TiK

Jsem jenom člověk… :)

How to stop on rollerblades (video na YouTube).

když uvažuji o svém vztahu k bruslím a bruslení. V poslední době to za mě vyjádřily dvě písně: od Landy (aehm) Jen ať to sype a od Michala Hrůzy Motorka.

Nevím přesně proč – ale obě mě dokázaly oslovit a v každé je něco, co se dá zažít jen na streetu na hranici možností s větším množstvím adrenalinu než krve v těle.

V mý hrudi bije semtex, já mám závit ndoraz,
hlavně ať to strážnej anděl zase stihne včas.
Kdybych měl dvě křídla, modrý z nebe bych ti snes.
Nějak mi zakrněly čidla, na to kdy už je to přes

vs.

Hledám slova jak to říct, ještě že věřím na zázrak,

pustím se řidítek a rozpažím.

Hledám slova jak to říct, poletím vzduchem jako pták,

…

Nebo je čas pořídit si motorku ?

Původně psáno pro Magazinline, po jeho krachu nedopsané dlouho v šuplíku. Publikováno “jak je”.

Freestyle Letná 2009

Již několikátým rokem se na Letné v Praze konaly závody ve freestyle slalomu.

Co je to freestyle slalom ?

Jednoduše řečeno – je to slalom mezi kužely. Složitější verze zní, že se jedná o slalom mezi několika řadami kuželů o pevně daných vzdálenostech, které závodník projíždí ve dvou (obvykle) minutu a půl dlouhých jízdách a předvádí mezi kužely co nejefektnější a nejsložitější figury. Kužely jsou v řadách po dvaceti. Mezi kužely v řadě jsou rozestupy 120cm, 80cm a 50cm. Závodník není nijak omezen – jízda po jedné brusli, po předu, pozadu či jen po patě či špičce není výjimkou. Jezdí se s hudbou – často má každá jezdec vlastní.

Závodníky hodnotí několik rozhodčích. Hodnotí se technická obtížnost, počet (ne)shozených kelímků i celkový umělecký dojem.

Freestyle slalom není mezi inline disciplínami příliš rozšířen, ale přesto se mu pravidelně věnuje mnoho lidí. Někteří mají slalom jen jako doplnění a zdokonalení bruslení, jiní tréninkem složitějších figur tráví většinu času.

Samotný freestyle slalom není na pomůcky či místo příliš náročny: stačí plácek na alepoň jednu řadu kuželů (kdo nemá speciální, může použít třeba ty z Ikei) a brusle. Výhodou je krátký nůž a "kolíbka" – první a poslední kolečko menší než prostřední dvě. Toto nastavení pomáhá s krátkými ostrými zatáčkami, ale jde to i bez něj

První tři ročníky pražských závodů se jely pod názvem Freeletná. Letos ale organizátoři neměli čas ani chuť a tak se organizace ujal Petr "Kýblmen" Kbelec a kolegové s FSKlubu.

A organizaci zvládli dobře.

To se ukázalo v sobotu 5.9.2009, kdy se na Letné možná navzdory zatažené obloze sešlo přes dvacet bruslařů, odhodlaných změřit své síly s ostatními. Nebo si jen tak pohodově zajezdit, popovídat si se známými a něco se přiučit.

Po rozhodnutí, zda se půjde do zarezervovaná haly (tleskám organizaci) nebo jestli opravdu nebude pršet a zůstane se venku už nic nebránilo rozestavení kuželů a tréninku.

Již v něm byly k vidění zajímavé výkony, i když ze zkušenostní bylo jasné, že tréma v závodě zredukuje kvalitu možná i o polovinu. Což se ostatně potvrdilo.

Po rozehřátí všech účastníků byly závody slavnostně zahájeny. Tedy slavnostně. Byly zahájeny.

A tím na všechny padla tréma a úroveň triků šla lehce dolů a jezdilo se více na jistotu.

K hodnocení nebyla ustavena poroto, ale namísto toho byly rozdány bodovací archy závodníkům, kteří se tak hodnotili mezi sebou.

Zajímavá myšlenka.

Závody se původně měly jet na dvě kola plus finále, ale nakonec bylo finále vyškrtnuto a výsledky se počítaly jen ze dvou kol. Zvlášť kategorie muži a ženy.

Trekové (quad) brusle i inliny jely dohromady.

První kolo bylo rozhodně nervóznější. Zahajovaly ženy, kde speciálně rodina Chárova, která bývá k vidění pouze, když jsou na Letné závody či televize, nepředvedla zdaleka všechno, co obvykle umí. Stejně jako zástupkyně trekových bruslích Andrea Barcalová měla nohy plné nervozity. Ale všechny se s tím hrdinně popraly a předvedly výkony na hranici svých možností a občas lehce za nimi.

