TiK

Uživatelský test:
jaký rozdíl je mezi noname ložisky (cca 500Kč všechny) a SKF (1500 kč)?
V jízdě ?
Ne.
Ale test deštěm byl jiný.
Podmínky:
Trasa Letná – mů domov (cca 1,5km), průtrž mračen, louže.
Testovací postup:
Jít si zabruslit na Letnou, nedbat varovných příznaků budoucího deště a s prvními kapkami vyrazit domů tak, aby dojezd probíhal v nejhustším dešti a loužích. Následně se brusle postaví někam do kouta a počká se do druhého dne, až uschnou.
Zatímco noname ložiska po absolvování testu druhý den nešla roztočit a musela být zprovozněna za použití brutální síly a prolití olejem, po kterémžto úkonu bylo při otáčení jasně slyšet písek uvnitř, SKFka nejen že se točí bez problémů, ale i bez zvukových efektů.
Závěr:
Při běžné jízdě se zřejmě rozdíly nepoznají – ty se projeví až ve chvílích extrémního použití.
Poděkování: Tikovi, který kvůli testům ložisek nejen pravidelně mokne, ale v plné rychlosti přejíždí mokrou dlažbu, která pekelně klouže.

Pokud nevíte, kam může vést bruslení (nebo marketingoví experti a cílová skupina 10+), podívejte se sem.
Peklo má jméno Blog27

(Cyklo)Tik : chodci – 2:0

Bez jakéhokoliv srazu
či organizace jsem dnes večer po krátké bouřce vytáhl brusle. A bylo to super. Z Letné jsem vyzkoušel Chotkovy sady – sice vím, že asfalt je tam už delší dobu, ale ještě jsem to nejel. První část v pohodě, zatáčka také. Rozjede se to až těsně před pár metry dlažby, které jsem přejel ani nevím jak, následně padáček do parčíku a dole zatáčka a dav turistů.
Turisty jsem minul a zatáčku projel způsobem, o kterém se domnívám, že se dá beztrestně vyzkoušet jen jednou za život. Alespoň mohou turisté nadávat na barbary v Praze…
Přesun metrem na Želivského (no jo, chvíli jsem přemýšlel, že tu publikuji sraz – ale nějak to nedopadá) a sjezd směr Strašnická zhatil protivítr – jelo to pomalu, takže jsem se uklidil na chodník.
Série přestupků pokračovala ze Strašnické – napřed jsem se nacpal vedle auta to pruhu na mojí červenou, pak další dvě červené projeté a jedna zelená (v protisměru). Ale řidiči to dnes brali v klidu.
Z Náměstí bratří Synků jsem chtěl na Vyšehrad – tramvají. Ale protože měla jet až za dvacet minut, dal jsem si to pěšky. A není to zas až tak strašné. Přes Nuselský most s větrem v zádech za pár vteřin a na I.P. Pavlova a po magistrále nad Muzeum. Dál už jenom přesun kolem Hlavního nádraží (tolik policajtů jsem v životě neviděl) na Těšnov a tramvají zpět na Letnou. Hrubým odhadem to celé za něco málo přes hodinu a nějaké drobné.

Hejtmanské dny – Nymburk

V rámci Hejtmanských dnů (znáte to, lichocení voličům není nikdy dost a volby nejsou dost daleko a obzvlášť, když byl na bruslích viděn i M. Topolánek) se hejtman Středočeského kraje P. Bendl rozhodl projet na bruslích. A protože to není nic jednoduchého, musel si zorganizovat doprovod. A kdo k tomu je nejvhodnější ? Mladá, krásná a ještě s velmi slušným umístěním ? Ano, Martina Sáblíková. Plus koneckonců celý speed team z Benátek nad Jizerou – což se ukázalo jako životně důležité – ostatních bruslařů bylo minimum a to by se v novinách špatně vyjímalo. O ochrance (??) či povinně nahnaných podřízených se nezmiňuji…
Kromě kulturního programu (Maxim turbulenc a Petr Bende)(teď jsem chvíli uvažoval, že slovo kulturní škrtnu) plus nějaké ty zábavy jako cukrová vata a skákací hrady pro děti.
Plus dračí lodě k vyzkoušení. Co jsem tak pochytil, postup naplnit loď, odrazit od břehu a následně vysvětlit, že pokud nebude spolupráce, poplynou s proudem na Děčín. Protože jsem loď viděl zpět v přístavu, zřejmě to muselo fungovat. Tleskám – sympatický přístup.
Samotná jízda byla příjemná – vepředu dvě sličné policistky na kolech, pak pár nejaktivnějších jedinců a pak se tak zvolna táhl cca třicetičlenný peloton, ve kterém zcela náhodně vznikaly skupinky, přeskupovaly se a zase mizely. Takže bylo v podstatě pořád s kým mluvit.
Jízda probíhala v celkem zevlovacím tempu – ale na druhou stanu, někteří ze zúčastněných byli na bruslích poprvé v životě (na kolečkových, na ledě měli něco najeto) a stejně nebylo kam spěchat. Okolí je prostě nádherné a na několika místech bych raději zahodil brusle a vyrazil podél řeky či do polí jen tak s foťákem.
Kousek před Poděbrady je skatepark: a byl jsem překvapen, jak se do něj „pětikolečkáři“ vrhli. I nějaké skoky zkoušeli. Příjemné rozptýlení.
V Poděbradech také čekali fotografové a aranžovala se fota – skupinka bruslařů, v čele Sáblíková a Bendl jedou spolu, zbytek dělá křoví. Nicméně jsem se fotoaparátem hned přidal – ať z toho něco mám, že…
Na mostě se čekalo na Poděbradského primátora. Já dole čekal na bruslaře s foťákem, takže jsem prošvihl rozdávání lázeňských oplatek a nějaké kořalky (nebo co jsem to zaslechl).
Zpět do Nymburka se jelo o poznání svižněji (kvalitnější asfalt a je to samozřejmě z kopce).
Vzhledem k tomu, že cestou tam jsem pendloval tam a zpět (všechny předjet, vytáhnout foťák, nafotit všechny, za posledním sbalit foťák a znova), tak jsem se zpět jen vezl – krom chvíle, kdy jsme s Denisem chtěli dohonit skupinku s hejtmanem. Naštěstí pro mě byl jen kousek před námi na občerstvovací stanici – protože je depresivní sledovat pětikola, jak při stejné frekvenci šlapání jsou výrazně rychlejší…
Cestou jsem chvili mluvil s hejtmanem – no, vyměnili jsme si pár vět, ale tím to tak nějak skončilo a žádná protekce do budoucna zřejmě nebude.
Pak už jen přelézt most v Nymburce (dlažba a drátěné schody) a finiš do cíle. Tam mi vypovídá poslušnost karta do foťáku, ohlásí nula snímků a následně že není zformátovaná – takže cílový finiš odolal nafocení.
Pak už jen Lída debatuje s hejtmanem a nabízí mu časopis a za zvuků zkoušky Maxim turbulenc mizíme na Prahu.

Tolik povyku kvůli půl kilometru asfaltu ?