TiK

které se jezdily. Neboli Budějovické a noční výpravy z bruslařských akcí na Brumlovce.

Prasklý rám už byl neúnosný a něco se s ním muselo udělat. Sáhl jsem do svých zásob a vzal poslední, jakž-takž funkční rám.

Výměna byla docela rychlá a protože jsem neměnil kola, tak i poměrně čistá.

Rozložené brusle:

A ještě pokus, jak by K2 FrontMan vypadaly jako trekové brusle. Ano, stále mě to ještě láká.

Po zveřejněném videu bylo jasno – minimálně o dvou spotech. Takže tady jsou fotky:

Na Moráni

Dvojitý rail. Mimochodem, tohle místo by si zasloužilo i svou zmínku v historii – jeden z prvních “velkých” railů". A co tam čeká ? Dva lámané raily, odjezd z dlouhého kopce a rozumné místo na rozjezd – i když povrch by mohl být lepší. A křoví čerstvě prořezáno.

Vyšehrad, u Kongresového centra

Několik zídek. Pár nižších, čerstvě opravených a jedna vysoká, podle videa asi s nájezdem. Bude se muset hodně voskovat, ale zase vzhledem k blízkosti na obou stranách budou zajímavá komba.

A pro drsnější povahy je tam velký rail. VELKÝ.

Ano, i to se dá. Vzhledem k probíhající opravě je silnice ve dvou pruzích zhruba mezi Pražského povstání a Vyšehradem zavřená pro auta a zároveň pokrytá zcela novým hladkým asfaltovým kobercem. Není to sice na celodenní jízdu, ale jako zpestření jízdy Prahou se to dá.

A dost se těším, až tahle oprava dojde na Nuselský most… třeba tam uděláme závody ve slalomu – nebo tak něco.

A samozřejmě – k ničemu vás nenavádím a každý doufám ví, co dělá…

Konečně jsem si dopřál Pardubice na brulích – na hrad. Vlakem do Pardubic, po stezce na Kunětickou horu, prohlídka zámku a zpět.

Na začátku mě dost vyděsil prasklý rám brusle:

ale nakonec jsem (opatrně) dojel.

Cesta tam ubíhala bez problémů, za svitu slunce a tepla více než dostatečného. Necelých deset kilometrů padlo vylmi vycházkovým tempem a s jedním občerstvením za necelou hodinu. A ano, už jsem to jel i za 20 minut…

Pod hradem z bruslí ven a na prohlídku – vřele doporučím. Lidí bylo dost, ale na hrad se to vešlo bez větších problémů. 

Na poslední fotce je zvýrazněna stezka, po které se jezdí.

Z hradní věže byly vidět i Krkonoše. A jak odposlechl jeden nesympatický chlapec jeden z mých pokusů trefit přibližně směr ke Sněžce a pak s tím ( v tuto chvíli nepřesným) poznatkem poměrně hlasitě otravoval rodiče.

Pak už jen cesta zpět na nádraží. A opět v pohodovém tempu.

Tenhle výlet s trochou bruslení mohu jen a jen doporučit. Trasa je to nenáročná a vhodná prakticky pro každého bruslaře. Trasa je na inlinemap.net, jen doplním, že je možné ve vesnici Ráby zatočit vpravo podle lesa a pak pokračovat pár desítek metrů do kopce po silnici (s provozem) k parkovišti pod hradem.

Jako bruslař to do jisté míry vítám, protože cyklistů není až tolik a není problém vyhrazené pruhy využívat na bruslích – i když je to vlastně zakázané. Obzvlášť, když Praha chodníky už jen prakticky dláždí a tak je činí nesjízdnými.

Ale uvedené sumy jsou kosmické – a i já si říkám, jestli to vůbec pro těch pár kolistů stojí za to. čímž jsem si udělal oslí můstek pro citát, který mě včera zaujal v novinách:

Gayové a lesby tak mají jedno společné s ostatními diskriminovanými menšinami jako jsou Židé, muslimové a cyklisté. Čím více jsou společensky akceptováni, tím více se cítí diskriminováni. Je to ďábelský kruh, z něhož není úniku.

Henryk Broder

A o jakých cenách tu vlastně mluvím ?  Od 250.000 Kč, častěji 3.000.000 Kč za kilometr cyklostezky. Více viz lidové noviny

PRAHA -  Výstavba jednoho kilometru cyklostezky v Praze stojí od tří do více než stovky milionů korun. Vyplývá to z údajů, které dnes novinářům poskytl pražský cyklistický koordinátor Pavel Polák.

Záleží na vybavení stezky i povrchu, nejdražší jsou cyklostezky na mostních konstrukcích. Levnější jsou vyhrazené pruhy na silnicích, jejichž cena může začínat zhruba na 260.000 korun.

Cyklostezka odnikud

Za obyčejnou cyklostezku město zaplatí zhruba tři až pět milionů korun za kilometr. Náklady se navyšují tehdy, pokud je potřeba doplnit dopravní značení, kanalizační vpusti, zábradlí, obrubníky či osvětlení. Cena se tak může vyšplhat na desítky milionů korun za kilometr. Zatímco stezka na Rohanském ostrově stála tři miliony za kilometr, cesta po náplavkách vyšla na 5,5 milionu korun za kilometr a trasa mezi Pelc Tyrolkou a Kolčavkou na téměř 25 milionů korun.
NEJDRAŽŠÍ CYKLOSTEZKY MÁ PRAHA

Praha má nejdražší cyklostezku v Evropě, 3 km stály 150 milionů

Pokud stezka vede po mostní konstrukci, může se její cena pohybovat až mezi 105 a 175 miliony korun za kilometr. Například zavěšená lávka pod Pražským okruhem mezi Komořany a Lahovicemi stála v přepočtu na kilometr přes 118 milionů korun.

