TiK

Aneb když se kilometry nabíhají jen ve Stromovce

Když to dupe a funí jako stádo divokých prasat, netřeba volat myslivce.

Musím se ještě vrátit k maratonu. Jasně, uběhl jsem ho budu o tom mluvit po zbytek roku, ale to teď nemyslím.

Mám na mysli jinou věc: první půlrok, kdy jsem intenzivně (mnooo) trénoval, měl jsem cíl. Pak cíl přišel, byl splněn… a co dál?

Jasně, běhám. Z měsíčních 300 jsem spadl na 200km, mám pocit, že se flákám, ale důležitější je otázka, proč běhám.

Nemám cíl a co horší, není to ani ta zábava, co dřív. Jasně, vypnout hlavu a utíkat do pryč je stále fajn, ale…

Znáte to, část věty před ale se nepočítá.

Jako vedlejší produkt jsem si přestal hlídat jídlo a to se také projevilo. #hrochbeha.
Musím se tedy vrátit k  tomu, proč běhám, co mi to přináší a jak pokračovat.

Přidat vzdálenost ?

Hned na začátku musím říct, že cíle jako ultra, přebíhání libovolného kontinentu a tak mě nelákají. To už je pro cvoky a podobné případy, v tom nevidím nic zajímavého. Jistě, dát si tůru jako nordicwalking na pár dní s batohem na zádech – skvěle. Ale běhat to?

Co zrychlit?

To už je zajímavější. Nicméně má konstituce je proti a při hltání kilometrů na čas odpadá možnost zastavit a vyfotit si hezké panorama či strom. Navíc krátké sprinty na Strava segmentech mě naplňují dostatečně.

Technika a vybaveni ?

Tomu jsem nikdy úplně nepropadl. Oblečení mám, protože je nesmírně praktické (kdo někdy běžel v bavlněném tričku, ví, o čem mluvím), boty jsou jasné (chystá se článek!), Garminy slouží a nákup nových gadgetů a měřidel rozhodně není hybnou silou k běhu.
Bude to chtít nový cíl. Chvilku to vypadalo na Hullský maraton. No jasně, kamarád přijel z Anglie a žertem zmínil, že mě přihlásí. Chvíli jsem přemýšlel, pak se lehce nadchnul a pak přišla realita – letošní je za necelé dva měsíce (drahé letenky a hlavně příprava) a pokud bude příští rok ve stejnou dobu, tak (protože návštěvy Anglie jsou vždy tak na týden s celou rodinou) to vyjde akorát na konec prvního měsíce v první třídě mého syna. A hned ho rovnou na týden vzit pryč není dobré. A single si zaletět do Hullu a zpět na závody je docela drahá sranda. 

Tohle byla spíš náhoda – ony ani další maratony mě bůhvíjak nelákají (byť dostat seněkam ke 4:00 by bylo moc fajn), ještěže RunCzech poslal otevření registrací na říští rok. Ale ten Pražský to nebude – pokud výrazně nezmění trasu, což asi ne. #nudaKNepreziti.

Sice je půlka léta, ale stejně už se tmí a kvůli rodině opět začínám běhat v noci. Takže ani v tom podzim/zima nebude jiná.

Kolektivní běh mě fakt neláká.

Prahu a okolí znám  nazpaměť.

Tak co bude ten impulz? A kam povede ?