Po předchozí nechuti na indoor bruslení jsem nevydržel bez bruslí a stejně jsem si šel zajezdit.
Už příchod do areálu výstaviště byl plný nejistoty: právě se sklízela jakási výstava a areál byl plný zboží, lidí a vozidel. Což obvykle znamená, že bruslení není.
Jistotu nepřidali ani vrátní- „Jo, jsou tam od čtyř…“ Cože? Vždyť se jezdí na šestou…
Došli jsem k hale a objevili jsme rozuzlení: rychlobruslaři si posunuli trénink a honili se dokolečka právě před námi.
Bylo skvělé sledovat pohledy příchozích hokejistů – „Cože, tohle tady ? A co to je ?“
Moc jsem bruslochrty nesledoval, po mnoha veselých diskuzích jsou mi více-méně jedno. Možná by bylo zajímavé přiznat přezdívku – pár anonymů mi virtuálně chtělo dát „pár dobrých rad“, osobně by to asi bylo horší. Pro ně :)
A ještě se vedoucí rychlobruslařského oddílu divila, že se hokejisti dovolili něco říct, když si bez ptaní a skurpulí rychlobruslaři půjčili hokejové brány, které tam hokejisti mají přes týden schované.
Ne, opravdu není všechno všech. Nebo spíše: rychlobruslaři nejsou nadřazenou rasou, nadlidmi.
Jen se zatím neví, kdo jim to řekne…
Hokej a slalom
V mírném časovém skluzu se začalo. Lidí nebylo mnoho a i když jsem si vzal foťák, nebylo moc co fotit. Místní hvězdy se nedostavily a zbytek lehce zevloval.
Já měl konečně hračku: zábrany a umělohmotnou pásku. Takže se skákalo. Vysoko, daleko…Tedy, méně vysoko a méně daleko, než jsou mé limity, ale stejně jsem si zablnul slušně.
Ostatní jezdili slalom, zkoušeli ouško nebo jen tak povídali.
Příjemný večer, který kazilo poměrně vysoké vstupné (málo lidí, vysoký obnos na osobu). Na druhou stranu jezdilo se déle než obvykle a to se také počítá.
Končí rok a je čas (či chuť) si zabilancovat.
Koupil jsem nové brusle. Zničil jsem je. Vyreklamoval. A vrátil se ke starým. 