Výrazně levnější jsou opatření na současných silnicích, především vyhrazené jízdní pruhy. Za takovéto opatření zaplatilo město na Štefánikově mostě zhruba 261.000 korun za kilometr, za stejný úsek pak v Pobřežní ulici asi 680.500 korun, ve Vršovické pak 1,215 milionu korun.

Předražená cyklostezka ve Vysočanech

Výstavbu cyklostezek a cyklistických pruhů podle Poláka často komplikují majetkové vztahy. Například dokončení zavěšené lávky pod Pražským okruhem mezi Komořany a Lahovicemi blokují výkupy pozemků, přes které by měla vést nájezdová rampa. Majitelé podle Poláka nechtějí prodat městu pouze část pozemku, ale celou parcelu. Praha proto nyní hledá investora, který by pozemek odkoupil a vybudoval na něm například restauraci nebo cykloservis.
DRAŽŠÍ NEŽ DÁLNICE?

Cyklostezka za cenu dálnice? Vítejte v Praze

Část by pak poskytl Praze na stavbu rampy. Obdobný problém má Praha se záměrem propojit cyklostezku v Troji až do středočeských Klecánek. U hranice Prahy podle Poláka existuje pozemek, který vlastní italští majitelé. "Jedná se nám o 28 metrů, přes které bychom potřebovali projíždět. Majitelé ale nejsou k zastižení," poznamenal Polák.

Kvůli majetkovým vztahům se dlouhodobě řešila také stezka pod Vítkovem, kde část pozemků patřila Správě železniční dopravní cesty. Ta byla letos zkolaudována a na začátku června otevřena.

ČTK
Lidovky.cz

.

jen upozorním na stránku se závody – na Vyšehradě se chystá street – a já půjdu fotit (pokud to půjde). Myslím, že to bude zajímavé místo jak ohledně spotů, tak ohledně možných konfliktů s PČR.

Saturday, July 16 · 1:00pm – 5:00pm

Location    Praha Vyšehrad

More Info    Ruff City Crew pořádá:
Pure Street Contest Vol. II

PRIZE MONEY 3.000,-

Start: 13:00 – Metro Vyšehrad
Tři spoty: hodina/spot
Konec: 17:00 – Finálový spot

Startovné: 50CZK

Spoty jsou od sebe 10min chůze
Mezi spoty možnost nákupu občerstvení

Afterparty 100m od finálového spotu

Doprava: Metrem stanice Vyšehrad trasa C

Špatné parkování

http://www.mapy.cz/s/k1J

se mi podařilo dostat na Letnou. Pod stromy bylo ještě mokro, ale Stalin už byl suchý. Noha drží, takže pár soulových věcí, pár jízd (konečně) na nových překážkách. Alespoň soul přes lavici za to stál.

Pak jsem se jen tak vozil a velmi zlehka testoval, co noha ještě unese – a je toho poměrně dost. Což každopádně potěší.

Na pozadí Prahy se proháněly těžké bouřkové mraky a i kvůli nim byla krátce po deváté poměrně tma – takže poslední trik a domů.

Chtěl jsem se jen trochu protáhnout. Takže Letná, Stromovka, tramvají na Bílou horu a přes Ladronku zpět.

Na Letné ani noha, bohužel. Na Letenském náměstí jsem potkal bruslaře –snad první letos, který nejezdí jen tam, kde je to dovoleno, ale jen tak po ulicích. Byl jsem mu vcelku jedno, ale shodou okolností jsme jeli stejnou trasu – ke Stromovce a downhillem dolů. Napřed to rval strašně silou, abych ho v polovině kopce v klidu dojel – a musel brzdit. Do mírné zatáčky brzdil až až a postoj na bruslích “sedím na záchodě” me dost rozesmál. Ale co, i machrovat se musí stylově.

Pod kopcem jsem to otočil a odjel na tramvaj na Bílou horu.

Na Ladronce opět rychlobruslaři. Všechno při starém. I ty diskuze na ladronka.cz se ještě dají dohledat. Ale co, to už je pryč – jen tupí rychlobruslaři přetrvávají.

Ale zpět k tomu podstatnému: podíval jsem se na brusle  krve by se ve mně nedořezal: šroub pryč.

Nevím, jak dlouho, ale tipl bych si, že Stromovku už jsem jel takhle. Prima. Náhradní jsem neměl, možnost vyndat ho také ne (z druhé strany drží grindplate a to by na jednom šroubu nedrželo, resp vzpříčilo by se pod kola.

Já na kopci, domů z kopce. Prima. Jel jsem hodně opatrně, hodně pomalu a kontroloval jsem si to co pár metrů. Takže trasa, která se dá jet za dvacet minut (Strahov – Dlabačov – Vozovna Střešovice – Hradčanská) se táhle přes hodinu.

Ale dojel jsem to bez větších problémů.

Ponaučení pro příště: zkontrolovat stav vybavení.