V mužském kole to bylo podobné. Většinu znám z Letné z neformálního jezdění a tak bylo snadné srovnat, jak moc nervózní byli ("Takhle dlouhou minutu a půl jsem nezažil" – jeden ze závodníků).

Na všech ale byla vidět chuť jezdit a někteří jako Petr Spáčil od loňska ušli pořádný kus cesty a na jejich jízdu je radost pohledět. Bohužel vzhledem k vyššímu počtu závodníků i přes zlepšení skončil na horším místě než loni.

Vcelku očekávaně měl první jízdu nejlepší Petr Kbelec, který myslím v současné době nemá v ČR konkurenci.

Nejležérnější byl naopak Ondřej Misiaczek, který to měl "totálně na háku" a bez nervů a v naprosté pohodě odjezdil co mohl.

Překvapil i Heiko Bader z Německa. Ať už příjezdem jen na závody (co jsem slyšel, teprve po závodech začal shánět po Praze ubytování), tak i pohlednou jízdou a stojkou. Pravda, i když bodově nic moc, podobné blbinky jsou zpestřením sklízí největší potlesk.

No ano, potlesk. Od diváků. Letos jich bylo dost a dost. Jistě, něco si zorganizovali jezdci sami (mámo, táto, pojďte se na mě podívat), tak se zastavilo i velké množství kolemjdoucích. Bohužel již tradiční bolest na českých závodech: fandí se potichu. Málokdo zatleská, málokdo povzbuzuje.

A samozřejmě nelze zapomenout na média. Minimálně pět fotografů a zástupců internetových stránek mediálně pokrývalo celou akci více než dostatečně.

Po oddechu, nepříliš překvapivě vyplněným další jezděním začalo druhé kolo.

Opět první ženy a proti kolu prvnímu jely více uvolněně a pohodověji. Pravda, některé zopakovaly první jízdu prakticky pohyb od pohybu, ale kdo má stále vymýšlet něco nového, že ?

Mezi muži byla situace obdobná. Někteří sáhli hlouběji na dno sil a možností a některé jízdy či triky byly velmi povedené.

Nebudu unavovat výčtem triků (crazy, italian atd), ale jen konstatuji, že nohy měli zamotané všichni, často proti zdravému rozumu a všichni je dokázali rozplést – i když často jen proto, aby na nich o chvíli později vytvořili něco daleko bizarnějšího (viz fotky kolem. Poku tu nejsou, tak nevyšlo něco v tiskárně.

Po odjedí všech závodníků nastal čas pro vysokoškoláky. Hodnocení (styl, technická náročnost, umělecký dojem, atd) spočítat a vytvořit konečné pořadí. To se nakonec podařilo a zbývalo jen vyhlásit výsledky.

Jako tradice z FreeLetné se vyhlašovaly první tři místa v každé kategorii a pak Looser 2009, kterého vyhrál Petr Hradil za bezchybné poslední místo.

Ostatní dostali diplomy a pár drobností, první tři i medaile.

Za sebe jako fotografa a nikoliv jezdce musím říci, že se jednalo o velmi příjemné odpoledne s pohodovým závodem a uvolněnou atmosférou.

Pokud si tedy chcete rozšířit obzory, co všechno se dá dělat na bruslích, jste vítáni na příštím ročníku či jen tak na Letné (nebo kdekoliv jinde) mezi kelímky na slalom.

A za rok se na vás budeme těšit na dalších závodech.

Výsledky

Ženy,

1. Bára Hessová

2. Andrea Barcalová

3. Kristýna Pezlová

4. Zuzka Chárová

5. Martina Chárová

6. Marta Lebedová

Muži,

1. Gbelec Petr

2. Heiko Bader

3.Zbyněk Zezula

4.Martin Golich

5.Ondra Misiaczek

6. Tomáš Bláha

7. Martin Coufal.

8. Spáčil Petr

9.Chára Zdeněk

10. Tomáš Brandejs

11.Jakub Tůma

12. Honza Bůžek

13. Honza Gruncl

14. Petr Hradil

ty nikde nezablouděj. Oni možná ne, ale po namlsání recenzí na Skaterocku (jedna, dva)jsem já zabloudil do Berouna. Do zcela nového betonového skateparku.

A teď se podělím o své dojmy, jak se mi tam jezdilo.

Cesta a dostupnost.

Obojí luxusní. Do Berouna ať už vlakem nebo autem je to hned za rohem. U nádraží. Parkovat se tam dá o kousek vedle, ale pohodlně. Jakoukoliv dopravou je dostupnost maximálně půl hodiny plus pět minut na pěší přesun. Čili kratší doba, než když si chci zajet do Strašnic…

Skatepark

Ano, skatepark. V tom je ten problém. Stejně jako Dolní Břežany je primárně určený pro skejty. Co mi nevyhovuje ?

