TiK

[b]SH jízda[/b]
Nevím přesně, zda SH je zkratka os Silicon Hill nebo StraHov, mě to nejvíce připomíná Silent Hill, což je někde úplně jinde…
Po rozsáhlé diskuzi a organizaci udělalo rázný škrt počasí – já zmoknul už odpoledne a ani večer nevypadala silnice suchá. Ale nakonec jsem se odhodlal a přece jen vyjel.
S lehkým časovým skluzem (jel jsem přes Ladronku a přestože mě zima nutila k vysoké rychlosti, nestihl jsem to včas) jsem dorazil na Strahov.
Na místě už čekal Zdener s Lukášem – ale nikdo další nedorazil ani během akademické čtvrthodiny.
Vyrazili jsme na naplánovanou trasu s tím, že já do toho pořád kecal a průběžně trasu uzpůsoboval k mé spokojenosti :)
Výšlap zpět na Ladronku – nic moc, z kopce je to lepší. Na Hadronicky jsme potkali dokonce i jednu bruslařku – na mokru a o půl jedenácté. Zajímavé a asi bych takového cvoka rád poznal blíž :)
Přejezd směr Ústřední vojenská nemocnice a těsně před ní odbočka na Veleslavín. První veselá jízda – jednosměrka v protisměru, místy mokro a dojezd v ostré pravé, kam není vidět.
Z Veleslavína dolů po Kladenské – příjemný sjezdík a následně (po mé intervenci) z Bořislavky po Evropské dolů. Já to stihnul, kluci se vymlouvali na auta a semafory – nicméně dojeli se skluzem několik desítek metrů za mnou.
Pokračování na Letnou, kolem Sparty do Stromovky. Chvíle váhání na téma „bude tam mokro nebo ne“ rozetnul Zdener, že se tedy „pojedeme podívat“.
Podívali jsme se zblízka a aplikovali ruskou ruletu – tma, mokro a mraky kaštanových slupek na zemi. Ale dojeli jsme beze ztrát.
Dále na Štrossmayerovo náměstí a (opět po mém přemlouvání) přes Štvanici, Masarykovo nádraží a Hlavák na horní část Václavského náměstí. A dolů po něm. Díky komunikačnímu šumu jsme se různě předjížděli, dojížděli a míjeli, nicméně na konci jsme se šťastně setkali a dojeli na Novou scénu.
Tam jízda skončila. Zdener se vydal na vlak a my na Strahov. Ještě na závěr jsem ze Strahova přes Dlabačov, Střešovice a Kulaťák dojel domů.
Musím říct, že se mi to dost líbilo. Minimálně při některých sjezdech se mi vrátila nálada prvních (a dnes skoro historických) jízd po Praze. A to za to stojí.

(Nejen ) Pardubice na bruslích
Výprava na zřejmě jedno z posledních letošních bruslení v Pardubicích. Oproti předpokladům jsme z Prahy vyráželi čtyři: já, Sváťa, Zdener a Petr – někteří zkušení pardubičtí harcovníci, někteří poprvé.
Přestože někteří další nabízeli odvoz vozem, nakonec se vyráželo vlakem. První překvapení: místo jedné jízdenky pro všechny dostal každý vlastní cár papíru. Rychlík Euro city nás bez dalších komplikací dopravil do Pardubic.
První bodoval Zdener – napřed snahou sedět ve směru jízdy (nevyšlo) a následně p vyprávění touhou vidět vybouchnout traktor (také nevyšlo).
V Pardubicích na bruslích hned od nádraží s malou oklikou přes McDonald, kde personál vypadal po našem nájezdu minimálně znepokojeně. Mimochodem – dokázal jsem přehlédnout dva třímetrové slunečníky a ohromný nápis nad vchodem…
Přesun na parkoviště u Duhové arény a lehká exhibice ve slalomu. Občas se někdo přidal, ale jinak lidé spíše okukovali. Pak se objevil Petr z letošního kurzu in line instruktora a tak o zábavu nebyla nouze.
Stejně jako dorazivší další zástupci Prahy – oba se spíše než jízdě slalomu věnovali focení a doufám, že fotky se tu objeví.
Pak už tradiční start hromadné jízdy – tentokrát se jela kombinace tras, které jsem znal z minula a ještě v obráceném směru. A subjektivně nejpomaleji za poslední dobu.
Nálada byla dobrá, bruslařky na pohled také, sluníčko svítilo – prostě zevlování jako vyšité.
Po dojezdu na zpět na parkoviště se dav rozprchl a Praha řešila, co dál. Od Petra jsem měl informace, že cyklo-inline stezka po břehu Labe dostala nový asfalt a tak jsme vyrazili na projížďku .
Cesta podél Labe je opravdu výborná – nový asfaltový koberec, cesta prakticky v rovině, přiměřené množství bruslařů a kolařů… v podstatě jen samé výhody. Mezi nevýhodu bych započítal jen neexistenci okruhu – prostě po pár kilometrech cesta končí. I když se Petr zmiňoval o možnosti přeběhnout kamenitou část a vracet se po silnicích, neriskovali jsme to a vrátili se stejnou cestou.
Na druhém konci nového asfaltu je opět hlína – ale tentokrát se známkami intenzivních prací na dalším vyasfaltování. Rád bych, aby v budoucnu vedle kvalitní stezka podél Labe co nejdál – jízda Pardubice – Mělník by byla výborná. Takže snad někdy v budoucnu.
Odtamtud jsme zatočili přes náhodně vybraný most a objevili se rovnou u U-rampy. Ta se samozřejmě musela otestovat – vlezli do ní s většími či menšími úspěchy všichni (a doufám, že alespoň v komentářích to subjektivně okomentují. :)
Z rampy se plánovalo ještě pokračování, ale když jsme po pár metrech přijeli na nádraží a vlak nám odjížděl během několika minut, bylo rozhodnuto a nakonec jsem ho tak-tak doběhli.
Cesta zpět proběhla zcela standardně (Zdener seděl opět zády a opět neviděl vybuchující traktor).
Velmi příjemné odpoledne a velmi pohodové bruslení.
Takže doporučuji jak Pardubice na bruslích tak bruslení po pardubické cyklostezce.

