dříve také Aegon, teď ve znamení nějakého jiného sponzora.
Co se změnilo ?
- Nepřijel Martin Sáblík
- Nová trasa
- Smog
Co zůstalo
- Kulturní vložka před a po
- Moderátor Evropy 2
- Mohutný policejní i sanitní doprovod
- Tempo jízdy
Bylo by příliš laciné zůstat u pár odrážek, takže to zkusím lehce rozvést. Na jízdu jsem měl vlastně dva příjezdy – protože neumím hodiny, přijel jsem na první pokus o hodinu dříve; zastihl jsem jen pár lidí, kteří to celé připravovali. A jinak nikde nikdo.
O necelou hodinu později: pódium stojí, slečny (tentokrát pěšky) rozdávaly balíčky od sponzora (nebyl jsem očividně cílovka – nic jsem nedostal. Tedy cílovka – sveřepě se tvářící bruslař se sluchátky v uších a s rukama zaraženýma do kapes asi není ideální kastomr pro kosmetické přípravky. Podle vzhledu určitě.)
Bruslařů ale pomálu. Na pódiu pouštěč z rádia (něco jako umělci z Prahy) – bohužel netuším, co za celou dobu zaznělo – měl jsem sluchátka vražená hodně hluboko do uší a koktejl z raveu (New Kidz Turbo, Tichá dohoda, OST z Transformerů a bůh ví co ještě) mě dostatečně odstínil od reality.
Proběhla ještě kulturní vložka – nějaké to žonglování. Pod pódiem ještě chvíli exhiboval Tóča – spolu s Bohoušem je to konstanta bruslařských akcí. A to nemyslím jakkoliv negativně.
Prasátka se připravila k odjezdu a za primárním vepřem (vzhled k jiné metafoře nedává příležitost a bylo by trestuhodné toho nevyužít) loženém v škodofce postupně vyrazili všichni. Policije, hudební auto, něco bruslařů a já někde na konci. Bohužel předpoklad z podobných jízd že na konci se prostě jede rychleji (divné, ale pravdivé) tentokrát nevyšel – policie průvod bruslařů vcelku minimalizovala a prohnala ulicemi s co nejmenším odporem okolí. Na jednu stranu dobře – moc jsme neomezovali, na druhou špatně – když už se jede, tak ať to stojí za to.
Takže rychlost. Aha. No. Tradičně. GPS ukázala průměr kolem 9 km/h. Na bruslích. S tím, že za poslední 1000km mám průměr někde kolem 20km/h převážně po městě (musím se pochválit, ne ?). Au. Takže si touhle kosmickou rychlostí šineme přes Palackého most a cestou zvažujeme, zdali rychlost zvuku překonáme hned nebo až za zatáčkou ve Svornosti. Což se jaksi nestalo. Protože jsem jel vzadu, oblíbený downhill právě do ulice Svornosti byl docela v klidu. Obvykle pod ním první auto pelotonu nezrychlí a bruslaři se tam tak štosují a dělají vcelku legrační věci. Takhle se to natáhlo a bylo tam překvapivě místa. Co se děle vepředu nevím.
Kolem kroužily instruktoři/ky (???) školy bruslení, kteří kolektivně předváděli rozličné chyby, nedostatky a špatné návyky při bruslení. Nemohu nevzpomenout tenhle komentář od Martina. Hodně mi chyběl Zdener a jeho legendární:
- Moderátor: “Prosíme bruslaře, aby se drželi v pravém pruhu”
- Zdener:”Fašisto!”
Ale to bych už chtěl moc. Takže se tak zvolna suneme ulicí Svornosti abysme prokličkovali do Nádražní a kolem Smíchova nádraží pokračovali k Lihovaru. Jo, mezitím nějaká ta pauza, během které stojíme jak stádo idiotů a kecálek z rádia všechny přesvědčuje, jak je to kchůl. Mimochodem – silnice mezi Smíchovským nádražím a lihovarem stojí za zlámané kolečko. Kanály, koleje, úzké atd. Standardní Praha.
U lihovaru (další pauza) a zpět po Strakonické. Povrch docela jde. Jistě, zastavujeme a čekáme. A mezitím inhalujeme zplodiny od kolemjedoucích aut. A motorek městské policie. A tak.
Vcelku v klidu dojedeme zpět k mostu. Dav uhýbá na objížďku Hořejší nábřeží – Na bělidle – Lidická, já jedu rovnou na most. Pořadatelka, které má v plánu směrovat dav netuší, co s tím jedním, co jel rovně. Ale než ji něco napadlo, byl jsem pryč.
Dojezd přes most a další kulturní vložka. Ale to už jsem byl pryč.
Jel jsem tam, abych se ujistil, že to bude tak strašné, jak jsem si myslel.
Odjížděl jsem s vědomím, že jsem měl pravdu.
