaný.

Ale hlavně: co pořád závodit ? Buchcárová si udělala mistrovství ČR, to že udělám mistrovství Prahy mě také napadlo. Ale pak jsem to vzal obráceně: skuhrám proti závodům, soutěžení a hledám to “free”. Tak proč vlastně dělat závody ?

V Praze se známe. Známe prakticky všechny, co v ČR jezdí slalom. Je potřeba s nimi závodit každého půl roku ? Není lepší se jen tak potkat a zajezdit spolu ?

Navíc se mi letos prostě nechce. To je dost silný argument. Nenacházím jediný důvod, proč to udělat.

Proč se namáhat. Proč se přemáhat.

V rozhovoru s Ivanem Pelikánem se pojďme vrátit o pár dekád zpět a zavzpomínat na krušné začátky skateboardingu v naší kotlině. Zpátky do vyčichajícího normalizačního ovzduší konce let sedmdesátých a dál do let osmdesátých, kdy sibiřský vítr vál ještě pořád dost silně. Bohudík, nebyli jsme tak pevně sevřeni v sovětském područí, aby si sem prkno se čtyřmi kolečky nenašlo cestu.

via skaterock.cz

Ano, staré se rozpadají, co koupit nového ?

Těšil jsem se na K2…ale…uuups.

Zmizela řada “ urban”, nahradila ji řada “cones”. A jak jsem si zoufal u “The Don”, že je to moc gay, tak u Il Capo si rvu vlasy až na zádech.

Co to udělali ? Jediné normální mi přijde zachování rámu, vyzkoušeného už z SoulSlide 2. Nízká bota ala Botana Skuteč, žlutá barva, žádné výztuhy a zpevnění a to zapínání na nártu ? Možná tak do Modré ústřice. Nebo do hustorebelské Bravo Girl. Nebo do popelnice.

Zatím tedy nezbývá než doufat, že to ještě nejsou všechny modely pro tenhle rok.