Poslední dny na bruslích pro tenhle rok
pro tenhle podzim. Čekám plískanice, hnusně, tmu a zimu. A déšť se sněhem, samozřejmě.
Ale dneska jsem se ještě stihl projet. Na Letnou. Pár triků, ale táhlo mě to na street. Přes centrum a do Bráníka. Všude záplavy listí (krásně to šustí, snadno se na tom dá spadnout, ale zase je to do měkkého) a nikde nikdo. Fakt, naprosté minimum bruslařů, skejťáků a podobných individuí.
Jel jsem pomalu, flákal jsem se a vlastně jsem si užíval jen to pomalé zevlování a sluneční paprsky. Triků po cestě naprosté minimum. Až do Branického skateparku. Zrekontruovali ho a je to docela použitelné. Rozhodně jsem tam nebyl naposledy. Nebo alespoň podle plánu, kdy si dopoledne zajedu o kousek dál – do nového bike parku a pak bude druhá zastávka tady.
Cestou zpět jsem jel zadem ne po hlavní, ale uličkami souběžně. Našel jsem tam jeden pekelně vypadající rail (fotka se mi někam schovala), ale tak zapadaný listím, že byl nesjízdný, v Podolském bazénu se nechal vyhodit s bruslema z fronty na roční předplatné do bazénu (půjdu jinam, těch pár tisíc nechtějí) a ve Dvorcích neukecal řidiře autobusu a tak zůstal na nábřeží místo cesty přes Pankrác.
Pod Vyšehradským tunelem ještě menší konflikt s pumpičkářkou – já na chodníku vpravo, uprostřed nějaké skupina lidí a ona si myslela, že když to švihne do protisměru (neboli rovnou proti mě), tak asi zmizím. Místo toho jsem snížil těžiště, zpevnil postoj a připravil se na náraz. Myslím, že v životě tak rychle nebrzdila – ale stihla to. Mimochodem – zase ukrojili kus dlažby.
Pak už jsem lážo plážo dojel přes město zpět na Letnou, kde jsem si dal pár triků na závěr. Jen tradiční skok ze sedmi na cestu domů jsem vynechal – viz fotka někde kolem. Dopadat do záplava listí je fajn – ale nevědět, jestli tam v ní není klacek nebo jestli mi to neujede je přece jen nejistota. Asi je to tím stářím.
A protože je čerstvě po skončení letního času, začalo se tmít a to byl dnes konec ježdění.