TiK

Hradec Králové podruhé – já věděl, že to jen tak neprojde
Chvíli jsem váhal, zda tohle dopsat jako nový příspěvek nebo update minulého. Ale budiž nový.
Předcházející zcela subjektivní popis královéhradeckých závodů má samozřejmě dohru.
Následující text obsahuje citace – co nejblíže tomu, jak si je pamatuji.
Na Letné se objevil Honza a hned začal proč jsem ho/je tak na internetu zkritizoval. A proč si to nenechám pro sebe. [i] Jezdíte tu s námi, posloucháte naši muziku, bavíte se s našima ženskejma [/i] a pak takováhle kudla do zad. [i] Já se tam poznal [/i]dodal.
[i]Proč vy Pražáci musíte hned každému dávat takovou čočku [/i] pokračoval. Stejně jako tu kudlu do zad jsem mu nevrazil jenom já ale [i] Ice a vůbec všichni [/i].
A [i] určitě se ti to vrátí [/i] ukončila to výhrůžka.

A samozrejme doporucuju k proceteni diskuzi a puvodni prispevek

[b]Life in line[/b] aneb zcela subjektivní popis výpravy do Hradce Králové.
Dopravu zajistily České dráhy vcelku odpovídající (aspoň směrem tam. V tuto chvíli píšu na nádraží a netuším, jestli se do vlaku do Prahy vejdu) a přes avizované zpoždění na čas.
Z nádraží městem jsem šel docela poslepu – znám směr a pak se uvidí. Nevidělo se a tak jsem musel vytáhnout mapu. V notebooku. To domorodce docela poplašilo, ale zůstalo jen u vyděšených pohledů, křižování se a podobných náznaků.
Orientace byla obnovena a posledních pár desítek metrů stačilo jít po sluchu – rámus vyluzovaný „mediálním partnerem“ byl vcelku mimořádný.
Závodní okruh na (pro dopravu) uzavřené silnici, povrch vypadal slušně. Start/cíl tvořil jakési „slepé střevo“ okruhu.
Program se držel tradice Inline tour – napřed závod na pět kilometrů o ceny pouze z čokolády, pak jedenáct a dvacet dva kilometrů o peníze.
Už v prvním závodě se ukázala převaha speed bruslařů. Takové malé nic, ani vidět to nebylo, ale mělo to pětikola a zřejmě pravidelný dvojfázový trénink a kaloricky vyváženou stravu. Prostě ujel zbytku o dost velký kus. Hmmm.
Druhý závod byl ve stejném duchu – pár „profíků“ a zbytek beznadějně nestíhal.
Na dvaadvacítku už jsem nezůstal. Bylo toho na mě moc. Konkrétně:
Lidi, kteří nechápali svojí roli v celé akci a snažili se na sebe strhnout všechnu pozornost.
V první řadě Leoš Mareš, který měl (podobně jako Paroubek) názor na všechno a musel se o něj podělit, vtípky, které se zdály vtipné jen jemu a v neposlední řadě místo povzbuzování „těch na konci pelotonu“ pro které (aspoň podle výrazu) byl největší boj a výhra jen dojet, shazování a kritika.
V druhé řadě (a pro mě dost osobní) – Rolldance, neboli Tóča crew.
Faktické: kromě Lenky (slalom) nepředvedli nic zajímavého (v davu odposlechnuto na několika místech, že by to mohli mít aspoň trochu secvičené ).
Subjektivní: ve snaze zviditelnit se neustále jezdili a předváděli se – sice nebylo vcelku co (a pokud už je někdo viděl jednou, viděl všechno, co mohou nabídnou) ale horší bylo, že se předváděli i během závodu přímo na dráze – nepřišlo mi to fér vůči závodníkům, kteří dřeli na dráze a diváci si jich moc nevšímali. Taky bych se na to vykašlal.
Korunu tomu nasadili při dojezdu druhého závodu, kdy stáli před tribunou před cílem, takže několik závodníků, kteří si to chtěli spolu rozdat ve sprintu, měli zcela smůlu.
Petr Manďák. Prima, že se naučil jezdit za autem, prima že má agenturu – ale jako atrakce každého závodu ? Proč? Nehledě na to, že jízda za autem je (pro diváctvo) něco dost nudného.
Kolem a kolem, být „obyčejným“ bruslařem, tak to byl asi poslední závod, který bych jel – společně se speedaři, nezájem diváků a moderátora… také bych se na to vykašlal.
A teď pár postřehů:
I když speedaři neustále (alespoň v diskuzi na www.ladronka.cz) tvrdí, jak skvěle umí bruslit, padali jako hrušky a snad každý měl nějaký nový šrám. Možná by nebylo špatné, kdyby slezli ze svých speciálních okruhů a zkusili trochu reálného bruslení po ulici. Třeba by se konečně něco naučili.
Tóča: jeho snaha být v centru obdivu je jedním z nejzábavnějších rozptýlením na závodech. Když o tom člověk ví a sleduje Tóču, jak se stále snaží dostat do centra dění a přitom (ve většině případů) nikoho nezajímá…
Minimálně být neustále nablízku Marešovi a „být viděn“ byla nejlepší z celého dne.
Petr: a máme tu novou fotografickou hvězdu. Stačí od známých vyzvědět, jaký koupit foťák, pak nákup zrealizovat a je hotovo. Vlastně ještě na foťáku přecvaknout na režim „Sport“. A pak už jen mačkat, mačkat a mačkat. V některých složitějších případech není špatné se poptat okolí, co že by bylo nejlepší nastavit. A samozřejmě přesvědčovat okolí (a hlavně cizí), že fotí, je v tom dobrej a postávat s foťákem co nejviditelněji. Sice od něj bohužel nikdo ještě neviděl ani fotku, ale přístup je to úžasný.
A opět je tu můj vnitřní problém s komercionalizací nejen bruslení, ale i stylu (a image) kolem nich. Ale co nadělám a maximálně může tlouct o stůl průkazkou „instruktor inline bruslení“ a volat: „Toto není komerce!“.