Málo místa. Jak na pořádný rozjezd na překážku, tak na odjezd po triku. Okamžitě se do cesty staví něco jiného, často pro brusle nepoužitelného. Rozumný rozjezd je jen z dvou protilehlých centrálů. Jeden je bohužel vyšší, takže na jednu stranu se dá jet perfektně rychle, na druhou to vyjde akorát tak, že se brusle zastaví kousek před vrcholem.

Překážky. Až na pár výjimek jsou na brusle nepoužitelné. Krátké a ostré bangy, které se nedají hladce přejet (strmé, ostrý přechod), nulový počet rádiusů, mnoho překážek je praktických spíše na wallride než na cokoliv jiného. Hrany jsou poctivě osazeny ocelovými hranami či copyngy, které po lehkém převoskování krásně jedou.

Povrch je hladký, po kolenou to tam báječně klouže. :) Ovšem stejně to klouže, když se chci rozjet na překážku.

Ale abych jen nehanil: na jednom z centrálů se dá popoletět pěkně a na druhém je luxusní široké betonové zábradlí. Z dalších několik mini railů a pár zídek s více či méně nešikovným nájezdem.

Vezmu-li Strašnice, tak je v nich možné j ezdit – trik, jízda, překážka, trik, jízda. V Berouně je to rozjezd, trik, zastavení, otočení, rozjezd, trik. Možná to ocení hodně techničtí jezdci, ale pro pohodové ježdění to není.  Což neznamená, že se tam nenajde několik výzev, na kterých je radost poslat jakýkoliv trik.

Já si hrál původně jen hru “soul na cokoliv” a pak jsem se usadil právě na betonovém zábradlí a protilehlém railu. S tím, že ve zbytku se mi nejezdilo příliš dobře.

Závěr

Skatepark výborný, ale bohužel nic moc pro bruslaře. Což nemění nic na tom, že se jistě ještě zajedu podívat. Ono i na takové Štvanici si člověk napoprvé nezajezdí…

Nádherně modré nebe, 15 stupňů a bruslení jen v triku. Takhle by se podzim dal vydržet.
Natož zima.
Dopoledne jsem byl v berounském skateparku. Reportáž bude.

Na Letné se opět objevil rail. položený,snadno ukradnutelný, ale přesto tam už nějakou dobu stojí.

Na brusle akorát, pro skejťáky moc vysoký.

A já byl moc líný :)

Začal úklid u slalomu. Bohužel způsobem sice zábavným, ale poměrně nepraktickým. Chlapík nafasoval motorové koště a chodí cca 200 metrů tam a zpět se šíří záběru maximálně 40cm. Další veselostí je, že se koště točí jen jedním směrem – čili je jasné, že při cestě zpět mete na druhou stranu, než při cestě tam. Plus telefonování a občerstvování. Nekecám, za dvě hodiny, co jsem tam dneska byl, udělal tři řádky s výsledkem více než diskutabilním. S koštětem bych byl rychlejší…

Oprava školního hřiště.

Když nevíš co, udělej kolem toho plot. A pořádný. Ještě by někdo lezl na ty hromady hlíny…

Ale to nic.

Na Letné je stejně krásně.

I na podzim.

nejsem s bložínkem úplně spokojen. Chci vymyslet odkladiště odkazů na videa, co mě zaujala – ale nějak jinak. Přeci jen je jich tu až dost a zabírají zbytečně místo. Plus místo mého obsahu je tu tuna blbostí. To si sem rovnou mohu dávat videa Zaka Efrona a díly High School Musical ke stažení zdarma (malý SEO experiment :)

Takže projít WordPress pluginy a najít nějaký sekundární publikační kanál jen pro odkazy na videa. Nebo tak něco.

A nezbývá než doufat, že budu na bruslích více času a budu mít o čem psát.

S pokračující (a prodlužující se) stavbou tunelu Blanka je pro mě stále složitější se od Hradčanské dostat na Letnou. Rozkopáno, bláto, mokro. Brusle vypadají, jako bych jezdil off-road a cesta je otravná.

A tohle je ta lepší varianta.

A co jízda ?

Dnes dobré. Teplo, slunce a v pohodovém tempu tam triky padaly. Hrál jsem si s AO Miszou. Jen tak na dálku a styl. Nic těžkého, ale zábava.

Přes poledne na Stalinovi nabyli skoro žádní lidé a tak jsem to měl prakticky celé pro sebe. Objevilo se jedno DIY zábradlí pro bruslaře (podle výšky), které jsem ignoroval. Nebyl nikdo a nic, co by mě vytrhlo z pohody a vyhecovalo k něčemu většímu.

Příjemné podzimní (ale teplé) polední ježdění.