Štědrodenní kondiční běh-[import z mamil.cz]
Tedy spíš štědroranní – v osm v Krčáku u Altánu. Pro mě už potřetí, takže tradice zavazuje, no ne ?
https://www.facebook.com/events/2118827041552281/
Tedy spíš štědroranní – v osm v Krčáku u Altánu. Pro mě už potřetí, takže tradice zavazuje, no ne ?
https://www.facebook.com/events/2118827041552281/
sdfgsdfg
ne, nejedná se o nějaký závod či masově organizovanou akci, to mi jen druhý běh po nemoci vyšel na výročí Sametové revoluce. A když jsem tak plánoval trasu, jedna z variant byla i přes Národní třídu.
Kam jsem nakonec neběžel.
Všichni si tu Sametovku připomínáme – někdo se slzou v oku při pohledu na Havla, někdo vzpomíná na pendrek, někdo, jak za komančů bylo skvěle.
Odbočím. Není mi dvacet. Ani třicet. Takže jsem to zažil na vlastní kůži. Jak rozvinutý socialismus, sametovou revoluci, opatrné, nicméně nadšené očekávání svobody i rozvinutou Unii. Tenkrát stačilo málo a stál jsem s Havlem na balkoně, leč nestalo se a já jen zíral, jak kolem mě proletěly dějiny.
Ne, nelituji toho, i když pak celý můj život mohl být zcela jiný.
Takhle jsem zažil to šedé bezčasí budování socialismu, co se doma říká a neříká se na veřejnosti, co se naopak veřejně podporuje, ale hlavně ne moc aktivně. Pak tu změnu, kdy nikdo nechápal, co se vlastně děje až najednou byly komunisti pryč a Havel na Hradě. Nebo to tak vypadalo.
A porevoluční roky. Jako skejťák (a pak i bruslař) byla nová svoboda prožitá ještě intenzivněji a nikdo sice nevěděl co a jak bude, ale strašně jsme se těšili.
A nějakou dobu nám to i vydrželo.
Jasně, zestárli jsme, založily firmy, rodiny a ona bezbřehá svoboda se začala vytrácet. Dalo by se tomu říci i zmoudření. Nebo obroušení, volba kompromisů? I to je možné.
Další euforie přišla se vstupem do EU. Opět vše vypadalo skvěle, budoucnost před námi, žádná komplikace v dohledu. Také to pár let vydrželo.
A možná i pro těch pár let v socíku jsme náchylnější vnímat zprvu drobnosti, které tu svobodu omezují. Kousek po kousku. Tu něco ohlásíš státu, tam o něčem nebudeš mluvit.
To samé na internetu: byly doby, kdy, když někoho na sociálních sítích zablokovali, mluvilo se o tom týdny. Teď lidé mizí vcelku konstantní rychlostí a už to nikomu nepřijde divné. Z novin a televize se polovinu informací nedozvím. Občas ani jednu. Vládu vede estébák s podporou komunistů.
Lidé jsou buď jsi pro nebo proti nám. A je jedno, jestli je to Putin nebo nová cyklostezka. Nesmiřitelné tábory.
Opět si dávám pozor, co komu říkám. S kým nesouhlasím. Co mi nařídí dodržovat pod drakonickými tresty.
Kdybyste se před pár lety zeptali, zda je po listopadu lépe, neváhal bych. Kdybyste se o pár let méně zeptali, zda je EU skvělá, neváhal bych. Kdybyste se zeptali, zda jsme se vypořádali s lety komunismu, neváhal bych. Proboha, 30 let po pádu komunismu (opravdu vlastně tenkrát padl?) nejsme schopni sehnat do většiny státních funkcí někoho, kdy by v KSČ nebyl).
Dnes? Nejsem si jist.
Nemusím si neplněné naději připomínat. A tak jsem raději běžel jinudy.
Když trénujete na pětku či desítku, mělo by vaše tempo na kilometr při pomalém běhu být zhruba o 2 minuty pomalejší, než je vaše závodní rychlost. Pokud se připravujete na ½ maraton, mělo by být pomalejší o 90 sekund na kilometr. Pokud se připravujete na maraton, tak pak zhruba o jednu minutu.