TiK

A ještě jeden reklamní:

A opět se blíží další ročník kurzů Instruktor inline bruslení.

Tradičně v Malé Morávce. (klíčové slovo: Praděd) 31.5. – 4.6.2006 (st – ne)

Na kurzu se bude provádět:

• Workshop jak naučit bruslit

• Výuka speed a freestyle slalomu (Lenka Buchcárová, vítězka několika závodů světového poháru)

• mírně vyhecovaná utkání v inline hokeji
• ukázky inline kitingu
• testování bruslí Rollerblade, K2 a také offroadů (v jednání)
• idoor skating
• předávání zkušeností s výukou inline bruslení
• A další

Pozn. Já bych tedy jel. Co vy ?

Doplnění k Opavě (přímo z mailu od Jirky Raicherta):

Dočetl jsem se v tvém Blogu, že se chystají partičky na naše noční vyjížďky
noční Opavou. Posílám pár informací o té první – 20.5.2006
Kromě formalit jako zahájení akce pány primátorem a rektorem Slezské
univerzity, budeme mít půjčovnu a testování bruslí, freestyle slalomové
vystoupení zmiňované Lenky Buchcárové, soutěž o nejlépe osvětleného bruslaře
s oceněním, hlasitou hudbu, nealko (doufám) zdarma a samozřejmě policejní,
lékařský a organizační doprovod …
Takže zveme tebe i přátele!

Ukradeno z http://www.slovodne.cz/slovodne/zkratka-nablizka/

Zkratka je cesta, kterou turisté šidí značené trasy, aby byli dřív v hospodě. (Traduje se, že zkratka je sice obtížnější, zato ale mnohem delší). Lid trampský a vandrácký od nepaměti užívá obligátního termínu nábližka. To slovo mi nikdy nechutnalo; tvořené je asi správně, ale zní nějak zfušovaně, nečesky, možná je to rusismus. Ovšem kdo chce s trampy žíti, musí s nimi výti rituálním slangem, ať se mu líbí nebo ne. Dlouho jsem tedy výval nemilovanou nábližku, až mi vytrhl trn z paty fungl nový temín, odchycený na žďársku: típačka. Juchej!

Pro nás méně šikovné…
.

OMG

Průzkum terénu
aneb Prokopské údolí
Než zevlovat na Letné, vyrazil jsem prozkoumat, kde jsem ještě nejel na bruslích. Na kole ano, ale to se nepočítá.
Průzkum bojem začal na Zličíně, odkud jsem prokličkoval sídlištěm až na Luka. Samotná cesta je místy zajímavá – architektura socialistického realismu vyrobila místy stezky, na které člověka nepřipraví ani dlouhodobý pobyt ve skateparku a zbytek dorazí levná raně kapitalistická co-nejlevnější-dlažba.
Obvyklá cesta na kole padla (dojezd přes polní cestu) a hledal jsem začátek silnice, která do Prokopského odbočuje. V rámci hledání jsem našel příjemný downhill a okruh pro inline s celkovou délkou asi 300 metrů. Ale zato s luxusním asfaltem.
Pak už jsem našel kýženou odbočku a dal si velmi příjemný, i když krátký, downhill.
Zbytek údolí už je více-méně nuda. Asfalt kolísá mezi hladkým až k slušným dírám – takže měkčí kola jsou výhodou.
Občas je pro zpestření zpomalovací práh a výšce snad dvacet centimetrů – rozhodně jeden z nejvyšších v Praze.
Celá cesta je mírně z kopce, takže se dá jet vcelku rychle – bez větší námahy jsem předjížděl „víkendové bojovníky“ na kolech.
Závěr: příjemné zpestření, ale na vážnější jízdu to nevidím. A v protisměru (do kopce) bych to nezkoušel už vůbec.

Už je to tady
chce se zvolat. Neboli dnes jsem obdržel autorský výtisk nového časopisu o bruslení. A to znamená, že první číslo Magazinline se právě dostává do prodeje.

A co nabízí ?
Rozhovor s Kateřinou Novotnou (šesté místo na olympiádě), rady pro nákup nových bruslí, školu inline bruslení (Jirka Reichert – pro návštěvníky Malé Morávky nikoliv neznámé jméno, tentokrát ani nepropaguje videokazetu o „kárvingu“), článek o Finsku, přehled inline akcí na tenhle rok, recenze, Manďáka, terény pro bruslení, in line hokej a spoustu fotek.

Jo, a Radek tam inzeruje školu bruslení. Že by mě to konečně
někdo naučil ?

Takže nahlédnout do seznamu distribučních míst a hurá na nákup.

PS. Musím dodat, že mám na něm také svůj podíl, takže to můžete brát jako PR článek…

Z redakční pošty
Takže bych chtěla přesedlat na in line agressiv.Přečetla sem tvoje stránky na netu a chtěla bych do toho jít…A proč píšu?Jelikož mi je 16,tak se chci optat,jestli na to není moc pozdě,začínat až ted·?
Pozn. A zrovna kdyř člověk řeší deprese ze svého věku…

Zřejmě je moje očekávání jara předčasné.
A každodenní jízda na bruslích z práce se mění na nošení bruslí na zádech tam a zpět. Zřejmě je to spiknutí a počasí se škodolibě změní ve chvíli, kdy vylezu z pracovního sklepa (no dobře, suterénu) a změní slunečno na přeháňky.
V pátek už jsem toho měl dost – podařilo se mi dojet ze Strašníc na Smíchov a plán vyjet na Zličín, sjet si Plzeňskou, znovu na Zličín a přes Řepy domů vypadal docela nadějně.
Až na Zličín. Černo ze všech stran, vítr a voda ve vzduchu. Snažil jsem se to stihnout – ale moc se nepodařilo. V Řepích začalo pršet. Co pršet – lilo jako z konve.
Ale musel jsem si něco dokázat – a navíc jsem prostě chtěl bruslit. Takže pokračování cesty na bruslích, déšť nedéšť.
A byla to docela legrace. To, že odepíšu ložiska bylo jasné, ale jinak je jízda v dešti docela pohodová. Pravda, asfalt klouže o něco více než obvykle, ale s trochou pozornosti to není problém. Problém bylo až bahno. Brusle mi podjely a moc jsem se snažil, ale neustál jsem to. Výsledek: roztržené kalhoty, bahno až za ušima a nové úžasné strupy na koleni.
Zbytek cesty jsem absolvoval uvnitř v pohodě, navenek jako splešťule blátivá či Jožin z bažin. Jen jsem se neplížil, ale rozstřikoval bahno a děsil kolemjdoucí.
Doma už jen stačilo vyprat oblečení a bylo po všem.
Škoda, že je to tak drahá zábava – ložiska jsou tak za tisíc peněz a v dešti vydrží tak maximálně dvakrát. Jinak bych se takhle jel projet častěji.