TiK

Ale napřed se na něj nějak musím dostat, žejo ? Plán byl přes centrum k Palmovce a přes Stromovku tak nějak zpět, ale na Náměstí republiky, jen co sem seřval taxikáře, že tradičně blokují vjezd do Celnice, mě napadl výjezd na Vítkov. Samořejmě, že tou neprudší trasou kolem Vojenského muzea. A bylo to v pohodě, lepší než jsem čekal. Až doma jsem pak zjistil, že segment ve Stravě vede ještě asi sto metrů po rovině, takže místo vydýchání to chtělo ještě na kus přidat. Docela mám cukání to jít dnes vylepšit.

Tunelem do Karlína a pak už plánované. Stromovka, Hrad, Nerudovka dolů, hned to dole stočit přes Tržište do Vlašské a zase nahoru. Snažil jsem se, sice ne moc, ale snažil a je z toho pekné třetí místo celkově ve Stravě. A zase segmentz, který po kopci pokračuje ještě kus rovinou. Kdo to takhle blbě dělá ?

A pak z Petrína dolů.

Potmě, všude samé dlažební kostky (směr Kinského zahrada), lehké mžení a všude spadané listí. Hele, horší než jet po ledě… ten alepoň klouže pořád. Tohle chvíli jo, chvíli ne a chvíli moc…

A pak už jen další kopec na Vyšehrad a bylo.

Nebo spíš pojížďky. Pro bazarové oblečení pro syna – a ejhle, ono to na kole dvacítku udělalo taky.

Plus jako zpestření bylo oblečení hodně, měl jsem batoh, do kterého se sbalím na týden na hory. A byl plný.

Doma jsem ho vážil a měl pěkných 15 kilo. A sním na zádech byl výjezd na Pankrác fakt nechutnej.

když nechodím a moc neběhám, tak alespoň kolo. Raději něco krátkého (30+) – pokud by záda začala bolet, ať to domů není daleko.

Tudíž místo Zbraslavi jsem to točil už na Lahovickém mostě. A tam byl chyták. U sjezdu přes Berounku se roky jezdí přes pole vyšlapanou zkratkou.

No, a dnes bylo čerstvě pooráno, což v čelovce nebylo úplně zřetelné. Po dvou metrech v oranici jsem sebekriticky uznal, že to nepůjde a probrodil jsem se zpět na asfalt. Pak už to bylo v pohodě.

Záda mě bolej tak nějak divně – nemůžu chodit, procházka jsou peklo. Běh docela jde, kolo je úplně skvělé.

Ale ke schodům. Byli jsme na procházce (au, odpočinek na lavičce častý) na Vítkově. A že se půjdeme podívat z vyhlídky na Prahu.

Žena nastoupila do výtahu a já si dělal legraci, zda pojedeme, nebo mám jít raději pěšky. Chytil se toho pán, který obsluhoval výtah a že si dáme závody.

Schodiště úzké, lidí málo, přítah o zábradlí funguje dobře. Takže 140 schodů jsem dal stejně rychle, jako výtah.

Vydýchával jsem to ještě pár minut, ale svaly nebolely a byla to příjemné změna. Že bych příští rok pošílhával po mrakodrapu na Pankráci ?

Jo – a vyhlídka je skvělá.

Jsem si  připadal, když jsem vyklusal k volbám. V ruce obálku s poselstvím, v kapse občanku. Jo, kde jsou ty doby, kdy se k volbám chodilo k ve slavnostním.

A pak to Stromovky. Velmi, velmi volným tempem. Včetně závodu s tříletou holčičkou na odrážedle. Jo, vyhrála. (Nechal jsem ji a ještě jsem ji fandil).

Ale pod kopcem na Letnou jsem to nevydržel a segment si dal pěkně v tempu. Další osobák a zbytek běhu byl fakt couračka, kdy jsem obdivoval světlo mezi stromy a padající mlhu.

Prostě příjemná relaxace

Měl jsem chuť jednak na starou Prahu, jednak na segment na Karlově mostě. Takže centrum. Volným tempem až  k mostu. Prvnímu, Nuselskému. První sprint, docela mě potěšilo tempo 4:00 n a kilometr, byť most má jen půlku. Ale donedávna tempo nepředstavitelné.

Volným poklusem do centra. Ono z Václaváku přes Staromák se ani rychle nedá.

U Karlova mostu jsem využil odpočítávání na semaforu ke startu – a v deset už byl most volný dostatečně na 4:30 a (samozřejmě) osobní rekord.

Pak už poklusem zpět k Jeremenkově, a protože mi ujel autobus, tak s nechutí nahoru. A že se mi fakt nechtělo

Když to dokážete jen v mládí, je to bojový sport. Když to můžete provozovat i ve stáří, je to bojové umění.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/lide-ceska-samuraj-josef-madl-di4-/lide-ceska.aspx?c=A171011_205101_lide-ceska_jj

Kolo, mlha, tma… může být něco lepšího ?

!

Takže za dnešní rok padla první (a poslední) běhací tisícovka. Čekal jsem ji až na konci roku a ejhle – je to doma.