[b]Automat[/b]
Sraz na Jiřího z Poděbrad přivítal dle mého odhadu tři stovky cyklystů plus pět bruslařů (speciálně Honza z Inline Scool na Coyotech a v integrálce vypadal pekelně (repredres neměl).
Po organizačních pokynech od neexistujícího organizátora (viz. Jejich web – organizátor není…hm) se dav zvolna vydal do Prahy.
Napřed Vinohradská dolů, pak dvakrát objet Václavské náměstí a do Dlouhé k Roxy.
Hm.
Dav spíše nejel než jel, jedinci, kteří měli v hlavě víc či míň se vyskytli na obou stranách (ať už řidiči najíždějící do kolařů, tak kolaři, domnívající se, že mají absolutní pravdu a přednost…když je jich hodně.)
Nevyhnu se srovnání s jízdou před dvěma roky (tenkrát jsem jel na bruslích), kdy se projela velká část Prahy a tenkrát jsem měl dojem, že to k něčemu bylo.
Samozřejmě souhlasím s čímkoliv, co učiní Prahu pro cyklisty sjízdnější – ať už cyklostezky, tak obyčejný respekt ze strany řidičů. Takže to snad nakonec opravdu k něčemu bylo…
A na závěr odcituji Buba z tehdejšího článku:
[i]
Nevím nakolik celá záležitost splnila svůj účel, vezmu-li v potaz následující události. Jestli si dokážete představit peloton přibližně stovky lidí na všemožných samohybech, kterak se řítí Vinohradskou třídou, magistrálou, Nuselským mostem a dalšími ulicemi naší matičky stověžaté, s veselými úsměvy na tvářích, pískají na píšťalky, zvoní na zvonky u biciklů, rozdávají letáky a nebo jen tak povykují dávajíc najevo svou nekončící euforii z toho, že se dostali na místa kam se člověk neautomobilní podívá pouze chce-li spáchat sebevraždu zvlášť nepěkným způsobem, jste stěží v půlce reality jak nevšední zážitek to byl.
[/i]

Článek z Reflexu. Doporučuju hlavně fotku vlevo v cca polovině.

[b]Akce Pardubice[/b]
Jeden vlak – z Masarykova nadrazi – odjezd 11:37, prijezd 13:36 za 130Kc.
Druhy vlak (EuroCity) – odjezd 13:00 z Hlavaku, prijezd 14:10 za 190 Kc
Listky samozrejme skupinova zpatecni atd – takze to bude levnejsi.
[i]Osobne bych byl za Eurocity – pohodli a tak…[/i]

Akce v Pardubicich zacina v 15:00.

Zpatky IC bud v 16:30 nebo 16:50.

Kdo jede ?
Sraz idealne 12:45 na Hlavaku…

Osvětlete si brusle.
viz http://www.proidee.co.uk/shop/SID_imXFtM8eje7GXhE3os2wHj9JLymb/F=produkt_formular/P=02_GB_500405/K=02_GB_120037

[i]Kdyby si Bůh přál, abychom chodili pěšky, nevymyslel by kolečkové brusle[/i]
z filmu Karlík a továrna na čokoládu

www.rolldance.cz

[b]Sraz[/b]
Předběžně navrhuji sraz na příští víkend:
sraz tradičně na Želivského kolem 19-00, pokud nikdo nevymyslí nic lepšího, tak Vinohradská dolů a pak se uvidí.
Omluvenky a návrhy dolů do diskuze.

[b]Pro nezajem zruseno [/b]

[b]Reportáž z bruslení v Bratislavě a Vídni[/b]
První díl
Druhý díl