A odkaz na galerii

[b]Test dopravních pokynů příslušníku Policie ČR[/b]

První otázka:
Usilovné mávání papírovými deskami vodorovně nad palubní deskou za usilovného troubení klaxonem znamená:
a/to je dneska horko
b/nefunguje mi klimatizace
c/zabte tu mouchu někdo

Druhá otázka:
Věta „Pal ocuť ty hajzle“ znamená:
a/ Byl bych rád, kdyby jste jel jinudy
b/Porušujete předpisy, budu vám muset dát pokutu.
c/Já si tu základku jednou dodělám…

Netuším, jaké odpovědi jsou správné, ale zadání se zakládá na skutečných zážitcích za posledních několik dní.

Jako [b]dobytek[/b]
se ukázalo dneska více jedinců:
první větší množství „jezdců“ na Ladronce, kteří buď nezvládali vůbec (jééé…ono to jede…) nebo měli pocit, že jsou nejlepší bruslaři na světe (jééé..to jede).
Výsledkem bylo, že jsem snad byl jediný, kdo jel v patřičném jízdním pruhu patřičnou rychlostí a dokonce i spraváným směrem.
Druhé hovado byl řidič autobusu na cestě ze Střešovic dolů, který se mě zcela regulérně snažil zabít.
Jedu si to po DVOUPROUDÉ silnici a najednou autobus zezadu. Tak o 5-10 km/h víc než já (takže já tak 30, on maximálně 40), ale snaží se mě předjet. Bez troubení a tak o 30 cm vedle mě – prostě na té rovné dvouproudé přehledné a prázdné silnici mu bylo zatěžko pootočit volantem, takže jel pořád rovně.
Jen co se dostal předemě, na štále prázdné dvouproudé silnici) hodil levej blinkr, pravej blinkr, najel na střed, pak se vrátil a dupnul na brzdu.
Co jsem mohl dělat ? Moc toho nebylo – zastavoval jsem o něj.
Když jsme se dostali narychlost chůze, kouknu zleva i zprava kolem busu, co se to vepředu děje. A ono nic.
Bus podřadil, dupnul na plyn a v klidu odjel.
Asi jsem to vzal docela osobně – na silnici sice nemám co dělat, ale tohle je také nic moc…
Pro upřesnění – nebyla to mhd ale jakási soukromá dopravní společnost – SPZ jsem sice viděl zblízka, ale nepamatuju si ji…

Nejsou to sice brusle…

[b]Pardubické bruslení ve znamení exhibice profesionálů[/b]
Po několikatýdenní odmlce se budou moci vyznavači kolečkových bruslí znovu zúčastnit oblíbené akce Pardubice na bruslích®. Její další pokračování je naplánováno na pátek 19. srpna od 18:30 hodin. Pro tentokrát je vedle tradičního bruslení v ulicích města připravena také exhibice členů asociace In-line Czech Community (ICC).
Jejich vystoupení s dalším doprovodným programem se uskuteční na parkovišti u Duhové arény. „Chtěli jsme tradiční náplň opět zpestřit něčím novým. Účastníci se mohou těšit na akrobatické kousky v podání zřejmě nejlepších českých bruslařů, “ uvedl hlavní pořadatel akce a vedoucí kanceláře primátora Michal Zitko.
Před Duhovou arénou se zástupci ICC představí veřejnosti v předvečer Mistrovství České republiky v disciplínách „aggressive in-line“, které se bude konat v areálu skateparku na Dukle v sobotu 20. srpna od 11:00 hodin. „Rádi předvedeme, co umíme. Efektní by měla být především adrenalinová show na u-rampě ve tmě nasvícené reflektory,“ řekl zástupce ICC Fána Solař.
Kromě exhibice „profesionálních“ bruslařů budou pro zájemce připraveny i soutěže, například v jízdě mezi kužely na čas. „Kdo se však bude chtít zúčastnit některé ze soutěží, neměl by zapomenout na chrániče zápěstí, kolen, loktů, v ideálním případě by měl mít i helmu,“ míní Michal Zitko. Nejlepší soutěžící se mohou těšit na věcné ceny, které do závodu věnuje město Pardubice.
Poprvé budou moci lidé využít i služeb půjčovny kolečkových bruslí. „Po dohodě se společností K2 bude k dispozici asi 50 až 60 párů bruslí. Brusle si mohou například půjčit ti, kteří přejedou do Pardubic na festival Summer of Love a budou si chtít pobyt u nás trochu zpestřit,“ doplnil Fána Solař.

[b]Pardubice na bruslich – Zatém neoficiálně[/b]

[i]Příští pokračování je plánováno na 19. srpna. Je to zatím pracovní termín, předpokládám ovšem, že měnit se už nebude. Pro tentokrát chystáme podvečerní jízdu s následmým programem – exhibicí „profesionálů“ a soutěžemi.
[/i]
Michal Zitko

A kdo jede ?

Kdo by to byl řekl ?

Ice (krom speedu) píše ke konkurenci :-)
http://www.ladronka.cz/index.php?page=disc&disc=834

http://sk8world.wz.cz/akvarko.htm
a když už jsem o toho, některé věci odsud jsou také poměrně děsivé http://www.kalista.cz/lukas/blog/clanek.php?id=4