Po pár desítkách kilometrů na kole (dobře, bylo jich 82, no), jsem se ještě večer chtěl jít protáhnout a zarelaxovat. Dojel jsem na Letnou, chechknul jsem se na foursquare a podíval nad Prahu na nebe. Bohužel na fotkách nejsou úchvatné blesky přes celé nebe – ale stačilo to na to, abych dal dva souly a zmizel pryč.
Nakonec se to prohnalo poměrně neškodně – i když na Pankrácy prý lilo a bouřilo. Nicméně letos už jsem zmokl dvakrát a stačilo mi to.
…až nám ji museli zorganizovat Slováci. Nu což. Přijďte druhéhu júna (ať už je to cokoliv) do Kostelní. Viz inline-brusleni.cz
kdyby mě organizátoři z MeetFactory nenadzvedli už dopředu. Mail s reklamou ? Budiž. Pokud jsou to nějaké zajímavé závody nebo akce “jdem jezdit”, tak klidně reklamu udělám.
Ale pokud je to pokus o zcela regulérní promo, tak bez cenové nabídky letí rovnou do koše. A pokud se ještě ten samý člověk registruje na brusle.info a do infa o sobě si vyplní info k akci, tak je to už na smazání rovnou.
A o co že jde ? Máte smůlu – reklama fakt zadarmo nebude.
Jedná se o kola dodávaná k bruslím K2 The Don – takže defaultní kola. Od kterých málokdo čeká zázraky. Mimochodem – stejnými koly jsou vybaveny i K2 Il Capo a možná i další ze série Commission. Tudíž se s nimi setká dost lidí – možná jako s prvními.
Parametry:
Kola jsou profilovány pro street – čili jízdu po městě (schody, skoky, ulice). Nemají obdéníkový profil jako agresivní ani štihlý eliptický jako rychlobruslařská – tahle kola jsou něco mezi.
Pozn. Porovnávám s koly Labeda Team Racing 80 mm/84A, tudíž velmi podobnými. A v rámci objektivy musím říct, že Labedy považuji za jedny z nejlepších kol pro “normální” bruslení.
Kola jsem získal sice jetá, ale v podstatě jen špinavá a ani vrchní hladká vrstva nebyla nikde sjetá. Takže jako nová :).
Montáží se zabývat nemusím, nandat ložiska a vložit kola do rámu – na tom není co recenzovat. Vzhůru na ulici.
První kroky – a něco je špatně. Nějak to nejede. Ložiska jsou vcelku nová, takže co – kola. Subjektivně to jede stejně jako Labedy (aktuálně s rozlámanými středy a velikostí mezi 70-75mm podle stupně ojetí). To je špatně. Moc špatně.
Z chodníku na hladký letenský mramor. Tady je to o něco lepší, ale zase – na to že jsou to nová kola je to slabé. Nechce se jim nabrat rychlost a při jízdě setrvačností dost ztrácejí.
Dál na mramoru podkluzují – jasná hranice u Labed, kdy je jasně poznat, kdy ještě drží stopu a kdy se už “utrhnou” není čitelná – párkát jdu v zatáčce k zemi.
Pár skoků – a ani dopady kola příliš netlumí. Ostatně jízda po nekvalitním povrchu (jakýkoliv přesun po Praze) je poměrně nekomfortní.
Poslední test ve skateparku na Smíchově. Na kovových překážkách kloužou a ustřelují – opět zcela náhodně a nečitelně.
Možná by byla zajímavá na freestyle slalom, kde by se jejich nevýhody mohly změnit ve výhody, ale na to jsou zase poměrně velká.
Závěr: Nebrat. Nekupovat jak náhradní a za cenu kolem 650Kč za 4 koupit něco jiného. Drsnější je mohou vyhodit rovnou z nových bruslí a ani je nepoužívat.
Psáno pro inline-bruslení.cz
kdybych měl udělanou rekonstrukci Trojské lávky a nějaký idiot tam pustil psa. A že to snad ani nemohl být omyl. Ve výsledku práce za XX tisíc zničena, pro bruslaře hromada nepohodlných děr…
Je nový, nejnovější v Praze. Je in. Kdo zde nejezdil, jako by nebyl. Nebo tak nějak. A přece takovou atrakci nemohu vynechat, ne ?
Nic moc. Radotin je sice oficiálně v Praze, ale tak jednoduché to není. Věřím, že někteří rodilí raditíňáci budou tvrdit, že vlastně bydlí v centru. něčeho určitě. Nejlepší je to autobusy ze Smíchovského nádraží, druhá se nabízí cesta vlakem. Obojí do Radotína (jak překvapivé) a pak něco dojít či dojet pěšky do skateparku. Nebo dojet autem, což je bohužel nejpohodlnější. Podle Strakonické od Prahy to na brulích místy jde, místy ne. – cyklostezka (údajně) existuje, ale není cela asfaltovaná. Od Zbraslavi je to podobné. A jsem moc rád, že jsem to na bruslích nezkusil. Mezi auty a prachem mě to úplně nebaví.
Mezi kolejemi je ten betonový skvost. Co tam na bruslaře čeká ? Pár zídek, zábradlí a bazén. A něco jako rádius. Vše z betonu. Park má tvar velké osmičky a tak není problém projíždět dokola a průběžně střídat triky. Nevýhodou tohoto přístupu je velikost – stačí pár (dva, tři) lidé se stejným nápadem a park bude malý. Vyzkoušeno: jeden skejťáka a dvě děti, co si tam hrály s autíčkem – a pořád jsem někoho z nich potkával. Když dorazil ještě kolař, který se uvedl vyndaním nějakého hudebního stroješku apustil hustaj hip hop pičo, bylo vymalováno.
