TiK

Tedy ne bobříky, osobáky.

Včera jsem se vracel poklusem přes Most legií – a on byl zavřený pro auta. Běh středem a lehce zlepšený osobák – měl jsem za sebou cestu přes tři hory, takže jsem na to už kašlal.

Dnes mi to ale nedalo a šel jsem ho zlepšít. No a cestou je mostů víc. První Nuselák do centra, zlepšení o 5s. Tedhy to byl spíš výjimečný čas, proto standardu, který tam běhám, skoro o minutu. Říkal jsem, že fofr.

Volně vyklusat přes Václavák a vzhůru na Karlův most. Nebylo tam tak prázdno, jak jsem doufal, ale šlo zrychlit.  Shodu okolností také pět vteřin dolů, další cíl je pod dvě minuty.

A konečně Most legií. Tam bylo zlepšení největší, ale ze všech sprintů nakonec nejpomalejší. Dobře, nejpomalejší, ale na úrovni mého osobáku na kilometr. S tím časem bych pomalu taky měl zkusit něco udělat.

Trasa, kterou jezdím na kole -ale tam a zpět. Během stačí jedna cesta.

Pře Barandovský most šup honem na Děvín. Z něj se skulit k bance do Radlic a vystoupat na Mrázovku a kolem Bertramky dolů. Ze Smíchova pokračovat hned na Petřín a dolů. 

Na kole občas přidávám na konci ještě Letnou nebo na začátku Barandov, ale protože to bylo pěkných 15km a 350 výškových, stačilo.

Po Anglii zpět a opět večerní behání. Dneska pohodová desítka. Teda – zima jak v rusku, kolem 2C, nikde nikdo – takže vlastně fajn

Vlastně úplně stejně.

Pár dní jsem pobyl v Hullu, kousek pod Skotskem, a to by bylo, aby se neproběhl. Vlastně pár cest znám z minula, něco ze Strava heatmap a nakonec jsem stejně běhal vlastně jen jednu trasu.

Hezky po pobřeží (já vím, je to nábřeží, ale příliv a odliv se projevuje velmi silně a tak je to prostě moře, i když je to řeka), kolem známého hlubinného akvária The Deep a do centra.

Jeden zub byly Victorias Dock, druhý Hull Marina. Jedna cesta za pět, tam a zpět za deset, takže za chvíli doma.

Cesta široká, vyhledávaná běžci zřejmě z širokého okolí. Potkal jsem všechny výkonosti, převládaly ti pomali a tlustí – ale hejbali si, takže fajn.

Málokdo odpovídal na pozdrav, ale zase když už k tomu došlo, bylo to s úsměvem a nadšením. Neběhalo se, jak bych v Anglii čekal, vlevo, ale prostě všude kolem.

S běžeckým průjmem je to v háji, prakticky nikde není křoví.

Za ten týden jsem tam odvěhal 47 kilometrů.

Co jsem nestihl

Humber bridge. Z odhadů kolem dvaceti bylo třicet a nebyl čas zabít nad tím cele odpoledne. A to ani jednu cestu busem.

East Park. Zavírali ve čtyři. Opět mimo časové možnosti.

Paull. Podívat se na odjezd Ferry. Ráno či večer v devět. Dohromady kolem dvaceti, opět, nebyl čas.

Cíle a možnosti jsou na příště jasné.

Na pár segmentech mám osobáky, na jednom Kom – ale spíš takový srandovní :)

Celopražský (bývávalo…) orienťák Pražské věže. Historické mapa, věšinou dvacet kontrol a otázek ke kontrolám se vztahujícím (kolik věží má dům…).

Tentokrát bylo využito výročí vzniku České republiky. A minimum věží. Většina kontrol v centru.

Co ve mně zanechalo dojem ? Trasování: Albertov, Vítkov a Petřín. Víc kopců se v Praze nenajede. Národní divadlo, protože jsem si zapomněl označit kontrolu. Novoměstská radnice, protože se na ni šplhá pokaždé. Rudolfinum s úly na střeše. Skvělá výstava o požárech v Novomlýnské věži. Stašlivý stav Hlavního nádraží mimo veřejné prostory.

A to je tak někak všechno – a to jsem přitom na kole projel všechno. Vzpomínám na bloudění nad Smíchovem nebo rozhlednu v Botanické – to bylo zajímavé.

Nezbývá než doufat, že přístě to bude zase povedenější.

A na kole to bylo tentokrát 45km.