bylo bruslení opět vysoce společenská a nenáročná činnost.
Doma pak článek Strážníci zastavovali bruslaře bez chráničů a učili je padat pobavil velmi.
ale topside pornstar a topside sunny day je tam. Sice jen krátký, ale je. Pokračování zítra.
Cílem občanské sdružení Freestyle Skating Klub je sdružovat všechny příznivce kolečkového bruslení a jeho odvětví jako je například freestyleslalom, speed slalom, roller dance, slides, freeride atd. Pokud se tedy věnujete sportu na kolečkových bruslích a rádi by jste se dozvěděli něco více o tomto sportu, popřípadě se přiučili od některého z našich členů, neváhejte a rozšiřte naše řady a získejte kontakty na spoustu bruslařů po celé České Republice. FSKlub má v plánu pořádat pro své členy společné akce zaměřené na zdokonalení dovedností kolečkového bruslení, zajišťovat vhodné prostory pro bruslení při nepřízni počasí výrobu a distribuci klubových triček a spoustu dalších aktivit.
ale vyjel jsem. Nakonec jsem to dvě hodiny točil po Letné – lavičky, lavičky a lavičky. Holeň už neboli, tudíž topside v různých variantách a sem tam nějaký inside.
Bohužel stále moc skejťáků – čekat na místo pro trik se mi fakt nechce.
Stromovkou (okruh stále ještě není průjezdný celý). Potkal jsem Honzu (??), který před pár letí i jako čerstvý důchodce na Letné balil slečny (dokud nedorazila jeho zákonitá a nezatrhla mu to). Užívá se důchod kdesi na statku za Prahou a stále vypadá tak na pětapadesát. A ve Stromovce kouká po ženských.
Přes most a do Tróji. Chvilka zablbnutí na památníku a přilehlé zídce a pokračuji přes Holešovice. Nějak se mi místní zídky začínají ojíždět – bude to chtít něco nového. Plus chvilka přemýšlení o aranžované fotce. Možná se to stihne letos zorganizovat…
Plus malý závod s výletní lodí ze Zoo.
Dále přes Palmovku, Křižíkovou, na Národní na tramvaj. A směr Pankrác.
Lehké kroužení v okolí Pankráce, hledání zídek, laviček – prostě čehokoliv, kde se dá jezdit. Nic moc. Street na Vyšehrad a přes centrum zpět na Národní. Část z něj po ucpané Legerově mezi auty – pěkné.
Z Národní tramvají na Bílou horu a zpět přes přeplněnou Ladronku na Letnou. tam mě sice ještě J. zkoušel vytáhnout na letenskou projížďku, ale dal jsem přednost nacpat si břicho. Po +-třiceti kilometrech už jsem snad měl nárok.
Hudební doprovod pro dnešek: Tichá dohoda a Skyline
Konec.
mělo zcela společenský rozměr.
Dojet tam, pokecat a dojet zpět. Nic víc, nic méně.
Hepa jízda, které přesně sedla po podvečerní nálady a výběru soundtracku pro tento večer (Scooter a věci z jejích prvních alb). Přesně do rytmu jet, skákat a vracet triky. Plynout s davem brusalřů a přitom si díky hudbě do úší stále zachovat jistou míru individuality. Vynikající pocit. Faster, harder, Scooter. Vzpominky, ale bez nostalgie. Staré se propojilo se současným a stále to pro mě funguje.
Po ukončení té oficiální cesty mě čekala ještě cesta zpět z Modřan na Letnou. Jízda naplno, na hranici možností bruslí, mých. Dokonalý pocit splynutí s bruslemi, s nočním městem. Já, sebevědomý, sebejistý, král a střed vesmíru. Ostatní jako nepodstatné statické překážky v cestě. Ano, pro tohle stojí stále jezdit na bruslích. Ignorovat věk a dospělé problémy. Tohle je všechno.
Přesto že po vyplavení adrenalinu tahle cesta předložila tělu vysoký účet. I to k tomu patří.
Na Letné malý relax s chillout hudbou: schiller-desire_with_xavier_naidoo.mp3 sedla k náladě a korunovala večer.
Dojezd domů už byl pak čistě mechanickou záležitostí.