Na první pohled je vidět zaměření na skejťáky. Což není stížnost, to je fakt. Nikde žádní copingy, rádiusy jsou ostré a krátké. Nevěděl jsem, jestli mám nahoru vyjet nebo vyskočit – což je stejně jedno, protože nahoře, kdy by jinak byl coping, se stejně nic moc nedá udělat.
Betonový bazén obklopený (h)různě zvlněným betonem. Na skejtu to možná má nějaký smysl, na bruslích se tam moc dělat nedá – není to rádius, který by vyhazoval do vzduchu. Z vnitřní strany je náznak copingu, ale zase vylezlý natolik přes hranu, že je potřeba do většiny triků naskočit. Nepohodlné.
pro bruslaře použitelné. Dvě zrcadlově obrácené lomené. Náklon země není moc znatelný a tak náskok na vodorovnou část neusnadňuje. Jedna nízká zídka a jedna do zatáčky. Jo, a jak je vidět, jeden zatočený rail. Chtělo by to znatelně převoskovat – moc to nejelo.
Stejně jako dvě zábradlíčka s hranatým profilem.
Cestičky mezi překážkami jsou zvlněny – ani to nepomůže, ale ani to nevadí. betonové rádiusy v polovině a na konci jsou, jak už jsem psal, zbytečně prudké a bez copingu.
Převážně beton. Překvapivě dost klouže – spíš při záběru při rozjezdu. I když možná za to mohou kola.
Park pro skejťáky. Bruslaři se sice také zabaví, ale jen na pár překážkách. Při prázdném parku. To v kombinaci s nepříliš přívětivou dopravou vede k závěru, že pokud máte cestu kolem, tak se jděte podívat. Ale za cestu z Prahy to nestojí.
Takže možná někdy.
Už tu nějakou dobu píšu o historických místech, kde se dřív jezdilo. A nějak zapomínám na to vlastně nejzásadnější – Scénu.
Před mnoha roky se tu scházeli první bruslaři, většinou na trekách, skejťáci a občas všechny přišli zmlátit náckové. Veselé časy. Poté byla doba, kdy vjet kolečkem na mramor Scény znamenalo příjezd Policie. Teď tam občas jezdí bikeři a alespoň podle občasných průjezdů jsou tam brusle každému vcelku jedno.
Historické foto (více zde)
Co se jezdilo ? Lavičky u zdi, schody od jednoho do čtyř přes roh, takové divné sedačky, které už tam dávno nejsou a pak ještě zídka u křovin a socha.
Ale hlavne se využívala plocha – od her na babu (a více či méně násilných variací na dané téma) po zkoušení ouška a první třistašedesátek. A ti nejdrsnější si dávali skoky od staré budovy Národního divadla. Byl tam úzký rozjezd a dopad na litinový kanál. Na tu dobu moc hardcore.
V neposlední řadě to bylo místo setkávání. Stačilo dojet na Scénu a prakticky vždy se našel někdo ochotný vyrazit na libovolný street. Jmenovat nebudu – stejně by to už nikomu nic neřeklo.
Aktuální foto
nevím proč a jak, ale je jich čím dál víc.
Zatímco ve facebook skupině se všichni předhánějí, kdo postne vyšší zábradlí, půjdu na to opačně. Je to jak kus historie, tak hračka na líné odpoledne. Skryté za Výstavištěm v Holešovicích, skoro schované v trávě. Jak by ne, když je vysoké tak třicet centimetrů.
Nicméně když se přejede voskem, není problém dávat několikametrové grindy a padat z nich do trávy – která je tak blízko. Dobré na učení se základů. Rozhodně nikoho neoslníte výkony na tomhle obrovi.
Už jsem se dlouho potuloval jen po Letné a v naděje, že nová kola pojednou, mě vyhnala ven. Okruh přes Letnou a Stromovku. Klidně mohu prozradit, že kola nic moc a sjezd do Stromovky se pohyboval samospádem kolem 30 km za hodinu. To, že tam Zdener jel něco kolem 60 budu považovat spíš za chybu v GPS…
Cestou jsem předjel dva longboardisty – je neskonale zábavné sledovat, jak ochráničovaní a ohelmičkovaní brázdí silnici ze strany na stranu rychlostí nepřekračující rychlost chůze. Ale co, když je to baví…
Přes Stromovku a Holešovicemi. Jednu chvíli jsem se chtěl podívat na padající dům, ale pak jsem zahnul jinudy a už mě to nelákalo. Raději jsem se chvíli potuloval kolem mini-railu.
Na Krejcárek a stezkou k Hlaváku. Lákal mě skatepark na Smíchově, takže přes centrum (a turisty) kolem Tančícího domu a do skateparku. 
Po nějaké době na Anděla na tramvaj a do Řep. Na mini rail. Jak to tak sleduju, tak cokoliv nad 40 cm už ani nejezdím. Co se dá dělat.
Přes Ladronku zpět na Letnou, kde skejťáci zase přestavují, pár triků a domů. Mimochodem – svah kolem stadionu Rošického má pár nových asfaltových záplat – takže to tam jede velmi slušně.
Celkem za 38 kilometrů.