Nový rail
Každoroční souboj bruslaři vs. magistrát ve stavění railu na Letné načal další kolo. Rail je tentokrát uklizen více stranou a je to uříznuté zábradlí ze Sparty – starého skateparku, který ustoupil stavbě městského okruhu Blanka.
Rail je vysoký (pro mě) tak akorát, dlouhý také.
Protože bylo mokro a bahno, nevyzkoušel jsem ho na vlastní brusle – ale to je jen otázka času.
Po dlouhé době jsem se dostal na brusle.
Proč po dlouhé době ? Skolila mě zákeřná rýmička (všichni jistě znáte) a s tím se prostě bojovat nedá.
Až dneska jsem využil okolností a vyrazil ven. Počasí vcelku slušné – do té doby, než jsem došel na Letnou. Slunce se schovalo a zůstalo počasí typu „za pět minut začne sněžit“.
To se sice nestalo, ale tajícího sněhu bylo na Letné až až – takže jízda se měnila v nechtěný slalom mezi loužemi a náskok a dopad z lavičky byl ruskou ruletou – buď dopad do sucha a dobře, nebo do louže a následně pád.
Měl jsem to tak padesát na padesát.
Nejvíc se ale projevily ty dva týdny v posteli – za půl hodiny jsem toho měl tak akorát dost.
Kromě mě ještě zkoušeli jezdit dva skejťáci, ale také lovili prkna z louží.
Pak se ještě objevila dvojice geodetů, kteří usilovně vyměřovali. Naštěstí přiznali, že se to týká budoucí verze digitálních map a několik stavby ocenária.
Nové číslo Magazinlinu.
Pro nerychlobruslaře (termín „Hobíci“, o kterém mám podezření, že bych pod něj mohl spadat, by se měl zakázat pod pohrůžkou tělesného násilí) je tam pár (nepřeháním) stránek.
Ale postupně:
Titulní stránka – foto speeďáka, který se zoufale snaží ustát pád na ústa. Nebo to tak aspoň vypadá.
Přehled nových modelů bruslí. Zřejmě se stane dalším trendem soutěž o co největší kolečka. Zřejmě dle rovnice profíci mají velká kola, když si koupíte velká kola, budete profík. Nebo tak nějak. Přesto mě tam zaujaly Powerslide Daemon a podle fotky ještě jedny, o kterých se mi nepodařilo zjistit, co jsou zač.
Následuje reportáž z Mistrovství ČR v silničním in-line maratonu. Vypečené fotky, z kterých mám husí kůži.
Článek o zimním sportu – když se nemůže na brusle, jde se na kolo. Prima, rád jezdím na kole v zimě. Do sněhu se dobře padá. Bohužel začnou padat termíny jako tréning, průměrná tepová frekvence, strava a pak to jde do kopru. To opravdu není možné dělat cokoliv jen pro zábavu ?
V rubrice Udělej si doma je návod na výrobu skluzoprkna – ano, z čeho jsem si dělal srandu o pár příspěvků níže je tu inzerováno jako skvělé zimní příprava. Hnus.
Škola bruslení, tentokrát „Nad dopisy čtenářů“. Ve foto poradně naprostá zoufalost – foto návod, jak přejet koberec s časomírou na závodech. To jsou rychlozávodnící opravdu tak zoufalí, že potřebují k tomuhle návod ? Pravda, na dokonalých oválech, ze kterých se nehnou to není a tak věřím, že kus koberce s hrbolem dokáže zaskočit minimálně tak, jako sníh v prosinci pravidelně zaskakuje silničáře.
Reportáž o bruslení v Alpách – ale žádný downhill – „jen“ stezka po rovině pod kopci
Článek o Nestlé lifeinline sérii a Českomoravském poháru 2007
Popisy terénu pro bruslení: údolí Tiché Orlice, okolí Frenštátu pod Radhoštěm a u Lipna.
Reportáž z berlínského maratonu.
Ve slovenském speciálu je stezka u Popradu, Slovak inline cup, několik lokálních závodů (jeden je i freestyle slalom – plus dvě fotky) a nějaké to rychlobruslení.
Následuje zajímavý článek o bruslení na přírodním ledě ve Švédsku.
Historie ledního bruslení u nás, pak stránka věnovaná Mistrovství republiky v agressive in-line. Další lokální závody, kalendář na příští rok a konec.
Jestli se Hulán rozhodl že se stane odborníkem i na bruslení, tak potěš koště.
Pevně doufám, že to je jen jeden článek.
Z posledního Reflexu:
S drakem ve vichřici
Můj drak má povolený rozsah větru asi do 30km/h. Takže co lepšího mě mohlo napadnout, když meteorologové varovali před vichřicí v nárazech přes 100km/h, než jít proletět draka.
Na Vypichu jsem byl zcela překvapivě sám. Velmi prudký nárazový vítr a občasné přeháňky vyhnali ostatní slabochy (čti normální lidi) a tak jsem měl celou plochu jen pro sebe.
Pravda, bylo docela složité udržet draka na zemi do té doby, než jsem se dostal na konec vodících šňůr, ale na takový pátý pokus se podařilo a odstartoval jsem.
To byla jízda.
Drak reagoval neuvěřitelně rychle a přesně. Centimetrové pohyby rukou se měnily na ostré zatáčky v rozmezí půl metru.
Stejně jako při horizontálním letu těsně nad zemí se podařila hluboké orba – drny lítaly, ale pak stačilo opět lehce přitáhnout a drak byl opět nad hlavou.
I když není moc velký, měl jsem sakra co držet a během letu kolmo na vítr jsem postupoval dopředu, abych uvolnil zátěž na šňůrách.
Ty se ale ukázaly jako nejslabší článek – po necelé čtvrthodině praskla jedna poprvé. O pár minut letu poté znova. A pak začala praskat okamžitě po startu. Nevím, jestli byla nahnilá od špatného vysušení nebo co se dělo, ale létat už se nedalo.
Stejně jako při posledním letu zůstal drak jen na jednom lanku a než jsem stihl zareagovat, v plné rychlosti to vzal o zem.
Odnesla to jedna vzpěra – resp. její část. Jak se později ukázalo, opravit to možná půjde podomácku.
A šňůry ? Viděl jsem speciální, ale nakonec jsem v Dlouhé ulici zakoupil tenkou horolezeckou vázací. Pravda, je trochu těžší, než původní, ale pokud bude foukat, drak by to měl unést.
Takže pár nutných oprav a vzhůru du větru.
Nepřidal by se o víkendu někdo ?
Médii teď obchází zpráva o bruslaři, co se projel v Pardubicích na bruslích za autobusem.
Bohužel, pro nás pamětniky tento způsob přepravy není nic nového…
